Harry Potter

Agorafobie

Autor: Lanevra
Beta: Styx
Hlavní postavy (páry): Harry Potter, Lucius Malfoy, Sirius Black, Draco Malfoy (SB/DM)
Stručný děj: Lucius navštíví Harryho a Siriuse na Grimmauldovově náměstí 12 a požádá Pottera aby pomohl Dracovy uvězněnému v tenatech alkoholu, drog a sexu.
Poznámka: Moje první slash povídka a první povídka z HP
Dopsáno: 2008
Také zveřejněno: —
FFDeník: Ne

Lucius Malfoy s mírným zamračením pohlédl na dům. Ani v nejmenším se mu nechtělo vstoupit, ale musel. Kvůli Dracovi. . Pro svého potomka, syna, milovaného zlatého draka.Ano milovaného. Lucius svého syna zbožňoval, ač si všichni, Draca nevyjímaje, mysleli opak. Velice nemalfoysky si povzdechl při vzpomínce na Dráčka.
Zaklepal. Chvíli bylo ticho, pak se dveře otevřely. Čekal domácího skřítka, ne samotného pána domu a proto se neobtěžoval nasadit ironickou masku, kterou měl vždy, když jednal se sobě rovnými. Proto teď stál trochu zaskočeně tváří v tvář Siriusi Blackovi.
Black vypadal neméně překvapeně. Koukal na hosta skrz neučesané prameny temně hnědých vlasů, červený, zlatem lemovaný župan měl natažený přes zelené, hedvábné pyžamo a v ruce svíral kouřící hrnek, vonící po arabice. Ono vlastně nebylo ve zjevu pána domu nic tak strašného, kdyby Big Ben před chvílí neodbíjel jednu po poledni.
„Přeji dobré odpoledne, Siriusi,“ pozdravil Lucius klidným, přátelským hlasem, potlačujíc nutkání zdůraznit slůvko odpoledne.
„No ne,“ odvětil pomrkávající Black neadekvátně, „to jsem se musel včera ale pořádně zřídit, že místo bílejch krys, vidím rovnou Malfoye.“
„Alkohol. To objasňuje, proč jsi v jednu odpoledne v negližé.“
„Ha, ha, ha,“ sparodoval Sirius. „Co chceš…Luciusi?“
„Mluvit s profesorem Potterem. Pokud tady je.“
Sirius si ho chvíli měřil pronikavým pohledem, který měl zřejmě nahánět hrůzu, nebo přinejmenším znepokojení. Jenže popraskané žilky v bělmu a pokleslá víčka jaksi kazily dojem. Bělovlasý aristokrat mu ho oplácel s chladným posměškem v šedých očích, nepoznamenaných nadměrným požíváním alkoholu.
Sirius to vzdal, tušil, že dnes nemá na jakékoliv neverbální potyčky. Ustoupil a pokynul hrnkem dovnitř. Když Lucius vcházel, bezděky si všiml plyšových bačkor v podobě psích hlav, vykukujících spod Blackova županu. Při svlékání pláště, se kterým mu nikdo nepomohl, od nich nemohl odtrhnout zrak a v duchu pomalu dospíval k názoru, že tímto pohledem bude nadosmrti poznamenán. Jako by mu Black četl myšlenky, s úšklebkem povytáhl župan a kalhoty a zahýbal prsty tak, že psí hlavy začmuchaly. Teď už si byl Lucius jist, tohle ho bude strašit ve snech. Pro jistotu odvrátil pohled k okolí. V tomto domě byl jen jednou, když přišel paní Blackovou, Siriusovu matku, jakožto hlavu domu Blacků, požádat o Narcissinu ruku. Tehdy to byl elegantní, dokonale upravený dům, což byl i nyní, přesto vypadal jaksi zabydleněji. Snad za to mohly rudé závěsy podél obrazů místo zelených, možná i fakt, že obrazy až na jednu výjimku zobrazovaly krajiny nebo zvířata, některé byli dokonce nepohyblivé. Tou jedinou výjimkou byl obraz právě již zmíněné paní Blackové, sedící na pohovce, s provazy, přimalovanými na rukou a roubíkem v ústech. Ten si Lucius prohlédl s nehraným zaujetím, v duchu uvažujíc o potencionální možnosti udělat něco takového i s několika svými předky.
„Tudy,“ vyrušil ho Black z příjemného rozjímání.
Rychle se vydal za Siriusem, mizícím ve dveřích do vedlejší místnosti. Hned po vstupu ho uvítalo těžké oddechování. Na pohovce, otočené nerozumně zády ke krbu, ležel hrdina kouzelnického světa. Stejně jako jeho kmotr měl na sobě pyžamo, pokud by někdo považoval tepláky a tílko za noční úbor. Ruce měl složené na prsou a téměř přes celý obličej měl přehozený mokrý hadr.
„Máme návštěvu,“ houkl Sirius.
Mladý muž se vrávoravě posadil a stáhl si hadr z obličeje. Chvíli na Luciuse mžoural krátkozrakýma očima, než ho napadlo vzít si ze stolku brýle.
„Ehm, Lucius Malfoy?“ dotázal se na zřejmý fakt.
„Pane profesore,“ kývl Lucius mírně hlavou na pozdrav.
Potter se vrávoravě postavil.
„Nuže, co pro vás můžu udělat?“ zeptal se hlasem barové zpěvačky s počínající rozedmou plic.
„Pro začátek byste mi mohl nabídnout místo k sezení a něco k pití.“
„Jistě,“ pokývl stále zmatený hrdina. „Posaďte se, ale co se týče toho pití, momentálně jaksi nemáme, co bychom…“
„Stručně řečeno,“ zavrčel Black z jednoho ze dvou křesel, „jsme ho včera všechno vychlastali.“
„Tak nějak…,“ přisvědčil Potter a nervózně se ošil ve stylu kde jsem já debil nechal tu hůlku.
Lucius zkřivil podrážděně obličej. Potterovo zadrhávání a Blackovo arogantní chování mělo na jeho rozmrzelosti jen částečný podíl. Mnohem víc ho trápil vlastní duševní stav. Připadal si jako blázen, nebo člověk s počínající demencí. Jak sem mohl vkročit, doufat ,že tahle entita s jizvou a kocovinou jako dělo může pomocit Dracovi, a být přitom duševně zdráv.
Elegantně klesl do křesla, hůlku opřel v dostatečné blízkosti a přehodil nohu přes nohu. Potter naopak velmi neelegantně žuchl zpět na pohovku.
„Jedná se o Draca,“ přistoupil rovnou k věci.
„Aha,“ to byla jediná odpověď, na kterou se Potter zmohl.
Lucius zaskřípal zuby a ovládl vskutku silné nutkání seslat na toho nemyslícího tvora Avadu. „Potřebuje vaši pomoc a já… ji… potřebuji taky,“ cedil skrz zatnuté zuby skoro se stejným odporem, jako když musel poděkovat Weasleymu za záchranu Dracova života. Na jazyku měl chuť, připomínající mločí oči.
Harry seděl a tupě zíral, neschopen slova. Lucius Malfoy ho přišel požádat o pomoc, to by ho méně překvapila nabídka k sňatku. Sirius také zíral a usilovně uvažoval, zdalipak všechny ty podezřelé pálenky ze sklepa vylil, nebo jestli náhodou na nějakou nezapomněl a včera ji nedopatřením neotevřeli a nevypili. Nenapadlo ho totiž nic jiného, než že tento Lucius je pouhá halucinace, přesně jak se domníval, jen co ho spatřil u dveří.
Když se Lucius nedočkal ani tak primitivní odpovědi jako je ‚aha‘, pokračoval.
„Draco se, jak možná víte, odstěhoval do domu u pobřeží, který příznačně nazval Sodoma, což není tak podstatné, důležitější je, že odtamtud již dlouho nevyšel. Oddává se tam všem lidským neřestem, které vás napadnou. Já veskrze nemám nic proti orgiím, smilstvu, obžerství, alkoholu, ba ani drogám a chápu, že mladá krev se musí vybouřit, ale čeho je moc, toho je příliš.
Byl jsem za ním a pokoušel se ho přemluvit, aby se začal zase chovat slušně, ale neposlechl. Nejspíš právě proto, že jsem to byl já. On dělá všechno mě na vzdor.“
„Všechno mu přece platíš,“ nadhodil Black, „tak mu prostě zavři kohoutek s penězi.“
„Pokud by záleželo na tom, dávno bych ho odřízl od financí. Jenže on si vše platí sám z vlastních financí. Dokonce i ten dům patří výhradně jemu. Ne rodu.“
„Jak to?“ zeptal se Potter. Samozřejmě věděl, jak moc jsou Malfoyové bohatí, také věděl, že vše je to rodinný majetek, který spravuje hlava rodu. Tedy Lucius.
„V rodině je zvykem,“ začal vysvětlovat Lucius, „dát dědici k sedmnáctým narozeninám menší obnos, aby si vyzkoušel, jak zacházet z penězi. Draco nebyl výjimkou.“
„Kolik to bylo?“ zajímal se Potter.
„Třicet,“ odpověděl.
„Galeonů,“ podivil se Harry.
„Třicet tisíc galeonů,“ opravil ho Lucius.
Harrymu zaskočila slina.
„Oh,samozřejmě. Malá částka do začátku,“ pokýval Black vědoucně hlavou.
„Ano,“ souhlasil Lucius, ignorujíc ironii v Blackově hlase. „Po všech těch událostech ohledně Pána zla odešel Draco do vlastního bytu. Pak jej jeden mudlovský čaroděj požádal o půjčku. Potřeboval peníze rychle, doslova ze dne na den. Byl ochoten ručit svým domem. Půjčku samozřejmě nebyl schopen splatit a tak dům připadl Dracovi. Potom prokázal překvapivou obratnost v investicích, z kterých mu nyní plyne apanáž, ze které může na úrovni žít on i několik dalších lidí. Samozřejmě se to ani v nejmenším nemůže rovnat životu na Malfoy Manor.“
„Samozřejmě,“ souhlasil Potter. „Jenže co chcete po mně?“
„Abyste za ním zašel.“
„Proč já?“
„Protože jste měl neuvěřitelnou schopnost přivádět Draca k nepříčetnosti,“ prohlásil stále ještě klidně Lucius. Tenhle rozhovor a Potterova zřejmá tupost už mu šly vskutku na nervy. „Rozčílit někoho z rodu Malfoyů není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.“
„No, ani bych neřekl,“ ušklíbl se Potter.
„Na toto téma se nebudeme bavit,“ sykl Lucius a rukou zabloudil k stříbrné hlavě hůlky. Nesnášel, když se někdo neuctivě zmiňoval o jeho rodině a o Dracovi zejména.
„Jediné co chci, je vědět, zdali za ním zajdete.“
„Zajdu za ním.“
Co mohl Harry Potter, chlapec-který-přežil-a-porazil-Voldemorta, udělat jiného, než souhlasit. Jeho ochranitelský komplex se o to postaral.
Lucius si v duchu pogratuloval, zvládl víc jak půlhodinový rozhovor s Potterem a Blackem, přičemž nedošlo k žádným zraněním, či smrti ani na jedné straně.
Když konečně opustil ten prokletý dům, vzhlédl k pošmourné obloze a s dalším nemalfoyským povzdechem se vydal směr Obrtlá ulice, aby do sebe hodil pár sklenek nelegálních lihovin.
„Pěkné,“ ocenil Sirius.
Harry se na něj konsternovaně otočil, jak mohl s takovým klidem prohlásit o domu, tyčícímu se proti nim, že je pěkný. Byl famózní, alespoň z Harryho pohledu. Dvoupatrový a sněhově bílý. Kolem celého horního patra se táhla lodžie.
„Možná bych tam měl jí jen já,“ podotkl Harry.
„To mě chceš ochudit o pohled na proslavený malfoyský tajný večírek?“ řekl Sirius dotčeně.
„Myslím, že to Lucius Malfoy trochu přeháněl.“
„Co tě nemá,“ odporoval mu, „pokud Malfoy řekne, že jsou někde orgie, můžeš to brát smrtelně vážně.“
Harry po něm vrhl jeden ze svých pohoršených pohledů a vykročil k domu.
Skřítek, který jim otevřel po zaslechnutí jejich jmen, zahýbal ušima a prohlásil, že jsou očekáváni. Sirius s Harrym se na sebe udiveně podívali. Skřítek je provedl chodbou ke dveřím, za nimiž se ozývala hudba a hlasitý smích.
Pohled, který se jim naskytl, předčil Siriusova očekávání a Harrymu vyrazil dech. Podlaha byla pokryta kobercem s hustým chlupem, všude byly poházené obrovské polštáře roztodivných tvarů a pestrých barev a mezi nimi posedávali či polehávali spoře odění lidé. Ženy, ale i muži. Prostředkem místnosti se táhl dlouhý, nízký stůl. Celý pokrytý talíři s jídlem a lahvemi s alkoholem. Harry si také všiml několika podezřelých lahviček a flakónků. Ve vzduchu se vznášela nasládlá vůně konopí a drahých voňavek, to vše podbarvovalo těžké aroma sexu. Harry rudl a klopil oči, ve snaze nedívat se na bujná poprsí a ladné křivky všude kolem. Sirius na rozdíl od něj vše doslova hltal očima a bez ostychu si prohlížel vše, co připoutalo jeho pozornost a že toho bylo.
Tomu všemu vévodila obrovská pohovka, na níž poloseděl Draco, oblečený pouze do černých, volných kalhot a černé rozhalené košile. Na prsou mu visel přívěsek, zpodobňující draka s rozepjatými křídly. Samotný jeho vzhled se od školy příliš nezměnil. Stále byl vysoký, štíhlý, s pletí barvy alabastru. Tvář ovšem získala mužnější rysy a
s po lopatky dlouhými vlasy, visícími mu podél obličeje, velice připomínal svého otce.
„Harry Potter!“ vykřikl Draco bujaře a povstal. „Vítám tě. Tušil jsem, že tě otec pověří mou záchranou, ovšem vás, pane Blacku,“ obrátil se k Siriusovi, „jsem nečekal. Nicméně jste vítán.“ Pokynul mu hlavou.
„Jsem tu jako Harryho gardedáma,“ usmál se Sirius.
„Žádnou gardedámu nepotřebuji,“ vykřikl Harry podrážděně, naznačujíc tak Siriusovi, aby odešel. Ten to buď nepochopil, nebo spíš pochopit nechtěl. Zrovna totiž zaujatě pozoroval dvě spolu se mazlící brunetky, které se pod jeho zkoumavým pohledem natáčely tak, aby mu neunikl ani jediný jejich vzájemný dotek či polibek. Harry pohlédl tam, kam Sirius tak fascinovaně zhlížel, zrudl o další odstín a těžce polkl. Ze všeho, co kolem sebe viděl, mu vyschlo v ústech.
Draco si nemohl nevšimnout toužebných pohledů obou hostů. Usmál se.
„Tamaro, Glorie, nalijte pánům něco k pití,“ řekl.
Oslovené vstaly, byly to právě ty dvě, jejichž vzájemné hrátky tolik zaujaly Siriuse a pak i Harryho. Během okamžiku se přivinuly k hostům a nabízely jim sklenky zlaté tekutiny, vonící po bylinkách. Sirius tu svou bez zaváhání objal a převzal si od ni pití. Harry se k ničemu takovému neměl, naopak od dívky odstoupil, co nejnenápadnějším pohybem si popotáhl dolů kalhoty, které mu začínaly být v rozkroku poněkud nepohodlné a na okamžik sklonil hlavu. Rychle nabral dech, sáhl až na dno svých rezerv sebeovládání a s typickým výrazem zachránce světa, galaxie a vesmíru se obrátil k Dracovi.
„Musíme si promluvit, Malfoyi, pokud možno o samotě,“ prohlásil vážně a důstojně, jak jen to v nastalé situaci bylo možné.
„Nemusíš se obtěžovat,“ zakroutil Draco hlavou a přitáhl si do náručí ubohou osiřelou Glorii. „Vím přesně, co mi chceš říct. Totéž, co otec. O tom, jak tu marním život, kazím sobě i rodině pověst a jméno a navrch si ničím zdraví. Nic z toho nemusím slyšet znovu.“
„Malfoyi, jsem si jist, že víš, jak neskutečně se mi příčí souhlasit s tvým otcem, ale má pravdu,“ začal mu domlouvat přímo do duše.
„Nevím, Draco, proč tohle všechno děláš, ale můžu tě ujistit o jednom, alkohol a drogy ti z problémů nepomohou.“
„Oh, ano, Pottere, jsi rozený psycholog. Nechceš se mě ještě zeptat na dětství? Z toho, jak známo ,vychází všechny problémy,“ ušklíbal se Draco.
„To není zábava. Myslím to vážně,“ odpověděl mu Harry, jasně cítící zlost. Jako by zas byl v Bradavicích a Malfoy se mu posmíval.
„Já se ovšem výborně bavím a tvůj přítel, zdá se, taky,“ hodil hlavou k Siriusovi, pozorujicímu jejich počínající potyčku s polovičním zájmem, druhou polovinu soustředil na hlazení Tamařiných pevných boků.
„Pravda, rozhodně se mi to tu zamlouvá,“ přisvědčil Sirius.
„Siriusi!“ vyhrkl Harry šokovaně.
„V tom případě tu můžete zůstat,“ nabídl Draco jako správný hostitel. „Klidně můžeš i ty, Pottere.“
„Já zůstanu.“
„Cože?!“ Harry nechápal, jak tu může chtít Sirius zůstat.
„To nemyslíš vážně! Přeskočilo ti!“
„Ale no tak Harry, který chlap by tu nechtěl chvíli pobýt,“ prohlásil Sirius a dál zaujatě hladil Tamaru.
Než se Harry nadál, či stačil vymyslet nějaké argumenty, stál před domem a déšť mu promáčel šaty. Draco ho co nejuctivěji vypoklonkoval. Sirius si tam klidně zůstal.

  ***

Ležel na mezi polštáři a pozoroval oblaka pohybující se po modrém nebi-stropu, netušil, jak dlouho už v tomhle domě je. Nebyly tu žádné hodiny, čas tu neměl valný význam. Závěsy byly permanentně zatažené, takže jediné světlo v místnosti byly zářivé magické koule u stromu a mnoho svícnů. Okolo se ozývalo tiché oddechování mnoha úst. Líně se otočil na bok a vzepřel na lokti. Pohledem spočinul na opodál sedícím Dracovi. Ten se opíral o pohovku, dlouhými tahy hladil záda podřimujícího mladíka, se kterým měl před chvílí báječný sex. Sirius je přitom pozoroval,vlastně pozoroval jen Draca. Vychutnával si pohled na bělostnou, drobnými kapičkami potu pokrytou kůži, napínající se svaly, růžová ústa, sténající rozkoší.
Už když to viděl poprvé, to bylo tak před sto lety, zatoužil, aby to byl právě on, kdo by mu to příště způsobil. Přál si polaskat ty pevné hýždě a zlíbat hruď, pokrytou zlatými chloupky. Neodvážil se cokoliv takového nabídnout jako první. Nezáleželo, na jakém byli místě a co všechno Sirius viděl, pořád to byl Malfoy a toho nebylo radno nějak rozčílit. Ani pro Blacka. Mimoto tu nezůstal, aby se s Malfoyem vyspal, i když proti by nebyl, nýbrž proto, aby ho vytáhl z ulity, do které se uzavřel. To mu velel Nebelvír uvnitř něj.
Draco vzhlédl a střetl se se Siriusovým zkoumavým pohledem. Usmál se.
„Na co myslíš?“ řekl svůdně tichým hlasem, přimhuřujíc oči.
Sirius se nadechl. Zhlédl na sklenku s vínem, přejel prstem po jejím okraji, krátce zaváhal, než do sebe obrátil její obsah.
„Na co myslím?“ zopakoval, prohlížejíc si křišťál v ruce.
„Ihm,“ zamručel Draco, nechal mladíka mladíkem a pomalu se přesunul těsně k Siriusovi.
Ten ostře vzhlédl, sklouzl zrakem na Dracovu hruď a k jedné růžové bradavce. Opět se nadechl a vyhledal dvě šedomodré oči.
„Myslím na to, jak tě přehnu o pohovku a strčím ti svýho ptáka do zadku,“ přiznal bez obalu a očekával nával Dracova hněvu.
Mladý Malfoy se rozesmál, prudkým zvonivým smíchem.
„Mám dojem, pane Blacku,“ zašeptal, „že jste toho dnes moc vypil a vykouřil.“
„Popravdě jsem tu zatím ještě nikomu nevykouřil, ale rád bych to napravil.“
Natáhl se, vpletl prsty do zlatých vlasů a stáhl Draca k sobě. Jemně se zmocnil lákavých rtů. Draco polibek nadšeně oplácel, jednou rukou objal Siriuse kolem pasu a druhou mu vjel do rozhalené košile. Přejel prsty po bradavce a ta okamžitě stuhla. Sirius prudce strhl Draca pod sebe, až se mladík zajíkl. Vášnivě se vrhl na bílé hrdlo. Draco nadšeně zasténal, roztáhl nohy a nadzvedl boky, aby mohl své vzrušení lépe třít o Siriusovo. Ten to ocenil zavrněním. Vzápětí se Sirius ocitl na zádech a Draco se na něj obkročmo posadil. Přejel štíhlými dlaněmi přes potetovaný hrudník a poslední dva knoflíčky, které držely Siriusovu košili, utrhl. Sirius se nadzvedl jen na tak dlouho, aby mu Draco mohl stáhnout překážející látku. Draco přejížděl ústy a jazykem po svalech na hrudníku i břiše, konečky prstů kopíroval síť rozličných jizev, které pokrývaly opálenou pleť. Siriusovi se laskání líbilo, spokojeně mručel a pohrával si s prameny zlatých vlasů. Nedokázal ale být příliš dlouho neaktivní. Opět obrátil Draca pod sebe. Ten nesrozumitelně zaprotestoval a nakrčil nespokojeně čelo. Veškeré jeho protesty byli zapomenuty v okamžiku, kdy si Siriusova ruka našla cestu pod černou látku kalhot. Draco se prohnul do oblouku proti ruce a slastně zasténal. Výraz v jeho tváři Siriuse vzrušil víc, než si myslel, že je možné. Musel Draca mít, hned. Stáhl mu kalhoty ze štíhlých boků a odhodil je stranou.
„Chceš si splnit své představy?“ zavrkal Draco s povýšeným úsměvěm, přičemž usilovně pracoval na rozepínání Siriusových kalhot.
„Ano…, ale vynecháme… tu pohovku,“ odvětil Sirius bez dechu a odstrčil Dracovu ruku od svého vzrušeného penisu. Nechtěl, aby se ho Draco dotýkal, toužil dojít uspokojení jen díky Dracovu tělu.
„Chci ti vidět… do obličeje.“
„Dobře,“ zamručel Draco a přitáhl si ho pro další polibek. Chtě nechtě se Sirius musel po pár okamžicích odtrhnout a zašátral rukou kolem sebe.
„Někde… bych tu měl mít… hůlku.“
Trvalo celou nekonečnou minutu, než svou hůlku našel v hromadě vlastního oblečení. Zašeptal zaklínadlo a Draco našpulil rty.
„Studí. Příště to… vyčaruj… teplejší,“ zavrčel přerývaně.
„Však já tě tam… za chvíli… zahřeju,“ zavrčel na oplátku Sirius a vrhl se na růžová ústa. Draco mu obtočil nohy kolem pasu, jasně tak naznačujíc, po čem touží. Sirius nezaváhal a jeho přání splnil. Postupoval pomalu, i když nemusel. Draco nebyl žádný nováček. Chtěl si prostě vychutnat ten pocit. Draco zasténal a zaryl Siriusovi nehty do ramen.
Když byl vevnitř celý, nechal Dracovi čas, aby si přivykl a zároveň sobě poskytl rozkoš z horka, které ho svíralo. Opatrně se opřel o loket a druhou rukou vklouzl mezi jejich těla a nalezl Drakův vzrušený penis. Několikrát po něm přejel nahoru a dolů, čímž z Dracových úst vyloudil další sten. Teprve pak se poprvé pohnul.
Pohyboval se pomalu a pravidelně, nechtěl dojít k vrcholu dřív, než jeho milenec. Nebylo to jednoduché. Rozkoš v Dracově tváři, krůpěje potu, stékající do světlých vlasů, steny, ani horký, tepající penis v jeho ruce mu to nijak neusnadňovaly. Sebeovládání napínal na nejvyšší míru, vlastní steny tlumil do tichého syčení přes pevně zatnuté zuby.
Náhle se Draco napnul, hlasitě vykřikl a bílé sperma skropilo Siriusovu ruku, stejně tak i Drakovo břicho. Sirius svou ruku důkladně olízal, než se opřel o dlaně vedla Dracovy hlavy. Stačilo jen několik krátkých, rychlých přírazů, aby i on vyvrcholil. Zaryl nehty do koberce, až vyrval chumáčky chlupů, zato udělal mnohem menší hluk než Draco. S uspokojeným výdechem klesl na Draca a zavrtal mu obličej do krku.
Draco hladil Siriuse jemně po zádech, vnímal jeho dech na krku, pot a jizvy pod rukama. Náhle se mu všechno vybavilo. Voldemort, Brumbál, Snape. Muž, kterého hladil, mu tolik připomínal ten svět tam venku. Hrudník mu sevřela úzkost, která ho tížila víc než Siriusovo tělo. Prudce se nadechl a zamrkal, aby rozehnal nežádoucí pálení v očích.
Sirius jeho prudký nádech pochopil špatně.
„Promiň,“ špitl mu do ucha a odvalil se.
„Pro tentokrát ti to odpustím, ale příště se po mě neválej,“ vyjel po něm Draco, zakrývaje tak svou úzkost. Posadil se, okázale ignorujíc Siriuse a začal předstírat hledání svých kalhot. Teplá, starostlivá ruka se dotkla jeho ramene. Ucukl.
„Draco, stalo se něco?“ zeptal se.
„Patříš k nim. Odejdi z tohohle domu,“ nařídil mu chladně.
„Ke komu patřím?“ zeptal se nanejvýš zmatený Sirius.
„K těm zvenku,“ odpověděl mu šeptem Draco, přitáhl si kolena pod bradu a objal nohy rukama.
„Dobře. Jak se můžu stát jedním z vás?“
„To není tak jednoduché.“
Hříva vlasů se pohnula, jak mladík zakroutil hlavou.
„Pak se ty vrať k nám ven,“ navrhl mírně.
„Neee!“ vykřikl Draco vyplašeně, vrhl po Siriusovi úzkostný pohled a stáhl se. Jako by Siriusova slova byla bič a on ho s ním právě šlehl.
„To nejde,“ šeptl, ostražitě sledujíc každý pohyb druhého muže.
„Proč by to nešlo, Draco?“ zeptal se tak klidným a vyrovnaným hlasem, jakého jen byl schopen. Opatrně si sedl vedle Draca a pomalým pohybem mu odhrnul zlatou záplavu za ucho. V šedavých očích spatřil nelíčený strach, úzkost, paniku a bolest.
„Tam venku je moc nebezpečno,“ dostalo se mu po chvíli další šeptané odpovědi. „Není tam nikdo, kdo by mi pomohl, kdo by mě měl… měl rád.“
„A co tvoje matka a otec?“ podotkl Sirius.
„Matku nezajímám a otec mnou pohrdá,“ odpověděl Draco bezvýrazně.
„Copak by nás sem tvůj otec poslal, kdyby tebou pohrdal?“
„To nemá se mnou nic společného. Brzy mi bude dvacet pět, věk, kdy se Malfoyové zasnubují. Určitě mi už vybral ženu a teď jen chce, abych se vrátil. Tak mě bude moc ukáznit a následně oženit.“
„To máš asi pravdu,“ připustil, „jenomže to neznamená, že mu na tobě nezáleží. Když nás žádal o pomoc, byl upřímný, tím jsem si jist.“
„On se umí dobře přetvařovat,“ oponoval Draco.
„Vím,“ kývl, „jenže já mám praxi v rozeznávání falše a přetvářky od pravdy. Má matka a otec v tom byli výborní, bratr vlastně taky,“ dodal zamyšleně.
„Matka v tom byla nejlepší,“ pokračoval Sirius. „Před hosty ke mě byla laskavá, ale sotva se za nimi zavřely dveře, dokázala mě spráskat důtkami tak, že sem se div nepochcal.“
„Matka tě bila?“ zeptal se, neschopen skrýt údiv a hlavně zvědavost.
„Bila? To je slabé slovo,“ usmál se Sirius hořce. „Měla ve sklepě mučírnu z výjimečně rozsáhlou sbírkou mučících nástrojů. Já jich na vlastní kůži vyzkoušel dobrou polovinu. Však vidíš ty jizvy.“
Pokynul si k hrudi.
„Myslel jsem, že ti to udělali v Azkabanu.“
„V Azkabanu se používá jen málo fyzických trestů, není to třeba.“
Chvíli bylo ticho. Sirius mohl těžko Draca utěšovat, když měl hrdlo sevřené. Skousl si ret a potlačil tak vzpomínky na vězení.
„Pojď, Draco, půjdeme ven,“ zkusil to znovu, ale teprve, až když si byl jist svým hlasem.
„Já nemůžu, opravdu nemůžu,“ šeptal Malfoy pisklavě. „Nenuť mě k tomu, prosím. Nenuť.“
Vzal mu tvář do dlaní.
„K ničemu tě nenutím. Prostě se spolu půjdeme podívat na zahradu.“
„Nemůžu jít, ani kdybych chtěl. Nedokážu opustit tenhle dům. Mluvil tak tiše a rozechvěle, že si ho k sobě musel Sirius přitáhnout a přiblížit ucho k jeho rtům. Draco mu zabořil prsty do vlasů a přitiskl se k němu.
„Zkoušel jsem to, ale nedokázal jsem překročit práh. Měl jsem dojem, že se udusím. Bylo to to nejstrašnější, co jsem kdy zažil, horší než Cruciatus. Myslel jsem, že umírám. Bál jsem se.
„Ach, Draco,“ hlesl Sirius a pevně objal chvějící se a náhle tak křehké tělo. Cítil splašeně bijící srdce v mladíkově hrudi. Věděl, jak se Draco cítí. Poznal to na vlastní kůži, když se vrátil do svého domu. Přestože ten barák po celý svůj život nenáviděl, snad nikdy se mu tam nestalo nic příjemného, připadal muproti okolnímu světu jako to nejklidnější a nejbezpečnější místo. Po čase ho představa, že by musel opustit jeho ochranitelské zdi, děsila skoro tak, jako mozkomoři. Nakonec to překonal a vyšel, aby zachránil Harryho a bezmála zemřel. Na tom mu pak už nezáleželo. Harry v pořádku. Byl důvodem, proč vycházet. Vyléčil svého kmotra, aniž by o tom věděl. Jenomže Draco neměl nikoho, kvůli komu by opustil své falešné bezpečí, nebo kdo by ho vyvedl ven. Až do teď.
Vtiskl polibek na ušní lalůček, pak na spánek, tvář a nakonec na ústa. Přejížděl mu po nich rty a posléze i jazykem. Po nekonečných vteřinách, kdy Draco nereagoval, konečně nesměle a rozechvěle odpověděl. Když se zdálo, že ho polibek uklidnil, jak jen to šlo, odtáhl se.
„Nemůžeš se tu zavřít do konce života, to by byla škoda. Oblečeme se a půjdeme, překročíme práh a ty si prohlédneš nebe. Nic víc.“
„Siriusi, to ne-“ Umlčela ho ruka na ústech.
„Tiše, Draco, poslouchej hlavu jedné z nejstarších kouzelnických rodin a hezky se obleč,“ řekl mu s přiměřenou přísností a zároveň laskavým úsměvem. Draco nejistě poslechl, pomalu si natáhl kalhoty a jal se hledat hábit. Jen co byli oba oblečeni, vytáhl ho Sirius na nohy, sevřel v náručí a krátce políbil, pak ho uchopil za ruku a vykročil. Prokličkoval s ním mezi spícími těly, provedl ho dvoukřídlými dveřmi, dlouhou chodbou, kde skrz tenké závěsy prosvítalo jasné světlo, přes rozsáhlou halu až ke dveřím ven, do světa.
S rukou na velké mosazné klice se Sirius obrátil na svého společníka. Spatřil hrbící se rozechvělou postavu, s kůží barvy vápna, kterou prosvítaly namodralé žíly. Draco měl otevřená ústa a dolní ret se mu třásl, stejně tak i ruce.
„Připraven?“ zeptal se Sirius s povzbudivým úsměvem. Dostalo se mu kladné odpovědi v podobě mírného, téměř neznatelného kývnutí.
„Nezapomeň, jsem tady a chráním tě.“
Další kývnutí.
Sirius otevřel dveře a pomalu vyšel ven do nádherného slunného dne, tak vzácného pro jinak pošmourné anglické počasí. Nadechl se s plných plic čerstvého prohřátého vzduchu a pak se opět ohlédl.
Draco stál ve dveřích, nechty zaryté do futer, v tváři nelíčenou masku děsu. Přistoupil k němu a jemně ho pohladil po vlasech, tváři, krku i odhalené hrudi.
„Není se čeho bát. Jsem tady. Cítíš?“ šeptal. „Pojď, podej mi ruku a udělej ten jeden jediný krok.“
Draco pohlédl na nabízenou dlaň kalnýma očima, v jeho hrůze mu připadala jako cizí vzdálený předmět. Chvíli trvalo, než se Siriusova slova prodrala clonou hrůzy na jeho mozku, který pak vyslal signál, že by se toho cizího předmětu měl chytit a pevně se držet. Tak to Draco udělal, nekonečně pomalu se chopil Siriusouvy čekající ruky a stiskl ji. Sirius mu stisk oplatil. Draco pohlédl dolů na vyřezávaný práh. Udělal krok. Jeden. Váhavý. Práh překročil. Náhle Náhle jakoby v něm praskla jakási přepnutá struna. Hrůza zmizela a nahradila ji malátnost se slabostí v kolenou. Nebýt Siriusových pohotových a silných paží, zřejmě by se sesunul k zemi. Na kůži i v očích Draca bodaly teplé paprsky, v náhlé rozjařenosti nedbal nepříjemných pocitů a vzhlédl.
Poprvé po dvou letech Draco Malfoy spatřil nebe a slunce.


KONEC

 

4 komentáře: „Agorafobie

  1. Teda povídka je výborná – u té úvodní scény jsem se ukrutně bavila a má to výbornou pointu (tímhle způsobem já psát nedovedu, ale skvěle se to čte, takže tiše závidím). Obávám se však, že Tvůj literární výkon bledne ve srovnání s těmi komentáři, to je teprv nářez 😀

    To se mi líbí

  2. Ještě jedna věc mi nejde do hlavy. Proč zrovna Draco? Dokážu si představit spoustu jiných postav a lidí, kteří jsou pro tuhle povídku jako stvořeni. Ale proč zrovna Draco? Vždyť on je ztělesnění čisté nevinnosti… Draco ve tvojí povídce vlastně ani není Draco, ale někdo úplně jiný, tak jej Dracem nenazývej a dej mu nějaké jiné jméno. Nemůžeš si měnit něčí postavu kterou už někdo vytvořil a dal jí určitou osobnost a vlastnosti jak se ti zlíbí a dělat z ní někoho kým vůbec ani není, je to dětinské a ubohé. Vymysli si svoje vlastní postavy s vlastními jmény a nenič tak originální, výjimečnou postavu, jakou je Draco…

    To se mi líbí

  3. Tak tohle si Draco opravdu nezasloužil, taková čistá, nezkažená nevinná duše, tolik výjimečná a ojedinělá, jakou se nikdo jiný pochlubit nemůže. Škoda že není takových lidí jako je on více, možná by svět pak nebyl tak zkaženým místem… Krom toho, on je demisexuál a takový člověk by za boha takových věcí o kterých je tu psáno, nebyl schopný, vlastně by ho to ani ve snu nenapadlo. Draco je člověk, kterému jde o čistou lásku, city a emoce, než o sexuální život. Navíc, on by nevěděl, co jsou to drogy, to je čistě mudlovská záležitost a mudlovský styl „zábavy“. On je jiný a má jiné zájmy a jiné smýšlení, než většina lidí. I kdyby se o drogách dozvěděl, nezajímaly by ho. Mu jde v životě o úplně odlišné věci, než o takové povrchní pitomosti které dělají mudlové, kteří neví co jiného by mohli tak dělat (chlastat, sexovat, fetovat). A kromě tohototo, on svou rodinu miluje nadevše a nebyl by schopný, je opustit. Nojo, ale koho to zajímá, nikomu na Dracovi doopravdy nezáleží, nikdo jej skutečně nemiluje, lidé si jej chtějí představovat dle svého a přetvořit si ho dle obrazu svého. Ale proč? Proč někoho tak moc jedinečného, měnit? To jaký Draco je, ho dělá naprosto výjimečným. Nač si jej představovat jiného, než jaký je? Nač měnit celou jeho osobnost? To už pak není on. Jsem hrdá na to, že ho miluji takového jaký je a nepotřebuji o něm fantazírovat a dělat z něj úplně jiného člověka…
    Je mi Draca tak líto, každý ho chce mít dle obrazu svého, i jeho vlastní rodiče ho nebrali takového, jaký prostě byl. Je to smutné, jak si jej každý mění, přetváří. Nikdo nevidí, jak moc úžasnou osobnost má. Nebo spíš, nikdo to nechce vidět…
    Tohle si Draco opravdu nezaslouží. Není žádnou hračkou, aby si s ním každý dělal co chce a měnil ho.

    To se mi líbí

  4. JAK JEN NĚKDO, MŮŽE….?
    Zvrácenej zmrd, který tohle vymyslel, kterého vůbec jen mohlo něco takového napadnout, za to zaplatí! NAJDU TĚ!!!!!!!! POMSTÍM DRACA! DOSTANU TĚ, PŘÍSAHÁM NA JEHO NEVINNOU ČISTOU DUŠI, PŘÍSAHÁM NA JEHO JMÉNO, ZA TOHLE TĚ DOSTANU A BUDEŠ TRPĚT! ZNIČÍM TĚ A VŠECHNY KOLEM TEBE! NAJDU SI TĚ AŤ SEŠ KDEKOLI, OBĚTUJU PRO DRACA SVŮJ ŽIVOT… ZABIJU TĚ!

    Liked by 1 osoba

Komentáře

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.