Ochráncova rutina

Ochráncova rutina – 6. kapitola

Barneyho holka, Angela, byla ženská od rány a dala jim všechno, co se stalo, pěkně sežrat. Nejvíc ji naštval mimozemšťan. Nejdřív se dvakrát pokřižovala a pak si mu odplivla k nohám s tím, že tu bezbožnou kreaturu nechce ani vidět. Hlavně proto skončil Taelon v koupelně. Jo a taky proto, že neměla žádný vokna, zato měla dveře, který se daly zvenku dobře zajistit židlí. Nemohl odtamtud zdrhnout, ani kdyby se snažil. Jenže on se nesnažil.

Když ho tam Jason zavíral, poslušně a klidně si sundal mikinu, přesně jak po něm Spike chtěl. A pak si sednul na záchodovou místu, stačilo jen ukázat pistolí a říct co má dělat. Ani při tom nepípl, jen nakláněl hlavu ze strany na stranu, jako nějaký divný pták, a sledoval odcházejícího Jasona bez mrknutí.

Jak za sebou zhasnul, zavřel dveře a pak k nim přistrčil židli, ucítil na zádech nepříjemné mravenčení. Hnusný pocit. Prostě se mu nějak příčilo nechat mimozemšťana tam uvnitř, v úplné tmě a… zatraceně! Skoro se otočil, aby v koupelně aspoň rozsvítil, jenže s ním byl Spike.

Naposledy se kouknul na dveře, než přešel korálkovým závěsem do vedlejší místnosti. Tam už Angela lepila náplasti na obvaz kolem Barneyho břicha. Naštěstí nebylo víc třeba. Jen vyčistit a obvázat. Z rány sice tekla spousta krve, ale vlastně nebyla moc hluboká.

“Jsou vás plný zprávy,” řekla Angela, když si je všechny změřila pohledem, a pak kývla k televizi postavené na kuchyňské lince.

Na obrazovce byla zrovna ta hezká zpravodajka. Mihla se tam jen chvilku, než ukázali záběry jich tří, jak vychází z banky a jdou k dodávce. Bylo fakt divný sledovat sám sebe. Jasně, neviděl si do obličeje, ale věděl, že za maskou draka je on sám. A ještě divnější bylo vidět, co se stalo pak.

Myslel si, že emzák zakopl nebo tak něco, ale teď když na to koukal… Kurva… on nezakopl, on… něco ho postrčilo dozadu ve stejnou chvíli, jako se ozval výstřel. Protože byla televize puštěná potichu, nebyl moc slyšet, ale… teď, když to Jason viděl, sakra dobře si vzpomínal, že to bylo přesně tu chvíli. Jakoby… jakoby snad ten mimozemšťan věděl, kdy se bude střílet a v tu samou chvíli donutil Jasona couvnout. 

Bylo to možný?

Obrátil se a skrze závěs se podíval na zavřené dveře koupelny.

“To je jeden z Ochránců. Viděl jsem, jak na nás míří Skrillem,” přerušil Spike jeho myšlenky. 

Koukl zpátky na televizi. Byl tam nějaký číňan v drahém obleku s přísným výrazem. Vypadal jako agenti FBI nebo CIA z kriminálek. Jason si ale nebyl jistý, jestli ho před bankou viděl. Bylo tam tolik poldů a tolik lidí kolem… Soustředil se hlavně na Barneyho, cestu k dodávce a mimozemšťana, kterého držel. Kolem sebe moc nekoukal.

“Dej to nahlas,” řekl mu Spike a strčil do něj loktem.

Zamračil se na něj, ale udělal, co mu bylo řečeno. Přešel k televizi a pustil ji dost nahlas, aby rozuměli tomu, co agent říká.

“… musím tyto zprávy s politováním potvrdit,” říkal zrovna. “Da’an je skutečně v rukou mužů, kteří při pokusu o přepadení víc jak hodinu zadržovali v bance třináct rukojmí.”
“Očekáváte žádost o výkupné?” zeptal se nějaký novinář z davu kolem agenta.

“Ano, očekáváme a už předem máme pro únosce tuto zprávu:” agent se podíval do kamery. “Žádné vaše požadavky nebudou akceptovány. Taelonský Synod zastává stejnou politiku jako tato země a tou je nevyjednávat s teroristy. A můj osobní vzkaz zní: udělám cokoliv a využiji jakýchkoliv prostředků, abych dostal Da’ana zpět a předal spravedlnosti každého, kdo se na jeho únosu podílel.”

Ten agent zněl zatraceně vážně a trochu i hrozivě. Jason koutkem oka loupl po Spikeovi, který sledoval televizi úplně bez výrazu. V tu chvíli si byli s tím agentem kurevsky děsivě podobní. Oba měli v očích ten chlad.

“Zatracená práce,” zahučel Barney. “Ten chlap vypadá, že to myslí vážně.”

“No tak ať?” obrátil se k němu Spike. “Srát na něj. Můj nápad je stejně lepší, než se doprošovat o pár set tisíc na emzácích nebo vládě. Prostě I.T.ho prodáme nejvyšší nabídce.”

“Nemůžeš ho jen tak prodat. To přece nejde…” nemítl Jason nevýbojně, protože… jako vůbec šlo jen tak někoho prodat? Jasně, že asi šlo. Kolikrát slyšel o tom, jak pašovali holky z Mexika nebo z nějaké chudé země za mořem a pak je tu prodávali jako manželky. Jenže to byl velkej business. Tam tekly prachy. A bylo to kurva nebezpečný. Vůbec tak něco. Nic, co by zvládli tři obyčejní zloději. 

“Všechno má svou cenu a dá se to prodat. I lidi. Natož mimozemšťani,” odpověděl mu Spike dostatečně chladně, aby už neměl chuť argumentovat.

“Jenže kdo by tu zrůdu chtěl?” zeptala se Angela taky zatraceně trefně. Kdo by vlastně chtěl mimozemšťana? K čemu by někomu byl? Snad jedině… zase kouknul po dveřích do koupelny… vybavily se mu všechny ty filmy o mimozemšťanech, kde je pitvali. 

“Třeba Doorsův Odboj,” řekl Barney. “Ten chlap je miliardář, určitě by mohl upustit milionek nebo dva pro každého z nás.”

“Není to jen on, kdo by si mimozemšťana chtěl koupit,” prohlásil Spike tak hnusným tónem, že se z toho Jasonovi naježily chlupy na rukách. “Vim o spoustě jinejch, který maj taky prachů, že jim lezou i ze zadku a moc rádi by dostali nějakého… Taelona do rukou, aby se mu mohli pořádně kouknout na zoubek.”
“Ty máš plán. Jakej?” zeptal se Barney tónem, jakej míval, když vyhrál v pokeru.

“Mám… no dejme tomu, že je Goofy můj kámoš… tak trochu… Prostě má kontakt, je vážně dobrej na počítače a obstaral mi tohohle krasavce,” poklepal rukou na pistoli, kterou měl pořád za pasem. “Za menší odměnu by nám moh pomoc udělat aukci na internetu. A mimozemšťana bysme prodali nejvyšší nabídce.”

“Tenhle nápad se mi líbí,” řekl Barney po krátkém zamyšlení a usmál se.

Jason se znovu podíval po dveřích koupelny. Jemu se ten nápad nelíbil ani trochu.

°°O°°

Základna Odboje byla neobvykle rušná. Na většině velkých obrazovek byli zapnuté různé zpravodajské kanály, kde vysílali zprávy o Da’anově únosu. Už druhém v pořadí, jak nezapomněl zmínit nejeden titulek běžící na spodním okraji obrazovky.

“Zprávy o Da’anově únosu jsou všude. Už zase,” neopomněl to připomenout i Doorse a to ještě s Lili nesešli schody. “Co se tam, zatraceně, stalo?!”

“Da’an byl ve špatný čas na špatném místě,” odpověděla mu Lili.

“A narazil na hodně špatné lidi,” dodal jen tak mimochodem, protože už mířil k Augurovi. “Mám pro tebe jméno; Charley Moor. Říká se mu Spike. Narodil se v 63 roce, recidivista, kterého v rámci Kingsleyho projektu poslali na frontu. Chci jména a tváře jeho spoluvězňů, dozorců, chlapů co s ním sloužili… prostě všech, které mohl během svého života poznat a jsou ještě naživu.”

“Nezapomeň na civilní dodavatele a polovojenské organizace,” přidala se Lili, která stanula Augurovi po druhém boku; ten k ní zvedl významný pohled. “Vím, nemusela jsem ti to připomínat, ale… tak trochu doufám, že to bude někdo takový, ne opravdový člen naší armády.”

Boone souhlasně přikývl. Také v to doufal, ale věděl své. 

“Tak jo. Objednávka tu bude za pár minut a ještě horká,” slíbil Augur a jeho prsty se rozběhly po klávesnici.

“Bude mluvit Sandoval. Zapněte zvuk,” řekla Lili, jejíž pohled mířil k jedné z obrazovek.

Obrátil se a opravdu byl na ní Sandoval v obležení reportérů a jejich mikrofonů a bylo vidět, že se chystá promluvit.

Někdo pustil zvuk.

“Je pravda, že jedním z rukojmí byl Severoamerický zástupce Přátel Da’an a že je stále držen lupiči?” zeptala se jakási reportérka a přistrčila mu svůj mikrofon co nejblíž.

“Ano, musím tyto zprávy s politováním potvrdit,” odpověděl Sandoval věcně a s naprostou profesionalitou, se kterou perfektně zvládal svou práci atašé, “Da’an je skutečně v rukou mužů, kteří při pokusu o přepadení víc jak hodinu zadržovali v bance třináct rukojmí.”
“Očekáváte žádost o výkupné?” padla tentokrát otázka od novináře s notýskem v ruce.

“Ano, očekáváme a už předem máme pro únosce tuto zprávu:” agent se podíval do kamery. “Žádné vaše požadavky nebudou akceptovány. Taelonský Synod zastává stejnou politiku jako tato země a tou je nevyjednávat s teroristy. A můj osobní vzkaz zní: udělám cokoliv a využiji jakýchkoliv prostředků, abych dostal Da’ana zpět a předal spravedlnosti každého, kdo se na jeho únosu podílel.”

Neočekával, že by byl Synod ochoten za Da’ana zaplatit nebo jen vyjednávat o jeho propuštění výměnou za cokoliv. Neudělal to ani poprvé… i když… tehdy šlo o mnohem víc, než jen o peníze. Major MacIntirea a jeho muži chtěli, aby Taeloni vyzradili jeden z jejich tajných projektů. Takový požadavek mohl Boone u zločinců, vykrádajících banky, absolutně vyloučit. Chtěli by peníze. Pokud by nemohl dostat ty, spokojili by se i něčím stejně hodnotným. Například zlato nebo diamanty, kterých, jak věděl, měli Taeloni víc než dostatek. 

“I když souhlasím s tím, že se nemá teroristům ustupovat, takové veřejné prohlášení nedává Taelonům ani nám moc prostoru k vyjednávání,” podotkl Doors zasmušile.

“Žádné překvapení. Dávno víme, že životy jednotlivců pro ně nemají žádnou cenu,” dodala k tomu Lili.

Chtěl by protestovat, opravdu by chtěl, ale nemohl, protože to byla pravda. Během služby u Taelonů se rychle naučil, že všichni jednali v rámci mnohem větších schémat, než lidé. A tím nebyly myšleny jen jejich plány se Zemí, ale samotný způsob vnímání reality. Synod tedy i Společenství jakožto takové jistě považovalo Da’ana za důležitého, protože byl členem Synodu a to, jak Boone věděl, znamenalo, že měl podporu celého Společenství. Byl ale nahraditelný a to nejen v lidském slova smyslu, kdy jeho politický a diplomatický post mohl zastávat jiný Taelon. Boone si byl jistě, že pokud ne většina, tak mnoho z toho, co Da’ana definovalo jako jedince, bylo tak či onak součástí kolektivního vědomí Společenstva. Jeho vzpomínky, jeho vědomosti snad i útržky jeho emocí, myšlenek a záměrů. To proto se Taeloni nebáli smrti ani obětování jednoho z nich. V jejich světě totiž neexistoval absolutní zánik toho, co každého z nich definovalo, protože vždy zůstaly alespoň kousky rozptýlené v kolektivním vědomí. 

Něco takového bylo ale těžké vysvětlit člověku. Nebýt Sdílení s Da’an, sám by to nikdy nepochopil ani tak povrchně, jak to chápal teď. Nicméně ani Sdílení a pochopení nemohl změnit fakt, že jemu na přežití Da’an záleželo za každou cenu.

“Teď je tu s námi jedno z rukojmích,” řekla kudrnatá hlasatelka a obrátila se na mladou hnědovlásku ve svetru. “Můžete nám říct, co se uvnitř stalo?”

“Bylo to hrozné. Vpadli dovnitř a začali střílet. Myslela jsem, že všichni umřeme…” zavzlykala a hřbetem ruky si ještě víc rozmazala už beztak rozmazaná líčidla. “Určitě bych tu teď nebyla, nebýt Da’ana. On mě zachránil. Nás oba,” dodala a ochraně si paží zaštítila vlastní břicho.
“Říkáte že vás zachránil. Co Da’an udělal?” 

“Chtěli mě vzít s sebou a on… on je přemluvil, aby ho vzali místo mě. A teď ho mají… to je tak strašné. Doufám, že bude v pořádku.”

“V to doufáme všichni,” souhlasila s ní reportérka, než se obrátila zase zpět ke kameře, která rychle zabrala její obličej zblízka. “Jednou už Da’an viděl nejhorší tvář lidstva a přesto, jak jste právě slyšeli, se jí dobrovolně rozhodl čelit podruhé. Obdivuhodná odvaha a obětavost. Modleme se za jeho brzký návrat.”

“Zvláštní. Mohl uniknout a udělal přesný opak. To nedává smysl,” podotkl Doors spíše pro sebe a tónem, kterým obvykle spřádal teorie o Taelonech a jejich důvodech pro to být na Zemi.

Doors se mýlil. V tom, co Da’an udělala, Boone nespatřoval nic záhadného, natožpak promyšleného. Obával se, že to bylo přesně naopak a že její rozhodnutí se obětovat bylo spíš otázkou okamžitých okolností.

“Ne, dává to dokonalý smysl,” odpověděl Doorsovi, který se na něj tázavě podíval. “Da’an si mohl snadno domyslet, že akci povede Sandoval a zná ho dost dobře, aby věděl, co udělá. Že bude ochotný použít Skrill i na nevinná rukojmí. Kdyby energie Skrillu zasáhla tu ženu… určitě by potratila.”

“Ty myslíš, že je to důvod, proč si s ní vyměnil místo?” zeptala se Lili. Zněla mírně skepticky, ale rozhodně tuhle možnost nezavrhovala jako Doors, který se uchechtl.

“Jsem si tím jist.”

“To je směšný předpoklad. Nemohl to vědět a i kdyby nějakým záhadným způsobem její stav mohl vycítit… a to připouštím, že je možné… neměl by důvod ji chránit.”

“Nikdy jste ho neviděl pohromadě s dětmi. Kdyby ano, věděl byste, že nepotřeboval logický důvod,” raegoval na Doorse ostře.

“Mluvíme tu o bytostech, které vytvářeli… a možná stále vytváří… sotva života schopné hybridní plody a vkládali je do nic netušících žen. Dovolte mi připomenout, že dokonce do vaší vlastní sestry. Jak jim stále můžete přisuzovat lidské emoce, jako je soucit?!” zvýšil Doors hlas.

Měl pravdu v tom, že ať byly cíle Taelonů jakožto rasy jakékoliv, metody, kterými k nim mířili, nebyly morální. Jenže metody rasy jako celku nedefinovaly smýšlení jednotlivce a to ani u tak propojených bytostí, jako byli Taeloni. Znal Da’an, stokrát viděl, jak reagovala na děti a slyšel, jak o nich poté mluvila. To nebylo hrané.

“A vy zase odmítáte připustit, že s nimi můžeme mít cokoliv společného, protože byste se pak nemohl stavět nad ně. Paradoxně tím podceňujete svého nepřítele. Je to pýcha a pýcha jak známo předchází pád.”

“Já nepodceňuji nikoho,” sykl Doors a přistoupil až k němu. “Zvláště nepodceňuji Da’ana, protože on z nich umí nejlépe předstírat lidskost. Je to nejlepší lhář a podvodník. Nebýt jeho a sympatií, které umí vyvolat v lidech… a jak vidno i ve vás… bylo by alespoň tady v Americe mnohem snazší se Taelonů zbavit.”

Tentokrát to byl Boone, kdo přistoupil blíž k Doorsovi.

Zlost mu vřela těsně pod kůží, ale neměl v úmyslu pustit ji ven. Neudělal by to ani v případě, kdyby Da’an byla člověk a Doors byl jen hlupák, který si příliš otevírá pusu. Takový typ prostě nebyl. A tady šlo o mnohem víc.

Nebylo to poprvé, co se s Doorsem neshodli, ba dokonce ani poprvé, co se neshodli na přístupu k Taelonům. Tentokrát však musel našlapovat opatrně, protože kdyby zašel  příliš daleko, roztočil by tím spirálu podezření, která by vyústila v jediné; odhalení pravé hloubky jeho vztahu k Da’anovi.

“Mám to chápat tak, že podle vás by bylo lepší tentokrát ponechat Da’ana jeho osudu?” zeptal se s pečlivě odměřeným klidem.

“Nerad vám do toho vstupuji,” ozval se Augur a stanul tak blízko vedle nich, že být ještě o stopu blíž, už by stál v horké zóně, “ale mám tady hromadu jmen a fotek, které potřebují protřídit. Tedy pokud ještě jdeme do toho…?” dodal s náznakem otázky na konci.

Doors ještě několik vteřin hleděl do Booneových očí s veškerou silou a chladem, který mu Boone oplácel, pak se obrátil na Augura a mírně přikývl.

“Jdeme do toho. Vždy je lepší ďábel, kterého znáš…” neopomněl štiplavě dodal, než ustoupil stranou.

Boone si ho změřil pohledem, který mu Doors krátce oplatil, než přestal staršímu muži věnovat pozornost, a raději se zaměřil na Augurovu obrazovku. Bylo na ní devadesát osm složek, což bylo zatraceně moc. Opravdu to potřebovala protřídit.

Augur se posadil zpět ke svému počítači a zatímco Boone si stoupl po jeho pravý bok, Lili se postavila k levému.

“Tohle ti dá Doors ještě sežrat. Víš, jak nemá rád, když mu někdo hlasitě odporuje,” podotkla Lili napůl úst.

“To je mi jedno. Pokud jde o Da’ana, vím, že mám pravdu,” odpověděl ji stejně tiše a vysloužil si dlouhý, nečitelný pohled. Když se ho pokusil zachytit, uhnula a raději se zaměřila na obrazovku.

“Co jsem viděla, oba byli běloši,” řekla a po jejích slovech jedním kliknutím zmizelo třicet složek.

“Staršímu bylo přes čtyřicet, ale neřekl bych, že víc než padesát,” přidal, co poznal, jak podle hlasu muže se kterým Sandoval mluvil, ale také podle jeho rukou, které si mohl skrze moderní elektorický zaměřovací systém na pušce velmi dobře prohlédnout.

“Vyřadíme všechny nad šedesát.”

Dalších deset složek zmizelo.

“Ještě to zuž o všechny, u kterých znáš výšku a ta je menší, než 183cm a větší než 190.”

Několik dalších jmen zmizelo.

“Teď tam nech jen ty, kteří bydlí nebo jsou ubytovaní někde v Clevelandu a blízkém okolí,” pokračovala Lili.

“S portálovou dopravou mohli během chvilky přicestovat klidně z druhého konce světa,” namítl Augur.

“Ne,” zakourtila zamítavě hlavou. “Přepadení banky chce plánování, které trvá dny nebo i týdny. Museli vysledovat, kdy je tam nejvíc peněz, kdy se mění směny ochranky, kolik je tam kdy lidí a zaměstnanců… To se dělá snáz, když bydlíš alespoň ve stejném městě. Pendlovat z jednoho konce planety na druhý… ne, to by nezvládli. Na to by potřebovali mít hodně tady,” poklepala si na spánek. “A i když si bankovní lupiči o sobě myslí, že jsou chytří, když zvládnou spáchat tak velký zločin, tak většinou nejsou.” 

“Dobře, tak necháme jen ty, co bydlí v Clevelandu áááá…!” několika klepnutími odstranil většinu složek, ale přesto jich zůstalo ještě dost. “Překvapivě nám vychází dvacet jmen ve městě a dvě mimo. Ten chlap je družný typ… nebo je to tím, že od dětství navštěvuje různá nápravná zařízení.”

“Dvacet dva je hodně.” Zamračila se Lili. “Všechny je obejít jen ve dvou, to zabere spoustu času.”

Měla pravdu. Když zvážil omezené možnosti přistávat s raketoplánem, tedy nutnost cestovat po městě i jinak, rozhodně potřebovali víc lidí. Bobovi muži by mohli pomoct, ale to by se jistě dozvěděl i Sandoval.

“Začneme těmi, jejichž kresní jméno začíná na B.”

Byla to slabá indicie, ale přeci jen byla a pokud to bylo v jeho silách, přeci jen chtěl najít Da’an a ty, kteří ji drželi, jako první. Chtěl ji mít co nejdřív zpět a v bezpečí. A pak toužil po té prosté radosti být tím, kdo chytne všechny ty parchanty, kteří se jeho Da’ana odvážili dotknout.


5.kapitola 7. kapitola

Komentáře

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s