Ochráncova rutina

Ochráncova rutina – 9. kapitola

Adresa, kterou jim Augur dal, byla přímo v Clevelandu a šlo o obchod se starými počítači a další drobnou elektronikou. Malý, v nijak lukrativní čtvrti a podle špinavé výlohy plné ledabyle vystavených počítačových obrazovek a starých vybledlých reklamních plakátů, si uměl člověk snadno představit, jak to vypadá uvnitř. Šeré, stísněné, plné torz starých počítačových beden, které byly nemoderní ještě před příchodem Taelonů. Spíš než skutečný obchod to byla pračka na peníze nebo prostě jen místo pro všechny tak nezajímavé, až odpuzující, že se mu vyhýbaly a tak nechávaly majitele na pokoji. Takové malé hnízdo jedné velké krysy.

“Koukla jsem se na Moora,” nadhodila Lili, která mu stanula po boku, pohled upřený stejným směrem jako on. “Zvládli bychom ho sami, ale radši bych byla, kdyby nám někdo kryl záda.”

“Souhlasím, jenže kdybych teď zavolal přímo Bobu Morovskimu, Sandoval se o tom hned dozví,” podotkl, vědouc velmi dobře, že i kdyby mu to neřekl Bob sám, byli i jiné způsoby, jak by se to Sandoval mohl dozvědět a ten jich vždy hojně využíval.

“Možná bychom mu to měli říct,” odvětil; Boone jí věnoval tázavý pohled. “Tentokrát s ním nezávodíme. Nejde o to najít Da’anovy únosce dřív než Sandoval… i když chápu, že je chceš dostat do rukou první” – Boone mlčel, v tom totiž měla naprostou pravdu – “Jde tu jen o to, zachránit Da’ana. Jeho pomoc se bude hodit a navíc, pokud mu dáš informaci, která ho zavede k Da’anovi, pomůže ti to získat zpět tvé bývalé místo.”

Pomlčel o tom, že to už měl jisté z důvodu, který Lili nemohla znát, a jen souhlasně přikývl.

“Máš pravdu,” dodal, když sáhl pro svůj global a zavolal Sandovalovu linku.

Netrvalo dlouho a objevila se agentova přísná tvář.

“Boone,” řekl jeho jméno stejným tónem, jaký použije učitel, když načapá známého školního výtržníka u některé z jeho dalších vylomenin. “Proč mě nepřekvapuje, že jste neuposlechli můj rozkaz a nevrátil se do Washingtonu.” 

“Znám adresu muže, který vytvořil aukční stránku,” odpověděl, naprosto ignorujíc Sandovalovu výtku.

Na agentově tváři byl okamžitě vidět zájem.

“Jste si jistý?” 

“Naprosto.”

“Jak jste se k němu tak rychle dostal?”

“Mám svoje zdroje,” řekl neurčitě. 

Sandoval podezřívavě zúžil oči a chvíli se upřeně na Boona díval, než znovu promluvil:

“Dobře. Tu adresu.” 

“Vyhledejte moje poslední souřadnice. Budeme tu na vás s Marquetteovou čekat.”

°°O°°

Sledoval Sandovala, jak od výlohy vedlejšího obchodu s oblečením vyhodnocoval situaci, zatímco on sám s Lili stáli naproti, oba v rukách papírové kelímky s kávou, ze kterých usrkávali. Bob postával opodál u automatu na noviny, z něhož si jedny vyndal, a teď předstíral, že je čte. Mimo dohled kohokoliv v obchodu, včetně jedné viditelné kamery nad dveřmi, bylo policejní auto s uniformovanými policisty, připravenými se přidat k akci, pokud by to bylo třeba.

Boone ale problémy nečekal.

Ať byl ve skutečnosti WickedDog kdokoliv, nebylo pravděpodobné, že by byl ozbrojený. Spíše se dal očekávat chlap za stolem plným počítačů. Stejně málo pravděpodobné bylo, že by Da’ana drželi přímo tady. Typy jako WickedDog by do své bezpečné krysí díry nikoho nepustili a nikdy se do zločinů nezaplétali přímo.

Kromě toho… Neměl z tohoto místa stejný pocit, jako z banky. Nedokázal by specifikova, co mu tu chybělo, ale předtím, když se podíval na průčelí banky, prostě věděl, že Da’an je tam uvnitř, i když pro to ještě neměl jasný důkaz. Tady ten pocit naprosto chyběl. Jistě, mohlo se říct, že v prvním případě si tím mohl být tak jist, protože znal Da’anův program a věděl, že v té bance měl být, ale… ne, tehdy to nebyl jen dohad. Bylo to něco víc.

Sandoval přeběhl ulici zpět k nim.

“Zaznamenávám z té budovy neobvyklou energetickou spotřebu,” řekl, když se připojil k nim a převzal si od Lili vlastní kelímek s kávou, aby mohl předstírat že z něj upíjí. “Mohla by to být počítačová centrála, které by se dala čekat u člověka, jako je ten WickedDog, o kterém jste mluvili. Nebo to taky může být hráčské doupě, dílna nějakého umělce, pěstírna marihuany… těch možností je spoustu.”

“Můj zdroj šel po stopách v síti, které ho dovedly k WickedDog a pak sem. A já mu věřím. Pracuji s ním několik let a ještě nikdy se nespletl.”

Bylo vidět, že to Sandoval rozmýšlí, než mírně přikývl.

“Dobře. Ten obchod má dva vchody; přední, který je teď zavřený a” pokynul Sandoval hrnkem ke vchodu na protější straně. “zadní vedoucí do postranní uličky. Rozdělíme se na dvě skupiny. Vy si vezmete uniformované policisty a velitele Morovskiho” podíval se na Boonea, “a půjdete předem. Já s kapitánem Marquetteovou půjdeme zadem.”

K Sandovalovým rozkazům neměl co dodat. Udělal by to stejně.

Počkal až Sandoval s Lili přejdou na druhou stranu a zmizí mezi budovami v malé uličce na popelnice a potom sám doběhl k Bobovi, aby mu řekl o jejich plánu. Přikývl a zavolal vysílačkou čekající jednotce, aby se svým vozem předjela před obchod.

“Víš, že bez povolení tam vlastně vstoupit nemůžeme?” zeptal se Bob, zatímco docházeli ke vchodu do obchodu.

“Řekněme, že je to stav nezbytné nouze,” odpověděl, přičemž věnoval Bobovi jen menší pozornost. Mnohem víc si všímal kamery, která se pomalu otáčela. Byli sledováni. Dokonale si dovedl představit muže na druhé straně, který už musel vidět jak je tak dva policisty, kteří právě vystoupili z auta a zcela jistě se chystal na útěk. Tím se ale akorát vběhne do rukou Lili a Sandovalovi. Přesně podle plánu.

“Je mi jasné, že už si nějakou dobu pryč, ale tohle nám žádný soudce neuzná. Cokoliv tam uvnitř najdeme, bude u soudu nepřípustné.”

“S tím si nemusíš dělat starosti” odvětil a přistoupil až k mřížím, které chránily prosklené dveře za nimi, a byli zajištěné velkým visacím zámkem.

“Musím si s tím dělat starosti. Nezapomínej, že teď vedu oddělení já,” připomněl mu Bob, ale i když byl teď šéfem stanice, neudělal nic, přestože Boone zvedl ruku se Skrillem a namířil na zámek s jasným úmyslem ho ustřelit.

Zaváhal. Chyběla mu zpětná vazba od Skrillu. Kondor by sám věděl, kolik síly použít, měl na to instinkty, kterými stačilo se nechat vést a přidat k nim trochu vlastní rozvahy, aby věci dobře fungovaly. Tento Skrill prostě jen slepě čekal na povel. A to byl problém. Jeden z těch problémů, které v kontrolovaném prostoru střelnice nebyly tak znát.

K čertu s tím, proběhlo mu hlavou, bohužel zrovna ve chvíli výstřelu.

Místo toho, aby rozbil jen zámek jedním velmi přesným výstřelem a tak minimalizoval škody i hluk, byla střela o něco větší. Dost velká, aby rázová vlna z ní roztříštila skleněné dveře. 

“Chtěl jsem hochům říct, že nic neviděli a zaběhnout do nedalekého železářství, ale tohle už nový zámek za pár babek nevyřeší,” podotkl Bob, vytahuje svou pistoli.

Vážně pochyboval o tom, že by zrovna tenhle chlap žaloval jeho nebo policejní oddělení za nezákonou prohlídku či vniknutí. Na druhou stranu si ani nedělal iluze, že by ho z čehokoliv mohli obvinit, proto si jen málo lámal hlavu s metodami.

Bez výčitek svědomí hodil na zem zbytku zámku, otevřel mříží, pak i skleněné dveře – nebo spíš jejich rám – a vešel dovnitř.

Jak pomalu kráčel k pultu v zadní části obchodu, následovaný Bobem a policisty, a propátrával očima obchod, zjišťoval, že je přesně takový, jaký očekával. Byli tu krabice od pět a více let starých počítačů, snad i s počítači uvnitř, vyskládané jedna na druhou nebo na oprýskaných kovových policích. Koše a další krabice plné myší a jen tak ledabyle naházených klávesnici smíšených se sluchátky. Viděl i různé náhradní díly, které také jen tak bez ladu a skladu ležely na policích. Pochyboval, že při takové mizerné péči mělo něco z toho jakoukoliv hodnotu. Ne, byly to jenom kulisy. Doplňky, stejně jako stará pokladna stojící na pultu nebo cedule hlásající ceny oprav, která visela nad vybledlým závěsem ,zakrývajícím vstup do zadní části obchodu.

Závěs se pohnul. 

Boone pozvedl Skrill a Bob s policisty zase své zbraně.

“Nestřílejte, to jsem jenom já,” ozvala se zpoza závěsu Lili. “Pojď se podívat dozadu, co jsem tam našli a hlavně koho,” dodala, když závěs rázně rozhrnula na obě strany, odhalujíc krátkou chodbičku a za ní otevřené dveře.

Vyměnil si rychlý pohled s Bobem, který říkal vše. Bob jenom přikývl.

“Budem tady.” 

Bonne mu vlastním kývnutím poděkoval a následoval Lili krátkou chodbou do zadní místnosti. Ta byla úplně jiná, než obchod vepředu. V pár věcech se podobala Augurově svatyni. Celou jednu stěnu zabíral komplex několika vzájemně propojených počítačů na které bylo zapojeno pět velkých obrazovek klenoucích se nad drahou kancelářskou židlí. Místností se nesl hukot klimatizace a samotných počítačů a tak byl cítit pach rozehřáté umělé hmoty. Tím však podobnost končila.

Augurova svatyně byla dokonale čistá, čistější než Booneův vlastní byt. Doslova by se tam dalo jíst z podlahy. Tedy pokud by tam bylo vůbec dovoleno jíst a pít, což nebylo, snad s výjimkou jahod v čokoládě a vína, když si tam Augur přivedl společnost. I pach umělé hmoty, kterého se prostě nedalo zcela zbavit, byl překryt vonnými tyčinkami a aromalampami, zatímco tady to byl cigaretový kouř, typický zápach přepáleného tuku z rychlých občerstvení a smrad piva nevalné kvality, táhnoucí se z hromady plechovek, která z velké části zakrývala odpadkový koš stojící u stěny.

“Tohle,” řekl Sandoval a postrčil k židli muže, kterého doposud držel pod loktem, “je podle dokladů pan Black, majitel obchodu. Jinak nazývaný WickedDog, jak předpokládám.” 

Muž si narovnal brýle a zvedl pohled nejdřív k Sandovalovi a pak i k Booneovi s Lili.

Byl malé a hubené postavy, nevidět mu do obličeje, klidně by ho tipoval na výrostka. Jeho tvář ale prozrazovala, že už mu bude ke čtyřicítce. Měl odrostlé vlasy, které už potřebovaly umýt a nezdravě vyhlížející pleť, která možná byla následek toho, že byl stále zavřený tady, ale Boone spíš sázel na nezdravou stravu a příliš mnoho alkoholu. Oblečený byl do trička s opraným potiskem Kačera Daffyho, ošoupaných džínů a žabek. Dalo se říct, že je ztělesněním stereotypu, kdy by nejspíš nikoho nepřekvapilo, že je to milovník počítačů a videoher. Neškodný počítačový blázen. Právě proto by možná měli lidé o něco větší problém uvěřit, že byl také obchodníkem s lidmi, protože přesně to byla aukční stránka, kterou pro Da’anovy únosce vytvořil. Obchod s lidmi, i když ten, kdo byl nabízen, nebyl člověk, ale Taelon.

“Nevím, o čem to mluvíte a necháp, proč jste vpadli do mého obchodu! Na něco takového nemáte právo! Tady nejsme v nějakém policejním státě! Vy ani nejste policisté!” vykřikl a důrazně ukázal hubeným prstem na každého z nich. “Tohle je Amerika a já vás bude všechny žalovat! Všechny! I ty tam vedle!” zagestikuloval rukou přes místnost k malé chodbě a už se nadechoval k dalším výhružkám, když ho Boone přerušil: 

“Pozdravuje vás Mechanický Prometheus”

Black okamžitě zklapl pusu, jeho zorničky se rozšířily, dech se mu zkrátil a žíla na krku začala tepat o něco rychleji. Všechno na něm křičelo že nejen, že poznal jednu z Augurových přezdívek, slyšet ji v něm vyvolalo silnou citovou odezvu. V první řadě to byl určitě hněv, protože jeho nosní dírky se roztáhly, jako funícímu býkovi, ale byl tam i náznak strachu. Nejspíš to nebyl strach ze samotného Augura, ale spíš z toho,  jak si právě Black plně uvědomil, že vědí, kdo je, a pravděpodobně vědí i o všem ostatním, včetně Da’ana.

“Věděl jsem, že vám to jméno bude povědomé,” pokračoval Boone přistupujíc k Blackovi. “Vzkazuje, že se už nemusíte starat o své transakce. Postará se o ně za vás.”

Black semkl rty a přimhouřil oči, stále víc vzteklý než vyděšený.
“Tak jo. Asi máte svého muže. A asi o mě i něco víte,” připustil a znovu sjel pohledem každého z nich. “Ale já o vás třech taky spoustu vím. Vím všechno o všech, kteří pro NĚ pracují,” zdůraznil ‘ně’ nejspíš aby dal najevo, že si o Taelonech nemyslí nic dobrého. “Třeba vy jste Lili Marquetteová, skvělá pilotka se spoustou medailí za statečnost a mimořádné zásluhy. Za války jste byla tři měsíce v zajateckém táboře, ze kterého jste nakonec utekla. Taky jste byla mezi prvními, kteří začali pracovat pro Taelony, to ještě bylo v době, kdy o nich skoro nikdy na Zemi nevěděl. ”

Zdánlivě se jeho slova Lili vůbec nedotkla, ale Boone si dobře všiml, jak se napnula, když zmínil zajatecký tábor. Věděl, že byla za války sestřelena i to, že strávila nějaký čas v zajetí, ale nikdy o tom spolu nemluvili. Ani jeden z nich si nechtěl připomínat nic z toho, co viděli, zažili nebo udělali během války. V tom u nich panovala tichá dohoda. A tenhle Black neměl žádné právo jí válku připomínat, vzhledem k tomu, že ji pravděpodobně prožil zalezlý v podobně zatuchlém doupěti, jako bylo tohle, a anonymně házel špínu na každého vojáka, jdoucího na frontu, zatímco se sám pásl na ziscích z prodeje na černém trhu.

“Gratuluji. Dostal jste se k mojí vojenské složce,” řekla Lili s nádechem sarkasmu, přistoupila blíž k Blackovi a založila si ruce na prsou. “Znám pár středoškoláků, co to zvládli taky,” pokračovala tentokrát už posměšně. “A dohledat si dva roky starý článek o tom, jak jsem se poprvé setkala s Přáteli, by zvládla i moje babička. Myslím, že nakonec nemáte toho pravého.”

Jak se dalo čekat, Blackovi se nelíbilo, že shazuje jeho schopnosti.

“Vím i jiné věci, třeba že jste roky nemluvila se svým otcem. Neviděla h, o ani si s ním nevolala. Nebo vy,” obrátil se na Sandovala, “skoro jste neprošel prvními fyzickými testy do FBI, ne proto, že byste je nezvládl. Bylo to proto, že jste si zlomil zápěstí a nikomu to neřekl. Máte kvůli tomu poznámku ve spisu, že nejste týmový hráč.”

“Můj spis u FBI není důvodem naší návštěvy. Víte, koho hledáme. Řekněte, kde je a my pak v klidu odejdeme,” položil Sandoval na stůl nabídku.

“Jo, vím koho hledáte, ale k tomu vám nemám moc co říct,” odmítl ji Black s malým úšklebkem. “Raději bych si popovídal třeba o vaší ženě. Není to ani rok, co jste ji pohřbil… nebo snad nepohřbil?”

Vyměnili si s Lili rychlé pohledy. Zatímco do teď Black chrlil jen nepodstatné informace, které opravdu mohl získat každý druhý, v tenhle okamžik zabrouzdal do nebezpečných vod. Nemohl mu dovolit, aby pokračoval, bez ohledu na to, že neměl chuť ho dál poslouchat. Věděl, kde je Da’an a po dobrém to evidentně nemínil říct. Samozřejmě, mohli ho vzít na stanici a dát mu trochu času na přemýšlení, zatímco bude v cele s tuctem podivných a občas nebezpečných existencí, které měly z policejní stanice prakticky druhý domov, ale to by zabralo tolik zbytečného času navíc.

Ne, byla tu mnohem snazší cesta.

“Na tyhle řeči nemám čas ani náladu,” řekl chladně, jako poslední varování předtím, než popadl Blacka za triko, snadno ho zvedl ze židle a smýkl s ním ke zdi.

Přitiskl ho k ní a předloktí mu opřel o krk. Vlastně jen tak zlehka, spíš pro výstrahu, než aby mu skutečně mínil způsobit bolest nebo ho zranit. Ostatně, kdyby to v úmyslu měl, tohle nebyla ta nejefektivnější metoda. Jenže to většina lidí nevěděla. Prostě v nich vzbuzovalo strach mít za zády zeď, která jim bránila v útěku a na krku ruku, které jim mohla odříznout přívod vzduchu.

V očích, zarudlých od neustálého zírání do počítače a opuchlých od nedostatku spánku a přebytku alkoholu, se objevil očekávaný strach, ale také překvapení. Vypadalo to, že tohle od Boonea skutečně nečekal. A Boone si uměl dobře představit, odkud se Blackova chybná očekávání vzala. Hodlal ho vyvést z omylu a poučit o tom, že pokud chce hledat něčí špinavá tajemství, musí kopat mnohem, mnohem hlouběji.

“Teď mě dobře poslouchej,” přitiskl ruku ještě o něco víc, pořád ne dost, aby to bylo třeba jen vzdáleně nebezpečné, ale rozhodně dost na to, aby Black musel v nepříjemném úhlu zvednout bradu. “Da’an se pohřešuje deset hodin. To znamená, že tak dlouho ho má v rukou Moor a jeho kumpáni. Chci ho zpět. Ty víš, kde ho drží a řekneš mi to nebo,” pozvedl ruku se Skrillem blízko k jeho tváři, “si z tebe udělám cvičný terč.”

Cítil, jak Black ztěžka polkl.

“Ne… to neuděláte. Nevěřím… vy mi neublížíte. Jste dobrý voják… hrdina. Znám váš spis,” chrlil Black mírně přidušeným hlasem plným strachu, ale zároveň nevíry. Opravdu si myslel, že snad Boonea zná a ví, čeho je nebo není schopen.

“Zapomínáš na jednu věc,” pronesl, nakláněně se k jeho tváři tak blízko, že i obyčejný člověk by mohl vidět pot, perlící se mu na horním rtu. “Teď pracuji pro Taelony. Jsem Implantát. Muž o kterém si četl, je mrtev. Vše, co pro něj bylo důležité, co miloval a v co věřil, je pryč. Zbylo jen jediné; touha chránit a sloužit Taelonům. Rozumíš tomu?”

Black přikývl tak, jak mu to ruka pod krkem dovolovala.

“Napíšu vám adresu,” zaskřehotal.

Boone ho pustil tak nečekaně, že se Black sesunul po zdi na podlahu a zůstal mu klečet u nohou, jako vystrašená hromádka neštěstí. Neočekával od někoho takového nic víc.

“Tak do toho,” vyzval ho, když se k němu sklonil, aby ho znovu chytl za triko a tentokrát ho popostrčil ke stolu. Neudělal to nijak prudce, nemínil si špinit příliš ruce, za to mu tenhle nestál, ale i přesto to Black neustál a znovu skončil na podlaze. Na nic si ale nestěžoval, jen se vytáhl nahoru, sáhl po zmuchlané účtence a jednou z mnoha propisek, které se mu jen tak váleli na stole kolem klávesnici, na její zadní stranu něco rychle načmáral. 

Pak se obrátil a vzhlédl k nim, papír pevně svíraje v ruce. Jeho oči putovaly od jednoho k druhému, jakoby se rozhodoval komu účtenku dát, až ji nakonec pomalu nabídl Sandovalovi.

“Spolupracoval jsem, tak mě teď necháte být, že jo?” zeptal se ve chvíli, kdy Sandoval už účtenku držel.

“Ne,” odpověděl Sandoval a vytrhl mu účtenku z ruky, “Teď vás nechám zatknout za to, že jste se mě pokusil praštit. Pořád jsem agent FBI a napadení agenta je federální zločin.”

“Měli jsme dohodu, že když vám řeknu…”

“Byla tu jen nabídka dohody s velmi omezenou platností, kterou jste zmeškal. Už vám nezbývá než doufat, že nás vaše informace dovedou k Da’anovi, živému a nezraněnému. Pak se vaši budoucí spoluvězni možná nedozví, že jste prodával dětské porno,” řekl Sandoval s profesionálním klidem a chladem v hlase, který dával znát, že Blackem pohrdá, jen se prostě rozhodl to nedat okatě najevo. Něco málo z čestného muže v něm stále zůstávalo.

“Jdeme,” obrátil se Sandoval na Boonea s Lili, které zároveň podal účtenku s adresou. “Musíme sestavit zásahový tým. Při troše štěstí dostaneme Da’ana domů před půlnocí,” dodal, když už vcházel do malé chodbičky.

Boone věnoval poslední pohled Blackovi, který klečel u svého stolu a vyprovázel je pohledem ze směsice nenávisti a strachu. Pak se k němu obrátil zády a následoval Sandovala s Lili.

°°O°°

Při pohledu na budovu, která se nad ním tyčila ozářena jen světly ulice, se mu sevřel žaludek a každý nerv v jeho těle křičel, že tady jenom zbytečně ztrácejí čas. Da’an uvnitř nebyl. Věděl to se stejnou jistotou, jako v případě Blackova obchodu.

“Není tu,” řekl si pro sebe potichu, aby si hned vzápětí všiml Sandovalova pohledu. Jejich oči se střetly. Agent si ho prohlížel přes kapotu auta, jakoby se ho snažil pouhým pohledem donutit vysvětlit, co svou poznámkou myslel.

“Před hodinou a půl odsud z budovy někdo volal, že z bytu dvanáct B slyší hádku,” přerušil je Bo, stojící po jeho boku a zapínající si neprůstřelnou vestu. “Poslali sem hlídku, aby se na to podívali. Na zvonění ani výzvy nikdo neodpovídal a protože neviděli a neslyšeli nic podezřelého, zase odjeli.”

“Mám dojem, že tady není o podobná volání nouze,” podotkla Lili a krátce sjela očima jejich okolí.

Čtvrť ve které byli, už pod Booneovův bývalý okrsek nespadala, ale velmi dobře ji znal z hlášení a tak musel dát Lili za pravdu. Neustálé volání k banálním sousedským sporům tu byla na denním pořádku. Pro ně byla ale byt dvanáct B důležitý, protože podle Blackových informací, to mělo být místo, kde drží Da’ana. Tedy kde ho až donedávna drželi. Právě hádka, kterou sousedé slyšeli, musela být důvodem jeho přesunu jinam, Teď byla otázka, jak vážná byla. A co je tam nahoře čekalo.

“Kapitánka Rodriguezová nám dovolila účastnit se akce za podmínky, že zásah necháme na jejích chlapech,” informoval je Bob a zároveň kývl hlavou ke zásahové jednotce, která se připravovala opodál. “Mám s ní dobré vztahy, snažte se je nepokazit,” dodal pohled upřený na Boonea, protože apeloval hlavně na něj, jakožto někoho, kdo věděl, jak důležité je udržet dobré vztahy mezi odděleními. Zlá krev se nakonec podepsala hlavně na těch, které měli chránit; občanech města.

“Budeme se držet zpátky,” předběhl ho Sandoval překvapivou odpovědí. U něj, jakožto plně funkčního Implantátu, se dalo očekávat, že se bez ohledu na dobré nebo špatné vztahy s místním policejním oddělením, bude snažit dostat k Da’anovi jako první. Nebo se bude alespoň přít. 

“Dobře…” odvětil mu na to Bob stejně zaskočený, tím jak snadno se Sandoval podřídil a přitom krátce střelil pohledem po Booneovi, jako od něj čekal vysvětlení.
Nemohl mu dát nic víc, než nepatrné pokrčení rameny, protože sám nevěděl, proč se Sandoval tak snadno podřídil. Bob evidentně nebyl z takové odpovědi potěšený, ale neřekl nic, když kolem Boonea procházel.

“Doufejme, že se vaše… instinkty ohledně Da’ana nemýlí,” pronesl Sandoval, když také procházel kolem něj a mířil za Bobem a ke vchodu do budovy.

Takže to byl důvod Sandovalovy krotkosti. Jeho zmínka o tom, že Da’an v budově není. Teď to dávalo smysl. I když se o tom agent nezmínil, věděl o jeho vztahu k Da’anovi. O jejich Sdílení. Možná o Sdílení a spojení, které s Da’anem cítil, věděl alespoň teoreticky, mnohem víc, než Boone samotný. I když bylo jasné, že vyptávat se ho na to by nebylo bezpečné, stejně by se ho rád zeptal. Jenže na to v tuhle chvíli nebyl čas.

S Lili po boku následoval ostatní do budovy.

Věřil, že se tenhle činžák zdál Da’anovým únoscům jako dobré místo k úkrytu, ale ve skutečnosti nebyl. Sice byl ve čtvrti, kde jakýkoliv rozruch přilákal jen malou pozornost policistů, jenže byl také pastí. Žádný zadní vchod, bez výtahu, jedno vnitřní schodiště a jedno požární, které ale bylo na opačném konci budovy než byt dvanáct B. Jakmile zásahová jednotka vystoupala do patra a rozmístila se do pozit kolem dveří do bytu, kdokoliv byl uvnitř, neměl sebemenší šanci na útěk.

Dveře byli jednou ranou vyraženy z pantů a muži kapitána Rodriguezové vtrhli dovnitř, zatímco Boone, Sandoval, Lili a Bob zůstali v chodbě, zbraně připravené a vyčkávající, až jednotka prohledá byt. Byt byl malý, netrvalo to tedy dlouho a velitel zásahové jednotky se vynořil ze dveří.

“Čistý. Žádné rukojmí, ale máme dva mrtvé. ” oznámil jim, zatímco zbytek jeho mužů pomalu vycházel ven.

Sandoval vyrazil jako první, Lili hned za ním a pak Boone. První, co ho praštilo do nosu, dokonce ještě než překročil práh bytu, byl pach čerstvé krve. A už předem věděl, že to bude hodně krve, protože i Lili, jejíž čich nebyl posílený CVI, nakrčila nos také dřív než vstoupila. Připravil se tedy na něco horšího, než obyčejné zastřelení a okamžik na to věděl, že měl pravdu.

Místnost byla malá a přeplněná pohovkou s křeslem a kuchyňským koutem v rohu ke kterému se dalo docela snadno dohlédnout od dveří. A právě tam ležela dvě těla. Muže a ženy. Jak se k nim pomalu přibližoval, mohl rozpoznat, že muž má doslova rozpárané břicho, jak mu někdo vrazil kuchyňský nůž do podbřišku a pak zuřivou silou trhl nahoru. Ženské tělo nacházející se vedle mrtvoly muže, nejen že nemělo obličej, prakticky nemělo ani hlavu. Někdo jí rozbil lebku několika silnými údery pánví, která celá zakrvácená ležela na malém stolku před křeslem hned vedle napůl snědené misky popcornu.

Samotné křeslo na sobě mělo několik šmouh od krve a na opěrce ležela ještě vlhká a zakrvácená utěrka na nádobí. 

“Jedno víme jistě,” nadhodila Lili zastrkávaje si zbraň do pouzdra a přehlížeje tu scenérii, “ten mrtvý nejspíš nebude Moor.” 

Sandoval opatrně překročil krvavé stopy na koberci, aby nepoškodil důkazy a nejspíš i proto, aby si zamazal svoje pečlivě vyleštěné boty, přidřepl k muži a naskenoval Globalem jeho obličej. Jemu naštěstí zůstal.

“Ne, je to Barney Hamilton,” řekl Sandoval známé jméno; byl hned další na seznamu, než je Augur zavolal zpět do centrály Odboje a jak se vzápětí dozvěděli, i kdyby za ním šli, bylo by to zbytečné. “Měl jsem ho na seznamu, dokonce jsem byl i v motelu, kde je přihlášený, ale nenašel jsem ho tam,” řekl a zaklapl svůj global, zatímco se zvedal. “Na začátku války se několikrát pokusil narukovat, ale vždy byl odmítnut kvůli psychologickému profilu a svým stykům s extrémistickými skupinami. Ještě než armáda musela snížit své standardy, odešel do Mexika a přidal se k tamním Dobrovolným sborům. Jeho i Moorova jednotka se po vyhlášení míru vracela přes stejný pařížský evakuační tábor. Sdíleli tam jeden stan. Taky je to mimochodem naposledy co existují jakékoliv záznamy o Moorově pobytu.”

Střípky příběhu začaly zapadat do sebe. Druhá mrtvola jistě byla nájemkyně bytu, jakási Angela bez příjmení, která nájem platila v hotovosti a hlavně včas, takže správce domu, neměl potřebu zjišťovat podrobnosti. Pravděpodobně se nakonec ukáže, že měla nějaký vztah s jedním z únosců, protože byt nevypadal jako místo, kam by násilím vtrhli tři ozbrojení muži. Krom toho, byla zcela oblečená a po zběžném pohledu do ložnice, Boone zjistil, že postel je pečlivě ustlaná, což odpovídalo všeobecnému pořádku v bytě. Moorův profil mluvil jasně; nenechal by si ujít příležitost zneužít ženu, které by mu byla vydaná na milost. To znamenalo, že musel někdo stát mezi ní a Moorem. Booneův osobní tip byl právě mrtvý Hamilton, který se jí pokusil chránit, což skončilo smrtí jich obou.

Pořád tu byli další dva, Moor a jeden, jehož prozatím neznali, a ti stále měli Da’ana.

“I my ho měli na seznamu. S pár dalšími jmény byl nejlepší stopou, jenže teď když je mrtev, nám toho už moc neřekne,” podotkla Lili.

“Možná by Boone měl o Da’anově místě pobytu další tušení,” řekl Sandoval, za což si vysloužil Lilin nechápavý pohled, na který odpověděl: “Věděl předem, že tu Da’an není – “

“Nevěděl jsem to. Jen jsem to předpokládal,” vpadl mu do řeči, dřív, než mohl říct víc. než bylo zdrávo. “Je to tu frekventovaná čtvrť a sousedé mají volání na policii jako sport. Být na jejich místě přesunu se s Da’anem někam, kde bych nebyl tak na očích. To taky zbylí dva udělali. Poohlédneme se tu, jestli nenajdeme nějaká vodítka, kam Da’ana vzali. Jdu se podívat vedle,” dodal a nečekaje na ničí odpověď prošel korálkovým závěsem do vedlejší místnosti.

Malé ložnice, kterou téměř celou zabírala postel s jedním nočním stolkem po boku a nevelkou skříní. Přejel to rychle pohledem, vědouc, že by měl jít prohledat stolek, ale daleko víc ho něco táhlo ke dveří zcela jistě vedoucím do koupelny.

Vešel dovnitř a okamžitě poznal starý závěs s vybledlým potiskem delfínů. Byl to ten samý závěs, který byl na fotografiích. Tady Da’ana drželi. Udělal pouhý jeden krok, když na celém těle naskočila husí kůže.. Nejen pomyslně, ale doslova. Když si zvedl ruku před obličej, mohl vidět jak mu stojí chloupky na prstech, jakoby zasažené elektrickým proudem. Byl to stejný pocit, jako měl dnes brzy po poledni, těsně předtím, než se dozvěděl o tom, co se stalo Da’an, jen to bylo slabší.

Co to vyvolalo tentokrát? Byl Da’an v nějakém novém druhu nebezpečí? Co by mohlo být nebezpečnější, než být v rukou člověka jako Moor, si Boone opravdu nedokázal představit.

Zamračeně si promnul ruku a zatímco si ji třel, přistoupil k umyvadlu. Bylo to obyčejné umyvadlo, které už mělo to nejlepší za sebou, ale opět ho něco nevysvětlitelného táhlo, aby po jeho okraji přejel prsty. Vlasy na zátylku se mu znovu zježily. Dotýkat se studené hmoty umyvadla bylo neuvěřitelně podobné, jako se dotknout Da’anovy hladké kůže, což bylo divné. Ano, Taelonská kůže byla neobvykle hladké, v pravé podobně dokonce jako vybroušený diamant, ale byla jednoznačně živá. Nic jako hrana umyvadla nebo hrnek na čaj mu nikdy nepřipomínalo Da’ana. To by bylo prostě absurdní.

Uslyšel za sebou dobře známý zvuk podrážek drahých kožených bot. Nemusel se ani podívat na odraz v zrcadle, aby věděl, že je to Sandoval.

“To je koupelna, kde ho drželi,” poukázal agent na zřejmé a rozhlédl se kolem sebe. “Našel jste něco užitečného?”

“Zatím nic,” odpověděl a jen tak pro formu otevřel malou skříňku vedle zrcadla. Sandovalův odraz ho při tom po celou dobu upřeně sledoval.

“Marquetteová o ničem neví.”

“Ví to, co víme my,” odpověděl, předstíraje že netuší na co Sandoval narážel, i když to velmi dobře věděl.

“Mám na mysli vás a Da’ana.”

Jako obvykle Sandoval nepřistoupil k tématu zrovna jemně.

Boone se prudce obrátil, aby mu čelil.

“Myslíte, že teď je na podobný rozhovor vhodný čas a místo?” zeptal se ostře, nejen proto, že Lili byla teoreticky na doslech, ale hlavně proto, že ne, nebyl na podobný rozhovor čas a příležitost. To si musel uvědomovat i Sandoval, ale přesto přistoupil blíž a podíval se mu zpříma do očí.

“Pokud máte s Da’anem nějaký druh… spojení, jak se domnívám, mohlo by to být užitečné.”

“Proč bych měl nějaké… spojení mít?” 

“Víte proč stejně dobře, jako já,” odvětil Sandoval, neuhýbaje pohledem. “Da’an vám dovolil poznat sebe i Taelony způsobem, který přesahuje… všechno dokonci samotnou lidskou představivost. Je mi jasné, že to váš primitivní mozek nemohl úplně zpracovat, ale také vím, že stejně jako já, víte že to na vás mělo vliv. Muselo mít. To je nevyhnutelné. Jste ve spojení s Da’anem. Nepopírejte to!” 

“Nepopírám, že je to možné,” připustil, protože odmítat Sandovalova slova by stejně nemělo smysl, jelikož agent si byl tím, co říkal, naprosto jistý a Boone také věděl, že je to pravda. “Ale to nemění nic na tom, že nemám ani tušení, kde Da’an je. Jak bych taky mohl mít, když to nevědí ani ostatní Taeloni, kteří jsou s ním svázáni do Společenství a to musí mít mnohem intenzivnější vazby než cokoliv, co se může vytvořit mezi Taelonem a člověkem.”

Bylo vidět, že Sandoval, ač nerad, musel tento argument uznat a dokonce ustoupil, aby Booneovi poskytl prostor. Protáhl se kolem něj a nakročil ke dveřím, když druhý muž opět promluvil:
“Jedno mě udivuje,” nadhodil způsobem, který už Boone velmi dobře znal a věděl, že pak následuje nějaké nepříjemná poznámka nebo otázka na kterou bude muset odpovědět lží. “Vy a kapitán Marquetteová jste, zdá se… přátelé. Nesvěřují se snad přátelé jeden druhému?” 

Nebyl si jistý, kam tím Sandoval směřoval. Kromě všetečného zájmu o soukromí ostatních, který opravdu měl, protože byl posedlý kontrolou a střádáním informací, neexistoval žádný zjevný důvod, proč by se ho mělo týkat to, komu Boone o svém vztahu s Da’anem řekl a komu ne. Snad jedině pochybnosti o věrnosti jeho nebo Lili. Vzhledem k tomu, že Sandoval věděl o něm a Da’anovi, troufal si téměř vyloučit, že byl cílem takové pochybnosti. Da’an mu Sdílením nabídl nejvyšší možnou míru důvěry, to Boone velmi dobře věděl a také si toho vážil. A stejně tak dobře věděl, že to muselo zvednout míru důvěry v něj i u Sandovala, protože pokud Taelon někomu tak hluboce důvěřoval, jak by to mohl správný Implantát zpochybňovat. 

Mohlo jít jedině o Lili. Dokonce si Sandoval mohl myslet, že naopak Boone podezřívá Lili a proto jí o ničem neřekl. Na to měl agent dostatečně ještěrčí mozek.

Pokud to tak bylo, musel ho od takové myšlenky odvést.

Znovu se k němu obrátil a v duchu se omluvil Da’anovi za to, co hodlal říct dál.

“Da’an mi řekl, že mám být diskrétní a nikomu nic neříkat, pokud na to nebudu přímo tázán,” zalhal, používaje při tom svůj nejlepší hlas ála Implantát.

Sandoval se zamračil.

“Proč by něco takového chtěl?” 

“To nevím. Neptal jsem se ho. Jistě k tomu má své důvody a pokud uzná za vhodné mi o nich vůbec někdy říct, udělá to v patřičný čas,” pokračoval stejně bezbarvě, jako všechny Implantáty, když přišlo na téma ‘spekulování’ o rozkazech některého z Taelonů.

“To jistě,” odvětil Sandoval prakticky úplně stejně, ale dál si Boonea intenzivně měřil.

Oplácel mu pohled neochotný uhnout, když se z vedlejší místnosti ozval Bobův hlas:

“Wille!”

Napjatá atmosféra se rozpadla. Vlastně přesněji to byl Sandoval, když ji úplně rozbil, když využil své malé výšky a obratnosti a protáhl si kolem Boonea a ven z koupelny. Vyšel za ním. 

Bob čekal těsně za dveřmi, protože další člověk v tak malém bytě, kde bylo místo činu, už by bylo moc. Lili beztak měla problém dostat se přes kaluže a kapky krve všude kolem bezpečně až k Bobovi, aby si taky mohla poslechnout zprávu, kterou přinášel.

“Nebudete věřit, koho mají na místním oddělení ve vazbě,” řekl, evidentně sám velmi překvapený. “Posledního neidentifikovaného únosce.”

“Jak ho dopadli?” zeptal se Boone. Jak Bob právě řekl, poslední z mužů byl neidentifikovaný, dokonce k jeho totožnosti neměli ani žádná vodítka.

“Nedopadli. Přišel sám, udal se a řekl, že chce mluvit s někým, kdo zná Da’ana,” dal jim Bob překvapivou odpověď. 

Vyměnil si pohledy jak s Lili tak Sandovalem. 

Tohle byl rozhodně nečekaný zvrat událostí.


8. kapitola – 10. kapitola

Komentáře

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s