Běžet za ledovým sluncem – 10. kapitola

Jako obvykle se neobtěžoval vzít si nějaké vhodné věci na tělocvik, předpokládaje, že ho pak trenér nechá sedět na lavičce jako ve skoro všech školách, kam kdy chodil. Jasně, ve škole byly dresy ke koupení a všichni je měli, ale… neplatil si pro sebe ani obědy, takže když se ho trenér zeptal, proč si dres nekoupil, prostě řekl, že na něj nemá. Myslel, že tím to skončí. Učitelé totiž obvykle nechtěli rozmazávat, že je někdo chudý.

Trenér Smith – tak padesátiletý Beta s velkými svaly na pažích, ale docela hubenýma nohama –  se vytasil s jakýmsi sociálním programem, v rámci kterého byly pro děti ze znevýhodněných rodin cvičební úbory zdarma; nové, po celou dobu pečlivě zatavené v igelitových sáčcích. Součástí byla dokonce i lahvička blokátorů pachů, které měl za povinnost používat. Byly překvapivě kvalitní a když si je nanesl na ramena a krk, jeho vůně téměř zmizela. Byl zvědavý, jestli to vydrží celý tělocvik nebo jestli vyprchají stejně rychle, jako ty, které měl v tašce. Kdyby nevyprchaly, tak si je rozhodně ukradne na běžné použití.

Zbavený svého pachu a oblečený v bílém tričku a červených kraťasech, se Dean ocitl v tělocvičně společně se zbytkem svého ročníku. Všichni na sobě měli stejný typ dresu, jen v různých barvách. Červená byla evidentně pro Omegy, modrou měli Alfové a zelenou dostali Bety.

Rozhlédl se po obvyklém rozřazení na Alfy, Bety a Omegy a neochotně se přidal k malému hloučku Omega děvčat, kde kromě něj byl už jenom Kevin. To byl důvod, proč nesnášel tělocvik, ačkoliv jít si zajezdit na kole nebo rozdat pár ran boxovacímu pytli byla jeho oblíbená kratochvíle. Na hodinách musel být s Omegami a Omegy byly obvykle holky nebo drobní kluci jako Kevin. Vyčníval mezi nimi a to doslova, protože je všechny převyšoval o dobré dva palce. A navíc, jak už mu bylo nejednou vysvětleno, osnovy tělesné výchovy pro Omegy byly jiné než pro Bety nebo dokonce Alfy, protože Omegy byly drobné, slabé, měly křehčí konstituci a podobné sračky. V důsledku toho byl tělocvik nuda.

Trenér zapískal, aby je seřadil.

Ukázalo se, že základní rozcvička je pro všechny stejná, až po ní trenér rozdal vhodná cvičení podle subgenderu. Alfy dostaly silové cvičení, aby mohly ukázat svoje velké svaly. Zvláště Marcus se jimi netajil, když se promenádoval po tělocvičně v tílku o dvě čísla menším, pod kterým se mi rýsovaly nejen svaly ale i jeho pachové žlázy.

Bety dostaly o něco lehčí cvičení. Lisa mu poslala úsměv a malé zamávání od provazu, na který se, překvapivě ochotně, chystala začít lézt.

A nakonec Omegy a s nimi i Dean, byly nasměrovány k jógovým podložkám, obřím míčům a hula-hoop obručím. Ať bylo v plánu cokoliv, byl si jistý, že nic z toho nebude opravdové cvičení, ale na druhou stranu to vypadalo, že to bude lepší než v jedné škole v Ohiou, kde se tělocvik pro Omegy skládal z meditování v různých polohách.

“Už to nechám ve vašich schopných rukách, slečno Rosenová.”

“Jistě, trenére Smithe,” odpověděla Becky nadšeně.

Trenér jenom přikývl a bez toho, aby Omegám věnoval delší pohled, vyrazil rovnou za Alfami. Vypadalo to, že mu bylo srdečně jedno, jak bude jejich hodina probíhat a jediné, co ho nejspíš zajímalo, byly sportovní úspěchy jeho Alfa svěřenců.

“Dobře, lidi, vezmeme si podložky a rozložíme si je v pravidelných a dostatečných rozestupech, abysme měli všichni dost místa,” instruovala je Becky.

Nijak zvlášť se do toho nehrnul, tak pro něj zůstala poslední podložka v ohavně růžové barvě. S povzdechem si ji odnesl ke Kevinovi a rozvinul vedle něj. A protože si všichni sundali boty a posadili se na podložku, udělal to samé.

“Zaujměte pohodlnou pozici.”

Sakra, tak přeci jen meditace? pomyslel si s povzdechem, ale udělal, co Becky řekla. Zaujal pohodlnou pozici vleže na zádech, pohled upřený na zářivky stropu haly. Když už nic jiného, mohl by si dát šlofíka. V noci sice spal až překvapivě dobře, ale půl hodinka navíc ještě nikomu nikdy neuškodila.

“Výborně,” pochválila je Becky spokojeným tónem. “A teď, než začneme, se spojíme s naší vnitřní Omegou, abychom s ní byli v souladu. Hezky, nádech a pomalý výdech. Nádech a výdech.”

Spojit se s vnitřní Omegou? OK. Udělal to, jen aby zjistil, že leží znuděně na zádech a jediné, co momentálně chce, je nějaký pořádný kus žvance. Jo, s tímhle uvažováním byl úplně v souladu.

“Naslouchejte ji. Vnímejte ji. Už víte, co vám říká?”

“Jasně. Dala by si karamelový popcorn a pivo,” utrousil dostatečně hlasitě, aby ho všichni slyšeli.

Kevin po jeho boku vyprskl tlumeným smíchem a rozhodně nebyl jediný.

“Deane!” napomenula o Becky. “Je důležité před cvičením navázat kontakt se svou Omegou.”

“Myslím, že už jsme ho všichni navázali. Můžeme pokračovat?” zeptal se, zároveň s tím, co se převrátil na bok a podepřel se na lokti, aby se mohl podívat na Becky, která seděla v podivně zkrouceném tureckém sedu na své podložce. Vyměnili si pohled. Pozvedl obočí a vydržel dostatečně dlouho na to, aby druhá Omega sklopila pohled a podvolila se tomu, co chtěl.

“Dobře,” řekla s neochotou v hlase, ale začala se přesouvat podle svých dalších instrukcí. “Všichni si lehněte na záda…”

Plácl sebou zpátky na podložku.

“… a začneme s prvními cviky na posílení pánevního dna.”

“Ale no táák!” vykřikl frustrovaně. Tohle se prostě nedalo. “Ok, já končím. Užijte si to,” řekl a začal se zvedat.

Pár týdnů po jeho prvním hárání, jakmile narazili na město, kde měli Omega kliniku, ho táta vzal na gynekologii, aby se na něj podíval doktor a ujistil se, že je všechno v pořádku. Kromě absolvování velmi nepříjemného vyšetření, do kterého ho jejich Alfa naštěstí už nikdy nenutil, dostal také brožurku o tom, jaké je to být Omegou, obsahující seznam doporučené literatury. Pamatoval si, jak pak spolu seděli venku v autě a táta s povzdechem prohlásil, jak moc by si přál, aby byla máma naživu, protože to měla být ona, kdo tímhle s Deanem projde. Potom jeli do knihkupectví a Alfa koupil doslova všechny knihy, které byly v seznamu a které v obchodě měli. Jedna z nich byla kniha cviků vhodných pro náctileté Omegy, kde byla celá obrovská kapitola věnována cvikům, které by měli posílit pánevní dno a prokrvit dělohu a tak zmírnit křeče při hárání a zvýšit plodnost.

Ve skutečnosti skoro dva týdny opravdu zkoušel cvičit podle té hloupé knihy, protože táta ji koupil a to znamenalo, že musela mít nějaký smysl. Nezáleželo na tom, jak trapně se cítil nebo že se musel pokaždé schovat. Nakonec ho táta stejně přistihl a když mu vysvětlil co dělá, tak si Alfa ve skutečnosti poprvé prolistoval knihy, které nakoupil, jen aby je všechny označil za bláboly. A pak si na té hromadě knih ugrilovali večeři. Jedna z nejhezčích Deanových vzpomínek.

“Nemůžeš odejít. Je to povinné. Když odejdeš, budu tě muset nahlásit trenérovi,” informovala ho Becky důležitě, což mělo jen malý efekt, protože při tom ležela na zemi.

“Klidně.” Rozhodil rukama. “Nevadí mi zůstat po škole. Rozhodně mě to bude bavit víc, než tohle.” Kývl hlavou směrem ke spolužačkám.

“Nikoho z nás to nebaví,” odpověděla mu Becky a posadila se, “ale je to prospěšné. Všichni tu přece chceme mít zdravá štěňata.”

“Já myslel, že chceš být třetí Omegou v historii, která získá Pulicerovu cenu?”

“To ale neznamená, že nechci mít děti. Každý z nás je tu chce.”

“Mluv jen za sebe,” zamumlal Kevin někdy z úrovně Deanových kolen a tak tiše, že ho mohl slyšet jenom Dean.

“Jo… já spíš ne,” prohlásil, ačkoliv to nebyla úplně pravda ani lež. Zatím o dětech neuvažoval, bohatě mu stačil Sammy. “A i kdybych je někdy chtěl a měl, tak tě ujišťuju, Becky, že bych to nebyl já, kdo je porodí.” 

Omega otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale zastavila se uprostřed slova a zamyšleně zamračila. Trvalo malou chvilku, než jí došel význam Deanových slov a až pak teprve zavřela pusu a našpulila rty.

“Pomůže ti to s křečemi.”

“Na to znám mnohem zábavnější lék,” ušklíbl se a sugestivně zahýbal obočím.

Ve skutečnosti nikdy s nikým hárání nestrávil a ani ho nenapadlo o to kohokoliv požádat. Koho taky? Servírku Suzzi, se kterou se vykousnul na záchodcích bistra, kde pracovala? Nebo dceru správkyně motelu, která si říkala Bubble, měla odrostlý růžový melír a zatáhla ho do jednoho z prázdných pokojů? No určitě ne toho uhrovitého, náctiletého Alfu z poslední benzínky, který si doslova vykydnul zmrzlinu na montérky, když se téměř přerazil, aby mu otevřel dveře.

“Jakobych to o něm hned neříkala,” odfrkla si Molly; jedna z omega děvčat, pěkná s velkými rty, pletí v barvě světlé čokolády, měkkými boky, do který by Dean docela rád zabořil prsty, a vůní ostružin a karamelu. Její poznámka patřila dvěma kamarádkám sedícím jí po boku, ale byla řečena dost nahlas, aby ji slyšel každý.

“Copak jsi říkala, drahoušku?” zeptal se, vrhaje na ni jeden ze svých úsměvů.

“Někteří, mezi kterými jsem i já, si myslíme, že by Omega měla zůstat cudná až do páření se s Alfou,” odpověděla mu Molly naprosto suverénně, dokonce i trochu povýšeně, jakoby její rozhodnutí nezašukat si až do svatby byla známka morální nadřazenosti. “Ale to tobě jistě nic neříká.”

“Tak v tom máš pravdu. Tenhle vlak už mi dávno ujel,” odpověděl stejně suverénně jako ona, než se obrátil k Becky a ukázal palcem přes rameno. “Jestli se na mě rozhodneš žalovat, můžeš trenérovi říct, že sedím pod tribunama.”

S těmi slovy se obrátil na patě a, zanechávaje tam ostatní Omegy svému osudu, vydal se schovat pod tribunu, odkud mohl pozorovat dění v hale výhledem mezi sedačkami a zároveň nebýt vidět. Sice nečekal, že by ho trenér opravdu hledal, vzhledem k tomu, jak málo ho Omega část jeho třídy zajímala, ale být rovnou na ráně taky nemusel.

Sáhl do kapsy odkud vytáhl mobil. Měli zakázáno ho s sebou nosit, aby se nerozbil, ale protože stejně nečekal, že by se dostal k nějakému sportu, neviděl důvod proč ho nechávat ve skříňce. Chvíli se znuděně probíral vodami internetu zvláště facebooku a litoval, že si zapomněl z kapsy džín vyndat i sluchátka, a pak zkusil napsat Sammymu.

Odklikl zprávu, chvíli zíral na chatovací okno a čekal, jestli mu odpoví, když mu došlo, že Sam ráno cestou do školy mluvil o nějaké písemce z dějepisu. Kdy měl dějepis? Sakra, Dean by to měl vědět, viděl jeho rozvrh, ale nepamatoval si ho. Sam byl už dost starý a schopný, aby si sám hlídal, co si má vzít do školy za učebnice.

S frustrovaným povzdechem se opřel železnou konstrukci. Bez sluchátek si nemohl pustit hudbu ani videa nebo zahrát hru, tedy pokud na sebe nechtěl moc poutat pozornost. Takže byl odsouzený sedět tu zírat na loupající se omítku a chuchvalce prachu pomalu klouzající podél zdí. Ledaže by… Vnitřně nad tou myšlenkou zaváhal, ale jeho prsty ho předběhly a otevřely konverzaci s Alfou.

Dean: dnešek je na hovno měl jsem se ulejt

Zformuloval svou frustraci do krátkého sdělení, které po malém zaváhání poslal Alfovi a… překvapivě cítil úlevu. Sakra, bylo dobré si moct někomu postěžovat, i když na druhém konci konverzace byl vražedný ruský Alfa.

Podíval se mezi tribunami na ostatní Omegy, které zrovna balancovaly na míčích a znechuceně se ušklíbl. Jeho úšklebek ale rychle přešel v úsměv, když mu v ruce zavibroval mobil.

°°0°°

Opřel se o bar, s povzdechem zavřel oči a začal si dvěma prsty masírovat spánek. Tupá bolest mu pulzovala za očima, opírala se mu zevnitř do čela a jeho Alfa tiše vrčel v hluboké, všeobjímající nespokojenosti.

Kdyby se někdo zeptal průměrného, zákonů dbalého občana, jestli by dokázal spáchat vraždu, muset po sobě uklidit důkazy a po zbytek života žít s rizikem, že bude odhalen a uvězněn, jistě by odpověděl, že takový stres by nesnesl. Kdybyste se zeptali na to samé Castiela, odvětil by, že být na zasedání správní rady jedné ze společností, legálně vlastněných Bratvou, je stokrát víc stresující, než vidina všech potencionálně doživotních trestů, které na něj čekaly.

“Gin s Tonikem,” požádal Balthazara, který se k němu zezadu blížil. Poznal ho podle pravidelného a lehkého kroku a hlavně podle kopřivové vůně.

“Těžký den?” zeptal se Beta a bylo slyšet, jak jde za bar, aby mu připravil pití.

“Ano,” odpověděl prostě a konečně otevřel oči, aby se na Balthazara podíval. “Dokážu se vypořádat s Italy i s Korejci, aniž bychom se vzájemně pozabíjeli, ale Alfa Američanka s diplomem z Harvardu?” zavrčel, doslova, při vzpomínce na dnešní schůzku, a objal prsty sklenku, kterou před něj Beta položil. “Mít u sebe zbraň, zastřelil bych ji a bylo by mi jedno, kolik je kolem svědků.”

“Co tak si dát dlouhou, teplou sprchu?” navrhl Beta, opřel se lokty o bar a naklonil se blízko ke Castielovi. “Budu ti dělat společnost,” nabíd a konečky prstů mu přejel po ruce, nahoru až pod manžetu košile. Jemná, kopřivová vůně, tentokrát neobohacená o posilovače pachů, se naplnila dobře známým vzrušením.

Spočinul pohledem na Balthazarově odhaleném krku. Dával ho na odiv, hlavu trochu nakloněnou na stranu a zároveň trochu dozadu, takže křivka jeho hrdla i svaly na jeho ramenou se krásně napínaly. Vyzývavě naservírované přímo ke kousnutí.

Ovinul mu hrdlo rukou, palec spočívající na ohryzku, po kterém několikrát přejel, vychutnávaje si zrychlující se puls, který se mu opíral do dlaně. Pomalu nechal ruku sklouznout níž do hlubokého výstřihu Balthazarova volného, šedého trika a přejel prsty po jeho jemně tónovaných svalech.

Naklonil se dopředu, aby vdechl Betovo štiplavé aroma a… zarazil se uprostřed pohybu. Jeho vůně byla příjemná, ale zároveň na ní bylo tolik věcí špatně. Vyvolávala frustrující rozpor mezi touhou Balthazara tak jako vždycky ohnout o nejbližší rovnou plochu a odstrčit ho od sebe co nejdál, protože tohle nebyl jeho Druh.

Dlouze vydechl a odtáhl se, přičemž nechal svou ruku sklouznout z Balthazarových prsou a druhou vytáhl zpod Betových jemně pátrajících a hladících prstů.

“Teď ne.“

Balthazar se narovnal.

“Je hezký?” 

Vrhl po Betovi ostrý pohled.

“Kdo?”

“Tvůj nový chlapeček na hraní, kvůli kterému odoláváš mému pověstnému šarmu, mon amour,” odpověděl Beta s typickou štiplavostí.

Přimhouřil oči a z hrdla se mu vydralo malé, varovné zavrčení. Neměl obecně náladu na Balthazarovy hry, protože ho bolela hlava. A zvláště se nemínil s ním bavit o Deanovi, jakoby byl jenom další na seznamu mužů, kteří mu prošli postelí. 

“Až tak hezký?” ušklíbl se provokativně a zároveň pobaveně, zatímco jeho pach získal ten jemný nádech něčeho, co dokázalo podráždit Castielovi nervy. “Slyšel jsem tě mluvit se Shurleym… šestnáct a Omega? Dovedu si představit, že je to štěně dychtivé potěšit, ale pochybuji, že umí cokoliv jiného, než ležet a vzdychat.”

“Buď opatrný, Balthazare,” varoval ho podruhé, odhrnul rty a ukázal zuby, aby své varování podpořil. Pořád se ale držel zpět, i přes vzteklé vrčení jeho Alfy, připraveného chránit svého Omegu bez ohledu na to, před kým. Jeho trpělivost byla ale na hraně. Věděl, že Balthazar umí být kousavý jako žralok a jindy a za jiných okolností se mu to líbilo, jen ne dnes.

“Proč?” Pozvedl obočí a jednou rukou se opřel o bar. “Od kdy máme mi dva před sebou nějaká postelová tajemství, Castieli? Ty znáš mě a já znám tebe, do všech malých intimních detailů. A vždy si mi říkal o svých chlapcích, tak proč teď najednou takový ostych? Chci to všechno slyšet. Pověz mi,” opět se naklonil dopředu, takže byli jejich tváře velmi, velmi blízko, “jaké to bylo poprvé ochutnat Omegu?” zeptal se konverzačním tónem; Castiel prudce vydechl nosem a semkl rty. Balthazar přimhouřil oči a sjel ho nepříjemně pátravým pohledem, než se jeho tvář roztáhla v upřímném překvapení a trochu se odtáhl. “Ledaže není o čem mluvit, protože si ještě – “

Chytil ho pod krkem a sevřel akorát dost na to, aby mu zabránil pokračovat, ale nepřiškrtil mu přívod vzduchu. Přesto se v Balthazarových očích mihnul strach a pevně, oběma rukama uchopil Castielovo předloktí v marném pokusu si jeho ruku strhnout z hrdla. Proti Alfa síle neměl sebemenší šanci a věděli to oba. Už jen samotný stisk byl dostatečným varováním i pro příště, ale Castielův Alfa chtěl víc. Chtěl, aby si Beta uvědomil, že tu existují nové hranice obklopující Deana, které nebylo radno, aby překračoval i někdo tak blízký, jako Balthazar.

Nechal své tesáky vyklouznout z dásně a ukázal je Betovi zblízka, když si jeho tvář přitáhl až k sobě.

“Dovoluji ti hodně. On je tabu. Nepřekračuj hranice. Rozumíš?” varoval ho hlasem chraplavějším a vlhčím, než jindy, jak mu zuby bránily správně artikulovat a ústa se mu plnila slinami.

“Ano, Alfo,” hlesl Beta trochu přiškrceně, pach nasáklý strachem, než odevzdaně zavřel oči.

Uspokojený jeho poddáním se, ho pustil a nechal tesáky vrátit se zpět na jejich místo.

Beta několikrát hlasitě polkl a s očima stále upřenýma k zemi, si přejel rukou po krku. Z jeho pachu byl stále cítit strach, který se ale začal rozplývat a nahradila ho hořká struna zlosti

“Myslím, že se ti dneska raději uklidím z cesty.” Prohlásil Beta a opravdu udělal krok v úmyslu vyklidit pole

Castiel ho zachytil za zápěstí.

“Ne. Zůstaneš tady.”

Beta na něj úkosem pohlédl přes rameno, rty stažené do podrážděné linky, ale nepokusil se vytrhnout a odejít. Udělal jeden malý krok zpět, aby mohl snadněji vyprostit své zápěstí z Castielova stisku a pak řekl:

“Cokoliv řekneš… šéfe.” S posledního slova ukapával sarkasmus hraničící s výsměchem.

Přimhouřil oči, podrážděný Betovou neutuchající snahou ho znovu naštvat, když se ode dveří ozval bzučák.

“Běž otevřít.” Kývl hlavou ke vchodu.

“Jak si přeješ,” neodpustil si Balthazar úštěpačnost ani tentokrát, ale přinejmenším bez dalších řečí opravdu šel otevřít.

Zhluboka a hlavně konečně se napil, pak se opřel zády o bar a obrátil pozornost k nově příchozím.

Vladkovi muži s sebou přivedli obě dívky.

Pokaždé si vybíral dvě, mezi kterými se rozhodl, až když je viděl na vlastní oči a hlavně cítil na vlastní nos. Vladko byl sice Alfa, takže dokázal mezi děvčaty najít Bety s tím nejslabším pachem, ale dělalo mu problém pochopit celý koncept Blue Sky – místo, kde se mohou svobodně scházet Alfy, které chtějí tak či onak trávit čas výhradně s Alfami a nebýt žádným způsobem, zejména pachem, obtěžovány Betami nebo Omegami. Proto v několika případech nabídl Castielovi děvče, které bylo přitažlivé a vyhovující po všech ostatních stránkách, ale mělo příliš intenzivní pach. I takový se sice dal zakrýt blokátory, ale během dlouhých, dvanáctihodinových směn se i ty nejlepší blokátory začaly vytrácet. Mírný, nevýrazný pach, zakryly na mnohem déle a proto chtěl za servírky jen Bety s tím nejslabším pachem.

Starší z nich, která už pro ně nějakou dobu pracovala a kterou vybral Balthazar, šla ochotně a rychlým pohledem přehlédla celý podnik. Dokonce se na chvíli podívala přímo na Castiela, než sklopila oči. Mladší, čerstvé zboží přímo z Ruska, nespolupracovala tak snadno a jeden z Vladkových mužů ji musel chytnout za loket a postrčit, aby se postavila vedle své společnice.

Castiel si je obě prohlédl od hlavy až k patě.

První byla Rumunka a bylo to na ní poznat. Pleť měla mléčnou, silně kontrastující s hustýma černýma vlasama a tmavým obočím ,klenoucím se nad hnědýma očima, ve kterých předtím zahlédl jiskru energetického odhodlání. Druhá vypadala jako pravá Nastěnka ze starých pohádek. Tváře kulaté a červené, velké rty, světle pískové vlasy a modré oči ve strachu sklopené k zemi.

Pomalu přistoupil k první.

“Jak se jmenuješ?” 

“Lia… báťuško,” odpověděla pevným hlasem, i když jeho přízvisko přidala s určitou mírou váhání, jakoby si nebyla jistá, jestli jím oslovuje správnou osobu.

Nepotvrdil jí, že je tím, kdo si myslela, že je, ale ani to nevyvrátil, místo toho oslovil druhou.

“A ty jsi?”

Druhá dívka k němu poplašeně zvedla pohled a když se jejich oči střetl, úplně strnula s výrazem jelena v záři reflektorů.

“Ruslana,” odpověděla za ní překvapivě Lia a dokonce se trochu naklonila jejím směrem. “Jmenuje se Ruslana.”

“Dobře. Ukažte krk.”

Lia si bez zaváhání odhodila vlasy dozadu, naklonila hlavu na stranu a stáhla si z ramene jak širší ramínko růžového tílka, tak tenčí od podprsenky. Odhalila tak svůj zranitelný krk a když se k ní naklonil, aby nasál její pach, ani se nepohnula. Zůstala klidná po celou dobu, kdy vdechoval slabou vůni pomerančových slupek, která byla sama o sobě dostatečně nevýrazná, aby mu nevadilo mít Liu kdekoliv blízko sebe i bez blokátorů.

“Teď ty.” Přikročil k Ruslaně.

Ta, na rozdíl od Lii, nevypadala, že by byla ochotná nebo možná schopná spolupracovat.

Neměl na tyhle nesmysly čas ani náladu, takže pokynul Vladkovým mužům, aby se o to postarali. Ve chvíli, kdy jeden z nich udělal krok vpřed, aby Ruslanu chytl a naklonil jí hlavu na stranu, se opět ozvala Lia.

“Já to udělám.”

Gestem muže zastavil a nechal Liu, aby přistoupila k Ruslaně a objala ji kolem ramen.

“Neboj se, holubičko. Neublíží ti, jen si tě chce očichat,” řekla Lia konejšivě, když odhrnula Ruslaniny vlasy na záda. Několikrát je prohrábla a zároveň tak mladší dívku pohladila po zádech. “Takhle hezky nakloň hlavu.”

Nahnula Ruslaně hlavu na stranu, prsty jedné ruky vpletené v jejích pískových kadeřích a druhou ruku položenou na jejím rameni. Pak trochu ustoupila, aby Castielovi poskytla prostor k přičichnutí.

Ruslanin pach byl o něco silnější, protkaný strachem a připomínající pečené sladké brambory. Ale stejně jako v případě Lii byl dostatečně slabý a nevýrazný, aby se dal dobře zakrýt.

Byl spokojený s pachem obou, takže se musel rozhodnout podle jejich dovedností a vzhledu.

Vrátil se zpátky k baru a po cestě si vytáhl cigarety. Posadil se na na barovou židli, opřel zády o hranu baru a připálil si. Potáhl a znovu obě Bety sjel pohledem, než pomalu vyfoukl kouř.

“Potřebuji novou servírku. Jedna z vás bude mít to štěstí, že se jí stane. Dělala jste to některá?”

“Já ano,” přihlásila se Lia okamžitě. “Když byl v lokálu nával a já zrovna nebyla u tyče nebo neměla klienta, tak mě šéf posílal roznášet pití.”

“A ty? Pracovala si někde?”

Ruslana k němu vyslala rychlý vystrašený pohled, načež se podívala na Liu, která v odpověď na nevyřčenou otázku přikývl a povzbudivě dodala:

“Mluv. Řekni mu pravdu, holubičko.”

“Já… já… pracovala jsem v prodejně parfémů,” vykloktala slabým hlasem.

Nebylo to to samé, jako obsluhovat v baru, ale alespoň vůbec někde pracovala. Byla dost mladá a hlavně pěkná, aby se místo skutečné práce nebo studia na vysoké škole rozhodla jet zkusit štěstí do Ameriky jako modelka. Splnit si svůj hloupý, americký sen. No, teď bude pro svou krásu a své tělo rozhodně známá, i když nejspíš ne tak, jak doufala.

“Alespoň něco,” podotkl, spíš sám k sobě, potáhl a pak oklepal popel. “Teď… obě svléknout do prádla.”

Podle očekávání, Lia si stáhla tílko jedním naučeným pohybem a nechala ho spadnout na zem, než si bez zaváhání začala rozepínat kalhoty. Zato Ruslana udělala poslepu krok zpět a zády při tom narazila do jednoho z Vladkových mužů, který, podobně jako Castiel, předem očekával, že nebude ochotná poslechnout a postavil se za ní, aby jí zabránil pokusit se utéct.

“Dělej, čubko. Šéf na tebe nemá celý den,” řekl tónem, který byl spíš netrpělivě otrávený, než výhružný a znovu Ruslanu postrčil vpřed.

Nahrbila se a sklonila hlavu, ruku trochu zvednutou, jak si chtěla chránit hlavu před ránou, kterou čekala, ale která nepřišla. Na tváři neměla šrámy ani podlitiny, takže jí zatím žádný z Vladkových mužů nemusel proplesknout, ale nejspíš i tak velmi dobře věděla, co by jí čekalo, kdyby neposlechla. Takže neochotně, rozechvělým rukama, začala rozepínat knoflíky halenky. 

Za chvíli se před ním obě octili téměř nahé, jen ve spodním prádle a botách. Lia stála klidně, ruce volně podél těla a nedělalo jí žádný problém předvádět všem své bledé, štíhlé tělo s drobnými prsy v černé krajkové podprsence a hubené boky v neladících červených kalhotkách. Ruslana jí stála po boku nahrbená, marně si přikrývala jednou rukou velká, měkká prsa v té nejobyčejnější bílé podprsence a druhou se snažila obejmout vlastní široké boky.

“Pořád se mi víc líbí ta napravo,” podotkl Balthazar.

Ohlédl se přes rameno po Betovi, jen aby zjistil, že putuje velmi zaujatým pohledem po téměř nahém těle rumunské Bety, a když nepatrně ovoněl vzduch, mohl podruhé za krátkou dobu pocítit i Balthazarovu vzrušenou vůni. Nebyl překvapený, že o ní měl zájem a ještě méně by ho překvapilo, kdyby si ji vzal dozadu bez ohledu na to, jestli ji Castiel dnes přijme nebo ne. Znal Balthazara dost dlouho, aby věděl, že je Lia přesně jeho typ; štíhlá, světlá pleť a tmavé vlasy i oči. Pro takové měl slabost, bez ohledu na primární i sekundární pohlaví. Zároveň se nedalo říct, že by byl skutečně vybíravý. Přefiknul všechno, co mělo puls a ideálně dostatečně nadité konto, aby mohl na účet dotyčného žít alespoň pár týdnů.

“Ano, je přesně tvůj typ,” podotkl. “Podej jim uniformy.”

V odpovědi na jeho příkaz, vytáhl Balthazar zpod baru dvě sady uniforem a každé dívce podal kopeček skládající se z kalhot a jednoduchého saka v černé barvě a bílé halenky.

Navzdory tomu, že se světlovlasá Beta snažila zakrýt co nejrychleji, byla to Lia, která byla oblečená jako první a neopomněla nechat rozepnutých na halence dost knoflíčků, aby byla vidět nejen kůže a nevýrazné kopce jejích prsou, ale i krajka podprsenky. Ruslana si sice pozapínala všechny knoflíky, ale halenka jí byla příliš malá, takže se jí na prsou nehezky napínala. 

Obecně ale obě vypadaly v uniformě dobře. Těžké rozhodování. Lia měla trochu exotický vzhled, který by se hodil do pestré palety děvčat, které v Blue Sky měl. Na druhou stranu Ruslana mu připomínala domov nejen proto, že byla rodilá Ruska, ale i svým vzhledem. Už při pohledu na její fotografii si bezděčně vzpomněl na malou čajovnu kousek od jeho Moskevského domu, kde obsluhovala servírka, která jí byla hodně podobná. Taková malá nostalgie…

Mobil ležící na stole zavibroval.

V první chvíli to chtěl ignorovat, ale jeden krátký pohled na jméno odesílatele ho přiměl otevřít konverzaci.

Dean: dnešek je na hovno měl jsem se ulejt

Trochu zmateně se zamračil. Omegova zpráva se nijak netýkala toho, o čem mluvili ráno, ani včerejšího večera, vlastně se netýkala ničeho. Vypadalo to jen jako obyčejný, frustrovaný povzdech, který kdyby slyšel od kohokoliv jiného, bylo by mu to srdečně jedno, ale v případě Deana… Jeho vnitřní Alfa zneklidnil a  Castiel pocítil nutkavou potřebu udělat něco, co by jeho Omegu potěšilo. Na jeden krátký okamžik ho dokonce napadlo vyrazit za Deanem, ale ten byl touhle dobou nejspíš stále ve škole a objevit se před bránou střední školy v doprovodu svých mužů by vzbudilo příliš pozornosti.

Určitě by ale mohl pro Deana udělat něco na dálku.

Castiel: I můj den byl únavný. Je něco co by ten tvůj zlepšilo?

Dean: tělocvikář by mohl zmizet

Přimhouřil oči a koutky mu zacukaly v úsměvu. Byl si docela jistý, že to Dean nemyslel vážně a kdyby přece jenom… 

Castiel: To se dá zařídit

Dean: jen jsem žertoval

Dean: nenechávej ho zmizet

Dean: je v pohodě

Dean: ok?

Castiel: Neboj se, Deane, vím že to byl jen vtip. Tvůj učitel je v bezpečí.

Dean: možná si to s tím vtipem jednou rozmyslim 😉😄

Musel semknout rty, aby nezasmál nahlas, ale hlubokému dunění v hrudi přecházejícímu do zavrnění nezabránil.

Castiel: Stačí jenom říct.

Dean: beru slovo

Dean: pořád práce?

Castiel: Ne, má schůzka už skončila a dokonce o něco dřív, než jsem čekal.

Dean: nějací mrtví? 😄

Castiel: Téměř. Naštěstí nechodím na zasedání správní rady ozbrojený.

Dean: jakobys potřeboval zbraň…

Dean: máš volno?

Castiel: Právě teď? Ne. Vybírám novou servírku do Blue Sky. Musím se rozhodnout mezi dvěmi adeptkami a zatím nevím, která se mi víc zamlouvá.

Dean: chceš pomoc, alfo? 😄 mám oko na hezké zadky

Krátce zvážil Deanovi nabídku. Nevěděl, jaké jsou Deanovy preference, ačkoliv si byl jistý, že on sám je součástí těch preferencí. Příjemně sladká vůně toužící Omegy, kterou z něj cítil doslova při všech jejich setkáních, toho byla dobrým důkazem. Na druhou stranu na tom, jestli Deana přitahovaly také Beta ženy vůbec nezáleželo. Nechtěl v Blue Sky přitažlivé servírky aby se podbízely hostům, ale čistě jako dekorativní prvek a jak známo, ocenit krásu člověka šlo i bez toho, aby vás dotyčný sexuálně přitahoval. Sám uměl docenit přitažlivost souměrných proporcí, pěkných očí a hustých vlasů, i když s ním pohled na nahé ženské tělo nic nedělal. Musel ale připustit, že jeho vnímání ženské krásy je omezené a jediný další muž, který se výběru servírek kdy zúčastnil, byl Balthazar. Čerstvý pohled někoho dalšího by mohl být osvěžení a pokud to byl Dean, tím lépe.

Už začal psát odpověď ve smyslu, aby počkal, než mu pošle fotografie, když se objevila další zpráva.

Dean: jako třeba ten tvůj

Ve skutečnosti to nebylo poprvé, co něco takového slyšel, i když s časem a hlavně se vzrůstajícím respektem vůči němu, byly podobné lichotky méně časté. Nikdy jim nepřikládal skutečný význam, ale v případě Deana… Uniklo mu malé, spokojené zavrčení. Jeho Alfa se doslova dmul pýchou, protože Druh, kterého si vybral, zájem evidentně oplácel. Shledával Castiela přitažlivým. Vhodným jako otce svých štěňat. Ta jedna malá poznámka ho hluboce uspokojila, bez ohledu na to, že si racionálně uvědomoval, že je vlastně bezvýznamná.

Castiel: Myslíš, že mám hezký zadek, Omego?

Odeslal zprávu a čekal. Tentokrát Deanova odpověď nepřišla obratem, ale nakonec se objevila.

Dean: sledoval jsem ho

Dean: tehdy v obchodě

Dean: nebýt ho neznáme se

Dean: 😅

Na ten večer si velmi dobře pamatoval, včetně toho, že to nebyla první Deanova opojná vůně, kterou zachytil, ale varování jeho instinktu. Ten příznačný pocit ježicích se chlupů na zátylku, léty vypilovaný k neomylnosti, který ho varoval, že je někým sledován. Až když se pokusil zachytit pach toho, kdo ho sledoval a zjistit jeho úmysl, ucítil nádhernou vůni kvetoucích jabloní prolínající se příjemně štiplavou borovou pryskyřicí.

Castiel: Poprvé v mém životě mi přineslo štěstí otočit se k někomu zády.

Pauza, která následovala, byla zase o něco delší než ta poslední.

Dean: romantický

Dean: a trochu strašidelný

Dean: radši pošli fotky

Castiel: Mého hezkého zadku?

Dean: servírek!!!!

Dean: netlač na pilu alfo 😜

Dean: žádný zadky ani péra

Castiel: Stavíš mě před těžký úkol, Deane, ale pokusím se být zdrženlivý 

Castiel: Pošlu jejich fotky.

Spolkl smích deroucí se mu na rty společně s posledním douškem ginu s tonikem, zvedl pohled od mobilu a přejel očima po místnosti.

Ani jedna z dívek se netroufla pohnout. Ruslana měla shrbená záda, hlavu skloněnou, pohled upřený do země a rukama se objímala kolem břicha, zatímco Lia podle všeho Castiela celou dobu sledovala a až teď, když zvedl hlavu, sklopila pohled. Jeden z Vladkových mužů se opřel o bar, druhý dál stál za dívkami a oba měli naučené neutrální výrazy. Bylo mu jasné, že chtějí dělat cokoliv jiného, než čekat, až si jejich šéf vyřídí smsky, ale měli dost rozumu na to, aby na sobě nedali nic znát. A kupodivu měl dost rozumu i Balthazar a mlčel, ačkoliv Castiel cítil jeho pohled v zátylku, když vstal a vydal se k Lie.

Beta okamžitě pochopila pointu a možná i skrytější význam, jako že ji fotí pro někoho jiného – jak si možná myslela důležitějšího a mocnějšího než Castiel – protože zaujala pózu s hrdlem odhaleným, ale zároveň pohledem, zpod přivřených víček, upřeným přímo do objektivu mobilu.

Odeslal fotku a přistoupil k Ruslaně, která na rozdíl od druhého děvčete, ani nezvedla hlavu. Chytil ji za bradu a donutil vzhlédnout, aby se jí mohl podívat do tváře. Byla bledá a oči měla vlhké slzami a zarudlé od předešlého pláče, který jí také namaloval rudé kruhy na spodních víčkách. Nevypadala nejlíp, ale menší úsměv by to mohl vylepšit.

“Měla by ses usmát, holubičko,” použil přezdívku, kterou jí dala druhá Beta a ještě trochu jí zvedl hlavu. “Na tom, jestli se budeš líbit záleží, zda zůstaneš tady nebo se vrátíš zpátky, odkud si přišla. A tím nemyslím naší drahou matičku Rus.”

Zdálo se, že to Beta porozuměla, co myslí, protože se přinejmenším pokusila o úsměv. Malý a poněkud křečovitý, ale vylepšil jí tvář dost, aby mohl její snímek poslat Deanovi a nemuset čelit otázkám, proč uchazečka o místo servírky v jeho klubu vypadá, jakoby se chystala před popravčí četu. Ne, že by měl problém Omegeovi na rovinu říct, že Ruslana je jedna z jeho děvčat a že byla do Ameriky přivezena, aby mu vydělávala peníze někde v nevěstinci nebo na štaflu. Ale běžná komunikace mohla být sledována, takže dokud jí s Deanem využíval, nemínil mluvit o obchodu a jak mu právník doporučil, hodlal se vyhnout i čemukoliv… explicitnímu. Pravděpodobně byla už i diskuze o fotkách jeho zadku za hranou toho, co by puritánští američané považovali za vhodné, ale dokud taková fotka nebyla k nalezení v Deanově mobilu nebo v záznamech jejich konverzací, tak neexistoval důkaz ničeho nevhodného.

Odeslal i druhou fotografii a vrátil se k barové stoličce, aby si mohl během čekání na odpověď sednout. Také střelil pohledem po Balthazarovi a na znamení, že chce další gin s tonikem pozvedl sklenku.

Dean: 😲

Dean: páni… fakt si poslal fotky

Nepatrně naklonil hlavu ve zmatku. 

Castiel: Říkal jsem, že to udělám. Proč tě to překvapilo?

Dean: nevím

Dean: OK

Dean: mám vybrat jednu?

Castiel: Ano.

Další prodleva které následovala, byla očekávaná. Dovedl si představit, že proklikává z jedné fotky na druhu a pak zase zpět.

Dean: první má hezký nohy

Dean: druhá pěkný prsa

Dean: nech si obě 😆😆

Upil z nového drinku, který mu Balthazar přistavil k ruce a zamyšleně svraštil obočí. Nechat si obě byla také možnost a vlastně docela dobrá. Zvláště páteční a sobotní večery byly v poslední době hodně hektické. I když hosté, kteří do Blue Sky chodili, většinou nemuseli pracovat, aby vydělávali, často rádi předstírali, že jsou od pondělí do pátku strašně zaměstnaní a musí si o pátečním a sobotním večeru odpočinout.

Rozhodl se nechat si obě. Byt, ve kterém děvčata ubytovával, byl rozhodně dost velký, aby se jich tam vešlo sedm místo šesti.

Castiel: Dobrý nápad. Přijmu je obě. Děkuji, Deane.

Dean: nz alfo

Dean: basket

Dean: musím jít

Pozvedl obočí. Pokud správně pochopil Deanovu jednoslovnou zmínku o košíkové, byl právě přesunut na druhou kolej kvůli hře. To bylo trochu… iritující, ale ve skutečnosti ho to také pobavilo. A možná to bylo i svým způsobem imponující, protože lidí, kteří by si troufli něco takového udělat, měl kolem se doslova méně, než kolik je prstů na jedné ruce.

Napil se a strčil mobil do kapsy, než se obrátil na budoucí servírky.

“Dnes je váš šťastný den. Rozhodl jsem se přijmout obě,” oznámil a se zaujetím si všiml, jak Lia vrhla rychlý a ne příliš přívětivý pohled po Ruslaně. Do téhle chvíle se zdálo, že se s mladou Ruskou spřátelila, ale ten pohled… Byl to spíš pohled někoho, kdo se i podbízel soupeři, jen aby vyhrál a pak nakonec zjistil, že nevyhrává nikdo. Zajímavé. “Řeknu, co se od vás požaduji.0 Očekávám od servírek, že budou nejen přebírat a roznášet objednávky, ale hlavně že nebudou vidět, slyšet a, což je hlavní, ani cítit. Proto všichni moji zaměstnanci nosí během směny silné blokátory pachů bez ohledu na to, že jsou to Bety. Rozumíte?”

“Ano, pane,” odpověděla Lia nahlas, zatímco Ruslane jen nesměla přikývl a olízla si rty.

“Děvčata žijí společně ve velmi pěkném a pohodlném bytě. Když dělají svou práci dobře a nezpůsobují problémy, mají jeden víkend v měsíci volný a ty zvlášť hodné mohou jít i za zábavou.”

“Obvykle si skočíme na drink, udělat vlasy nebo nehty a na nějaké nákupy,” ozval se Balthazar spoza baru.

“To je Balthazar,” kývl hlavou k Betovi. “Je tu něco jako… manažer. Velmi dobře chápe vizi, kterou pro tento podnik mám. Kdykoliv budete něco potřebovat, obracejte se na něj. Všechno jasné nebo máte nějaké otázky?”

“Já mám otázku,” ozvala se Lia zdvořilým tónem

Obrátil se k ní a malým gestem prstů ji nazančil, ať pokračuje. Neznalost vyvolávala strach. Strach mohl být užitečný k ovládání, ale bylo ho třeba užívat s rozumem. Vždy se mu osvědčilo, aby měly dívky alespoň základní informace o tom, co se od nich očekává a co se bude dít. Dalo se tak vyhnout neposlušnosti z neznalosti a tak naprosto zbytečným škodám na zboží. Fakt byl totiž ten, že hlavním artiklem i té nejposlednější a nejlevnější šlapky byl obličej.

“Kam máme brát hosty na soukromé číslo?” 

Black Velvet, odkud Lia přišla, byl striptýzový klub, kde byly salónky určené nejen k soukromým tancům, ale i k sexu. Castiel tam byl jen jednou, tehdy když přebíral území po Medveděvovi a rozhodl se, že chce alespoň jednou vidět každé místo, které mu teď patřilo. Zrovna Black Velvet byl opravdu z těch luxusnějších podniků, kde sex nebyl to hlavní. Většina klientely si vystačila se striptýzem a tancem na klíně.

“V Blue Sky se od vás neočekává, že budete mít sex se zákazníky. Jste tu hlavně jako servírky. Ale…” několikrát přejel prsty po vlhké sklence, “pokud se vyjímečně stane, že vás zákazník osloví s takovým přáním, tak bude záležet na tom, co chce. Kouření nebo ruční práci si můžete odbýt kdekoliv a pak to na baru nahlásit jako ‘speciální přání’, které se započítá do účtu. Když dostanete něco v hotovosti, odevzdáte to na baru stejně jako všechna dýška. Kdyby chtěl zákazník i něco víc… řeknete to Balthazarovi a on to vyřídí.”

“Obvykle se chodí na hotel, někdy k zákazníkům domů,” ujal se slova Balthazar a opřel se zády o bar velmi blízko Castielovi. “Doprovodím vás tam buď já nebo s vámi pošlu některého z našich chlapců. A dostanete při té příležitosti mobil, abyste nám mohli zavolat, kdyby bylo třeba. Nikdo z nás nechce, aby se vám něco stalo.”

Navzdory Betovým utěšujícím slovům a milému tónu se Ruslaně z hrdla vydral vzlyk udušený dlaní, kterou si přitiskla na pusu a po něm následoval nepříjemný pach strachu a zoufalství, který vytryskl v dostatečné síle, aby ho dokázal zachytit i u baru. Samozřejmě to nebylo tak silné, jako by na jejím místě byl Alfa nebo Omega nebo Beta s mnohem silnějším pachem, ale pořád ho to přimělo nakrčit nos.

“Prosím… prosím, já chci jít domů… nechte mě jít domů,” zakňourala Ruslana a jak se zatím dokázala domluvit obstojnou angličtinou, teď sklouzla do rodné ruštiny, a její ruka vystřelila ke krku ve známém gestu; hledala křížek, který ale na krku neměla. Zvedla k němu uslzené oči. “Prosím… nikomu nic neřeknu, jen mě nechte jít… nemůžu tohle dělat… já nechci… nenuťte mě!”

Udělala krok směrem ke Castielovi a zvedla ruku, jakoby se po něm chtěla natáhnout, což bylo samozřejmě špatné rozhodnutí.

“Přestaň kňučet, děvko!” zavrčel jeden z Vladkových mužů, ten který byl u baru, a dřív, než ho stačil varovat, aby Ruslaně nezničil obličej, se rozmáchl a vrazil ji takovou facku, že s tupým žuchnutím dopadla na zem.

Její fňukání se opravdu zastavilo stejně jako ubohé prosby, ale tichý pláč rozechvívající její ramena neustal a její nešťastný pach plnil vzduch.

Druhá Beta žena na ni shlédl bez jediného záchvěvu emocí, což bylo v přímém rozporu s jejím do teď milým chováním.

“Běž ji utišit. Začíná zapáchat,” vyzval Liu a se zájmem sledoval, jak ho poslechla a přiklekla k Ruslaně, aby ji objala kolem ramen a přitáhla si její hlavu na prsa. Zatímco jednou rukou jí něžně probírala vlasy, druhou jí v konejšivých kruzích jezdila po zádech a bylo vidět, že se k Rusce sklonila, aby jí pošeptala do ucha něco, co donutilo druhou Betu strnou a tupě přikývnout.

“Cos jí řekla?” zeptal se a zaujatě se trochu naklonil vpřed.

Lia k němu zvedla pohled.

“Řekla jsem jí, že jí Bůh odpustí, když bude s někým spát, i když slíbila, že zachová čistotu až do manželství.”

V tu chvíli se Ruslana prudce odtáhla z Liina objetí a podívala se na ní s šokem vepsaným v zarudlé tváři a zradou lesknoucí se v očích. Ty dvě spolu strávili jen krátkou cestu sem, ale zřejmě to bylo dost dlouho na to, aby si Lia získala náklonnost a důvěru druhé Bety a vylákala z ní její tajemství. A něco, co byla poměrně lukrativní příležitost. Pořád existovali muži, zejména Alfové, ale nejen ti, kteří měli zálibu v tom být první. Takříkajíc dobýt území. Osobně v tom nikdy neviděl žádné zvláštní kouzlo, ačkoliv… Jeho myšlenky se stočily k Deanovi a najednou pocítil intenzivní pocit vzrušení z představy, že ano, mohl by být Omegův nejen první Alfa ale první milenec vůbec. Ta myšlenka přiměla jeho vnitřního Alfa vrčet v potřebě vlastnit.

Neochotně zatlačil své instinkty stranou a obrátil pozornost zpátky ke klečícícm Betám.

“Je to pravda? Jsi ještě panna?”

“Ano,” odpověděla Ruslana unaveně rezignovaným povzdechem.

“Na to tu mám dvacet čísel léku,” uchechtl se jeden z Vladkových mužů.

Otráveně loupl okem jeho směrem, zatímco Ruslana se po něm vyděšeně ohlédla, než se obrátila na Castiela, u kterého jakoby očima, shlížejícími z bledé rudými skvrnani poseté tváři, hledala záchranu.

“Neboj se, nenechám tě v rukou duraka, který ani neví, jak vypadá pět centimetrů,” řekl v reakci na Betovi stupidní poznámku a vysloužil si za to dvojhlasné uchechtnutí, jak od Balthazara tak od druhého z Vladkových mužů. “Najdeme někoho, kdo štědře zaplatí za tu čest být první. Do té doby se nemusíš obávat, že by se tě někdo dotkl,” ujistil ji, když se zvedl z barové stoličky. “Teď už zbývá jen poslední věc… vybrat vám jména.” Shlédl na Liu a, i když měl v první chvíli nutkání ji dát jméno hodící se k její klíčící povaze zmije, rozhodl se vzít zavděk tím jménem ke kterému už měl jmenovky. “Ty budeš ode dneška Crystal a ty… pro tebe musíme vymyslet úplně nové jméno…” Zamyšleně se zamračil a trochu naklonil hlavu na stranu při pohledu na teď už tichou ruskou Betu. “Astria. To je jedna z verzí jména Astraea, což byla řecká bohyně nevinnosti. Myslím, že se to k tobě perfektně hodí. Nech pro ní vyrobit jmenovku,” instruoval Balthazara, než sáhl po svém drinku a jedním lokem ho do sebe obrátil.

“Postarám se o to.”

Nepatrně kývl, že bere jeho odpověď na vědomí, jen krátce na Balthazara pohlédl, a pak se vydal k východu.

Bylo načase dohnat dnešní nedostatek spánku.

°°0°°

Plácnul si pytlík s ledem na loket, sykl při tom bolestí, ale zároveň se usmál. Ruka ho sice bolela jako čert, ale za Forestův nasraný výraz stála každá bolest. Bylo prostě skvělé vidět ho sedět na zadku pod košem, obličej zkroucený vztekem a ponížením nad tím, že ho totálně rozdrtila malá, slabá Omega. A upřímně, za trenérův nevěřícný obličej to taky stálo.

Posadil se ke stolu, kde na něj čekala rozjedená pizza. Jeden kousek si vzal a hladově se zakousl.

Sam po něm loupl okem.

“To máš z tělocviku?” zeptal se; Dean jen souhlasně zahučel přes sousto, které zrovna žvýkal. “Víš, že se o tom, co si udělal, povídá i v mojí třídě.”

Trochu posměšně pozvedl obočí.

“Fakt? A co jsem jako udělal? Zahrál pár bodů na koš… nic víc.”

“Jo, ale taky ses při tom posmíval Alfovi Marcusovi a pak si dal pusu jeho holce. Alespoň tak jsem to slyšel.”

“Ona dala pusu mně a bylo to jen na tvář. A taky už s ním nechodí bůh ví jak dlouho,” namítl ledabyle, ale koutky mu zacukaly v úsměvu. Jo, slyšet Marcusovo rozzlobené vrčení, když ho Lisa v návalu nadšení objala a dala mu rychlou pusu na tvář, bylo taky skvělé. Užil si přitáhnout si její teplé, měkké, jako jarní tráva vonící tělo do náručí a sledovat, jak se Alfa dusí vlastními slinami a snahou neukázat tesáky přítom před trenérem, který by ho za takové chování určitě nepochválil.

Najednou se ho zachvátil podivný pocit nepohodlí. Jasně, pořád bylo vtipné vzpomenout si na naštvaný výraz Alfy, ale nemohl si pomoct, hlavou mu proběhl jedno konkrétní jméno a najednou už nebyla tak příjemná myšlenka na Lisu v jeho objetí. Jako ano, byla opravdu krásná, jen…

“Co ten klub, co jsem ti ráno ukazoval jeho web?” zeptal se, aby nemusel přemýšlet o těch divných pocitech.

“Jasně… moment.” Odložil svou pizzu, otřel si mastné prsty do kalhot a jednou rukou přitáhl počítač, zatímco druhou odstrčil talíř. “Měli to slušně zabezpečený. Víš, jak jsem se naposledy naboural do sítě té policejní stanice? Jak táta potřeboval nějaké informace? Tak tohle bylo o něco málo lehčí.” Překlikl na dobře známou oranžovočernou stránku Blue Sky a natočil obrazovku tak, aby se na ni mohl Dean dobře podívat. “Teď si to může projít, jako bys byl registrovaný uživatel.”

Ukousl si další sousto pizzy a pak klepl na první položku menu. Měli tam být informace o klubu a taky byly, ale nebylo to nic převratného. Jen takové ty obvyklé kecy o příjemném prostředí, vysokých standardech, evropských staletých hodnotách a naprosté diskrétnosti. Prostě bla, bla, bla. Jedna jediná zajímavá věc byla Alfova fotka, která celý ten reklamní elaborát uzavírala. Seděl uprostřed obrovské, oranžovým sametem potažené pohovky. Oblečen byl do bílé košile s jedním knoflíkem u krku rozepnutým a velmi, jakože kurva hodně moc, přiléhavých černých kalhotách a vyleštěných kožených botách. Ruce měl rozhozené po opěradle pohovky, v pravé sklenku s burbonem nebo whiskey a nohama roztaženýma akorát tak, aby nikdo nepřehlédl jeho rozkrok. Ztělesnění Alfy se vším všudy, od důkazu, že má pořádné Alfa péro, přes ležerní pózu říkající, že má všechno kolem na háku až po přivlastňovací pohled modrých očí hledících zpod líně přimhouřených víček. Kdyby ho Dean neznal a nevěděl, že tak vypadá a chová se i ve skutečnosti, myslel by si že je to dobrá práce nějakého reklamního oddělení. I když…

Zvětšil si Castielovu fotku, jen aby se mohl blíž podívat na přitažlivou vybouleninu v jeho kalhotách. Nebylo to přesně tak, že se Alfovi díval do rozkroku, protože, člověče, nechcete, aby si Alfa jako Castiel všiml, že sledujete jeho zboží, ale zase…

Ucítil Sammyho pohled zavrtávající se mu svou intenzitou do spánku, takže po něm ohlédl koutkem oka, než rychle shodil fotku a, zatímco si cpal do pusy zbytek pizzy, klikl na další položky v horním menu. Rychle projel nápojový lístek. Většinu názvů nepoznával, z cen se mu točila hlava a z ingredienců občas zvedal žaludek; kdo cpe do koktejlu ústřice nebo zlato? Hnus. V Akcích nebylo nic k vidění a v Fotogalerii byli další fotky interiéru – hlavně dalších oranžových pohovek a křesel a černých stolků – ale také bavících se hostů. Konkrétně bohatě oblečených Alf obou pohlaví, i když samozřejmě bylo na fotkách mnohem víc mužů než žen. A kupodivu to vypadalo, že tam nejsou žádné Bety ani Omegy, alespoň co mohl soudit podle typicky alfovského způsobu držení těla všech hostů na fotografiích.

“Ten tvůj Alfa… on tě do toho klubu chce vzít?” překvapil ho Sammy otázkou.

“Co? Ne, nic takovýho.” Zakroutil hlavou. “Jen jsem o něm slyšel…”

“Jestli tě tam chce vzít, tak tam jít nesmíš, rozumíš?” řekl malá Alfa vážně s nepatrným náznakem vrčení hluboko v hrudi, jako kdyby ani neposlouchal, co mu Dean právě řekl. “Taková místa nejsou pro Omegy bezpečná. Četl jsem o nich dokonce i na stránce Americké asociace za práva Omeg. V podobných klubech… Alfové tam vodí mladé Omegy a pak si je mezi sebou půjčují, aby… víš, měli s nimi sex,” poslední slovo řekl s malým začervenáním a Dean zachytil závan vůně prosycené nepohodlím a studem, ale přesto pokračoval: “Také tam Omegám dávají drogy, aby byly povolnější a dokonce i takové, co vyvolávají hárání. A někdy se tam prý pořádají i aukce Omeg. Nechci, abys tam někdy šel.”

“V klidu, Sammy. Nechystám se tam jít, dobře?” řekl konejšivě a prohrábl malému Alfovi vlasy, což si kupodivu tentokrát nechal líbit. “Navíc, nepřijde mi, že by se tam něco takového dělo. Chci říct, ty fotky vypadají normálně…” poukázal na fotografie docela normálně se bavících Alfů, kteří prostě jen seděli u baru – ženské v hezkých většinou hříšně krátkých šatech a chlapi v drahých sakách a nejčastěji ležérně rozepnutých košilích – a povídali si nad skleničkami s těmi podivně se jmenujícími koktejly. Nevypadalo to, že by se tam dělo něco z toho, co Sam zmínil.

“Myslíš, že by dali fotky zotročených Omeg na svoje oficiální stránky?” zeptal se Sammy ostře a jeho vůně zhoustla vztekem.

Jeho první instinkt byl něco namítnout, prostě jen proto, že jeho Omega měla nutkání chránit Alfu Castiela a Blue Sky byl jeho klub. Ba co víc, Alfa se k němu celou dobu choval dost slušně zvláště vzhledem k tomu, co od něj na počátku očekával, a tak se zdálo nepravděpodobné, že by obchodoval s Omegami. Když se ale na to podíval racionálně, musel uznat, že Sam má nejspíš pravdu. Alfa určitě nebyl podstivý daňový poplatník a i když nevěděl s jistotou, jakým druhem… obchodu se zabývá, dokázal to odhadnout. Určitě prodej zbraní a drog, to byla jasná věc, a nejspíš jel i v prostituci, protože který mafián ne? A k tomu patřil i obchod s lidmi a Omegami zvlášť. Jenže zároveň… mohl Alfa, který uměl být tak archaicky uctivý, že mu podržel židli, zotročovat Omegy? Jo, nejspíš mohl. Obvykle bylo zdravé od Alfů čekat jen to nejhorší, až na pár čestných výjimek, jako Bobby, táta a Sam. A od Alfy jako Castiel tím spíš.

V duchu se ušklíbl. Zrovna dneska pomáhal Alfovi vybrat servírky. Věděly o tom, co se v klubu dělo? Byly u toho? Roznášely pití, zatímco se kolem odehrávali orgie se sfetovanými Omegami? Měl Alfa v plánu ho tam jednou vzít, až si do sytosti užije jeho zadku? Ne, ne… to ne. Říkal, že má a vždy bude mít na výběr, takže měl vždycky možnost postavit se na tu druhou stranu. Nebýt Omegou, kterou do takového klubu pozvou na trochu ‘zábavy’, ale Omegou, který takový klub vede. Jenže… nebyl si jistý, jestli by něco takového dokázal.

“Jsi v pohodě?” zeptal se Sammy a když se k němu Dean se zmateným výrazem obrátil, nakrčil nos a nasál vzduch. “Páchneš úzkostí.”

“Nelíbí se mi, co se v tom klubu děje, tak jako každýmu,” odpověděl částečnou pravdou, než vážně dodal: “Co si zjistil o společnosti, která klub provozuje?”

“Vlastní ji nějaký Rus.”

“Nepovídej. A na to si přišel jak? Podle ruského písma?” ušklíbl se nazpět.

“Říká se mu Azbuka,” informoval ho Sammy s typickou důležitostí, se kterou sděloval naprosto nedůležitá fakta, která se mu prostě líbila a chtěl se o ně podělit.

“Přechytralej zadku,” odsekl mu s úšklebkem, ale i dostatečným pobavením, aby se to odrazilo na jeho vůně.

“Línej blbečku,” zavrčel Alfa nazpět, také pobavený, aby vzápětí překliknul na počítači nějakou úředně vypadající stránku. “Je to malá společnost, která kromě Blue Sky provozuje ještě podnik jménem Garden. Myslím, že je to striptýz pro gaye a lesbičky, protože od pondělí do čtvrtka tam mají povolen vstup jen muži a po zbytek týdne jen ženy.”
“Dobře. A kdo tu společnost vlastní?”

“Ivan Kon-stan-tineovich Nová-ák,” vyslovil trochu krkolomně, prst přitištěný na obrazovku, kde bylo celé jméno napsané, včetně těch podivných evropských čárek a háčků kolem písmen. No, alespoň to bylo normálním písmem a tak dostatečně čitelné pro Deana, který neměl dobrovolné zkušenosti s cizojazyčnými knihami jako Sammy. Ba co víc, rozumněl dost na to, aby věděl, že mu Alfa hned na počátku lhal. Sakra, neřekl ani svoje skutečné jméno. 

Asi by ho to nemělo překvapovat, přeci jen Alfa Castiel byl zločinec a tak bylo jasné, že se chránil svou identitu a neříkal svoje jméno kdejakému chudému Omegovi, který ho zahlédl, jak někomu láme vaz. Jenže i tak ho to sralo. Ne, ne sralo, mrzelo ho to. Jeho Omega tiše kňučela cosi o tom, že by měl něco dělat, aby mu Alfa víc důvěřoval, protože Alfova důvěra bylo přece to nejdůležitější. Jak by mohl žít na Alfově území, v jeho jistě krásném a luxusním doupěti a budovat tam pro něj a pro jejich štěňata hnízdo, když neměl Alfovu absolutní důvěru. To prostě nešlo. A on chtěl, někde hluboko ve svém primitivním mozku, spokojený život se silným Alfou jako byl Castiel. A upřímně za to svoje Omega instinkty nesnášel.

Přinášely mu jen hloupá zklamání. Prostě naprosto perfektních případů, kdy byly jeho instinkty víc k zlosti než k užitku.

“A o něm? O tom… Novakovi ses něco dozvěděl?” zeptal se, protože tušil, že když už jednou Sam dostane do ruky výzkum, nezastaví se, dokud nevydloube z hlubin internetu všechno, co se dá.

“Rodák z Moskvy, který před třemi lety přicestoval na vízum. Ani ne půl roku na to dostal Zelenou kartu. Musel prokázat dostatečný kapitál a úmysl tu dlouhodobě podnikat, jinak by mu povolení k pobytu nedali. Pak založil Garden a Blue Sky a kromě toho zasedá ještě v osmnácti správních radách různých dalších společností. Myslím ale, že ty podniky nevlastní, spíš je spravuje pro někoho jiného,” řekl neurčitě a trochu se zamračil. “Jsou to takové ty typy investičních spolků, co nakupují a prodávají všechno od jiných podniků přes nemovitosti až po akcie. Moc tomu nerozumím…” přiznal, nos nespokojeně nakrčený jako pokaždé, když se setkal s něčím, co zatím ještě nechápal. “Taky jsem našel jeho jméno na pár seznamech hostů dost velkých a důležitých akcí jako oslava 4. července u místostarosty nebo Policejní charitativní ples. Dál je členem několika prominentních Newyorských klubů, zejména těch, co sdružují bohaté Alfa podnikatele. Majitelem obrazů zapůjčených do tří galerií tady v New Yorku a přispěvatelem do různých ekologických projektů, zejména těch týkajících se ochrany ptactva.”

Páni… Alfa patřil mezi newyorskou smetánku. Jasně, věděl, že je Castiel bohatý, takže si mohl dovolit všechno to zlato, luxusní obleky, drahá auta, nejspíš i pokoj v pětihvězdičkovém hotelu a možná byt někde na Manhattanu, ale nějak si ho nedovedl představit mezi skutečnými snoby. Měl v sobě špatně popsatelnou, ale zato vzrušující divokost, který se nějak nehodila k Deanově představě Alfa boháče, který se raději schová za svého bodyguarda a své peníze.

“Jestli chceš znát můj názor, tak ty investiční fondy vlastní Ruská mafie a ten Novak v ní bude vysoká šarže,” překvapil ho Sammy svým prohlášením, které sakra přišlo úplně z čistého nebe.

Vyděšeně se po něm obrátil a hrdlo se mu trochu stáhlo. Nemohl přece vědět… vždyť Alfu nikdy neviděl a jeho muži se, až na tu první noc, drželi dostatečně daleko od motelu, aby si jich malý Alfa nemohl všimnout. Nebo alespoň doufal, že si jich nevšiml, jelikož se o ničem nezmínil.

“Proč… ehm, proč si to myslíš?” zeptal se opatrně, aby nic neprozradil, kdyby náhodou Sammy ve skutečnosti nic nevěděl a jen tak fantazíroval.

“Tak oni to dělají,” odpověděl a na Deanův opatrně tázavý pohled, jen protočil oči, jako pokaždé, když Dean nepochopil něco naprosto jasného. “Víš, že sérioví vrazi a velcí zločinci jsou tak trochu… no moje záliba…?”

“Jak bych mohl zapomenout,” odfrkl. Ne, vážně, jak byste mohli zapomenout, že se váš malý bratr už tak od deseti zajímá nejen o Batmana, Vědecké olympiády, laciné sci-fi a práva homosexuálu a Omeg, ale taky o Jacka Rozparovače a Dhalmera. Koníčky jsou přeci dobrá věc, ne?

“No… nějakou dobu jsem se zajímal i o Ruskou mafii, takže o tom pár věcí vím. Například,” potřásl hlavou a neurčitě mávl rukou, “dneska už to není jako ještě před dvaceti lety. Ty opravdu velké organizace už dávno nevydělávají jen na prodeji drog a zbraní nebo třeba vydírání. Velká část jejich zisků pochází z naprosto legálních, často zahraničních, investic. A jejich Pakhamové a Authority… to jsou vysoké šarže v Bratvě… už nejsou tvrdí zločinci s trestním rejstříkem jak román, ale bohatí podnikatelé a ruští oligarchové. A když chce taková velká a mocná Bratva expandovat k nám, tak pošlou nějakého vysoce postaveného člena s dobrým společenským profilem nejen aby tu rozjel nelegální obchody, ale taky aby investoval do nemovitostí, akcií, různých fondů a tak. Když se podívám na tohle,” kývl hlavou k obrazovce, “tak to na mě doslova křičí ‘ruská mafie’.”

“Podle mě se pleteš,” namítl ve snaze ho přesvědčit, že se mílý. “Jen proto, že je to Rus nemusí být taky mafián.”

“Nepletu. Dívej na tohle,” nesouhlasil a pak překlikl zpátky na stránky Blue Sky, aby vyhledal fotku Alfy Castiela. Zvětšil ji, tak jako to předtím udělal Dean, ale samozřejmě se nezaměřil na Alfův naditý rozkrok, nýbrž na pravou ruku ve které držel sklenku. “Vidíš ty hvězdy?” Ukázal na mírně rozmazané tetování hvězd sedících na Alfových prstech a dělajících společnost křídlu ovíjejícímu se kolem jeho prostředníčku a nápisu v ruském písmu, které měl Alfa vytetované na širokých kloubech. “Poznávací znamení vysoké šarže, alespoň Authority. Nevím sice jistě, jestli je to Novak, i když bych řekl, že jo. Co ti o tomhle chlapovi,” kývl k obrazovce, “můžu říct s naprostou jistotou je, že patří k Ruské mafii.”

Semkl nespokojeně rty. Jeho bratr byl pro svoje vlastní dobro příliš chytrý, takže už teď bylo jasné, že mu z hlavy nevyžene nápad, že Novak je ruský mafián a Blue Sky, Garden a další podniky, které Alfa vlastnil nebo spravoval, jsou jen pračky peněz pro Bratvu. Rozhodně mu to ale nehodlal potvrdit, snad jen… Jestli ani ne třináctileté štěně poznalo o co jde, tak jak bylo možné, že se Alfa Castiel roky pohyboval mezi newyorskými zbohatlíky a zatím si na něj nedošlápla polici nebo FBI? Ne, že by chtěl, aby se to stalo, naopak měl z té myšlenky nepříjemný pocit kolem žaludku, jen se prostě zdálo šílené, že si nikdo jiný nevšiml. Vždyť Alfa nosil svůj mafiánský původ doslova napsaný na ruce.

“Tak jo, řekněme že máš pravdu; proč s tím něco nedělá policie nebo FBI?” 

“Tyhle typy to nejsou hlupáci, co si koupili zbraň někde na rohu ulice a hrají si na gangstery. Jsou to gangy, který existují padesát, šedesát let. Někdo tvrdí, že jejich kořeny sahají dokonce až do dob carského ruska a někteří jejich členové pochází z celých generací zločinců. Mají spoustu zkušeností v tom, jak za sebou zametat stopy, koho uplatit, koho zabít a jak, když překáží a tak… Docela bych se vsadil, že tenhle Novak,” znovu pohledem sklouzl k obrazovce, “by klidně mohl vejít na oddělení organizovaného zločinu, ukázat všechna svoje mafiánské tetování a oni by ho stejně nemohl zatknout, protože neexistuje žádný důkaz, že by někdy něco spáchal. Tváří se jako obyčejný obchodník a milovník ptactva.”

Věděl, že by ho to mělo děsit a děsilo, protože měl strach o Samovo bezpečí, ale také pocítil nával vzrušení a touhu se právě teď zvednout a běžet za Alfou Castielem. Kleknout si na zem a odhalit krk… poddat se mu, aby ho tak získal, protože Alfu s takovou mocí a silou potká jen jednou v životě. A jeho vnitřní Omega byla s každým okamžikem víc a víc přesvědčená, že si nemůže nechat ujít příležitost si s ním pořídit pár štěňat.

Bože… to bylo tak kurevsky hloupé.

“No… dobře, že jsem o tom klubu jen četl na internetu,” řekl zlehka, jen aby už tohle téma uzavřel a Sammy se v tom dál nešťoural. “Už jsme udělali pěkných pár blbostí, ale s Ruskou mafií se zaplíst fakt nechcem.” Pozvedl obočí a vykouzlil veselý úsměv, který vyslal vstříc poněkud zamračenému pohledu malého Alfy. “Dneska nemám směnu a v mrazáku je zmrzka. Nepustíme nějaký horor nebo western?”

Sam mu věnoval ještě jeden dlouhý pohled, než si povzdechl a sklapl počítač.

“Radši horor než western,” řekl, když se zvedal, aby se přesunul do postele. “Najdu Lesního ducha, co ty na to?” 

“Perfektní,” souhlasil, palec zvednutý na znamení nadšeného souhlasu a, než šel vyndat zmrzlinu z mrazáku, vyprovodil odcházejícího Sama trochu ustaraným pohledem.

---

9. kapitola – 11. kapitola