Nevěřil, že to vážně dělají. Ne, vyvolávání démona jako takového, ale vyvolání toho jednoho konkrétního nesnesitelného, samolibého bastarda. Dařilo se jim, určitě k oboustranné spokojenosti, vzájemně se vyhýbat kolik? Deset, jedenáct měsíců? Vážně nechtěl Crowleyho vidět, taky kdo by chtěl, ale neměli na výběr. Dělali to kvůli Casovi, protože to bylo buď tohle a malá šance, že mu opravdu pomůžou nebo… Dean se vnitřně otřásl odporem. Druhá možnost byla uříznout mu křídla, protože… sakra jo, měli se Samem pravdu. Cas nemohl chodit venku se skutečnými křídly na zádech a pokud by to nešlo jinak, dávalo smysl se jich zbavit, ale musela to být ta úplně poslední možnost.
Poslední dokonce i po vyvolání Crowleyho.
Pokračovat ve čtení „Dotkni se mých křídel – 5. kapitola“