Pod závojem ze zlata

Pod závojem ze zlata – Epilog

Naposledy zkontroloval pohledem svůj zdejší dočasný domov. Byla to jen prostá kamenná komora, kterou si vybral už ten první den, kdy do Hory vstoupili, a na rozdíl od ostatních si v posledních dnech nevybral nové bydlení v nově vyčištěném královském paláci, jak mu bylo opakovaně nabídnuto. Neviděl v tom žádný smysl, všechny zdejší místnosti byly bez oken a s kamennými stěnami a navíc věděl, že už nebude potřebovat nové místo, kam složit hlavu. A nebylo ani nic, co by si potřeboval do svého pokoje uklidit, vždyť vše, co měl, se vešlo do brašny, která mu teď visela přes rameno. Pokračovat ve čtení „Pod závojem ze zlata – Epilog“

Reklamy
Pod závojem ze zlata

Pod závojem ze zlata – 6. část

Potácel se kolem nohou skřetů. Měl to štěstí, že byli dost vysocí a natolik hloupí, že ho možná ani nepovažovali za člověka a bojovníka, ale spíš za podivné zvíře. Ani rozzářená čepel Žihadla jim nic neříkala. Jen jeden z nich, kterému čirou náhodou zastoupil cestu, se zastavil ve snaze podříznout hrdlo nějakému postaršímu velkému člověku a podíval se jeho směrem. Oči, které viděl mezi otvory helmy, nezářily zrovna intelektem ani pochopením.

„Co si ty?“ zeptal se hrubým a překvapivě dobře slyšitelným hlasem a velmi lámanou západštinou.

„Jenom hobit,“ odpověděl, přeci jen otázky bylo neslušné nechat bez odpovědí, a oběhl ho z boku. Pokračovat ve čtení „Pod závojem ze zlata – 6. část“

Pod závojem ze zlata

Pod závojem ze zlata – 5. část

Trpaslíci spěchali kolem něj nahoru po schodech na opevnění brány. Nechal je projít a zůstal sám stát dole za hradbou v relativním, i když jen dočasném, bezpečí. Neměl ve skutečnosti strach, buď už byl příliš unavený a otupělý, nebo prostě už ztratil schopnost se bát, ale úzkost z vysokých kamenných stěn cítil stále. Tentokrát ho obcházela společně s vědomím brzkého konce nejen jeho velkého dobrodružství mimo Kraj, ale i jeho pošetilých snů, se kterými do světa vyrazil a které vybrousil díky lásce k Thorinovi do křišťálového obrazu šťastné budoucnosti, jenž se měl právě roztříštit. Pokračovat ve čtení „Pod závojem ze zlata – 5. část“

Pod závojem ze zlata

Pod závojem ze zlata – 4. část

Proklouznout téhož večera hlídkujícímu Orimu a Dwalinovi rovnou pod nosem by nebyl těžký úkol ani bez prstenu, natožpak s jeho pomocí. Elfské stráže rozeseté nejen kolem Hory, ale i kolem Dolu, byly už trochu něco jiného. Díky prstenu ho nemohly vidět, ale mohly ho slyšet. Musel se kolem nich po špičkách proplížit noční tmou, stejně jako to dělal v Hvozdu, a pak stejně tiše také městem. Nikdy tu ve skutečnosti nebyl, ale kamenné cesty, velké kamenné budovy, byť rozbořené a ohořelé, jasně říkaly, že to kdysi bylo bohaté a prosperující lidské město. Takové, co všechna velká náměstí, s kašnou nebo zvonicí či studnou, den co den obsazovali trhovci se svými krámky nebo kejklíři a potulná divadla. Lidské město, o kterém četl ve svých knihách, svou krásou a prosperitou nepodobné malé a vůči němu špinavé Hůrce. Litoval, že bylo zničeno a ještě víc litoval lidí, kteří tu přišli o domov, ale na lítost neměl moc času. Pokračovat ve čtení „Pod závojem ze zlata – 4. část“

Pod závojem ze zlata

Pod závojem ze zlata – 3. část

Byly to tři dny, co je začali elfové a lidé z Jezerního města obléhat, alespoň pokud věřil Oriho slovům. Sám si jistý nebyl, rozhodně spal víc než dvakrát, ale to nic neznamenalo. V Hoře bylo pořád šero, chlad a napnuté atmosféra, ani jedno z toho mu nesvědčilo. Byl unavený, a když nejedl nebo tiše nesledoval Thorina na jeho trůnu, tak prostě spal. Pro hobity takový stres nebyl, ani pro tak statečného, jako Bilbo. To ticho a napnutý klid drásal jeho nervy do krve víc, než všechny hrůzy bojů se skřety nebo pavouky, které během cesty zažil, až se nakonec napětí změnilo v otupělost, ze které by mu mohla být útěchou snad jedině zahrada, kdyby ji našel. Jenže cestu k ní si nepamatoval a žádného z trpaslíků si netroufl oslovit, nechtěl na sebe upozorňovat. Nebylo to strachem z nich, ale jeho hobití instinkty mu prostě radily být nenápadný, tichý a skrývat se, a on byl příliš unavený na to je neuposlechnout. Pokračovat ve čtení „Pod závojem ze zlata – 3. část“