Od svého naprosto zpackaného pokusu o útěk byl zavřen ve svém pokoji. Jen to. Jinak měl stále stejné pohodlí, zaručených sedm jídel denně a něco dobrého na zub, kdykoliv si o to řekl. Dostal i něco na čtení, zůstala mu sada na psaní a dokonce i vyřezávací nožíky, ke kterým mu elfové každý den nosili několik kusů dřeva. Měl stále všechno pohodlí, které by si mohl přát, jen byl ještě víc vězněm než předtím.
A to si nemyslel, že existuje víc stupňů věznění.
K tomu, což mu přišlo nejhorší, byl Nirion poslán pryč. Bilbovi to bylo líto nejen proto, že neměl s kým si povídat, ale hlavně litoval, že mu způsobil problémy. Elf si to nezasloužil. Byl němu vždy tak vstřícný, přátelský a udělal pro něj mnoho, včetně a hlavně, sehnal něco výjimečného na výrobu korálku pro Thorina. A Bilbův vděk za to všechno? Jen problémy a ještě se za ně nemohl ani omluvit. Tak se slušný hobití gentleman nechoval a jeho to opravdu tížilo, stejně jako mnoho dalších věcí a pokoj na ně proto padal takovou silou, že měl pocit, jako kdyby byl pohřben zaživa.
Musel se hýbat. Strávil celé hodiny přecházením z jednoho konce místnosti na druhý, tak jako teď.
Klepání ho vyděsilo, až nadskočil Pokračovat ve čtení „Dlouhá pouť k domovu – 21. kapitola“