Ledové slunce – 61. kapitola

Golem za nimi zaklapl dveře limuzíny, které je oddělily nejen o sychravého podzimního počasí, ale hlavně od zvědavých očí. Dean naprosto na nic nečekal. Nechal se vést zoufalou touhou své Omegy být blízko svého Alfy. Pustil popruh batohu, takže mu sklouzl z ramene na zem, chytl Castiela za klopy saka a se zavrčením si ho přitáhl k sobě.

Alfa mu odpověděl stejným vrčením, v očích mu probleskla rudá, a než zabořil prsty do Deanových vlasů a přisál se k jeho dychtivě pootevřeným ústům, tak se v jeho ústech zaleskl zlatý tesák. 

Dean ho pevně objal kolem zad a zatímco se zabořil do pohodlného polstrování limuzíny, si svého Alfu přitáhl na sebe. Nechal se jím obklopil. Přikrýt teplým, silným tělem a intenzivní vůní plnou pečených višní a pižma. A užíval si i pachuť cigaret a chuť piva alespoň tak dlouho, dokud mu vydržel dech. Pak polibek přerušil, ale jen proto, aby přejel rty po silné čelisti poseté strništěm a zabořil nos do Castielovy pachové žlázy, které tak omamně voněla.

Náhle se ozvalo decentní odkašlání.

Dean se prudce odtáhl od Alfy a instinktivně vycenil zuby směrem ke zdroji toho zatraceně rušivého zvuku. V opačném rohu limuzíny seděl cizí chlap, kterého si předtím vůbec nevšiml, a teď, když mu ukázal tesáky a zavrčel na něj, okamžitě zvedl ruce dlaněmi vzhůru a nechal hlavu klesnout, aby trochu ukázal krk. Deana to sice uklidnilo, ale přesto… kdo to sakra byl? Nevypadal jako žádný z Castielových mužů. Nebyl to prostě ten typ. Byl malý, pravděpodobně menší než Dean, docela štíhlý, kudrnatý, v drahém obleku a s rukama, které na první pohled nikdy nezkusily tvrdou práci a celkově budil dojem, že je… Omega. Jak mu ta myšlenka proběhla hlavou, tak se jeho Omega okamžitě naježila. Jiný Omega neměl vedle jeho Alfy co dělat! To byla jediná myšlenka, kterou jeho Omega měla. Když ale nasál vzduch, necítil ani náznak omega pachu, jenom chemickou vůni tropického ovoce, která se svou intenzitou rovnala pachu, který táhl z Pyotra.

U levého ucha se mu ozval Castielův povzdech a ve stejnou chvíli se Alfa opřel do sedadla, ale nechal svou ruku ovinutou kolem Deanových ramen.

“Deane… to je pan Shurley, můj právník. Shurley…to je Dean Jankovič Winchester, můj Omega Druh.”

“Je mi velkou ctí vás konečně poznat, Omego Winchestere,” pozdravil ho přesně tím tónem, který si u drahého právníka představoval, a natáhl se přes limuzínu, aby si mohli potřást rukou.

“Jo, taky vás rád poznávám…” řekl neutrálně a koutkem oka zkontroloval Alfu ve snaze zjistit, jak moc ‘dobrá Omega’ má být, ale nedostal žádné velké vodítko. Rozhodl se tedy mluvit s právníkem zdvořile, ale jako rovný s rovným. “Hádám, že vám asi vděčím za to, že jsem se dostal zpátky k mému Alfovi? Takže díky.”

“Udělal jsem jen to, za co mi můj klient platí,” odpověděl právník zdvořile a zase se opřel do sedadla, načež se obrátil ke Castielovi. “Musím vám připomenout, že na registraci svého Omegy máte dva dny. Můžu požádat o prodloužení, pokud chcete, ale jde to maximálně o pět dní.”

“Ne, dva dny stačí.”

“Dobře,” přikývl. “Poptal jsem se vám po těch obchodech, jak jste po mě chtěl. Seznam jsem vám poslal na email.”

Alfa sáhl do kapsy a vytáhl si jeden ze svých mobilů. Nahlédl mu přes ruku a rychle zjistit, že je to ten, který byl v angličtině. Castiel si na něm otevřel obyčejný gmail s pár nepřečtenými zprávami včetně jedné, kterou otevřel a která obsahovala jednoduchý seznam přímo v těle emailu v podobě odkazů. Žádný z nich nevyzkoušel, naopak mobil strčil zpátky do kapsy a obrátil se na Shurleyho.

“Nic víc od vás pro dnešek nechci. Můžete se vrátit do kanceláře. Uvidíme se zítra,” řekl právníkovi, načež natáhl ruku k interkomu a stiskl tlačítko pro hovor s řidičem: “Stoy zdes‘, Golem. Shurli khochet vyyti.”

Limuzína sklouzla k chodníku a zastavila.

“Moje kancelář je na druhém konci města.”

“Vezměte si taxík.”

Jestli Shurleymu nějak vadilo, že ho Alfa vyhodil, a to nejspíš jo, tak to na sobě nedal vůbec znát a jeho vůně samozřejmě nic neprozradila, protože byl cítit jako zatracená parfumérie. Na tvář si každopádně nasadil profesionální úsměv a když se s Castielem, ale i Deanem loučil sevřením ruky, tak mluvil naprosto přátelsky. Pak za ním konečně zapadly dveře a limuzína se znovu dala do pohybu.

Sevření paže, která Deanovi ležela na ramenou, zesílilo, jak si ho k sobě Alfa přitáhl a vzápětí se mu do krku zabořil čichající nos. Zvrátil hlavu dozadu a zavřel oči. Matně si uvědomoval, že by Cas mohl cítit, že jeho vůně zeslábla, ale doufal, že to připíše na vrub blokátorům, která Dean obvykle nosil. Nechtěl mluvit o supresorech, které mu ten Alfa sráč vnutil a tím o svém hárání a samozřejmě ani o ničem, co se stalo v Sun Hill. Ještě ne. Nebyl naivní, aby si myslel, že to nikdy nevyjde najevo. To by Alfa musel být hluchý a slepý, protože toho byl plný internet, ale… dokud o tom nebude Castiel mluvit, mohl Dean předstírat, že se to nikdy nestalo.

Zabořil prsty do rozcuchaných hnědých vlasů a druhou rukou zajel pod Castielovo sako a objal ho kolem pasu. Pak trochu naklonil hlavu, dost aby mohl přitisknout rty na kůži nad Alfovým límcem, ale zároveň se nepřipravil o příjemný pocit, který mu přinášel čenichající nos.

Líbal kůži vonící po pečených višních a medu. A sílícímu pižmovému pachu. Byla to příjemná, dobře známá a postrádaná směsice, která způsobila, že měl těžkou hlavu a myšlenky se mu líně valily, ale také mu popohnala srdce, zbavila ho dechu a jasně cítil, jak se mu vzrušení vlévá do slabin. Sakra, jak dlouho to bylo, co si sám vyhonil? Zatracené týdny. A co se ho někdo dotkl… 

Bodlo ho nepříjemné uvědomění. Vzpomínka na Evansovi ruce na bocích a ve vlasech. A na jeho dusivě páchnoucí vzrušení, příliš sladké a příliš aromatické, které mu naplnilo nejen nos, ale taky pusu. Ulpělo mu to na jazyku, jako povlak smíšený s hořkým preejakulátem, přízračnou váhou tvrdého péra a samozřejmě železitou pachutí krve.

Prudce se odtáhl, téměř z Castielova dosahu, a uhnul před jeho dalším zkoumáním. A zabodl pohled do protějšího sedadla.

Alfa se nenechal úplně odmítnout. Nespustil svou ruku z Deanových ramen, ale odtáhl se. Dean to nenáviděl. Nesnášel, že se jeho Alfa od něj odtáhl a jeho Omega zakňučela v žádosti o další kontakt, protože ona byla jeho primitivní já. Ji ty vzpomínky nijak nestrašily a to, že se Dean ubránil cizímu Alfovi a byl zase v náruči svého Alfy, bylo to jediné důležité. Podle ní… podle Deanových instinktů byl vlastně ten nejlepší čas se hezky někde ohnout a představit se pro svého Alfu, jakoby snad byl Dean kořist, kterou Castiel nějak vyhrál nad Evansem – i když se s ním vlastně vůbec nesetkal. Byly to tak směšné myšlenky a pocity, které ho donutily sevřít ruce v pěst a vztekle se nadechnout nosem.

Sakra! Proč měl všechny tyhlety hloupé myšlenky? A proč nemohl prostě jen vymazat špatné vzpomínky? Užívat si tuhle chvíle, kdy je konečně s člověkem, kterého miluje.

Catiel uchopil jeho bradu mezi palec a ukazováček a obrátil si ho tváří k sobě. Pronikavé modré oči zkoumaly jeho tvář s tou příznačnou intenzitou, která ho vždycky donutila cítit se, jako kdyby byl ten nejdůležitější a nejzajímavější Omega na světě. Jakoby byl chtěný a žádaný. Jakoby byl středem Castielova vesmíru, i když to tak samozřejmě nemohlo být.

Pod tím pohledem, a lehkým dotekem palce, který mu kroužil po bradě, se pomalu uvolňoval, dokud s jeho hloupým strachem nezačal mizet společně se špatnými vzpomínkami. Jeho strachem ztuhlá ramena povolila a on, kromě toho, že s výdechem zavřel oči, také uvolnil krk. Bradou se opřel do Castielovy ruky, která pod vahou Deanovy hlavy povolila, takže mohl nechal klesnout hlavu dolů a na stranu, odhalující krk v pozvání. Dával ho Alfovi a bezhlesně tak prosil, aby byl označen.

Byl veden svým instinktem se poddat, uvědomoval si to a byl si jistý, že by se dokázal vzepřít, ale nechtěl. Dobrovolně se dával a když Castiel přesunul ruku z jeho brady na rameno a stáhl mu mikinu a triko a odhalil tak jeho pachovou žlázu, tak jediné, co mu běželo hlavou bylo ‘ano, ano…’

“Ano… Alfo… prosím,” uniklo mu společně s kňučivým zvukem, který vydal zatím jen jednou v životě a tenkrát to bylo pro Castiela.

Jakmile se mokré rty přitiskly na jeho holou kůži, zaklonil hlavu a slastně vydechl. Slyšel zvuk hrubého sání, cítil štiplavou bolest, jak se mu značka tvořila na kůži a také plochou hranu Castielových zubů, zvláště jeho jeho zlatého tesáku, a tentokrát to bylo ještě lepší, než naposledy. Tentokrát zavřel oči a vychutnal si pocit, jak se jeho pachová žláza pod Alfovou péčí plní krví a vlastně i, konečně, po dlouhé době, cítil náznak sama sebe a vzrušené Omegy.

Sající rty se vzdálily na jeho vkus příliš brzy, ale drobné vlhké polibky, kterými Alfa zasypal čerstvě obnovenou značku, bylo taky příjemné.

“Moy… jsi jenom můj, Dine,” zaznělo mu ucha.

“Jo… jen tvůj… Casi…” souhlasil, hlas zastřený tím, jak rychle dýchal.

Jasně cítil, jak se Alfa usmál a pak se odtáhl. Dean se mu podíval do očí, ve kterých hrál ten známý plamínek tvořený směsicí pobavení s náznakem potměšilosti, ale hlavně hladu. Malý úsměv zkroutil Castielovy líbáním zarudlé rty a jeho ruka spočinula bez větších okolků na Deanově rozkroku. Teplá, velká dlaň se opřela do jeho napůl tvrdého ptáka. Ani si neuvědomil, kdy se to stalo a vlastně neměl moc čas přemýšlet, protože Alfa prohnětl přes vrstvy látek jeho vzrušení a Dean se zmohl jen na prudké vydechnutí.

“Chyběl jsi mi, moy sladkiy,” zašeptal mu Alfa do ucha, zatímco dál pevně, ale jemně přes kalhoty hnětl jeho tvrdé péro. “Myslel jsem na tebe celou dobu, co jsi nebyl v mém náručí. Myslel jsem na tvé zolotyye vlasy, tvou mléčnou kůži a vesnushki… tvé rozkošné pihy. Přemýšlel jsem, jak je všechny zlíbám. Jak budeš v mé posteli… “ Knoflík na Deanových kalhotách byl rozepnut s letitou zručností a pak už jen zavrzal zip, než se Castielova ruka zanořila do jeho kalhot a tentokrát obalil své štíhlé prsty kolem Deanova tvrdého péra. “Nahý, zpocený a mokrý jen pro mně… Da? Budeš tam, že moj sladký Omego?” Vytáhl Deanův penis z vrstev látky a palcem začal kroužil po mokré špičce; Dean jen tlumeně zasténal a víc roztáhl nohy, aby Alfovi umožnil lepší přístup nejen ke svému péru, ale i zadku. Všechno se to zase dělo tak zatraceně rychle, jako vždycky, když byl s Alfou, ale nechtěl zpomalit. Nechtěl třeba jen na chvíli myslet na Evanse. Tohle bylo to, co chtěl. Jen se ponořit do měkkého polstrování limuzíny a poslouchat Castielův podmanivý hlas, zhrublý vzrušením a přízvukem, a užívat si pocit, jak jeho zadek vlhne a svírá se potřebou. Protože se svým Alfou mohl.

“Od teď až navždy… každý večer… roztažený a připravený pro mě. Dychtivý, abych tě naplnil znovu a znovu, moya lyubov’…”

Dovedl si to představit. Do prdele! Dovedl si to představit až příliš živě. A než si uvědomil, co dělá, chytil Alfu za zátylek, přitáhl si ho k sobě a ztlumil svoje zasténání tak, že zabořil zuby do ramene. Orgasmus se přes něj rychle převalil a sevřel ve slastné křeči nejen jeho koule, ale i zadek a Dean pevně zatnul zuby. Tak pevně, že cítil, jak se pod jejich silou látka trhá a matně si uvědomoval, jak strašně rád by se zakousl do Alfovi holé kůže. To byla trochu matoucí potřeba. Byl Omega a Omegy nekoušou Alfy, že ne? proběhlo mu hlavou jako první potom, co se jeho myšlenky začaly trochu vyjasňovat a hned jako další ho napadlo ‘A sakra…!’ Zblízka se díval na směšně drahé sako ve kterém byly dvě díry od jeho tesáků a látka byla rozedřená i tam, kde se do ní zahryzly zbylé zuby. 

“Do prdele…” vydechl a cítil, jak se mu zahřívají uši. Ani tak se nebál, že by se Alfa zlobil kvůli zničenému saku. Už ne. Sakra, vždyť byl schopný vykuřovat si v úplně novou autě s koženým polstrováním. Evidentně mu bylo jedno, jak jsou věci drahé, mohl si koupit tucty nových. Ale bylo trapné, co udělal. “To jsem nechtěl, jo? Byla to nehoda…”

Alfa vydal neurčitý zvuk, jen lehké zamručení, a odtáhl se, přičemž naklonil hlavu na stranu a podíval se na prokousnutou látku saka. Samozřejmě nevypadal ani trochu naštvaně, spíš překvapeně a zvědavě a přesně to byli emoce, které viděl v jeho tváře, když se k němu zase obrátil.

“Chtěl si mě kousnout?” zeptal se udiveně a naklonil při tom tázavě hlavu.

“Ne!” odmítl okamžitě; sakra ne, nechtěl ho kousnout. Možná. Nebyl si jistý a rozhodně nepomáhalo v přemýšlení, že tu seděl s ptákem venku z kalhot, tak ho rychle strčil do slipů a začal si zapínat kalhoty. “Jen jsem… ehm…”

Nevěděl, co by měl říct.

“Chceš si mě označit, tak jako já tebe?” přišla další otázka, která ho donutila prudce zvednout hlavu od zapínání zipu. A nebylo to jen samotný obsah Castielových slov, ale i tón, jakým to řekl. Bez pobouření, spíš zvědavě a možná… možná nadějně. Ne, to asi ne. Který Alfa by chtěl být označen Omegou.

“Ne! Jasně, že ne!” odmítl přezíravě a raději upřel pohled ke Castielově rozkroku. “Teď jsem na řadě já…” Natáhl se po jeho kalhotách, ale kolem zápěstí se mu ovinuly prsty – ty vole, ještě že si Alfa stihl někdy utřít ruce, vážně by nechtěl mít ulepenou mikinu – a jeho ruce byly zdviženy nahoru, ke Castielovým rtům.

Alfa pomalu líbal každý jeho prst. Oči měl při tom zavřené a z hrudi se mu ozývalo hluboké vrnění. Když svou práci dokončil, přitiskl si Deanovi ruce na prsa a přikryl je svými dlaněmi, a podíval se Deanovi do očí.

“Jednou, dorogoy, chci abys mě kousl,” překvapil ho naprosto klidně vysloveným prohlášením.

“Chceš, abych tě kousl?” zeptal se šokovaně, protože co to sakra?! V dnešní době nebylo moc Alfů, kteří se chtěly nechat kousnout od Omegy. Jo, dobře, táta měl na rameni vybledlou jizvu po mámině kousnutí, ale to prostě nebylo běžné.

“Da.” Přikývl Alfa rozvážně; bylo jasné, že to mysli naprosto vážně. “Chci, aby ses stal mým manželem a mým spářeným druhem, jak před mocí světskou, tak před Hospodinovým zrakem. A aby církev uznala náš sňatek za platný, musím já kousnout tebe a ty mě. Tak je to psáno. Do té doby…” Trochu vycenil zuby a naklonil se kupředu, přinášeje Deanovi pod nos vůni višní, medu a Alfa vzrušení, “by mi bylo ctí nosit tvojí značku. Pokud chceš…”

Dean polkl. To, co Alfa řekl, znělo tak směšně vážně, až slavnostně, jak občas Cas mluvil. A obvykle byla tahle slavnostní prohlášení svým způsobem neuvěřitelná, jako právě představa, že by opravdu chtěl, aby si ho Dean označil. Nejvtipnější na tom bylo, že kdykoliv takové bizarní prohlášení vyslovil, říkal pravdu. Možná to byly nějaké kulturní sračky. Možná nebylo v Rusku nic divného na tom, aby Alfové chodili s kousanci a značkami svých Omeg.

“Jo… jo, to chci,” řekl, možná malinko k vlastnímu překvapení, ale jak to vyslovil, jeho Omega majetnici zavrčela. Označí si Alfu za svého vlastního a každá Omega, která tu značku uvidí, bude muset předem počítat s tím, že když se ho pokusí získat pro sebe, objeví se Dean a podřízně ji krk. Protože Alfa Castiel byl jen a jen jeho.

Odchlípil rty a tiše, ovšem jasně majetnicky, zavrčel. V tu chvíly se sice v Castielově tváři mihlo překvapení, to bylo ale rychle nahrazeno divokým potěšením, ve kterém vycenil vlastní zuby a zavrčel úplně stejně, jako Dean, a začal si rychle, až překotně rozvazovat kravatu. Sakra. Sakra! Sakra… On byl nejen svolný se nechat označit, on to chtěl. Všechno, celý jeho postoj i jeho vůně, to na Deana křičela tak hlasitě, že se mu z toho rozbušilo srdce, v dásních pocítil tlak a svrbění a ústa se mu začala plnit slinami, když sledoval, jak kravata padá na zem. Po ní si Alfa rozepnul několik horních knoflíčků košile a společně se sakem si ji stáhl z levého ramene a odhalil zahnědlou kůži pachové žlázy, která byla z části překrytá tetováním vojenských prýmků Bratvy. Pak trochu naklonil hlavu na stranu a odhalil také své hrdlo. Byla v tom výzva k označení, ale klidně i ke kousnutí a byl to i projev důvěry.

Ne, Deanovy malé Omega tesáky nebyly tak ostré a účinné, jako Alfa tesáky, ale v tuhle chvíli, kdyby chtěl, byly dost ostré a čelisti měl dost silné, aby mohl Alfovi prokousnout krk. Určitě by nezpůsobil tolik škody, jako by vznikla silným Alfa zkusem, ale jo, rozhodně by ho mohl zabít. Ta myšlenka… vědomí, jak hluboce mu důvěřije tenhle silný a nebezpečný Alfa… a že chce patřit k Deanovi… to všechno ho naplnilo hrdostí a divokým přílivem lásky.

Horlivě se pohnul vpřed. Zabořil prsty do Castielových vlasů a druhou rukou sevřel jeho rameno.

Tohle nikdy neudělal. Nikdy si nikoho neoznačil a nikdy neměl ani chuť to udělat a tak vlastně nevěděl, co dělá ani co čekat, ale… cítil, jak se Alfovo rameno pod jeho rukou napnulo v okamžiku, kdy se naklonil k jeho pachové žláze. V jednom hrozivém okamžiku ho napadlo, že to možná Castiel nechce, jenže pak Alfa naklonil hlavu tak, že se bradou otřel o Deanovi vlasy a značkovací vůně se začala šířit limuzínou v intenzivních vlnách.

Dean přitiskl rty na pachovou žlázu a ochutnal chuť kůže s náznakem potu a višní s hořkými mandlemi. Bylo to kurva dokonalé. Otevřel pusu, jen tak zlehka sevřel vystupující val pachové žlázy v zubech a začal dojit víc té chuti. Cítil, že kůže v jeho puse rozpálila i to, že pachová žláza se mírně zvětšila, ale také slyšel napůl překvapené a napůl slastné zalapání po dechu, které přešlo v dobře známé vrčení, plné uspokojení.

Kolem zad se mu ovinula paže a na zátylek mu dopadla ruka, a než se nadál, byl přitažen celým tělem na Alfu. Poddal se ochotně a, zatímco dál nadšeně sál kůži a přejížděl po ní jazykem, společně s Casem klesl na sedadlo limuzíny. Rozvalil se po jeho hrudi a opájel se chutí jeho kůže a intenzivní směsicí jejich vůní, alespoň do té chvíle, než mu došel dech.

Potom neochotně pustil Alfovu pachovou žlázu a odtáhl se natolik, aby se mohl podívat na jeho tvář. Měl uvolněné rysy, vrásky kolem očí a koutků úst hluboké, víčka líně pohleslá, a pomalu, hluboce oddechoval. Vypadal, jako ztělesnění spokojenosti. Obrovský kocour, který právě spolkl kanárka a rozvalil se na slunci, aby si dal šlofíka. Byl tak kurevsky nádherný.

Nebyl si jistý, jak dlouho to trvalo, než Castiel konečně otevřel oči a na tváři se mu objevil líný úsměv. Prohrábl Deanovi vlasy a nakonec mu položil dlaň na tvář.

“Zajímavé…” zamručel Alfa a zamyšleně přejel palcem po Deanově tváři.

“Co?” zeptal se, hlas zhrublý a trochu přeskakující, ani nevěděl proč, a olízl si rty nateklé od toho, jak intenzivně sál Alfovu pachovou žlázu.

“Nemyslel jsem, že je značkování tak příjemné.”

Dean překvapeně zamrkal.

“Nikdy si nikoho neznačkoval?” zeptal se překvapeně. Ani poprvé ani teď se Alfa nezdál byť trochu nejistý tím, co dělá, ale pravda, kdy on byl něčím nejistý. Byl zatraceně Alfa, že ano.

“Pár mužů mou značku nějaký čas neslo, ale nikdy jsem nenechal nikoho, aby si označil mě. Jsi první.”

Můj Alfa! Jenom můj! zavrčela majetnicky jeho Omega a Dean zavrčel společně s ní. Byl na sebe směšně hrdý, že je první a jediný, ke komu chtěl Castiel patřit. Vždyť to bylo až neuvěřitelné, že někdo jako Alfa, silný, vražedný, mocný, chtěl někoho tak obyčejného, jako byl Dean. A jo, prostě byl proti němu obyčejný, to byl fakt. Trochu divný, taková vzteklá, nevychovaná a nevychovatelná Omega, nebo jak říkali ti, kteří chtěli být milí, dominantní Omega, ale pořád byl jen chudý kluk z malého města. A Castiel se mu přesto dával.

Kurva! Kurva…

Znovu políbil zarudlou kůži na Casově rameni, pokračoval ve vlhkých polibcích po straně jeho krku a přes ohryzek, až do žlábku mezi klíčními kostmi, kde už byly první linie černého kříže. Líbal a přejížděl jazykem po každé černé lince, zatímco překotně rozepínal zatraceně malé knoflíčky. Nejraději by trhl, ale to by už byl další kus oblečení, který Alfovi dneska zničil a kámo, zase tak destruktivní být nemusel. Bylo to ale sakra frustrující, než se mohl odtáhnout a konečně rozhalit bílou košili a kochat se pohledem na černě zdobenou hruď. A byl zatraceně rád, že na sobě Cas tentokrát neměl tílko. Neměl by trpělivost se tím otravným kusem látky zabývat. Beztak se musel vypořádat s přezkou, knoflíčkem a zipem.

Rozhalil Alfovy kalhoty a zarazil se při pohledu na bílé boxerky.

Příval paniky mu sevřel žaludek a začal ho dusit. Ne! Sakra, tohle ne! Nesměl začít panikařit. Nebylo to stejné, jako s Evansem. Jeho Alfa uměl být nekompromisní, když něco chtěl, ale nikdy mu nestrčil péro do pusu proti jeho vůli. A ani, když s kouřením souhlasil, tak se mu ho nesnažil zatlačit až do krku a nepokoušel se mu nacpat uzel do pusy, i když po obojím toužil. A jeho vůně, intenzivně višnová a pižmovitá, nebyla nechutná, jako Evansova.

Zatlačil ty hloupé obavy do nejzadnějšího koutku mysli, zahál prsty za boxerky i kalhoty a obojí stáhl Castielovi až ke kolenům a odhalil tak jen napůl tvrdý, ale pořád úctyhodný penis s jasně patrným náznakem uzlu u kořene. Ten pohled znal. Znal dokonce i to péro. Neměl důvod se bát.

Plivl si do dlaně, sevřel teplou délku Casova ptáka v ruce a několikrát přejel pomalu nahoru a dolů, rozmazávaje po jemné kůži nejen své sliny, ale i první kapky vlhkosti, které se začaly objevovat na tvrdnoucím penisu. Alfův dech se zrychlil, pohnul boky vstříc Deanově laskající ruce a zároveň mu dlaní přejel po paži, nahoru přes rameno, až na zátylek a jemně zatlačil.

Nebylo to ani vzdáleně podobné tomu, když ho tamten Uzel hrubě chytil za vlasy, ale stejně to v něm vyvolalo další úzkost a myšlenku, která mu probleskla hlavou na jednu nepříjemnou vteřinu. Jeho Alfa mohl udělat to samé. Jen mu násilím zatlačit hlavu dolů a nacpat mu ptáka do pusy, dokud se nezačne dusil. Ne. Ne, to by neudělal.

Nadechl se, aby si dodal odvahy, a sklonil se do oparu silné pižmové a višňové vůně. Teplá, vlhká špička, chutnající trochu hořce, mu přejela po rtech. Otevřel pusu a nechal si ji vklouznout dovnitř, a dával si pečlivě pozor, aby nevzal víc, než kolik zvládne. Bylo to méně, než naposledy, když byl s Casem, ale na víc si netroufl. Dneska žádné hloupé experimenty s tím, co ještě zvládne. K vlastní hanbě věděl, že by asi zvládl všechno. Věděl, že dokáže vzít péro až do krku a uzel dostat téměř za zuby, ale teď zrovna nechtěl myslet na to, jak se o svých limitech dozvěděl.

Soustředil se na to, co dělal. Na Alfův penis ve své puse. Na to, aby nejen sál a cucal, ale také použil jazyk. A na Castielův dech, podbarvený spokojeným mručením, a jeho ruku, která stále spočívala na Deanově zátylku, ale netlačila ani netahala. Alfa ho jen zlehka naváděl a tu a tam zatnul prsty o něco silněji. Tak, že to Dean cítil, ale ve skutečnosti to nebolelo.

“To je ono, sladkiy. Děláš to dobře… jsi tak krásný, když cucáš moje péro,” pochválil ho Alfa vrčivě.

Slova chvíli naplnila jeho hruď teplým štěstím a pýchou a dodala mu nadšení i odvahu. Ani se nezarazil, když mu ve vlasech přistála druhá ruka, takže bylo docela jasné, že se nebude moct snadno odtrhnout a jen trochu ho znervoznilo, jak se Castielův dech zrychlil. Byl blízko vrcholu, to bylo jasné. 

Dean zintenzivnil sání a zvedl oči, aby viděl Casovu tvář v následujícím okamžiku, když Alfa hrdelně zavrčel a vyrazil boky proti jeho puse. Výraz, který v tu chvíli Cas měl, byl zatraceně úžasný a i když měl pusu plnou hořkého semene, měl ji také plnou chuti višní a mandlové drobenky, která tak neodmyslitelně patřila k jeho Alfovi, že ochotně polykal až do poslední kapky. A ještě chvíli potom a hladil přitom tvrdý uzel, který uvízl v jeho sevřené pěsti.

Z vlasů mu konečně vyklouzly Castielovy dlouhé prsty a to byl signál k tomu, aby propustil penis z pusy, ale neodtáhl se. Dál držel pomalu měknoucí délku v ruce a zatímco ji líně mačkal, položil si tvář na Alfovo pevné stehno. Do vlasů se mu vrátily prsty, ale tentokrát nedržely, jen lehce probíraly. Zavřel oči a ponořil se do toho uklidňujícího doteku, který, společně s opojnou vůni jeho Alfy, dokonale ukolíbal jeho Omegu a pomalu začal uspávat i Deana.

“Din…?” zaznělo nad ním polohlasně, avšak pobaveně a trochu naléhavě.

Otevřel jen jedno oko a vrhl nevrlý pohled na Alfu, který na něj shlížel.

“Nespi, Omego. Za chvíli jsme doma.”

Doma? Jasně, doma. V Alfově bytě, v jeho doupěti, kde teď bude žít. Sakra, úplně mu to vypadlo z hlavy a teď, když si na to vzpomněl… najednou to bylo až příliš skutečné. Rozhodně se musel zvednout.

“Jasně. Už vstávám,” řekl, zvedl se do sedu a trochu zmateně se kolem sebe rozhlédl.

Tak jo… To, co mu dřív připadalo, jako příjemná chuť višní, se změnilo trochu v pachuť a rozhodně by neměl nic proti tomu se napít. Pohledem rychle zabloudil k ledničce v zadní části limuzíny.

“Tam je jen šampaňské a pivo,” přečetl Castiel jeho myšlenky a zároveň na ně rovnou odpověděl. “Raději si vezmi vodu támhle z baru.” Ukázal ledabyle rukou k baru za Deanovými zády. “A mně vezmi taky jednu.”

Dean si hodil nohy dolů – trochu ho brněly od toho, jak předtím klečel na sedadle – poposunul se k baru a vylovil v něm dvě malinké lahve vody. Když pak zvedl hlavu, Alfa už seděl a zrovna si strkal napůl zapnutou košili do kalhot.

“Chytej.”

Hodil lahev Casovi, který ji naprosto spolehlivě chytil a se spokojeným povzdechem se opřel. Víčko lahve tak malé, že se v jeho rukách skoro ztratila – a v Deanových koneckonců taky – lehce povolilo, Castiel si přiložil hrdlo lahve ke rtům a se zakloněnou hlavou začal lačně polykat. Ohryzek mu skákal nahoru a dolů, jak mu krkem klouzaly doušky, a Dean z té scény nemohl odtrhnout oči. A na tváři se mu usadil úsměv. Do prdele jo, měl toho nejhezčího Alfu na světě, o tom nebylo pochyb.

Castiel s výdechem nechal lahev klesnout a pak se k němu obrátil. Deanův úsměv ještě zesílil, což Alfu jasně zmátlo, protože přimhouřil oči a tázavě naklonil hlavu na stranu.

Neřekl nic, jen se posunul zpět ke svému Alfovi, opřel se o něj bokem a konečně se napil.

---

Poznámka autorky:

Pářící kousnutí, respektive pářící sliny, změní složení některých hormonů, které produkuje pachová žláza. Kousnutý Omega se stává “závislým” na feromonech Alfy, který ho/ji kousl. Pokud dlouhodobě není v blízkosti feromonů, které potřebuje, dostavují se abstinenční příznaky v podobě úzkostí, depresí, nechutenství, bolestí hlavy a dalších nepříjemných příznaků. U šťastných párů, zejména těch, kteří měli před pářením silné pachové pouto, mohou být abstinenční příznaky silné a v ojedinělých případech i život ohrožující. Za každých okolností ale tyto příznaky nakonec zmizí a biochemie kousnuté Omegy se změní zpět.

To samé se stane Alfovi, když ho kousne Omega. A protože Alfové po většinu lidské historie – alespoň historie evropské a poté americké – zastávali vůdčí role, byli náčelníky a králi, tak se závislost Alfi na feromonech Omegy začala považovat za nežádoucí. Když nebylo kousnutí od Omegy vysloveně zakázáno, tak bylo považováno za potupu.

Z rize biologického hlediska je vzájemné kousnutí normální a zdravé, přesto stále není příliš rozšířené.

Vzájemné značení kůže bez kousnutí je ve skutečnosti mnohem běžnější, než si Dean myslí. Alfům, kteří se tak nechají od své Omegy označit, to přináší pocit sounáležitosti bez “potupného” kousnutí a rizika závislosti na Omeze. Proto bylo například ve viktoriánské éře takové značení vysloveně doporučováno.

---

60. kapitola – 62. kapitola