Omega Dean budil naživo podobný dojem, jako na policejní fotografii; uzavřený a ostražitý. Rozhodně nebyl tak veselý, přátelský a snad až drzý, jako na fotografii ze školní složky. Určitě se na tom do určité míry podepsalo to, že byl oblečený do šedé teplákové soupravy a vlasy měl zplihlé, ale bylo to i ve způsobu, jakým se pohyboval a jak se rozhlédl po místnosti. Mapoval okolí podobně, jako se to vyučovalo na policejní akademii. Zkontrolovat všechny východy včetně oken, sumarizovat potencionální zbraně v místnosti a ohodnotit míru nebezpečí u všech přítomných a potom, v případě Deana, zvolit nejbezpečnější místo pro usazení se.
Měl na výběr ze dvou křesel naproti pohovce kde s Peterem seděli; jedno mělo za zády okno do ulice a druhé roh místnosti. Omega si vybral to druhé a bez sebemenšího zaváhání, s jistotou spíše se podobající Alfě nebo velmi dominantní Betě, se do něj posadil nehledíc na to, že Alfa Evans k němu mířil jako první. A neschoulil se ani nesložil ruce do klína, jak to měly Omegy ve zvyku, když měly čelit nepříjemné situaci nebo rozhovoru. Hlavu nechal zdviženou, nedůvěřivým pohledem těkal mezi Dianou a Peterem a pohodlně roztáhl nohy, ale zároveň zůstal napnutý. Pozorný. Ano, to rozhodně Omega Dean Winchester byl. Byl to velmi pozorný mladý Omega, který vybočoval z průměru jak svým vzhledem, tak jasně dominantním chováním.
“Ahoj, Omego Winchestere. Jsem Diana Ballardová a to je Peter Sheridan,” představila je, protože tak jako vždy, když jednali s obětí, ji nechával Peter mluvit jako první. Zvláště pokud oběť byla Omega. “Můžeme ti říkat Deane nebo bys raději abychom tě oslovovali tvým subgenderem?” zeptala se. Některé Omegy uklidňovalo, když je ostatní oslovovali sekundárním pohlavím a jiné to neměly rády. Byla to otázka osobní preference a Diana chtěla, aby se Dean cítil co možná nejpohodlněji.
“Je mi to fuk. Jsem na Omegu zvyklý,” dostalo se jí nezaujaté odpovědi a malého pokrčení rameny a také jen minimální pozornosti, protože Omegův pohled se stočil směrem k Alfovi Evansovi, který mu prošel za zády a posadil se na druhé křeslo.
“Dobře, tak Dean,” zvolila sama Omegovo jméno, protože způsob, jakým se choval, vypovídal o tom, že nechce být deperzonifikován a že ho projevy dominance neuklidní. “Jsme detektivové z Newyorské policie. Z oddělení pro zvláštní oběti.”
“Víš, co je to za oddělení?” navázal plynule Peter, hlas ztlumený do uklidňujícího Alfa mručení.
To okamžitě upoutalo Deanovu pozornost. Odtrhl pohled Alfy Evanse, kterého až do té chvíle stále sledoval, a upřel ho na Petera a rozhodně v jeho očích a tváři nebylo nic, co by naznačovalo, že by ho Peterovo mručení uklidňovalo.
“Hádám, že nějaké co se specializuje na Omegy a děti. A na zneužívání, týrání a tyhle věci,” odpověděl stejně odtažitě jako předtím. Vědomě se distancoval jak od sebe jako Omegy a dítěte, tak od týrání a zneužívání.
Diana si dovolila hluboký nádech, aby se pokusila zachytit Deanův pach. Od příchodu do domu se jí dařilo dobře identifikovat jen pach Alfy Evanse, kardamon a hořký grep, a pod ním mnoho nasládlých pachů Omeg. To bylo zvláštní. Věděla, že i se svým citlivým čichem by mohla mít problém rozeznat jednotlivé Omega vůně, protože si prostě byly podobné, ale vzhledem k tomu, kolik tu bylo Omeg, by měl být celkový sladký nádech stejně silný, jako pach Alfy, který vlastnil toto doupě. Možná i silnější. Bylo za svou kariéru v několika Omega útulcích a vždy to tak bylo.
Tady ale nedokázala pořádně zachytit ani Deanův pach, i když byl jen něco přes metr od ní.
“Specializujeme se na případy, ve kterých jsou zvláště zranitelné oběti,” odpověděl mu Peter a podle toho, jak se jeho nosní dírky roztáhly a obočí svraštilo, poznala, že si samozřejmě i on všiml absence silných Omega vůní.
“Jo. Omegy… vždyť to říkám,” odvětil Dean s úšklebkem a bezděčně zvedl ruku k jezdci zipu bundy, kterou měl zapnutou až po bradu a chvíli to vypadalo, že si ji chce rozepnout, ale pak, jakoby mu došlo, co dělá, dal zase ruku zpět na opěradlo křesla. “Nejsem oběť žádného zločinu, jo? Ale chápu, že mě musíte vyslechnout, než vám dojde, že nejsem oběť, takže… pojďte do mě! Přineste lampy, injekci se sérem pravdy nebo klidně autobaterii. Hlavně ať už to máme za sebou.”
Defenzivní postoj nebyl u obětí nic neobvyklého, ale nebyl moc častý u Omeg. Ty měly tendenci se uzavírat do sebe. Už teď to vypadalo, že bude opravdu obtížné Deana rozmluvit.
“Ty a tvůj mladší Alfa bratr jste nějakou dobu žili v motelu. Je to tak?” začal Peter opatrně, k hlavnímu tématu se chtěli dostat postupně a taky si potřebovali udělat obrázek o celkovém Deanově životě.
“Jo, žili, ale to už víte. Nechcete přistoupit rovnou k věci? Protože takhle tu budeme dlouho,” odvětil Omega znovu defenzivně a znovu zvedl ruku ke svému krku, aby si urovnal okraj zapnuté teplákové bundy.
“Chtěli bychom si udělat obrázek o tvém životě,” nadnesla Diana.
“Fajn, dobře,” odfrkl si Omega. “Jmenuju se Dean Henry Winchester, jsem Omega a narodil jsem se 24. ledna, 2007 v Lawrence v Kansasu. Jsem Vodnář, miluju dlouhé procházky po pláži a divoké ženy. Moje jméno není podle Jamese Deana, jak si většina lidí myslí, ale podle mojí babičky Deanny. Moje Omega máma před lety umřela a Alfa táta, já a Sammy od té doby cestujeme po Státech v Impale z 67. Je to to kráska. Šestilitráž, zadní náhon, tři sta koní pod kapotou. Zrestaurovaná a udržovaná, komplet originální díly. Žádný ty moderní napodobeniny. Měli byste ji vidět a hlavně slyšet. Vrní jako obrovské kotě.”
Omega opět mluvil o úplně jiných věcech, než je jeho život a jeho otec.
“Tentokrát jste ale se svým otcem nebyli. Nechal vás samotné v motelu,” připomněla Diana.
“Jo. To občas dělá,” odvětil Dean stejně ledabyle jako předtím. “Někde nás dva, tři týdny nechá a odjede za prací. Ale není to tak, že by nás opustil bez peněz a bez jídla nebo tak něco, a my měli problém se o sebe postarat a potřebovali pomoc. Samovi je dvanáct, není to už malé štěně a mě už je šestnáct, brzy mi bude sedmnáct. Jsem dost starý, abych se postaral o nás oba a můžu i legálně pracovat a taky pracuji. V takovém malém bistru. Meju tam nádobí, utírám stoly a vynáším odpadky. Zvládám k práci normálně chodit do školy. Půlka spolužáků si ke kapesnému přivydělává někde v Mekáči. Takže nevím, v čem je vůbec problém? Proč nás museli se Samem rozdělit a já musím žít v tomhle… útulku?”
“Zákon na takové situace pamatuje a ano, pokud by vás nechal samotné méně než tři týdny, bylo by to v pořádku, ale my všichni víme, že to bylo mnohem dále,” podotkla Diana.
Dean jenom semkl rty a zamračil se, čímž potvrdil, že je tu John Winchester nejspíš nechal samotné už od samého počátku. To bylo víc než pět týdnů..
“Ale na tom teď stejně příliš nezáleží. Tvůj otec byl zatčen, to znamená, že nemáte žádného legálního opatrovníka a bez toho ve svém věku být nemůžete. Vím, že to chápeš.”
“Copak na tom opravdu tak záleží? Na tom, že mi ještě není osmnáct? Dokázal jsem se o svého brášku v pohodě postarat a to je snad nejdůležitější. Nebo ta sůva ze sociálky říká něco jiného?” zeptal se Omega ostře a jasně ublíženě.
“Ne, nikdo netvrdí, že si se o svého bratra nepostaral dobře,” ujistil ho Peter uklidňujícím tónem, plným Alfa vibrací, ale ne příliš agresivně, a naklonil se dopředu, hlavu trochu skloněnou v uznání. Bylo jasné, že chce Omegu ujistit o jeho schopnostech postarat se o štěně, to bylo pro Omegy velmi důležité, ale Dean nereagoval nijak nadšeně, jen se dál mračil. “Nikdo nezpochybňuje tvou schopnost postarat se o štěně. Víme, že bys pro něj udělal cokoliv. Pracoval jsi, abyste měli za co nakoupit, postaral jsi se, že tvůj bratra chodil do školy… dokonce si pro vás zajistit lepší místo kde žít, než motelový pokoj, že je to tak?” nadnesl Peter lehce ve snaze Deana dovést k tomu, aby začal mluvit o Alfovi, který ho využil.
Omega zareagoval okamžitě. Prudce se narovnal a v úšklebku vycenil zuby.
“Jasně, chápu. Vím přesně, co si myslíte. Ale pletete se.” Předklonil se stejně, jako Peter, vlastně se předklonil jeho směrem a bez sebemenšího zaváhání mu pohlédl zpříma a zblízka do očí. “Jo, bydleli jsme v bytě patřícímu jednomu rodinnému příteli, který nám taky trochu vypomáhal, ale nebylo to proto, že bych nezvládnul platit motel a jídlo a starat se o Sama. Dovolil nám v tom bytě žít, protože to tam bylo bezpečnější než v motelu. A nic za to nechtěl, jasné?”
“Máš na mysli Ivana Novaka, majitele Alfa klubu Blue Sky a stryptýzového klubu Garden?” zeptala se Diana.
“Jo, to je on. Ivan Kons… kost… něco od K co nikdy nedokážu vyslovit. Jeho příjmení je Novak, ale říká si Castiel,” nezaváhal Omega s prozrazením Alfova jména.
Diana vytáhla mobil a rychle v něm našla fotografii z dnešního dopoledne, když prověřovali vlastníka bytu ve kterém Dean se svým bratrem žili. Ukázalo se, že dům patří sdružení vlastníků, kdy majoritním podílníkem byl investiční fond, ve kterém bylo hlavními podílníky několik osob z Ruska a Běloruska. Alfa Novak byl jedním z nich. Nájemní smlouvu na byt nejspíš získal ze známosti, protože žádný z bytů vlastněných fondem nebyl momentálně k pronájmu, ale nájem platil v plné tržní výši. Nebylo v tom nic nelegálního nebo podezřelého, ale… Jeden pohled na fotografii Novaka ji stačil, aby ji policejní instinkt vybroušený dvanácti lety služby varoval, že s tímhle člověkem není něco v pořádku. Nebylo to jen v tom, že si byt pronajal pravděpodobně krátce po tom, co se setkal s Omegou Deanem – datum, kdy se bratři Winchesterovi přihlásili do školy a datum, kdy Alfa Novak podepsal nájemní smlouvu, dělily jen čtyři dny. Z toho bylo zřejmé, že měl už od počátku v plánu tam Omegu ubytovat a jistě ne z dobrosrdečnosti, tak to nikdy v takových případech nebylo.
Šlo i o celou Novakovu minulost a popravdě i jeho vzhled… něco na výrazu v jeho očích bylo pro Dianu varováním. Alfa Novak, nebo jak si říkal Alfa Castiel, se vynořil před třemi lety zdánlivě odnikud. Přicestoval z Ruska s minimálně deseti miliony na kontě, jinak by tak rychle nezískal Zelenou kartu. Odkoupil léta zavřený stryptýzový klub, který od základů přebudoval a stejně naložil i s takzvaným soukromým tanečním klubem, o kterém se všeobecně vědělo, že se v něm pořádají swingers párty a existovalo podezření, že také aukce Omeg. Z obou podniků udělat luxusní místa, nebo alespoň tak luxusní, jak může být stritýz, a zbavil se odéru černého obchodu, který v obou místech čpěl. Podle Diany ale jen na oko.
Problém byl, že Novakovu tvář a jméno prohnali počítačem a nevyhodilo jim to nic. Jen jeho dokumenty z imigračního, jeho řidičák, jeho řádná daňová přiznání a majetkové výpisy, členství v tuctu prominentních newyorských Alfa spolků, příspěvky do charit a fotografie, na který se vyskytoval vedle lidí, kteří by byli hodně hlasití, kdyby se o jejich známého zajímala policie. Kvůli tomu je kapitán varoval, aby postupovali s nejvyšší opatrností a diplomaticky. Nikdo nechtěl naštvat důležité osoby, jako ruského velvyslance v New Yorku, radní Talbotovou nebo dokonce policejního ředitele s jehož bratrem byl Alfa Novak nejednou vyfocen v družném rozhovoru. Diana to chápala, ale nesouhlasila. Bez ohledu na to, jak dlouhé měl Novak prsty, si zasloužil skončit za mřížemi, jako všichni jemu podobní.
Natáhl se s mobilem k Deanovi a ukázala mu fotografii z imigračního.
“Je tohle Alfa Novak, který vám dovolil bydlet v jeho bytě?”
Omega mobilu věnoval jen rychlý pohled.
“Jo, to je on.”
“Jak si se s ním poznal?” zeptala se a schovala mobil zpátky do kapsy saka.
“Jak jsem říkal… je to takový rodinný přítel,” odpověděl Omega trochu vyhýbavě.
“Přítel tvého otce?” zeptal se Peter a Diana chápala, proč ho to zajímá.
Prodej vlastních Omega dětí byla ta nejodpornější věc, kterou znala a bohužel byl mnohem častější, než si většina lidí myslela. Viděla to tolikrát… nezletilá Omega byla svými rodiči donucena podepsat smlouvu o budoucím páření výměnou za peníze. Samozřejmě dávno nebylo legální, aby Alfové přímo platili za podepsání smlouvy, ale soukromé převody mezi účty, věcná dary nebo dokonce platby v hotovosti… to nemohl nikdo nikomu zakazovat. Situaci by trochu zlepšilo, kdyby bylo možné podepisovat smlouvy o budoucím páření až od osmnácti let, ale bohužel, přes všechny snahy organizací bojujících za práva Omeg, se taková omezení nedařilo do zákona prosadit. Nezletilé Omegy byly dál prodávány svými rodiči a někdy nuceny se spářit ještě před dosažením zletilosti a často i v “dobré víře” rodičů, kteří si mysleli, že tím svému Omega dítěti zajišťují stabilní budoucnost nebo dokonce zdraví. Stále totiž existovalo mnoho lidí, kteří věřili, že Omegy potřebují Alfu během svých hárání, aby zůstali duševně a fyzicky zdravé nebo dokonce že těhotenství u Omeg brání vzniku rakoviny. Zvláště se pak těmto mýtům věřilo u Omega mužů, kteří byli stále příliš často považováni za psychicky labilní, a vyšší podíl úmrtnosti na rakoviny prsu a dělohy a vaječníků u nich byl přikládán právě tomu, že neotěhotněli nebo že k tomu nedošlo včas. Diana byla kvůli své matce aktivní v několika organizacích pro prevenci rakoviny prsu a tak věděla, že pravda je jinde. Statisticky se u Omega mužů přicházelo na rakovinu prsu nebo děložního čípku později, než u Omega a Beta žen, právě proto, že s tím bylo spojeno stále příliš mnoho stygmat a víra, že štěňata jsou na rakovinu nejlepší lék. A tak naprosto zbytečně umíraly Omega otcové i několika štěňat.
Nedivila by se tedy, kdyby Alfa Winchester prodal Alfovi Novakovi svého Omega syna a svého druhého syna nechal v New Yorku jen, aby se zbavil závazku a snad doufaje, že se Alfa Novak slituje a nechá ho u sebe. Nebo že ho předá do péče státu. I na takových případech během své kariéry u Zvláštních obětí pracovala.
“Ne, tátův ne. Nikdy se ani nepotkali,” popřel Omega a zdálo se, že i upřímně.
“Takže jen tvůj přítel.”
“Jo, tak něco.” Pokrčil Omega rameny jakoby nebylo nic zvláštního na tom, že se čtyřicetiletý Alfa kamarádí s šestnáctiletým Omegou. Docela jistě Deanovi nedocházelo, jak toxický a pro jeho duševní i fyzické zdraví nebezpečný byl jeho rádoby vztah s Alfou Novakem. Děti Deanova věku si to nikdy neuvědomovaly. Dokonce se cítily být výjimečné tím, že jim někdo o tolik starší věnoval pozornost a predátoři jako Novak v nich takový dojem cíleně posilovali. Dean jistě mnohokrát slyšel fráze o tom, jak je vyspělejší než jeho spolužáci, nebo jak by Novak nikdy ani nepomyslel na nikoho tak mladého, ale že je Dean výjimečný. A pravděpodobně mu řekl i to, že neobvykle dobře voní nebo že jsou Spříznění druhové. Na to mladé, romantické Omegy vždycky slyšely a i když Dean nevypadal jako ten nejromantičtější typ, Spříznění druhové měli silný zvuk ve společnosti i v médiích. Každý druhý romantický film byl právě o tom.
“Když to není známý tvého Alfy, tak kde jste se spolu setkali poprvé? Na tiktok nebo facebooku?” zeptala se Diana; sociální sítě byly hlavní lovištěm Alfů, jako byl Novak.
Dean se překvapivě zasmál.
“TikToku? Pochybuju, že ho Castiel má a upřímně, já ho taky nemám,” podotkl Omega, což bylo ještě překvapivější. Dnes měli všichni v jeho věku TikTok, když ne se souhlasem svých rodičů, tak potajmo. Teanegeři si vždycky našli cestu, jak se dostat na sociální sítě a vyhnout se dozoru svých rodičů. Diana v tom viděla silný vliv Alfy Winchestera, který byl nejspíš důvodem, proč Dean tak snadno uvěřil mnohem staršímu Alfovi. Byl vychován pod vlivem svého Alfa otce a když Novak zaujal pozici Alfa otce, kterou Dean postrádal, bylo pro něj snadné dostat Omegu pod svůj vliv.
“Ne, nesetkali jsme se na internetu, vlastně to bylo jak ze staré školy a bylo to docela vtipné a romantické,” navázal Omega bez vyzvání. “Šel jsem večer z práce a stavil jsem se nakoupit. A tam jsem Castiela poznal. Kupoval si sušenky a mlíko a vážně skvěle voněl, ale víte jak? Byl starší a všechno tohle, tak jsem si netroufl s ním promluvit. Věděl jsem, že by si myslel, že jsem jenom kluk a vůbec by se se mnou nechtěl bavit, ale nebylo to tak. Čekal na mě venku, dal mi svou vizitku a telefoní číslo a tak… nějak jsme si začali povídat.”
“Chodíte spolu?” zeptal se Peter.
“Ne. Chtěl jsem, ale když Alfa zjistil, kolik mi je, řekl, že to nejde. Že jsem příliš mladý.”
“Ale zůstali jste v kontaktu…” nechala vyznít do ztracena.
“Jo, to jo. Jsme Spříznění druhové, víte? Proto nás nechal bydlet ve svém bytě a pomáhal nám, ale to je všechno. Nespíme spolu, jsem jenom přátelé.”
Jsme jen přátelé slyšela bolestně často. Někdy byla skutečně pravdivá, to když vyšly věci najevo včas, ale stejně často to byla jenom fráze, kterou se děti, jako Dean, naučili říkat, aby bránili ty, o kterých si často mysleli, že je milují.
“Deane… Omego,” řekl mírně Peter, hlas znovu ztlumený do vlídného Alfa mručení, a pomalu se naklonil kupředu, hlavu skloněnou a ruce sepnuté, aby budil co nejméně výhružný dojem. “Musíš pochopit jednu věc; bez ohledu na to, co ti Alfa Castiel řekl, ty ses ničím neprovinil. Ať se mezi vámi stalo cokoliv, ať si s ním dělal cokoliv, nečeká tě žádný trest.”
“Ano, Deane,” připojila se k němu Diana. “Já ani detektiv Sheridan ani nikdo jiný tě nebude za nic soudit. Je ti jenom šestnáct a i když už nejsi dítě, jsi stále velmi mladý a jsou… věci, ze které tě nemůže nikdo činit odpovědným ať už z hlediska zákona nebo morálního. Tím zodpovědným je Alfa Novak, který je dospělý a mnohem starší než ty. A jako zodpovědný dospělý měl ignorovat, že vás k sobě táhne pachové pouto a měl s tebou ukončit jakýkoliv kontakt ve chvíli, kdy zjistil, že je ti jen šestnáct. On to neudělal a neudělal to záměrně. Muži jako on vědí, co dělají. Velmi dobře věděl, že má nad tebou moc, jak z pozice staršího tak Alfy…”
V tu chvíli se Dean hlasitě a opravdu pobaveně uchechtl, kterým Dianu přerušil.
“Já nikomu nepadnu k nohám jen proto, že je to Alfa,” řekl a nejdřív vrhl rychlý pohled na Petera, pak i na Alfu Evanse a nakonec se obrátil zpátky k Dianě. “Castiel nade mnou nemá žádnou moc a já nepotřebuji vaši pomoc. Můj Alfa mě k ničemu nenutil a nedělali jsme spolu nic zakázaného… nebo je snad nelegální, aby si dva lidé spolu psali nebo si zašli na jídlo jen proto, že jednomu je jen šestnáct? Mám snad zakázáno bavit se s kým chci?”
Pokud šlo o přísnou literu zákona, měl Dean naprostou pravdu. I když byl Omega stále pod věkem souhlasu, zákon viděl rozdíl mezi desetiletým štěnětem a šestnáctiletým Omegou. A zatímco u desetiletého by stačily i dvojznačné zprávy a to, že se s takovým štěnětem někdo významně starší prostě jen setkal bez vědomí rodičů, u šestnáctiletého Omegy by prokurátor požadoval mnohem víc, aby byl ochotný vznést obvinění. Věcné důkazy, Deanovu výpověď, něco, co by jasně dokázalo, že věci došly dál, než k držení za ruce a líbání. A jakmile Dean dosáhne sedmnácti, bude Novak téměř nedotknutelný. V tu chvíli mu totiž bude Omega moci dát plný souhlas a pokud by chtěli Alfu Novaka z čehokoliv obvinit, museli by dokázat, že využil své převahy a Deana ke styku donutil psychickým nátlakem. A něco takového se dokazovalo těžko. To, že je Novak Alfa a o tolik starší by nestačilo.
Teď byla jejich jediné šance. Když ji nevyužijí, Novak vyvázne a bude si moci po Deanovi najít další oběť. Proto se rozhodla na Deana trochu zatlačit.
“Víme, že to není pravda,” řekl vážně a mnohem méně chápavě, než předtím. “Bylo mezi vámi víc, než jen pár platonických schůzek a chatování. Alfa značka na tvém rameni je jasný důkaz.”
“To není Alfa značka. Je to cucflek od jedné holky ze školy,” odmítl Dean její nařčení s naprostým klidem a kdyby nevěděla, že lže, tak by jeho slovům věřila. Diana ale věděla svoje.
“Ani to není pravda,” zatlačila tvrději v očekávání, že Dean zareaguje jako většina dětí jeho věku; naštve se nebo sklopí pohled, ale Omega ji překvapil tím, že jí dál bez mrknutí opětoval pohled. Nenechala se tím vyvést z rovnováhy a pokračovala: “Novak se sice dokázal vyhnout tomu, aby na tvém rameni nechal otisky tesáků, ale to neznamená, že tam nebyly žádné stopy. Byly tam otisky přední strany zubů a jedna velmi neobvyklá věc…” v tomhle místě nechala pauzu a dobře sledovala Deanovy reakce. Mohla v jeho tváři a očích číst, jak se jeho mozek rychle rozběhl v úvahách a pak na okamžik postřehla i záblesk prozření, který rychle zmizel ve prospěch lhostejného pohledu a přezíravého úsměvu.
“Jo? A co tam bylo tak zajímavého?”
“Alfa tesák v plné velikosti. Jen jeden,” prozradila mu, což Omega okomentoval jen mlčením.
“Když se setkáme s Alfou Novakem, bude mít jeden umělý Alfa tesák?” zeptal se sugestivně Peter.
“Nevím… Zjistěte si to sami,” pokrčil Dean rameny, načež vrhl trochu delší pohled po Alfovi Evansovi. “Promluvte si s ním a uvidíte, že říkám pravdu. A možná zjistíte, že někteří Alfové nejsou takoví, jací si myslíte, že jsou,” dodal nejspíš ve snaze Alfu Novaka dál bránit.
“Myslím, že je načase to ukončit,” přerušil je Alfa Evans, než Diana nebo Peter stačili říct něco dalšího, a postavil se.
“Máme ještě několik otázek…” nadnesl Peter zdvořile, ale pevně.
“Ty budou muset pár dní počkat,” odmítl Alfa Evans. “Dean je den nebo dva před svým háráním a potřebuje klid a odpočinek. Váš výslech ho rozrušuje.”
Lékařská zpráva mluvila o předhárání, ale Dean vypadal jakoby jeho předhárání právě začalo, ne zrovna končilo. A jeho pach byl tak slabý, že až teď po dlouhém rozhovoru zachytila tóny kvetoucího jablečného sadu a borovice s náznakem sladké. Vzhledem k tomu, jak blízko byl hárání, musel na sobě mít nasazené silné blokátory, aby byl jeho pach tak zakrytý. V Omega útulcích to nebylo zvykem. Mimo předhárání a hárání byly Omegy rády, když mohly být ve společnosti jiných Omeg a jejich vůní.
“Máš blokátory pachů, Deane?” zeptal se.
“Ano, má,” odpověděl za něj Alfa Evans. “Dovoluji svým svěřencům, aby používali blokátory, pokud si to přejí. Uklidňuje je to a cítí se bezpečněji. Jak určitě chápete, Omegy, které si beru do péče, mají špatné zkušenosti s reakcí Alfů na jejich pach a tak se ho raději zbaví,” objasnil, než se obrátil k Deanovi. “Běž do svého pokoje, Omego, a odpočiň si. Přijdu tě pak zkontrolovat,” přikázal Deanovi autoritativně.
Omega mu věnoval dlouhý, zamračený pohled, čelisti se mu napnuly a celým postojem dával najevo vzdor, pak se ale zvedl a vydal se ke dveřím, přesně, jak mu Alfa Evans přikázal.
“Ještě jsme neskončili,” řekl Peter a zvedl se, aby čelil druhému Alfovi.
“Omega Dean není povinen s vámi mluvit.”
“Měl by to být Dean, kdo rozhodne, jestli s námi chce nebo nechce mluvit,” připojila se Diana a také se postavila, aby Petera podpořila. Neměla rád Alfy, kteří chtěli za Omegy ve své péči rozhodovat.
“Je v mé péči a já za něj rozhoduji. Dělám to pro jeho dobro. Deane,” obrátil se opět na Omegu. “Jdi do svého pokoje,” zopakoval svůj příkaz mnohem pevněji než předtím a do vzduchu se rozptýlil silný závan hořkého grepu, který Dianu zaštípal v nose.
Ohlédl se přes rameno po Omegovi, který se zastavil u dveří a celou situaci ostražitě sledoval a teď když mu Alfa Evans znovu něco přikázal, pohlédl řediteli útulku dlouze do očí, než se obrátil a vyšel z místnosti. Dveře nechal otevřené jak byly, takže bylo vidět, jak stoupá po schodech.
“Víte, že tu narušujete policejní vyšetřování?” varoval Peter druhého Alfu a udělal pózu.
Evans mu pózu oplatil a neustoupil.
“Nemám nic proti vašeho vyšetřování, ale znám svá práva a práva svých svěřenců a je mou povinností pro Omegy v mé péči dělat to nejlepší. Dean potřebuje odpočívat a být v klidu. Jestli s ním bude chtít znovu mluvit můžete, tak za deset dní. A nejlepší bude, když se předem ohlásíte,” dodal Alfa Evans, obešel místnost v širokém kruhu a tak, aby nikdy nespustil Petera z očí, a zastavil se u dveří v jasné výzvě, aby odešli. Celý jeho postoj i to z pachu, co mohla Diana svým Beta čichem zachytit, říkalo, že si je v domě dál nepřeje a způsob, jak se Peterovi nosní dírky roztahovaly a zatahovaly, když čuchal, jí napověděl, že její Alfa cítí mnohem víc nepřátelství než ona.
Bylo zvláštní až podezřelé, že Alfa Evans tak rychle přešel od vstřícnosti k takovému nepřátelství, když po celou dobu jejich rozhovoru s Omegou zůstal klidný a tichý. A stalo se to bez zjevného důvodu. Nezáleželo na tom, jak divné bylo Alfovo chování, když si je v domě nepřál, neměli právo tu zůstat a ani požadovat po Deanovi výpověď. To věděli oba, proto Peter nechal ramena poklesnout a uvolnil postoj, aby dal najevo přijetí rozhodnutí druhého Alfy.
“Budeme chtít s Omegou Winchesterem znovu mluvit,” řekl Peter a pomalu se začal přibližovat, zatímco šátral v kapse pro svou vizitku. “Tady je moje číslo. Zavolejte nám, až Deanovo hárání skončí, abychom se domluvili, kdy můžeme přijít.”
Alfa Evans si od něj vizitku vzal, ale ani se na ni nepodíval.
“Zavolám vám, až bude Dean v takovém stavu, aby s vámi mohl mluvit. A teď prosím…” Naznačil rukou mezi dveře směrem do chodby.
Peterovi trochu zacukaly koutky, jak chtěl ukázat zuby, ale neudělal to a místo toho s hlavou vztyčenou prošel kolem Alfy Evanse. Diana ho následovala. V chodbě je Alfa ředitel Útulku obešel a otevřel jim dveře úplně dokořán v jasné výzvě, aby odešli co nejrychleji. A jakmile vyšli ven, do relativního závětří zápraží, které je chránilo před setrvalým mrholením a voukající větrem, tak za nimi razantně zavřel dveře.
Diana se na zavřené dveře zamračila.
Chování ředitele útulku a útulek samotný byl divný. Nedostatek Omega pachů, Deanovo oblečení, to, že použil blokátory a taky to, jak se občas díval na Alfu, který ho měl ve svém péči, to všechno bylo zvláštní.
“Divnej chlap…” konstatoval Peter, čím řekl nahlas přesně to, co se jí honilo v hlavě, a obrátil se k odchodu.
Věnovala poslední pohled starožitnému klepadlu, než se také odvrátila a rychle seběhla po schodech, aby dohnala svého Alfu, který už kráčel malou, zanedbanou zahradou směrem k brance.
“Ano, choval se ke konci trochu divně.”
“Možná je jen hyper ochranářský, pokud jde o jeho Omegy,” nadnesl Peter a podržel ji branku.
“Možná, ale nejde jen o to… všiml sis, že v domě nebyly skoro žádné Omega pachy?”
“Všiml. Vypadalo to, jako kdyby tam někdo pečlivě vystříkal každou místnost sprejem proti pachům. Nebo…”
“Nebo co?” zeptal se a zvedl pohled od dvířek řidiče, které se právě chystala otevřít.
“U Omeg, které berou supresiva, vůně obvykle zeslábne, ale to nemůže být tenhle případ.”
Ne, to nemohl být. Supresiva byla na lékařský předpis a doktor nemohl předepsat supresiva Omegovi nebo Alfovi mladšímu osmnácti let. Bylo to nezákonné. Supresiva se tak mladým Omegám a Alfům mohly psát, jen pokud trpěli některou z nemocí ze schváleného seznamu nebo jiném závažným onemocněním, kdy by hrozilo riziko, že by je hárání nebo říje mohly ohrozit na životě a zdraví. Například rakovinou nebo srdeční vadou. To nemohl být případ Deana, protože podle lékařské zprávy byl dokonale zdravý.
“Možná bychom se měli na ten útulek blíž podívat…” nadnesla zamyšleně, zatímco otevřela dvířka a pak vklouzla za volant.
Peter vklouzl na vedlejší sedadlo a sáhl po pásu, aby se připoutal.
“Ten útulek není náš případ ani naše starost.”
“Ano, ale…”
“Co bys vlastně chtěla dělat?” přerušil ji a pach dehtu trochu zesílil. “Nemůžeme jen tak přijít za kapitánem a říct mu, že se ti něco nelíbilo v Sun Hill a na řediteli Alfovi Evansovi, kterému dalo město ocenění za jeho příkladnou péči o mladistvé a dlouholetou pomoc Omegám z ulice.”
“Náš názor přeci taky něco znamená,” namítla.
“Neznamená, to víš moc dobře. Nejdůležitější jsou důkazy, ne naše domněnky,” odmítl a bohužel měl pravdu; podezření mohla mít jakákoliv, dokud je nemohla podložit důkazy, nedalo se nic dělat. “Máme na krku případ toho Rusa, ten je sám o sobě ožehavý. Nechci píchat do dalšího vosího hnízda jen kvůli nějakým pocitům, i když jsou to tvoje pocity,” uzavřel to Alfa s lehkým zavrčením.
Nesouhlasně semkla rty, ale nehádala se a otočila klíčkem v zapalování. V tu chvíli jí Peter položil ruku na tvář a tak ji přiměl se k němu obrátit. Jejich oči se střetly. Peter měl ve tváři malý, smířlivý úsměv a když se naklonil k Dianě, předtím než se jejich rty střetly v polibku, vydal hluboké zamručení, které jí vždy poslalo příjemné teplo po zádech. S povzdechem mu vyšla vstříc a sevřela zápěstí ruky, kterou měla položenou na své tváři.
Peter se odtáhl a znovu jí poléhl do očí.
“Nejdřív se vypořádáme s Rusem a pak se koukneme na tenhle útulek, co ty na to?” navrhl smířlivě. “Oba máme ještě nějaké dny volna, tak proč je nestrávit na sledovačce místo u Netflixu. O moc nudnější to nebude.”
Pobaveně se usmála.
“Dobře, Alfo. Uděláme to tak,” souhlasila a pustila jeho zápěstí.
Peter se opřel zpět do sedadla, Diana nastartovala a vytočila auta do silnice.
°°0°°
Dean seděl na posteli, napjatě poslouchal zvuky domu a nevědomky se dotýkal podrážděné kůže na své čelisti, kde se ještě před čtvrt hodinou třela nezačištěná hrana bojku. Nepřemýšlel o tlusté kůži, která ho po většinu dne omezovala, ale o detektivech, kteéý slyšel odcházet. O těch zatracených idiotech, kteří s ním mluvili, jak kdyby měl jen půlku mozku, a snažili se ho přimět věřit, že je jejich Alfa táta zanedbává a Castiel, že je nějaký zatracený pronásledovatel štěňat a Dean že je jeho obětí. Život s tátou nebyl vždycky lehký a život s Castielem měl pravidla, která by normální lidé nepochopili, ale jediný zatracený násilník a pedo tady byl Evans. To on se choval nejen k Deanovi ale ke všem Omegám v tomhle domě násilně a měl z toho potěšení. Bylo to něco úplně jiného, než když ho Cas musel potrestat a jen hlupák by ten rozdíl neviděl.
Domovní dveře kaply a hned na to se ozvaly kroky stoupající po schodišti.
Dean se postavil proti dveřím a zaujal obrannou pozici.
Ať Uzlíčkovi přelítlo přes nos cokoliv, Dean si byl jistý, že neunikne bez trestu a proto, když se dveře otevřely, tak se ani nesnažil předstírat poslušnost nebo snahu si kleknout. Samozřejmě, že to nezůstalo bez odezvy. Alfa výhružně vycenil zuby v bručivém zavrčení a hnijící grep se ve vlnách začal šířit všude kolem.
“Klekni!” rozkázal, ale ne Alfa hlasem, takže by Dean mohl vzdorovat.
Zvážil, že to neudělá, ale nakonec se rozhodl, že bude lepší se podřídit. Možná měl nakonec hned na začátku ukázat poslušnost, aby se trestu vyhnul, ale to nechtěl udělat z principu. Všechno, co řekl těm detektivům byla pravda; nehodlal se nechat zlomit nějaký zasraným Uzlohlavem.
Pro teď ale pomalu klesl na zem, pohled stále upřený na Alfu, a nehýbal se, když k němu Evan přistoupil a znovu mu zapnul tlustý obojek kolem krku.
“Jdeme!” rozkázal podruhé, chytl Deana za obojek a donutil ho vstát.
Byl připravený se začít bránit, kdyby ho chtěl Uzel zatáhnout třeba do svého pokoje, ale když zamířil ke schodům, šel s ním víceméně dobrovolně. Dole v chodbě zahlédl Charlie, která stála ve dveřích do obývacího pokoje. Prošli kolem ní a pak směrem k pracovně. V tu chvíli se Dean napnul, znovu připravený bojovat, kdyby se Evans rozhodl vzít zpátky do své pracovny a pokračovat tam, kde skončili, ale on místo toho otevřel dveře ke schodům do kuchyně. To bylo matoucí. Co měl, do prdele, v plánu?
“Kam, sakra, jdeme?” zeptal se, když sestupovali po schodech dolů.
“Buď zticha, feno!” okřikl ho Alfa a trhl obojkem tak, že z posledních dvou schodů klopýtl a nebýt dobrých reflexů, asi by spadl na zem.
Uzlovi to samozřejmě bylo jedno, trhl obojkem ještě jednou a tak prudce, že se Deanovi tvrdá kůže zakousla do zátylku, což bolelo, a pak ho postrčil ke kuchyni.
“Myslel sis, že těm detektivům něco naznačíš a oni tě zachrání?” zeptal se Alfa posměšné, zatímco Deana postrkoval přes kuchyň směrem k té podivné komoře s zámkem na vnější straně. “A že já si toho nevšimnu?” dodal a strčil do něj tak, že narazil bokem do zdi vedle dveří do komory a pak ho Alfa chytl pod krkem a naklonil se, aby mu pohlédl zblízka do očí a zavrčel přímo do tváře. Pod jeho pohledem a pachem hnijícího grepu, který byl to jediné, co momentálně cítil, se Deanova vnitřní Omega trochu přikrčila v obavě, ale zároveň vycenila zuby v obraně a Dean udělal to samé. Už jen proto, že kurva nevěděl, o čem tenhle zasraný blázen mluví. “I kdybys jim něco řekl, nevěřili by ti. Na takových ubohých sviních jako jsi ty nikomu nezáleží. Jsi bezcenná díra pro Alfa uzly!” vyplivl mu do obličeje, zuby vyceněné, ale prozatím nechal tesáky v dásních.
Dean se mu ušklíbl do obličeje.
“Divil by ses, komu na mě záleží. A až se odsud dostanu… och, kamaráde! Poznáš mého Alfu, ale bude to to poslední, co ve svém zkurveným životě uděláš, ty zakrnělý Uzlíčku!” odpověděl mu stejně posměšně a s velkou radostí si užil pach hořké hniloby, který sílil s každým jeho slovem.
Alfovy oči se rudě zableskly. Evans ho chytil za vlasy a srazil k zemi. Dveře zavrzaly, jak je Uzlík otevřel a v tu chvíli se z malé komory za nimi vyvalil pach chcanků, hoven a zvratků tak silný, že byl Dean šokovaný, že to necítil dřív. Hnijící grep mu musel ucpat nos, protože díra pod dveřmi byla dost velká, aby se z ní pach dostal ven.
“Ty se odsud nikdy nedostaneš! Jsi jenom můj, rozumíš?!” zavrčel Uzlohlav majetnicky a chytil ho za zátylek, aby si ho vytáhl k sobě a zabořil mu nos do krku za hlasitého, nechutného čenichání. “A toho tvého Alfy se nebojím. Je to slaboch, který tě nedokázal srazit na tvé místo. Já jsem lepší Alfa než on. Silnější a dominantnější a naučím tě být správná Omega děvka,” slíbil znovu, asi neměl v repertoáru nic jiného, a pak postrčil Deana do malé komory. Zasraně patetický čůrák!
Obrátil se okamžitě a s vrčením se vrhl zpět ve snaze Alfu srazit a dostat se pryč dřív, než stačí zavřít, ale Evans to samozřejmě čekal a byl připravený. Chytl Deana jednou rukou pod krkem a druhou zadržel jeho útočící pěst a Alfa silou ho zatlačil až k zadní stěně komory. Narazil zády masivní cihlové stěna a jeho noha zavadila o kovový kbelík stojící v rohu. Síla ruky držící ho za krk ho zbavovala vzduchu a bolestivě tiskla jeho zátylek na tvrdou stěnu, ale on se nehodlal vzdát. Popadl volnou rukou zápěstí, které ho drželo, zatnul do něj nehty a zároveň s tím učinil pokus zatnout tesáky do masa tváře zasraného Alfa sráče, který se k němu tiskl celým tělem a znemožňoval mu se hýbat. Chtěl ho zasáhnout! Chtěl mu urvat kus obličeje nebo nosu a zároveň, někde uvnitř, prostě jen chtěl pryč z tohohle ztraceného místa. Chtěl nemuset bojovat a být zase se svým Alfou.
Uzel mu cvakl zuby u tváře, ale na rozdíl od Castiela, ani tohle Deana nedonutilo ustoupit. Pokusil se kolenem zasáhnout Uzlíkovy koule, ale minul a zasáhl jen stehno. Síla úderu byla dostatečná, aby Evans bolestivě zavrčel, což bylo malé vítězství. Bohužel vítězství, které trvalo jen okamžik. Alfa uhodil Deanovým zátylkem o zeď.
Bolestí se mu zatmělo před očima a to, společně s docházejícím vzduchem, způsobilo, že na chvíli ztratil sílu se bránit. Nemohlo to být víc než dvacet, třicet sekund, ale i to bylo dost, aby ho Alfa srazil k zemi a než se Dean vzmohl k dalšímu odporu, uslyšel cvaknutí zavíraného zámku. Alfa mu něco připnul k obojku. Automaticky sáhl po hrubé kůži a hmatal tak dlouho, dokud nenarazil na kroužek, ke kterému byl zámkem připnutý řetěz. Bez rozmyslu za něj trhl, jen aby zjistil, že je připoutaný k velkému oku přišroubovanému k zemi a tak krátký, že mu neumožňoval se postavit. Ne, že by mu postavení se k něčemu bylo, komora byla tak malá, že by stejně nemohl udělat ani krok.
Zavrčel, vycenil zuby a vzdorovitě se podíval na Alfu, který právě vycouval ven ze dveří. Tím se Deanovi naskytl pohled nejen na jeho arogantní úsměv, ale i na malou komoru, ve kterém byl připoutaný, protože světlo z kuchyně ji celou osvítilo. Nebylo v ní nic, jen jedna holá cihlová stěna a tři dřevěné, podlaha potažené levným linem a v rohu kovový kbelík. Všudypřítomný smrad výkalů byl smíchaný s pachem čističů a taky pachem vyděšených Omeg v bolestech a jak stačil Dean postřehnout, dveře komory byly pokryté různě starými škrábanci. To bylo vše, co zahlédl, než se Alfa výtězoslavně ušklíbl a rázně zabouchl dveře.
Všechno se ponořilo do tmy, narušované jen malým proužkem světla proudícím dole pod dveřmi. Smrad okamžitě zhoustl, stejně jako vzduch, a Deanovi se z toho udělalo zle. A k tomu zaslechl zvuk zamykání visacího zámku zvenku ze dveří. Byl tu zavřený! Byl kurva zavřený v téhle zasrané, malé smrduté díře a neexistovala šance, že by se mohl dostat ven. Dokázal by sice pomocí svého hřebíku vylomit zámek na obojku, ale pak by byl stejně pořád uvězněný v komoře, protože zámek byl zvenčí a nedalo se k němu zevnitř nijak dostat.
Nemohl dělat nic, jen sedět ve tmě a vdechovat pach strachu, který nutil jeho Omegu se schoulit a zároveň vrčet a… děsilo ho to. Kurva ho to děsilo, být zavřený v malém prostoru a v úplné tmě. V pokusu se osvobodit, který, jak věděl, byl úplně zoufalý, znovu několikrát trhl za řetěz a pak se naklonil vpřed a opřel se dlaněmi o dveře. Rozdrásané dřevo ho bodalo do kůže. Nemohl si pomoct a sám do něj zatnul nehty, aby… aby co vlastně? Vzpamatuj se Winchestere a přemýšlej. Tohle tě táta taky učil. Co dělat, když si zavřený v kufru auta? Zachovat klid, šetřit sílu a připravit se na boj, až se kufr otevře, protože to je tvoje první šance na útěk.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl pusou, aby se co nejvíc vyhnul smradu všude kolem, a pak stejně pomalu vydechl. Srdce mu stále zběsile bilo a měl pocit, že tma ho může pohltit, ale takhle, když měl plán a představu co dělat, se cítil líp.
Opřel se zády o dveře, svezl se po starém dřevě a natáhl nohy tak, jak mu to malinká komora dovolovala.
Musel zachovat klid a taky ho zachová. Nebyl nějaká ufňukaná Omega a tenhle Alfa sráč ho neporazí. Zůstane silný kvůli Sammymu… kvůli Casovi a až se odsud konečně dostane, vychutná si, jak ten ubohý Uzlík trpí.
Poznámka autorky:
Omegy mají v povaze se podřídit Alfům a chovat se smířlivě vůči ostatním subgenderům. Normálně se tedy Evansovi podaří Omegu „zkrotit“ velmi rychle, což mu samozřejmě nebrání Omegy ve své péči dál „vychovávat“ různými druhy trestů. Dean je neobvykle vzdorovitý a má sklony k násilnému chování, které Evans u Omeg moc často neviděl a proto se u Deana uchyluje k ještě brutálnějšímu zacházení, než u jiných Omeg.
Jen pro zajímavost… Jednotka pro zvláštní oběti opravdu existuje. Policisté a detektivové kteří k ní patří se specializují na zranitelné/zvláštní oběti, jako jsou malé děti, oběti znásilnění a dlouhodobého týrání, staří lidé, mentálně nebo fyzicky hendikepovaní nebo například transgender oběti. A nejčastějšími druhy zločinu, které vyšetřují, jsou sexuálně motivované zločiny. Do jejich kompetence nespadají vraždy, ale mohou se podílet na vyšetřování pokud je například svědkem dítě nebo jinak zranitelný člověk.
AtraAnimus 