Běžet za ledovým sluncem – 46. kapitola

Rozmrzele se podíval na svoje slipy. Vlhký pruh jeho šťáv byl tak silně cítit hárající Omegou, že mu to úplně kroutilo nos a navíc ho štvalo, že už má zase další slipy špinavé. Věděl, že se to bude dít, vždycky to tak bylo, setrvalé špinění slickem tři, čtyři dny předtím, než jeho hárání plně propukne, ale stejně ho to pokaždé štvalo. 

Sklonil se pro kalhoty a vytáhl si je po nohách natolik, aby mohl v kapse vyhrabat lahvičku blokátorů. Protřepal ji a hojně nastříkal přímo do prádla a pak si ještě stříkl na každou pachovou žlázu, jen tak pro jistotu. To by mělo spolehlivě potlačit vůni předhárání. Začichal a když pominul zápach umělé hmoty a vzduch se vyčistil, s uspokojením shledal, že pach hárající Omegy zeslábl tak, že byl sotva znatelný. Tak tohle bylo v pohodě, teď byl čas na tu druhou věc

Strčil lahvičku zpátky do kapsy, oblékl se, přiklopil poklop na záchodu a zase se posadil. A pak z kapsy vytáhl papírovou krabičku světle růžové barvy, velkou asi jako krabička od cigaret na které bylo písmeno Omega v tmavě růžové a všelijaké názvy, popisky a prostě všechno co na krabičkách od léků bývalo. Otevřel ji, vytáhl příbalový leták a jednu náplast.

Rozevřel příbalový leták a začal číst; antikoncepční náplasti pro Omegy s obsahem účinných látek – nějaká cizí slovo, prostě bla, bla, bla – určené k použití během předhárání a hárání. Vhodné pro Omegy starší patnácti let – ty mladší měli asi smůlu. Nevhodné jako prostředek ke zmírnění příznaků hárání – jo, tak k tomu je od Alfy určitě nedostal. Dál tam byli nějaké další podobné kecy, až se konečně dostal k tomu, jak se náplasti správně používaly. Četl si o tom už včera večer, potom co udělal Samovi večeři, ale chtěl si to přečíst ještě jednou, takže… Jedna náplast, nalepit kamkoliv na tělo – byli tam nějaká doporučené místa, jako horní část paže, stehno nebo mezi lopatky. Nalepit na čistou, neporaněnou kůži a v případě předchozích problémů s přilnavostí náplasti otřít vybrané místo lihem nebo jiným dezinfekčním prostředkem s obsahem alkoholu. Ideálně začít používat pět dní před háráním nebo od prvních příznaků předhárání, ale nejpozději dvacet čtyři hodin před začátkem hárání – to by tak nějak mělo vycházet. Vyvarovat se penetrativnímu styku minimálně šest hodin po nalepení náplasti, ideálně dvanáct – teď bylo skoro deset dopoledne, než skončí škola, postará se o Sama, sbalí si nějaké věci a dostane se do Castielova bytu, tak to bude tak osm hodin. Náplast měnit každých dvacet čtyři hodin po celou dobu předhárání a hárání. V případě odpadnutí náplasti se vyvarovat penetrativnímu styku nebo užít bariérovou ochranu až do doby nalepení další náplasti a po hárání vyhledat svého omega gynekologa.

Fajn, tak to bylo docela srozumitelné.

Nacpal příbalový leták zpátky do krabičky, vzal náplast a několikrát ji obrátil v ruce. Byl to čtverec tak čtyři na čtyři centimetry z voděodolného materiálu v barvě kůže, možná trochu tužší než většina normálních náplastí, ale jinak vypadala úplně obyčejně. A páchla hlavně po umělé hmotě a něčem chemickém. 

Shodil si košili z levého ramene, vykasal rukáv trička a nalepil náplast na rameno. Přilnula dokonale už napoprvé, ale Dean ji ještě uhladil a přimáčkl, aby si byl jistý, že nespadne. A to bylo všechno. Bylo hotovo. Náplast byla nalepená a samozřejmě se nestalo vůbec nic zajímavého.

Nacpal si krabičku i odpadky do kapsy, upravil košili, hodil na rameno tašku, vylezl z kabinky a zamířil k umyvadlu, aby si umyl ruce. V tu dobu už byl zvenku slyšet ruch přestávky a zrovna když vypínal vodu se dveře otevřely.

Do nosu ho praštil Alfa pach, který byl neobvykle nepříjemný, i když samotné tóny kiwi a manga nebyli nechutné. To jen jeho Omega se naježila a vycenila zuby a zavrčela ‘Alfa který není můj Alfa’. Dean nakrčil nos a vzhlédl přes zrcadlo do očí Alfy jeho věku, který ale nebyl z jeho třídy a možná ani z jeho ročníku. Alfovy nozdry se roztáhly, když nasál vzduch, pak se mu zaleskly oči a rty se mu zkroutily do širokého úsměvu. Spíš nadšeného, než opravdu dravého a navíc tenhle Alfa kluk nevypadal jako typ zakrnělého Uzlíčka.

“Ahoj, Omego.”

“Nazdar, kámo. A ne, děkuju, nemám zájem. Měj se,” odmítl ho stručně a vyšel na chodbu dřív, než se překvapený Alfa stačil vzpamatovat z toho, že ho Omega odmítl během dvou vteřin.

Vyrazil ke třídě, kde měl další hodinu a po cestě si několikrát rozmrzele promnul břicho. Když se na sebe ráno díval do zrcadla, tak už ho měl jako balón, a úplně zřetelně cítil, jakoby mu něco pokleslo v břiše směrem do podbřišku. Matně z hodin zdravovědy a knih pro Omegy věděl, že se jeho děloha prokrvila a zarostla tkání, což mělo vyvolat pocit ‘nového’ orgánu a podobné sračky. Bylo mu vlastně jedno, co se mu děje v břiše, chtěl aby to už bylo za ní nebo aby alespoň začalo hárání. Jakmile ho hormony a potřeba si zašukat naplno ovládly, tak všechny tyhle nepříjemné pocity zmizely.

Vešel do třídy a přešel kolem Becky, které ostentativně odvrátila hlavu – pořád se zlobila, i když už Lisa dávno odjela se svou matkou na druhý konec Států – až dozadu na své obvyklé místo vedle Kevina. Hodil tašku na zem, vrhl úsměv na druhého Omegu, a padl na židli. O chvíli na to přišla do třídy i učitelka a hodina začala.

Hodně statná Beta s velkými brýlemi a sukní s absurdním vzorem obrovských květin chodila tam a zpět po třídě, něco vykládala a střídavě psala na tabuli nebo četla z papíru, který měla v ruce. Kevin si pečlivě dělal poznámky, stejně jako část spolužáků, ale část rychle ztratila koncentraci. Dean byl rohodně mezi těmi, které spíš zajímal prázdný školní dvůr na kterém vítr honil několik listů, igelitové sáčky a nějaké papíry.

Sledoval spirálu odpadků a roztržitě se škrábal na předloktí. Kůže mu byla malá, svrběla a hřála a jeho myšlenky byly neuspořádané. Kdoví proč si vzpomněl na Alfu Gabriela nebo spíš na to, jak ho se Samem hodil Cas domů a pak někam odjel se svým bratrem, aby o sobě dal řádně vědět až v sobotu ráno. Přesněji nechal doručit obvyklý nákup, ve kterém byl kromě jídla i malý sáček z lékárny s antikoncepčními náplastmi. Tehdy už Sam věděl o Deanově blížícím hárání a když viděl růžovou krabičku, na celý den zmizel ve svém pokoji. Vynořil se až na večeři a k Deanově překvapení a trochu hrůze mu strčil do ruky krabičku Alfa kondomů a prohlásil, že se nemá spoléhat jen na jednu antikoncepci a že HIV je vážná nemoc. Ve stavu, v jakém byl během svého předhárání, nechtěl řešit, proč má jeho malý bratr u sebe kondomy, ale poznamenal si, že si o tom s ním pak bude muset promluvit. Po svém hárání. Po čtyřech, pěti možná i šesti dnech, které stráví s Castielem v jeho doupěti a v jeho posteli.

Z té myšlenky se mu trochu zhoupl žaludek a bezděčně se dotkl ramene, kde měl náplast. Nalepil ji správně? Neměl jí dát někde… no třeba blíž zadku nebo břichu? A neměl by už něco cítit? Třeba pálení nebo něco… A byly tyhle sračky vůbec spolehlivé? Když ho uváže a napumpuje silný Alfa jako Castiel… Ani tu myšlenku nedokončil a příval tepla proběhl celý jeho tělem. Doslova od konečků prstů na rukách a nohách, přes jeho tváře a uši, a pak se teplo soustředilo v jeho břiše. Prázdné a potřebné místo v jeho útrobách se stáhlo, péro mu v kalhotách povážlivě ztuhlo a jeho díra se sevřela, když vypudila slabý příval šťáv.

Kurva!

Narovnal se do strnulého sedu, trochu nahrbil a potáhl košili tak, aby zakryl cokoliv, co by mohlo být vidět, a snažil se pomalu mizící horkost rozdýchat nepatrně pootevřenou pusou. A myslet při tom na něco opravdu, ale opravdu hnusného. Žvýkačky nalepené na koženém polstrování milované Impaly, Trump v plavkách, plesnivý višňový koláč… jo, to pomáhalo nejvíc, zejména, když si představi pach takového koláče. Připomínalo mu to sice Castiela, ale Castiela ve špatné náladě a tak na to jeho Omega neragovala touhou se prezentovat, ale spíš potřebou být malá a neškodná. To pomohlo dost na to, aby si neposlušný pták zase lehl a teplo z jeho těla pomalu zmizelo.

Někdy v půlce hodiny se najednou ozvalo zaklepání na dveře.

Učitelka přerušila výklad a stejně, jako všichni žáci na chvíli jen otočila hlavu ke dveřím, než odložila stoh papírů na stůl a vydala se otevřít dveře.

“Dobrý den, Dolores. Co je? Jsem uprostřed výkladu…”

“Potřebuji, aby se mnou šel Dean Winchester,” ozval se spoza dveří hlas, který nepoznával, ale samozřejmě rozpoznal svoje jméno a všichni ve třídě taky. Všechny hlavy v učebně se na něj obrátily, částečně zvědavě, někteří pobaveně a pár i škodolibě.

“Ano… ano… to je ten ve flanelové košili,” přitakala učitelka a obrátila se jeho směrem. “Pojďte sem, Deane.”

Zamračil se, ale bez protestů se zvedl a v hlavě si začal sumarizovat, co za poslední dobu ve škole provedl. Vyšlo mu, že tak akorát vynechal pár hodin, vloupal se do prázdné učebny a jednou se vyplížil ze školy oknem na záchodech v přízemí. To bylo všechno. Byl v poslední době poslušnost sama. Žádné rvačky, ničení školního majetku, podezření z krádeže (samozřejmě, že neukradl to, co si všichni mysleli, že ukradl, ale ukradl jiné věci, takže vyloučení bylo vlastně spravedlivé) ani nikomu nenadával… no prostě nic.

“Co se děje? Nic jsem neudělal!” hájil se okamžitě, jak úspěšně absolvoval uličku hanby mezi lavicemi a šeptajícími spolužáky, a stanul tváří v tvář vysoké Betě se sportovní postavou, kterou občas vídal na chodbách.

“Neboj se, Omego Deane. Opravdu si nic neudělal,” ujistila ho žena, vrhaje ten profesionálně starostlivý pohled a úsměv. “Jmenuji se Dolores Whiteová, jsem školní poradkyně a mám tě doprovodit za zástupcem ředitele panem Parkerem. Chce s tebou mluvit.”

Jak padlo Parkerovo jméno, propukla většina třídy v hlahol, hvízdání a gratulace společně s potleskem.

Dean se ušklíbl; jasně, promluvit, to určitě. Chtěli na něj něco hodit a doufali, že se jen tváří jako výtržník, ale ve skutečnosti je v nitru malý, hodný Omega, na kterého stačí zatlačit a on se přizná i k tomu, co nespáchal. No, Dean se klidně přizná, o tom žádná, a s radostí si užije ocenění spolužáků za cokoliv, co na něj chtěli shodit. A když už byl u toho…

“Ano! Děkuji! Děkuji vám všem mnohokrát!” zvolal a vysekl tleskající třídě poklonu.

“Buďte potichu!” zavolala učitelka v ošklivé sukni dost nahlas, aby všechny překřičela. Ne, že by to mělo nějaký vliv.

Dean se uchechtl a aniž by čekal na vyzvání, sám iniciativně vyšel ze třídy a zamířil chodbou ke schodišti. Cestu prázdnou chodbou v doprovodu učitele nebo školního poradce, který ho měl eskortovat k vyslechnutí obvinění, odsouzení a udělení trestu, absolvoval za svůj život tolikrát, že to pro něj byla už jen rutina. A taky byl už zvyklý na občas překvapené pohledy svých žalářníků, kteří se nestačili divit, jak ochotně svůj úděl přijímá. Tentokrát se na něj ale poradkyně dívala s čímsi, co vypadalo jako pochopení a její slabá Beta vůně byla prosycená právě soucitem. Asi si myslela, že bude mít Dean, jakožto Omega, strach ze zástupce ředitele, trestu a takových věcí. No, v tom se ale spletla.

Suverénně vešel do předkanceláře, kde pozdravil mrknutím a úsměvem starou sekretářku, a pokojně a zdvořile, jako dobře vychovaná Omega, se postavil ke dveřím do zástupcovy kanceláře a počkal, až školní poradkyně zaklepe, otevře a pokyne mu, aby společně vešli.

Ovšem ve chvíli, kdy vstoupil, ho suverenita částečně opustila, i když to na sobě nedal znát.

Kancelář byla plná lidí a pachů. První, co samozřejmě upoutalo jeho pozornost byl Sammy, který seděl na sedadle hanby naproti Parkerovi. Stalo se něco Sammymu? Nebo něco provedl? Deanův bratr se nedostával do potíží, z velké části proto, že prostě nic nedělal a jeho hlavním zájmem byla škola. Ani neměl moc přátel. A z menší části proto, že pokud něco udělal, byl natolik chytrý, že nebyl přistižen a nezanechal žádné důkazy. A navíc měl tak skvělý studijní profil, že nikoho ani nenapadlo ho z něčeho podezřívat. A kdyby někdy mohl být v podezření, vzal by Dean automaticku vinu na sebe, protože jeho školní záznamy už nemohlo nic zkazit, zato kdyby měl černou tečku v papírech Sam, mohlo to zhatit jeho naděje na stipendium, univerzitu a perfektní život, který si pro něj přál.

Vyměnil si se svým bratrem pohled, který ho chtěl ujistit, že pokud jde o takový případ, Dean je tady, aby převzal vinu. Sam se ale zatvářil způsobem, který Deana znervozněl. Tohle nebyl pohled a výraz, který by mu malý Alfa dal, pokud potřeboval pomoc, tohle byla… nejistota.

O co tady sakra šlo? pomyslel si a rozhlédl se po dospělých v místnosti. Jasně, byl tu zástupce ředitele, byla tu školní poradkyně a pak tu byli další dva lidé.

Korpulentní Afroameričanka v kalhotách od kalhotového kostýmku, černé blůze a šedém svetru s šedými proužky. Byla to nejspíš beta, i když její vůni necítil jasně, měla Deanovu výšku, mohlo jí být tak čtyřicet, na krku jí visel velký tmavě rudý kámen na dlouhém řetízku, na prstech měla prsteny a v rukou svírala iPad.

A druhý neznámý člověk byl jednoznačně Alfa. Neprozradila ho jeho vůně, měl na sobě blokátory, ale jeho postoj a způsob, jak z výšky shlížel na Deana a jak se zamračil, když mu Dean pohled opětoval, místo aby sklopil hlavu a oči… to bylo dostatečným důkazem, že je to Alfa. Taky měl na sobě společenské kalhoty a bílou košili, dokonce kravatu s károvým vzorem a na tom natažený svetr s véčkovým výstřihem, jakoby se snažil budit neškodný až směšný a zároveň tak staře seriózní dojem.

“Ty budeš určitě Omega Dean,” promluvila neznámá žena, malý, milý úsměv na rtech, a přistoupila blíž. “Jmenuji se Missouri Moseleyová a to je Alfa Clarkson, jsme z odboru péče o děti a mládež.”

Deanovi zatrnulo. Tohle byla jeho nejhorší noční můra. To, že se někdy objeví úřady, zatímco bude jejich Alfa pryč, a že ho se Samem rozdělí. Jen ta představa nutila jeho Omegu tiše kňučet a teď, když byl tak blízko svého hárání, to bylo ještě horší. Zatnul zuby a nedal na sobě nic znát. A snažil se zachovat naprostý klid, vděčný za svoje blokátory, které ztlumily jeho pach.

“Vím, že to pro vás nebude snadné slyšet, ale váš otec byl zatčen.”

Zatčen? Táta byl zatčen? Nebylo to překvapení, ne v tom slova smyslu, že by byl jejich Alfa spořádaný občan řádné platící daně a dodržující zákony. To nebyl ani zdaleka a byl to ostatně on, kdo je učil podvádět a vyhýbat se zatčení. A právě proto bylo tak překvapivé, že byl zatčen. Skoro až nemožné. Táta byl příliš dobrý ve všem, co dělal, příliš Alfa, než aby se nechal jen tak zatknout.

“Za co?” zeptal se bez přemýšlení. Musel vědět, za to tátu chytli. Muselo to být něco velkého nebo možná… možná ho zatkli proto, že se zranil při nějaké akci. Možná ho našli Alastairovi muži. Možná na tom byl špatně.

“Promiň, srdíčko?” zeptala se překvapeně sociální pracovnice.

“Za co byl náš Alfa zatčený?”

“Podle všeho za krádež auta.”

Dean si odfrkl. Nebylo možné. Jejich Alfa si uměl vybrat auto, které bylo snadné ukrást a byl v tom samozřejmě lepší než Dean, přičemž Dean zvládal krást auta už ve dvanácti let a samozřejmě je i řídit. Nikdy by se nenechal chytit při krádeži auta.

“Hovadina!”

“Vím, že tomu těžko věříš. Tvůj otec jistě…”

“Myslím, že nic z toho není podstatné,” vstoupil do toho Alfa za což si vysloužil od své kolegyně ostrý pohled, kterého si samozřejmě nevšímal, protože byl Alfa a Alfové přeci vždycky věděli a dělali všechno nejlíp. “Důležité je, že John Winchester je váš jediný opatrovník a teď je zatčený. A jak víme, jste už několik týdnů bez dohledu jakéhokoliv dospělého, jen s minimem finančních prostředků a bydlíte v motelu. Oba jste ještě příliš mladí, abyste žili sami. Potřebujete někoho, kdo se o vás postará a proto jsme tady. Abychom vám pomohli.”

Nakrčil nos. Jak se Alfa během svého proslovu přiblížil, jeho pach, byť ztlumený blokátory, se dostal do Deanova nosu a byla to nepříjemná kombinace brambor a železa, která by se mu nelíbila ani za normálních okolností. Natožpak teď, kdy toužil po vůni svého Alfy a jakýkoliv jiný Alfa v jeho blízkosti mu byl nepříjemný. Ale přesto, jak nepříjemné to pro něj bylo… nebo možná právě proto… nejenže neustoupil ani nesklonil hlavu před Alfou, naopak udělal ještě krok k němu a zvedl bradu v póze a podíval se mu zpříma do očí. Podle toho, jak mužovi rty zacukaly, poznal, že se mu tahle póza na Omegovi nelíbí, což Deanovi udělalo velkou radost. Na rozdíl od některých jiných alfů, třeba Alfy Gabriela, v něm tenhle Alfa vzbuzoval jen slabou instinktivní reakce a to dokonce i teď, když byl blízko svého hárání, a ve skutečnosti měl spíš chuť mu vzdorovat, než se podřídit. Bojovat. Kousat, kopat a škrábat a bít se za své štěně. Bít se za to, že mu ho nevezmou, jak měli určitě v plánu. 

Bezděčně udělal půl krok stranou, aby se postavil mezi Sammyho a Alfu a taky Beta sociální pracovnici.

“Tak to klidně zase můžete jít, protože my žádnou pomoc nepotřebujeme. Všechno zvládáme sami,” řekl ostře a trochu vycenil zuby ve varování. “Máme kde bydlet, já pracuju, tak máme i co jíst. Oba chodíme do školy a Sammy má skvělé známky, chodí na spoustu nepovinných hodin a je v různých kroužcích. Tady pan zástupce vám to potvrdí,” kývl hlavou k Parkerovi. “A já jsem taky v pohodě. Žádné problémy a nic. Všechno je v pořádku a my jsme spokojení s tím, jak to je.”

Alfovi čelisti se napnuly ještě víc, jak se mu nelíbil Deanův tón, jeho varovné cenění zubů a samozřejmě jeho celkový vzdor, který dával na odiv s velkým potěšením.

“Jsem si jistá, že jsi dost chytrý, abys věděl, že tak to nefunguje,” oslovila ho opět ta Moseleyová; Dean jí věnoval kosý pohled koutkem oka. “Je ti šestnáct, srdíčko, a tvému bratrovi jenom dvanáct. Ani jeden z vás není dost starý, abyste o sebe mohli starat sami. V tom hovoří zákon naprosto jasně. Teď budete muset jít s námi. Doprovodíme vás do motelu, kde bydlíte, zabalíte si své věci a pak pro vás najdeme bezpečné místo, kde se o vás postarají.”

“A když nepůjdeme?”

“Pak nám s vámi pomůže policejní hlídka, Omego,” odpověděl mu ostře Alfa.

“Které ale určitě nebude potřeba,” navázala okamžitě Mouseleyová a znovu se ostře podívala na svého kolegu.

Dean pevně sevřel rty a zatnul nehty do ucha tašky hozené přes rameno, a zadíval se vzdorovitě Alfovi do očí, aby mu dal najevo, že se nebojí jeho ani policie, ale v koutku mysli věděl, že nemá moc možností, co teď dělat.

Rychle se kolem sebe rozhlédl a krátce se podíval na okno a na dveře. Byli ve druhém patře, skok z takové výšky by je zabil a pokud šlo o dveře… Už jen dostat se ke dveřím z místnosti by bylo těžké. Alfa byl příliš blízko a samozřejmě, bez ohledu na uhlazený účes a hloupý svetr, byl silný a rychlý. Chytil by alespoň jednoho z nich, než by se dotkli kliky. A i kdyby se jim nějakým zázrakem podařilo dostat z místnosti, museli by proběhnout celou školou, aby se dostali ven. A to by nebylo jen tak, ale… možná by mohli utéct, až je tihle dva panáci od vlády povedou k autu. Pak už by se jen stačilo dostat k autu Alfových mužů a ti by je vzali za Castielem.

Najednou se zarazil.

Alfa. O tohle spolu už mluvili, Dean si na to moc dobře pamatoval, a jeho Alfa mu dal jasné pokyny jak postupovat; měl spolupracovat a říct tolik pravdy, kolik by nebylo usvědčující. Nic netajit, nelhat, nevzpírat se. A neutíkat jistě myslel Castiel taky, jen to neřekl nahlas. To znamenalo, že neměl jinou možnost, než udělat, co mu bylo řečeno, i když jediné co opravdu chtěl udělat bylo utéct. Utéct kamkoliv, ale nejlépe za svým Alfou. Ale rozkazy byly byli jasné.

“Tak jo… jo, půjdeme s vámi. Pojď, Sammy. Zvedej se,” přikázal svému bratrovi, aniž by spustil oči z Alfy a zvedl paži, aby mu naznačil, že ho chce blíž.

Pro tentokrát malý Alfa nic nenamítal, potichu se zvedl a přistoupil k Deanovi, takže mu mohl dát ruku kolem ramen a pevně ho přidržet u sebe. Chránit ho, kdyby to bylo třeba.

Následovalo rozloučení se zástupcem ředitele a školní poradkyní, poděkování za spolupráci a podobné kecy, a chápavé pohledy na straně atletické Bety a netečný výraz zástupce, který jakoby říkal, že ho vůbec nepřekvapuje, že někdo jako Dean má za otce zločince. A pak se vydali ztichlými chodbami školy, Mouseleyová jako první a Alfa šel za Deanem a Samem. Narovnaný v zádech, celý Alfa a všechno, i když nebylo na koho dělat dojem. Zřejmě se je snažil držet v lati a zabránit jim v útěku.

Dean věděl, že utéct nemůže, ale taky věděl, že je pár věcí, o které se musí postarat. Teď bude muset tyhle dva vládní šašky vzít do jejich bytu, který vlastně patřil Castielovi. Tušil, že Alfa, který je doprovázel, ucítí nejen Castiela, ale pravděpodobně i Gabriela. Potom tu bylo jeho blížící se hárání, hloupá náplast na ruce a další v kapse, Alfa kondomy v jeho tašce, značka na jeho rameni, i když už trochu vybledlá… Nemusel být genius, aby věděl, že to vypadá přesně takové, jaké to je a že se musí postarat o odstranění důkazů.

Přes celé tělo se mu najednou převalila vlna horka, která způsobila, že mu vyrazil na čele pot, a břicho se mu stáhlo. Další zatracený příznak předhárání. Zkurvené návaly nebo jak se tomu říkalo. Nenáviděl to. Tak strašně moc nesnášel svou debilní Omega biologii. Nenáviděl, že byla jeho Omega schoulená v rohu a vyla po svém Alfovy. Nebo jak mu úzkost svírala krk, jeho mozek plaval v mlze a měl dojem, že se za chvíli kurva rozbrečí.

No tak, Winchestere, ty ubohá princezničko v růžových šatičkách. Zvedni hlavu a postav se bouři sraček jako chlap a ne fňukna. A udělej co je třeba, abys ochránil svého Alfu, jako správný Omega, kterým chceš být. Silný, nezávislý, co se o sebe postará a neběží s každou hloupostí za svým Alfou. Buď Omega, kterého tvůj Alfa chce.

“Co budeme dělat? Utečeme jim až půjdeme k autu?” zeptal se šeptem Sam, jehož myšlenky evidentně běžely stejným směrem jako předtím Deanovi.

Zakroutil hlavou.

“Ne, půjdeme s nimi.”

Malý Alfa mu věnoval překvapený pohled.

“To nemyslíš vážně? Rozdělí nás! Už se nikdy neuvidíme!”

“Ne, to se nestane,” zakroutil hlavou v pevném odmítnutí; věděl, že se to může stát, ale pevně věřil, že…”Alfa to nedovolí. Postará se o to. Ví, co dělat. Už jsme o tom mluvili.”

“Deane…” načal Sam s ostrostí počínajícího zavrčení právě ve chvíli, kdy Dean zahlédl dveře, které hledal.

“Můžu si dojít na záchod?” požádal co nejmírnějším tónem a neopomněl se při tom nahrbit tak, jak jen mohl, když stále držel paži kolem Sammyho ramen.

Moseleyová se zastavila a otočila.

“Jistě, Deane. Pokud potřebuješ, zajdi si,” souhlasila kupodivu bez protestů.

Dean pustil Sammyho a krátce přes jeho hlavu pohlédl na Alfu, který ho sledoval odměřeným pohledem, ale ani on nic nenamítl. 

Ke dveřím záchodků došel volně a snažil se při tom budit nevýhružný dojem, to aby náhodou některého ze sociálních pracovníků nenapadlo jít za ním, aby ho pohlídal. I když to bylo stejně nepravděpodobné, přeci jen byli v druhém patře a nikdo by nebyl takový blázen, aby skákal z takové výšky.

Jakmile se ale za Deanem dveře zavřely, rychle se dal do práce.

Nejdřív vyhodil růžovou krabičku, kterou měl celou dobu v kapse, potom si stáhl košili z ramene, strhl náplast a tu, zabalenou v papírové utěrce na ruce, hodil do koše za krabičkou. Nakonec vyhrabal krabičku kondomů. Zamířila na stejné místo, jako náplasti.

Znamení, které měl na rameni, nemohl nijak zakrýt, ale stejně ho rychle zkontroloval v zrcadle. Byly to dva týdny, co si ho Alfa označil a i když během těch dvou týdnů nejednou uvažoval, proč Castiel svou značku neobnovil, teď byl rád, že to neudělal. Modřina na vystupující pachové žláze připomínala víc starý cucflek, než Alfa značku. Byla částečně vybledlá do žluta a malá tak, že ji bylo snadné skrýt pod trikem. Klidně o Alfově značce mohl tvrdit, že mu to udělala nějaká Beta holka ze školy. Jo, to udělá. Bude tvrdit, že se vykousl na záchodcích se spolužačkou.

Urovna si košili a rychle se podíval na dveře.

Doufal, že tu není příliš dlouho a že ho nepůjdou hledat. Potřeboval se ještě spojit s Castielem a informovat ho o tom, co se děje.

Bez většího váhání si vybral nejzašší kabinku, která přímo sousedila s venkovní zdí, a zalezl do ní. Vytáhl mobil, vytočil Alfovo číslo a přiložil si telefon k uchu. Zvonilo to, znovu a znovu a s každým zvoněním se Deanův tep zrychloval a zmocňovala se ho úzkost. Proč to Alfa nezvedal? Co když to vůbec nezvedne? Potřeboval s ním mluvit nejen proto, aby mu řekl, co se děje. Chtěl ho prostě jenom slyšet.

Spojení se konečně navázalo a ze sluchátka se ozval hluboký hlas s přízvukem, zhrublí spánkem, a přinášející úlevu.

“Dine…”

“Alfo… Casi, je tu problém. Jsem na školních záchodech a musím mluvit rychle. Nemám moc času,” odpověděl mu šeptem, aby si byl jistý, že nikdo z chodby neuslyší, že telefonuje. Ozvěna byla na hovno. “Do školy přišli dva z odboru péče o děti a mládež. Nějaká Moseleyová a Alfa Clarkson. Říkají, že je prý táta zatčený a odvádějí nás pryč.”

“Dobře, Omego,” odpověděl mu Alfa, hlas náhle sebejistý a bdělí, jako vždy. “Věděli jsme, že se to může stát. Mluvili jsme o tom. Víš, co máš dělat?”

“Ano. Mám spolupracovat, neříkat jim o tvé práci, přiznat, že tě znám a zbytečně nelhat.”

“Velmi správně. O zbytek se postarám.”

“Ale co Sammy? A moje hárání? Přijde to už každou chvíli… A ani nevím, kam nás chtějí vzít.” Ne, nezněl jako hysterická Omega nebo možná trochu ano. K čertu s tím! Měl na to právo. Jeho hárání mohlo propuknout doslova za pár hodin a mělo se to stát v nějakém zatraceném útulku pro Omegy nebo u nějakých pěstounů, nebo kdoví kam je chtěli se Samem poslat. Pokud je vůbec pošlou někam společně. A to bylo pěkně v prdeli.

Trávit hárání v levných motelech nebyl žádný med. Nejen, že to nebylo pohodlné, vždycky hrozilo, že nějaký Uzel zachytí jeho pach třeba oknem nebo pod dveřmi a jak něco takového mohlo skončit, věděl až moc dobře. Být kdoví kde a s naprosto cizími lidmi, to mohlo být tisíckrát horší. A jestli tam bude nějaký Alfa…

Žaludek mu poklesl v realizaci toho, co ho mohlo čekat. Mohl být během svého hárání vydaný napospas nějakému zasranému Uzlovi. Skončit ošukaný a téměř jistě těhotný. Mělo takhle vypadat jeho poprvé? Ne, tak to přece nemělo být. Tak to nechtěl. Možná měl hloupý strach z Castielova obřího péra, ale Castiela chtěl. Měl… měl ho rád. Chtěl strávit své hárání s ním, teď už to věděl s jistotou. Kurva! Měl se od něj nechat ošukat už dávno a nebýt takový zbabělý idiot, který si myslí, že je jeho zadek moc malý a jemný, aby vzal Alfa péro a uzel.

“Najdu si tě, Deane. Pokaždé si tě najdu, rozumíš?” zavrčel Alfa majetnicky; Deanova Omega se spokojeně zachvěla. “Dělej všechno pro to, abys zůstal naživu a nezraněný, tak jako to děláš vždycky, a buď trpělivý. Slibuji, že to nebude dlouho trvat a znovu se setkáme.”

“Dobře, Alfo. Udělám, co říkáš,” přitakal a nadechl se, aby mu ještě řekl o zbraních, které byli schované u něj ve skříni, když slyšel vrzání dveří na chodbu. “Naše věci. Skříň a polštáře,” řekl překotně, doufaje, že to Alfa pochopí. 

Jednou rukou přerušil hovor, druhou spláchl a otevřel dveře právě ve chvíli, kdy k nim docházel Alfa Clarkson. Téměř do něj narazil. První reakce byla zavrčet, ale rychle se ovládl a zastavil se, než mohl zvuk opustit jeho hrdlo. Krátce se podíval Alfovi do očí, načež se donutil zrak sklopit. Všechny jeho instinkty ho nabádaly vzdorovat, až na malinkou otravnou část, která byla vždycky pro podrobení se, racionálně ale věděl, že by neměl dělat potíže. Musel zůstat při zemi, takže jako správné Omega držel oči mimo Alfův pohled a donutil se uvolnit záda a ramena nechat klesnout.

“Byl jsi tu dlouho,” okomentoval Alfa a ani se nehnul, aby mu uvolnil cestu ke dveřím. Držel ho v pasti, ale Dean se přiměl na to nijak nereagovat.

“Jo, já… ehm, trochu se mi udělalo zle,” zalhal suverénně, dávaje do hlasu pokoru a zranitelnost.

Alfa vypustil vzduch v dlouhém výdechu, což z jeho hrudi vyloudilo ne nepříjemné drnčení a jeho postoj se změnil. Uvolnil se, přestal být výhružným a stal se ochranným a jeho tlumený pach zesládl uklidňujícím způsobem. Potom mu Alfa položil zlehka ruku na zátylek.

Další vlna tepla se přehnala přes Deanovo tělo, tentokrát doprovázená nechutným pocitem vzrušení a zároveň hlubokým odporem jeho Omegy, která vrčela a Alfu, který se ho dotýkal, odmítala, protože to nebyl Deanův Alfa. Stálo ho hodně úsilí se nevytrhnout a ještě víc zůstat v klidu a předstírat, že mu dotek nejen nevadí, ale dokonce, že ho uklidňuje.

“Nemusíš se bát, Omego. Všechno bude v pořádku. Teď už budeš v bezpečí. Pojď,” vyzval ho a jemným tlakem na zátylek nasměroval ke dveřím.

Dean sevřel čelisti a, hlavu dál trochu skloněnou, Alfu poslechl.

°°0°°

“Je to správná adresa,” řekl trpělivě a nenápadně si přitiskl ruku na břicho. Nebyl si jistý, ale měl dojem, že se jeho předhárání zesiluje. Za chvíli nejspíš nebudou blokátory dost silné, aby potlačily jeho pach, protože pach hárání se nedal zakrýt žádnými blokátory. Nedal se ani smýt. Jeho zatracené pachové žlázy začnou hlasitě a jasně oznamovat celému okolí, každému jednotlivému Alfovi, který ho ucítí, že je nablízku mladá Omega zralá na uzel a na štěňata a nemohl s tím vůbec nic dělat.

“Zdržováním ničeho nedosáhneš, Omego,” napomenul ho Alfa od volantu.

Nebránil se frustrovanému a znechucenému protočení očí. Tohle už probírali a on neměl chuť o tom mluvit podruhé.

“Volali jste do motelu, který měl ředitel v naší složce… Alfo,” vyslovil jeho sekundární pohlaví napůl jako odplivnutí, rozhodně bez respektu, který by Alfa chtěl. “Na recepci vám řekli, že jsme se odstěhovali před třemi týdny. Teď bydlíme tady v bytě jednoho rodinného přítele.”

Neměl důvod lhát o tom, kde bydlí. Proč by vlastně někdo lhal? Mohli je stejně tak dobře odvést do nějakého domova nebo k pěstounům bez jejich věcí.

Alfa mu přes zrcátko věnoval pohled a pak projel kolem vchodových dveří domu, kde byl jejich byt a zastavil na nejbližším volném místě. 

Ve chvíli, když Dean vystupoval, projelo kolem něj auto s Alfovými muži a zastavilo o několik míst před nimi. Oddechl si. Během cesty sem se snažil co pár minut kontrolovat ve zpětném zrcátku jestli je mají pořád v zádech, ale párkrát se mu ztratili z očí. Museli jet totiž několik aut za nimi, protože Clarkson je vzal do jednoho auta a Moseleyová jela za nimi vlastním autem. Dean to chápal, kdyby se Alfovi muži víc přiblížili, mohl by si jich Clarkson nebo Moseleyová všimnout.

Odvrátil pohled dřív, než si některý z jejich doprovodu stačil postřehnout, kam se kouká, a vydal se k vchodovým dveřím. Pak odvedl všechny nahoru do jejich patra a k jejich bytu.

“Opucujte si boty. Včera jsem tu luxoval,” přikázal do napjatého ticha, když odemkl a vešel dovnitř, načež se k nim obrátil. “Tak tady žijeme. Máme tu všechno. Lednici, tekoucí vodu, hezkou čistou koupelnu dokonce televizi… Vidíte? Nic nám tu nechybí. Klidně si to tu projděte. Mi casa es su casa,” řekl jim tak familiérně, jak mu knedlík v krku dovolil a mávl rukou ve všeobjímající gestu.

Možná, že když uvidí, že žijí v čistém, teplém, pohodlném bytě a že se o jejich společné doupě a hnízdo Dean řádně stará, tak je nechají na pokoji. Bylo mu už šestnáct. Mohli by jim určit nějakého opatrovníka na dálku nebo nějaké kontroly od úřadů. Takové věci se dělaly, ne snad? Staral se o sebe a Sama… no prakticky od máminy smrti. Tehdy byl ještě štěně a zvládal to. Proč by to nemohl zvládat dál jako skoro dospělý?

Oba dospělí si zase vyměnili pohledy a udělali, co jim řekl, ale ve skutečnosti se netvářili nijak nadšeně. Nechápal proč sakra ne? Tohle místo bylo jedno z nejhezčích, v jakém kdy žil, dokonce ani nepáchlo celými zástupy předchozích nájemníků. Bylo v klidné, hezké čtvrti a s obchodem slabých deset minut pěší chůzí. Dokonce tu bylo v dochozí zóně i malá hřiště s pár stromy. Ne, že by něco takového potřebovali, ale bylo to tu a to byl znak kvalitní lokality, jak by určitě řekl nějaký realitní agent. Ne snad?

“Máme tu docela fajn výhled, koukejte…” nadnesl lehce a s úsměvem, protože chtěl ukázat, jak dobře se  mají, a došel ke kuchyňskému oknu a roztáhl závěsy. “Ráno sem jde oknem slunce a když půjdete… jo, támhle na tu stranu, tak je tam obchod s potravinami. Má teda jen do deseti, ale kdo potřebuje v noci nakupovat? My ne, tou dobou jsme už v posteli. A tady, vidíte?” pustil závěs a přešel ke kuchyňské lince. “Máme kávovar… jo, jo, vím, že bych neměl pít kafe, ale není to, jako bych pil pivo nebo něco… to nepiju. A pak tu máme taky tuhle věc. Dělá se v ní čaj. Sammy má čaj rád,” ukázal na hrnec k dělání čaje a pak přešel k lednici, kterou suverénně otevřel. Po poslední pijatice, co se tu konala, nechtěl alkohol chvíli vidět a tak pack piv přenechal chlapům z protějšího bytu. Proto mohl s klidem ukázat krásně plnou lednici, kde byla zelenina, sýry, šunka, mléko, džus, láhev coly a dokonce nějaké jogurty, protože ty měl Sam rád. Obsah vedlejšího mrazáku by tak veselý nebyl, bylo tam hodně mražených pizz, burít, burgerů a podobných věcí, ale… hej! Kdo ve Státech se takhle nestravoval? “A máme plnou lednici jídla… A koupelnu! Máme koupelnu s čistou, teplou vodou. Chcete vidět koupelnu?”

“Chápeme, o co se snažíš,” zastavil ho Alfa po cestě ke koupelně. “Bez ohledu na to, jak dobře to tu vypadá, vás tu nemůžeme nechat samotné.”

“Proč ne? Sami uznáváte, že je to tu pro štěně dobré místo a já se o Sama starám už roky. Dělal jsem to, i když s námi náš Alfa byl. Zvládnu se o něj bez problémů starat dál.”

“Deane… srdíčko,” přerušila ho tentokrát Beta a s mírným, soucitným výrazem k němu vykročila. “Kdo za tohle všechno platí?” zeptala se tak hloupě jemně.

“Říkal jsem… patří to rodinnému příteli.”

Moseleyová se obrátila na svého kolegu, který vážně přikývl, jakoby vzájemně vyměnili otázku a odpověď zatracenou telepatií nebo čím.

“Cítím tu Alfy. Dva, kteří určitě nejsou jejich příbuzní,” pronesl Alfa s malým kývnutím směrem k Deanovi a Samovi, než se obrátil zpět na svou kolegyni. “Omega není spářený, ale jsem si jistý, že bude označený.”

“Ukážeš nám krk, prosím?” požádala ho Beta důrazně.

Sevřel rty a neodpustil si vzdorovitý výraz, když ukázal nejdřív nedotčené rameno a pak to na kterém měl blednoucí cucflek. Samozřejmě, že se oči obou dospělých upřely na jeho rameno, ale Dean zachoval klid, protože si byl jistý, že otisk nemůžou nijak spojit s Castielem. Nebyl tam otisk zubů, na to si dal Alfa pozor, a znamení bylo tak staré, že ani nevypadalo, jako od Alfy.

“To mám od jedné holky ze školy.” Natáhl si košili zpátky na rameno. “Jen jsme se trochu bavili. Nic velkýho nebo trvalýho, chápete?”

Nemusel být nijak moc všímavý, aby mu bylo jasné, že mu nevěří ani slovo. A musel si přiznat, že ho to ani nepřekvapuje. To by musel mít štěstí, aby mu uvěřili a kdy měl Dean naposledy štěstí? Téměř nikdy. Jedinou dobrou a šťastnou událostí bylo jeho náhodné setkání s Casem, i když i to by leckdo považoval spíš za smůlu. Být mafiánský manžílek nebylo společností zrovna považováno za šťastnou kariéru. Dean to ale viděl jako štěstí… které ho teď samozřejmě naprosto opustilo.

Čím ale překvapený byl, bylo, když se Moseleyová obrátila na Sama:

“Můžeš nám také ukázat krk?”

Malý Alfa, dosud jako vždycky tiše a nenápadně stojící kousek od dveří, překvapeně zamrkal a pak se jeho výraz změnil v nesouhlas.

“Proč?” zeptal se defenzivně.

“Prosím, Alfo.”

Nad tím, že starší Beta použila jeho sekundární označení se Sam trochu zamračil a potom, co vrhl rychlý pohled na druhého Alfu v místnosti a i na Deana, nakonec udělal, co mu bylo řečeno. Ukázal jednu a pak i druhou stranu svého krku, samozřejmě dokonale nedotčenou. Který Alfa by si označoval Alfa štěně jinak než pachem? Poloviční kousnutí bylo jen pro… no ty, co spolu měli romantický vztah a spali spolu, ne… tak počkat! Ti idioti si mysleli, že by se Castiel dotkl Sammyho?! To byla taková absurdní hloupost! Jak se mohli opovážit říkat o jeho Alfovi takové věci? Jo, nebyl svatý, to ani trochu ne. Byl to bývalý nájemný vrah a šéfoval zločinecké síti ovládající New York, ale nebyl žádné zatracený pedofil!

Se zatnutou čelistí i pěstmi udělal krok kupředu a tvrdě se na tyhle dva vládní šašky podíval. Musel svého Alfu bránit, to chtěla jeho Omega a jeho instinkty, ale zarazil se a připomněl si, co mu Cas řekl, že má říkat. 

“Vím, co si myslíte, ale není to tak. Nechal nás bydlet v tomhle bytě, protože je to bezpečnější a pohodlnější než v motelu.”

“Vím, že je to pro tebe těžké pochopit, Omego, ale starší Alfové nedávají mladým Omegám, jako jsi ty, nic jen tak zadarmo,” prohlásil ten zasraný Uzel, jako kdyby skutečně něco věděl o Castielovi a Deanovi. Byl prostě idiotský Alfa a tak si myslel, že má vždycky pravdu.

“Jsme Spříznění druhové. Proto nám pomáhá.”

“Jsem si jistá, že to ti řekl, ale není to pravda,” řekl Beta se stejnou jistotou, přitom nevěděla a nechápala nic. “Namluvil ti to, jen abys mu důvěřoval a postaral se o vás, když vás otec opustil, aby ses mu cítil zavázaný. Nemá dobré úmysly, s tebou a nejspíš ani s tvým bratrem.”

“Nemluvte se mnou, jako bych měl pět. Nejsem hloupý a vím o co Alfům jde, ale tohle je jiné,” řekl ostře. “Vidíte, že mě nespářil ani mě neoznačil a neudělal nic, co se nesmí, jo? Nespali jsme spolu. Jsme jenom přátelé.”

“Jestli je to tak, nebude ti vadit říct nám jeho jméno.”

“Castiel Novak…. ne… ne, počkat… jeho pravé jméno je Ivan. Ivan Novak, ale říká si Castiel,” odpověděl bez mrknutí. V paměti měl, že nemá zapírat, že Case zná a tak se tím řídil. A zřejmě to byla dobrá instrukce, protože jak Alfa, tak Beta vypadali na chvíli překvapení tím, že jim s takovým klidem řekl Alfovo jméno.

“A byl bys ochotný podrobit se vyšetření?”

“Jakému?” Zamračil se na Alfu, který to navrhl.

“Celkové prohlídce a gynekologickému vyšetření za asistence policie.”

Ta představa se mu nelíbila z mnoha důvodů, už jen proto, že nenáviděl doktory a jedno vyšetření těsně po prvním hárání mu vystačilo na celý život. Ale… Alfa mu řekl, že má spolupracovat. Počítalo se do toho i tohle? Mohli zjistit něco, co by Casovi uškodilo? Co by vlastně mohli zjistit? Nebyl si úplně jistý, ale pochyboval, že by doktor mohl zjistit jestli někdy vzal do zadku Alfa péro nebo vůbec péro. Sex na člověku neudělal žádnou trvalou značku. Nezměnilo vás to. Navíc spolu nikdy skutečně nespali a byl si naprosto jistý, že nikdo nemůže zjistit jestli někomu vykouřil nebo někdo kouřil jemu. Možná tak, kdyby to udělal dneska nebo včera, to by možná šlo. Viděl dost kriminálek a věděl o důkazech DNA. Jenže Alfu viděl naposledy ve čtvrtek. Sotva na něm zůstal Castielův pach, natožpak cokoliv jiného.

Takže jo, sebevíc se mu to nelíbilo, tohle byl způsob, jak je přesvědčit, že jsou s Casem ‘jenom přátelé’, protože když nic nenajdou a když bude trvat na tom, že spolu nikdy nespali, tak nebudou mít nic, co by mohli proti Alfovi použít. Jasně, možná nebylo správné, že by je cizí, starší muž nechával u sebe bydlet, ale asi to nebylo nezákonné a pokud, tak to nebylo na roky vězení za… za to, z čeho by Castiela obvinili, kdyby vyšla najevo skutečná pravda.

Jediný problém byl jeho hárání.

“To… nemůžu. Nejde to. Ne teď,” odmítl, což bylo jasně to, co očekávalo a tak se rozhodl jít ven s pravým důvodem. “Nejde to, protože… moje hárání je tady. Začne to za den nebo dva… Můžete si čuchnout, Alfo, pokud mi nevěříte,” vybídl Alfu, udělal krok kupředu a naklonil hlavu na stranu, aby odhalil svou pachovou žlázu. Neudělal to rád, ale byl ochotný to snést, aby dokázal, že říká pravdu. A byl si také jistý, že je jeho pach předhárání dostatečně silný, aby se prosadil i pod čerstvě nastříkanými blokátory, jen si musel Alfa čichnout dostatečně zblízka.

Kupodivu se Alfa podíval na svou Beta kolegyni, které mu dala souhlas mírným přikývnutím, i když se při tom trochu mračila. Potom k němu Alfa přistoupil a naklonil se, aby si k Deanovi přičichl ze zdvořilé vzdálenosti. Žádné hrubé, hlasité čenichání, jen několik dlouhých nádechů, než se opět narovnal a ustoupil.

“Je to slabé, zakryté čerstvými blokátory, ale je to tak. Jeho hárání je blízko.”

“Tím spíš by se na tebe měl podívat doktor, pokud s tím budeš souhlasit,” řekl Moseleyová.

“Jde to teď, když…?” Zamračil se.

“Jistě.”

“Fajn. Tak jo. Udělám cokoliv, abych vám dokázal, že říkám pravdu.”

“V tom případě si jděte sbalit své věci,” požádala je Beta měkce.

V zádech cítil Sammyho napůl tázavý a napůl napnutý výraz. Obrátil se k němu a uviděl v bratrových očích tichou otázku, jestli budou dál spolupracovat nebo jestli se pokusí utéct. Rychle se přes Samovu hlavu podíval na dveře. Byla tu ta možnost. Mohl by utíkat. Alfa byl dostatečně daleko, aby mu unikli a protože měl pořád v ruce klíče, možná by je stihl v bytě zamknout, ale Castielovi rozkazy byly jasné a srozumitelné. Spolupracovat.

“Jdi si zabalit, štěně,” vyzval Sammyho k jeho jasné nelibosti.

Malý Alfa vrhl zamračený pohled směrem ke staršímu Alfovi, než zvedl hlavu a předsadil bradu v póze, ale udělal, co mu Dean řekl a zašel do svého pokoje. Dean se naposledy podíval na oba sociální pracovníky a sám se vydal do své ložnice.

Cítil, že ho následovala Mosleyová. Vnímal její ochrannou přítomnost a proto otevřel skříň opatrně a dveře nechal tak, aby nemohla vidět, co je uvnitř, i když se postavila blízko postele. Nechával většinu jejich zbraní v tašce uložené právě na dně skříně. Taška tam nebyla. Alfovi muži ji stihli odnést. To bylo velké ulehčení. Otevřel skříň dokořán, naopak, aby ukázal, že nemá co skrývat, vytáhl prázdnou tašku na své věci a začal do ní strkat těch pár svršků, které měl. Rychlé balení. S tím už měl zkušenosti.

Netrvalo to víc než pár minut, než měl zabalíno a když se obrátil, střetl se s milým úsměvem rozložité Bety.

“Připraven jít, srdíčko?”

“Jasně. Připraven na všechno,” odvětil, nahodil si tašku na rameno a vyšel z ložnice, doprovázený Mosleyovou jakoby byla jeho stín.

Sam už měl taky zbaleno a čekal u dveří strážený Alfou Clarksonem, který se mu tyčil po pravici a zatarasoval východ spíš, aby mu zabránil utéct než aby ho chránil nebo tak něco. Dean se staršímu Alfovi podíval zamračeně do očí, pak dal Sammymu ruku ochranářsky na záda a naznačil, že chtějí vyjít z bytu. Alfa jim otevřel dveře.

Nepoděkoval nebo tak něco, jen vyšel a počkal, až budou všichni venku a pak řádně zamkl všechny zámky. Krátce zaváhal, co s klíčema. Nevěděl, kam půjde a nechtěl, aby se klíče k Alfově doupěti a jeho hnízdu dostali do rukou někomu nepovolanému. Neměl ale moc jiných možností, než ho strčit zpátky do kapsy, snad kromě toho, že by je dal chlapů v protějším bytě. Ty ale nehodlal prozradit. Strčil tedy klíče do kapsy kam patřily.

V tichosti sjeli výtahem dolů a jakmile se ocitli na ulici, Dean znovu vyhledal pohledem Toyotu, která zatím přeparkovala na protější stranu ulice. Tohle byla opravdu poslední šance, ale Alfovy rozkazy byly jasné a nesměl se jim vzpírat.

“Pojď, Deane, pojedeš se mnou,” vyzvala ho Mosleyová.

Zamračil se. Nelíbilo se mu, že by byl oddělený od Sama a nelíbilo se mu to mnohem víc, než kdy jindy.

“Proč by měl jet s vámi?” zeptal se Sam, který mu přistoupil po bok, narovnal se a zaujal ochrannou Alfa pózu nebo přinejmenším něco, co tak vypadalo.

“Tvůj bratr musí jít do nemocnice…”
“A já půjdu s ním,” přerušil ji Sammy nevybíravě.

“To nejde,” odmítl Alfa Clarkson. “Pro tebe už je vybraná rodina, kde se o tebe postarají a tvůj bratr půjde do Omega útulku.”

“Ne, já ho neopustím! Buď půjde se mnou nebo s vámi nepůjde ani jeden z nás!” rozhodl se Sammy rázně s překvapivou silou a odhodláním a dokonce to řekl pravým Alfo tónem, který u něj zněl tak zvláště nepatřičně.

“To není možné, Alfo. Omegy a Alfy nemohou být umístěné v jedné pěstounské péči. V Omega útulku bude tvůj bratr v bezpečí. Dobře se o něj postarají a bude spokojený a šťastný, protože bude ve společnosti jiných Omeg.”

“Nikdy nebude spokojený a šťastný, když nebudeme spolu,” odmítl Sam. “A co jeho hárání? Potřebuje mě, abych ho chránil! Nedovolím, abyste ho ode mě odvedl! Je to moje Omega!” Zavrčení, které vyšlo z hrdla malého Alfy bylo hluboké a plné vzteku a snad to bylo Deanovým blížícím se háráním, ale ve skutečnosti cítil vliv Samova Alfy na jeho Omegu. Nebylo to nic podobnému neurčitému pocitu, že se chce podřídit, který měl kdesi v koutku mysli kdykoliv potkal nějakého Alfu. Tohle bylo jiné. Bylo to, jako kdyby se na svého bratra podíval poprvé za celý svůj život a jeho Omega mu řekla To je tvoje štěně, ale je to také Alfa a zaslouží si respekt, protože tě chce chránit.

Pořád byl ale Sam dítě a tyhle nové Alfa sračky co mu v poslední době motaly hlavy na něj byly asi příliš. Jeho pach se naplnil tak intenzivním smradem skaženého oleje, že z toho bylo Deanovi skoro špatně a kolem duhovek se objevily rudé kruhy, které byly předzvěstí vzteku. Dean si neuměl pomoc, a nejspíš to bylo zesílené i jeho předháráním, ale cítil nutkání Sama uklidnit a ve skutečnosti cítil i vlastní sladký pach, který si prorazil cestu přes blokátory.

“Same… Same… Alfo!” oslovil ho dvakrát jeho jménem, což nemělo velký efekt, a potřetí jeho označením, což překvapivě zabralo a Sam k němu obrátil hlavu. “To je dobré, Alfo, ano?” řekl, zabořil mu ruku do vlasů na zátylku a přitáhl si ho k sobě. “Dívej se na mě, kámo,” přiměl ho silou velitelského hlasu, aby mu věnoval plnou pozornost. “Bude to v pořádku. Já budu v pohodě. Zvládnu to, jasné?”

“Ale, Deane…”

“Všechno bude dobré, kamaráde. Ty teď půjdeš s Alfou Clarksonem a budeš dělat všechno, co ti řekne. A u těch lidí, kam tě dají, se budeš chovat slušně, jasné? Budeš je poslouchat, budeš chodit do školy, budeš se učit a dělat úkoly a jíst zatracenou slaninu, když ti řeknou, abys ji jedl, protože jestli ne… jestli mi tam uděláš ostudu, tak přijdu a nakopu ti zadek, rozumíš? Nezapomínej, že jsem tě vychoval a vychoval jsem tě zatraceně dobře! Tak mi nekaž jméno. Jsme jasný?” Sammy sevřel rty a jeho oči, na jednu stranu plné potlačovaného hněvu a náznaků červené, ale na druhou stranu i slz, byly upřené vzdorovitě do Deanových očí, jakoby ho tím chtěl donutit se podřídil. Dean mu místo toho sevřel pevně zátylek. “Tak jsme?!”

Trvalo to dlouho, déle než obvykle, než Sam konečně sklopil pohled a hlavu v gestu podvolení se.

“Jo, jsme…” 

Dean už nic dalšího neřekl, jen si malého Alfu přitáhl k sobě a přitiskl si jeho hlavu do ramene, zatímco zabořil nos do přerostlých vlasů a dýchal jeho pach. Vůni jeho štěněte, jeho malého bratra. A snažil se ji zapamatovat.

“Ať se stane cokoliv, Sammy, najdu si tě,” slíbil mu šeptem do ucha, než mu vtiskl rychlý polibek do vlasů a ustoupil. “A teď už padej!” vyzval ho ostře a udělal krok vzad.

Bylo těžké vidět, jak se v Samových očích blesklo něco jako ublížení a to, jak se jeho pach naplnil odehnaným štěnětem, ale bylo lepší, když to ukončí trochu ostře. Snazší pro ně pro oba.

Knedlík v krku ho ale dusil a oči pálily neprolitými slzami a jeho Omega, předháráním tak podivně rozvláčná a otupělá, byla stočená do klubíčka kdesi v rohu, protože přicházela o své štěně. Ale on ji držel pevně vzadu, nebo alespoň tak pevně, jak teď dokázal. Nebylo to naposledy, co Sammyho vidí. Jeho Alfa se o to postará. Zajistí, že bude mít své štěně zase u sebe, dřív nebo později, protože Alfa to řekl. Slíbil to při jejich prvním řádném setkání. A Dean mu věřil. Věřil mu celým zatraceným srdcem a hlavou i tělem a prostě vším.

Malý Alfa se konečně odvrátil, ještě naposledy se podíval na Alfu Clarksona, než vykročil k autu.

Dean bez pohybu sledoval jeho vzdalující se záda, dokud nezmizel na zadním sedadle a díval se i dál, když auto vyjelo ze svého parkovacího místa a vydalo se pryč ulicí. Musel vyzařovat dost neochoty se pohnout, aby ho Mosleyová nenutila nastoupit.

Auto konečně zabočilo za roh a zmizelo. V ten okamžik Deana polila směsice návalu horka a podivného chladu, který ještě nikdy nezažil. Bylo to silné, dusivé, všechny vnitřnosti se mu v těle obrátily a nohy mu nepříjemně zvláčněly. Na nepříjemnou vteřinu se bál, že by mohl upadnout, takže se chytl střechy auta, vedle kterého stál a dlouze vydechl. V ten okamžik mu teplá ruka s tmavě fialovými nehty spočinula na holém zápěstí.

“Musíš pomalu dýchat, srdíčko. Hezky se mou… nádech a výdech…” vybídla ho Mosleyová.

Ostře se na ni podíval. Co si kurva myslela? Že je děcko? Slabá, nanicovatá Omega? Že chce její pomoc? Všechny tyhle sračky byly její vina. Kdyby je nechali na pokoji, tak by touhle dobou Samovi ohříval mražené lasagně a chystal se na své hárání, které by strávil v Castielově milující náruči. Místo toho přišel o své štěně a skončí v nějakém zkurveném útulku.

Mohla si strčit svůj soucit a svou slabou, ale pečující Beta vůni do prdele. Dean od ní nic nechtěl.

S procítěným zavrčením, které ji donutila překvapeně ucuknout, vytrhl svou ruku spod její.

“Nechte mě na pokoji!” zavrčel a ukázal tesáky. “Tohle všechno je vaše vina! Nikdo vás nepotřebuje! Jen berete štěňata jejim Omegám a ničíte rodiny. Jste jen zatracené federální krysy! Nestojíte mi ani za odplivnutí!” vyvalil na ní veškerou svou zlosti,prudce otevřel dvířka jejího auta, čímž ji donutil uskočil dozadu a vlezl do auta než za sebou dveře s třísknutím zavřel.

Nevěděl, co ho teď čeká, ale byl odhodlaný si udržet svůj vztek a projít tím se vztyčenou hlavou. A pak… pak, až bude zpátky v Alfově náruči a Sammyho bude mít zase doma… tehdy nebude mít problém říct jména lidí, kteří mají zmizet.

---

45. kapitola – 47. kapitola