“Říkal jste, že je to otázka dní a teď tvrdíte, že to může trvat měsíce?!” zeptal se Castiel a stěží při tom udržel svého Alfu, aby se nedostal napovrch a nezakousl se Shurleymu do krku. Racionálně věděl, že zabít tohohle malého židáka by ničemu neprospělo. Nezajistil by tím, že dostane svého Omegu zpět. Také by musel hledat nového důvěryhodného právníka a navíc nějak vysvětlit, proč tak veřejně známá osoba, která je s ním spojená, někam ze dne na den zmizela. Ne, zabít Shurleyho by nepřineslo nic dobré, ale zlámat mu pár prstů nebo vytrhat pár zubů… Jeho Alfa souhlasně zamručel. Bolest uměla lidi velice dobře motivovat.
“Ano, to jsem říkal, Alfo, ale to bylo dřív, než se situace tak dramaticky zkomplikovala,” odpověděl mu právník. “Musíte pochopit, že teď je na Omegu Winchester uvaleno ochranné opatření, protože je považován za nezletilou oběť trestného činu. Dokud nebude vyšetřování oficiálně postoupeno k soudu, odloženo nebo jinak ukončeno, není pravděpodobné, že by soudce souhlasil s Alfa péčí. Zejména pokud byste o ni zažádal vy,” zdůraznil způsobem, který se Castielovi nelíbil. Zvláště ten tón.
“Ještě před pár dny jsem pro vás byl ideální kandidát.”
“To bylo předtím, než jste ho ubytoval ve svém bytě, dal mu přístup k vašim kontům a ukazoval se s ním na veřejnosti. Za takových podmínek je jen otázka času, kdy se stanete oficiálně podezřelým. Už teď jste, podle mých zdrojů hlavní zájmová osoba…”
Přimhouřenýma očima sjel právníka, který se nejen tvářil, ale mluvil s naprostou suverenitou. Jakoby to nebyl Castiel, kterému vděčil za všechno, co teď měl. Za dům na dobré adrese, hedvábné košile a boty na míru, za drahá sportovní auta a za všechny možnosti nabízené životem, který mu Castiel dal. Malému židovskému červovi až příliš narostl hřebínek. Možná si i myslel, že jsou si s Castielem rovni. Bylo načase mu připomenout jeho místo.
Pomalu odložil hořící cigaretu do popelníku a vstal.
Postřehl, jak se Yuri zvedl z pohovky a Boris položil skleničku s colou a začal se blížit podél baru jejich směrem. Nevěnoval jim ale příliš pozornosti, jen pomalu, kontrolujíc každý svůj pohyb, předstoupil před Shurleyho a upřel na něj pohled.
“Naznačujete snad, že je to má vina?” zeptal se a tentokrát už trochu vycenil zuby.
Právníkův výraz, do té chvíle jen trochu ostražitý, se rychle změnil. K ostražitosti se přidala nejistota a počínající strach. Shurley trochu cukl hlavou, jakoby odolával nutkání sklonit hlavu a ukázat krk, ale pak tomu nutkání podlehl, nechal klesnout ramena a naklonil hlavu na stranu, odhalujíce kousek hrdla s tepající žílou skrytou za perfektně naškrobeným límečkem.
Castielův Alfa souhlasně zavrčel a bleskl z koutku jeho mysli zuby v potěšeném úsměvu. Tohle se mu líbilo mnohem víc. Když se tahle malá, divně smrdící Omega sklonila přesně tak, jak to měli udělat všechny Omegy, ale i Bety a Alfové, kteří Castielovi patřili.
“Ne, ovšemže ne, Alfo,” řekl rychle právník, hlavu pořád skloněnou, ale očima při každém druhém slově zabloudil ke Castielovi a vždy na pár sekund nechal jejich pohledy o sebe zavadit. “Ale jsem váš právník. Platíte si za moje služby a moje rady. Nemůžu ovlivnit, co se stane, když se rozhodnete, že se mými radami nebudete řídit.”
“Da, da. Chápu vás, Shurley,” protáhl s lehkostí, skoro až zavrněním, položil jednu ruku Shurleymu na rameno a druhou mu začal upravovat kravatu. V první chvíli sice malý žid strnul, ale když získal dojem, že mu od Castiela nic nehrozí, uvolnil se a ve skutečnosti i zvedl pohled a vyloudil na rtech si cosi jako ulehčený úsměv. Castiel mu opětoval jak pohled tak úsměv, který nechal přejít do zavrčení a vycenil zuby přesně ve stejnou chvíli, kdy chytl kravatu i druhou rukou a prudce stáhl. Uzel se Shurleymu zakousl do krku.
Právník vyděšeně zachrčel, jednu ruku zachytil za za svůj límec a druhou drapl Castielovo zápěstí v zoufalém stisku. Sevřel překvapivě pevně na někoho tak malého a evidentně slabého, ale samozřejmě ne dost, aby dokázal zranit Alfu. Ne, když měl Castiel všechny pevné alfa svaly a tvrdé kosti, které dokázal zlámat jedině jiný Alfa nebo průmyslový lis. Bylo to jen zábavné. Jeho vnitřní Alfa potěšeně zavrčel nad zoufalou obranou své kořisti a Castiel si zase užil pohled do vystrašené tváře malého mužíčka.
“Ale vy zase musíte pochopit mě.” Dál ho pevně držel, dost na to, aby mu přiškrtil přívod vzduchu, ale ne tolik, aby Shurley ztratil vědomí. “Můj Omega, můj Spřízněný druh, je pryč už pět dní a to mého Alfu velmi frustruje. Nemám trpělivost zabývat se vaší neschopností a už vůbec ne vaší drzostí.” Naklonil se kupředu, takže se rty téměř dotkl právníkova ucha. “Očekávám, že zajistíte, aby mi můj majetek vrátili, ale pokud ne… budu nucen si najít jiného právníka a to nikdo z nás nechce. Není to tak?” zeptal se a odtáhl se natolik, aby se mohl Shurleymu podívat do tváře.
“Nee… nech-ce,” zachrčel židovský skřet přes průdušku ovinutou kravatou, z koutku oka mu sklouzla slza a přes všechny vrstvy nechutně chemických voňavek, kterými kryl svůj pach, se konečně prodral závan strachu.
Castielovi nozdry se roztáhly, jak nasál vzduch
“Jsem rád, že si rozumíme… malen’kaya Omega,” dodal, když Shurleyho pouštěl, a s pobavením sledoval výraz překvapení, který přeběhl právníkovi přes tvář a odrazil se mu v očích, které ke Castielovi rychle zvedl, i když zároveň lapal po pořádné dávce čerstvého vzduchu, která se mu dostala do plic.
Mohl klidně využít absurdních Amerických zákonů a nechat si vymazat své sekundární pohlaví ze všech dokladů, mohl si zbrousil zuby, používat blokátory a nejspíš i supresiva a mohl se pokrýt litrem ovocného parfému, ale nebylo mu to k ničemu. Skutečný Alfa vždy poznal Omegu, Castiela nevyjímaje, i když neměl pach Omeg rád. S výjimkou toho Deanova.
“Předpokládám,” odvrátil se od právníka, vzal z popelníku cigaretu a potáhl, než pokračoval, propouštěje kouř mezi slovy, “že teď už máte nějaké nápady, jak získat mého Omegu zpět. Mám pravdu?” obrátil se s otázkou na Shurleyho a mírně pozvedl obočí.
“Měli bychom… echrm… zajít na policii,” vypadlo z pobledlého právníka upravujícího si nervozně příliš utaženou kravatu a zmuchlanou košili.
Castiel přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu. Možná Omegu přiškrtil moc.
“Proč?”
Právník se k němu pomalu otočil, ale nepodíval se mu přímo do očí.
“Je to otázka… echrm… vaší dobré reputace,” pustil se Shurley do vysvětlování. “Máte bezúhonnou pověst a bezúhonní lidé s policií spolupracují, samozřejmě… chrrrm… za patřičné podpory svých právních zástupců. Když půjdete na policii dřív, než budete oficiálně předvolán, bude to vypadat, že jste vstřícný a spolupracující a že nemáte co skrývat. A to bude taky naše oficiální stanovisko. Nemáte co skrývat. S Omegou Winchesterem se znáte, několikrát jste se sešli a jste Spříznění Druhové, ale není mezi vámi vztah nevhodné povahy.”
“Chápu,” přitakal, sáhl po krabičce cigaret ležící na baru, otevřel ji, krabičkou klepl a pak ústy vytáhl jednu z cigaret, která vyskočila. Nakonec použil nedopalek, který svíral prsty, aby si připálil a pak ho uhasil v téměř plném popelníku. “Pomůže mi to s procesem osvojení mého Omegy?”
“V první řadě vás musíme udržet mimo vězení.”
Ačkoliv ve vězení nikdy nebyl, neměl z něho žádné obavy, ale Shurley měl pravdu. Bylo v zájmu Bratvy, aby se udržel na svobodě. Ostatně to, že měl neposkvrněný rejstřík a mohl bez obav dohlížet jak na jejich černé obchody tak i ty legální, nebyla zásluha jen štěstí a jeho vlastních schopností, ale celého Bratrstva. Dlužil jim svou vlastní dobrou pověst a pokud si ji udržet znamenalo naoko spolupracovat s policejníma sukama, tak to udělá.
“Dobře. Kdy?”
“Co nejdřív. Zítra by to bylo nejlepší,” navrhl právník, který evidentně nechtěl ztrácet čas.
“Odpoledne se pro vás stavím ve vaší kanceláří. A Shurley…” Přiblížil se k malému právníkovi, který se okamžitě nahrbil a poslušně sklonil hlavu. “Jestli váš plán nevyjde, učiním vás za to osobně odpovědným,” varoval ho, aby měl na paměti, že se musí opravdu hodně snažil.
Potom kolem něj prošel a zamířil za bar do kanceláře. Boris se pohnul, aby ho následoval, takže mu věnoval kosý pohled a pohybem ruky ho zastavil. Chtěl být chvíli sám. Všechno v něm vřelo vzteky, cítil se frustrovaně a… měl strach o Deana. Opravdový strach. A to byl takový zvláštní pocit. Pamatoval si ho, ale nebyl si jistý, kdy ho cítil naposledy. Kdy se naposledy o někoho staral tak hluboce, že když pomyslel, jak vzdálený mu jeho Omega je, tak se mu fyzicky svíralo hrdlo.
Prošel zrcadlovými dveřmi za barem do malé chodby. První dveře vpravo vedly do skladu zásob, ty další do chodby ústící k výtahům a poslední do malé kanceláře. Zamířil k těm posledním a když otevíral dveře, vyfoukl obláček kouře.
Zavřel za sebou dveře a s výdechem se o ně opřel. Oči se mu sami zavřely, když znovu zhluboka potáhl z cigarety. Matně počítal, že to je dneska už jeho dvacátá pátá a to ještě nebyl ani šest odpoledne. Jeho předsevzetí kouřit s mírou a udržet rovnováhu mezi svou láskou k nikotinu a touhou otupit si čich a svými trpícími plícemi, vyletěla komínem někdy… hořce se ušklíbl. Někdy pár dní potom, co se poprvé setkal se svým Omegou. Jen to, že ho nemá nablízku bylo v určitých okamžicích mučivé. Jeho Alfa se v nepravidelných intervalech stavěl na zadní a vrčel v zoufalé potřebě po svém Omegovi. V těch okamžicích nechtěl Castiel nic jiného, než se rozjet za Deanem a klidně ho i násilím unést, jen aby ho mohl zamknout ve svém doupěti, kam patřil. Tuhle potřebu dokázal uhasit jen cigaretou a svůj nynější strach taky.
Znovu potáhl a tentokrát podržel kouř v plicích co nejdále, i když to pálilo a plíce protestovali nad takovým zacházením. A zároveň sáhl do kapsy, aby vytáhl mobil.
Začal kouř pomalu vyfukovat mezi téměř semknutými rty a otevřel konverzaci s Deanem. Omega ve své poslední zprávě psal, že ho vezou do Omega útulku jménem Sun Hill. Nebylo těžké si to místo obratem vyhledat a ujistit se, že je na Crowleyho území, což znamenalo, že mu mohl poskytnout ochranu svých mužů. A to bylo také to poslední, co Deanovi napsal, ujištění, že bude mít své lidi stále nablízku a že musí Omega počkat nanejvýš pár dní, než ho dostane ven. Nedostal odpověď. Nedostal ji ani další den. Nedostal ji do teď.
Pět zasraných dní ticha. Jeho Dean nikdy tak dlouho nemlčel. Přicházel od něj soustavný proud nesouvisejících zpráv. Stížnosti na učitele a vyučování. Postřehy o seriálech a filmech, které se nakonec Castiel přestal obtěžovat googlit, protože u vyprávění o nich Dean nevydržel ani pět minut. Odkazy na hudbu, obrázky veteránů a starých motocyklů nebo jenom zprávy plné emotikonů. Zpráva od jeho Omegy ho čekala na mobilu po probuzení a byla to taky často Deanova slova, která jako poslední četl předtím, než zavřel oči a alespoň se pokusil usnout. A celodenní proud pípání a vibrování mobilu se stal doslova součástí jeho života.
Ticho, které následovalo potom, co se za Omegou zavřely dveře Sun Hill, bylo ubíjející a varovné. Jeho Dean by se nikdy neodmlčel na několik dní, pokud by se mu něco nestalo.
Ano, mohl to svést na jeho hárání, které určitě muselo už dávno přijít, ale to ho příliš neuklidňovalo. Jeho Omega, jeho Spřízněný druh, kterému měl povinnost být po boku a postarat se o něj, byl během svého času daleko od něj. A to v něm vzbuzovalo zuřivost z mnoha důvodů. Nesplnil svou povinnost jako Alfa, jeho Dean musel sám trpět a kromě toho se Castielovy instinkty naplno ozývaly a jeho vnitřní Alfa byl částečně vzteklý a částečně zmatený, kde je jeho Druh a kde je slíbené Omega hárání a budoucí štěňata. Už od chvíle, kdy poprvé pocítil Deanovo předhárání se cítil jako nadržený pes. Stačila jen myšlenka na Omegu, aby se jeho pták postavil do pozoru a hlavně nechtěl dolů. Pusa se mu naplnila slinami, které byly cítit po jeho vlastní Alfa vůni a jeho dásně svrběly a bolely, jak se tesák snažil prodat ven. A nejednou se v noci probudil s tesákem venku a na polštáři, kde byla vlhká skvrna od slin. Takové věci se mu nestávaly od puberty a s každým dnem, kdy se Deanovo hárání blížilo, to bylo horší.
Ve skutečnosti to došlo tak daleko, že se raději od Omegy držel dál, aby mohl bezpečně splnit svůj slib udělat Deanovo první společné hárání nezapomenutelným. Kéž by to tak neudělal… Kdyby si místo toho vzal Deana k sobě do doupěte, byl by jeho Omega v bezpečí ve chvíli, kdy si pro něj přišly úřady. Pak by se Dean Winchester jednoduše ztratil a objevil by se někdo jiný, osmnáctiletý mladý Omega, který nemá s Deanem Winchesterem nic společného a který spokojeně žije v Castielově bytě.
Potáhl z cigarety tak prudce a zhluboka, že žhavá špička lízla filtr. Sakra! Potřeboval další, ale jeho bolavé plíce na to měly jiný názor. Potřebovaly chvíli pauzu, takže několika kroky přistoupil k nedalekému malému barovému stolku a nalil si plnou skleničku z nejbližší karafy. Obrátil ji do sebe a okamžitě se znechuceně zašklebil. Byl to jeden z těch Balthazarových francouzských vinných likérů, které chutnaly jako vínové lipo stočené do lahve a okořeněné pár panáky levné vodky. Nesnášel tyhle tlamolepy.
Když si naléval další sklenku, tak se tentokrát pořádně podíval, co si dává a s uspokojením zjistil, že je to bourbon. Toho už se napil o něco pomaleji a vychutnal si jeho příjemně teplou chuť a strukturu, zatímco se v myšlenkách vrátil k tomu tak krásného plánu prostě jen změnit Deanovu identitu.
Bylo to lákavé, ale teď už nemožné a i předtím by to znamenalo setrvalé riziko, které si nemohl dovolit. Vše, co šlo, bylo třeba dělat legálně. Pečlivě ukrýt jejich obchodování v bludišti práva a zákonů a pod horami byrokracie. Tak hluboko, že i policejní svině budou mít problém se prokopat skrz. A nic, dokonce ani jeho Omega, to nesměl nijak zkompromitovat. Už teď se pohyboval na tenkém ledě a obvinění, které nad ním viselo, mohl být přinejmenším komplikace, ale teoreticky by mu mohlo i zlomit vaz.
Pomalu přešel k pohovce, posadil se a zatímco ucucával ze skleničky, se zadíval na akvárium na protější stěně.
Barevné rybky se vzájemně proplétaly a kroužily po akváriu, filtr tiše hučel a vzduchovadlo pouštělo do vody tenký proud jemných bublinek, které trochu rozechvívaly vodní rostliny, které vzduchování kryly. Osvětlení akvária bylo jediné světlo, které v místnosti svítilo, kromě tenkého led pásku nad podlahovou lištou, a dodávalo kanceláři uklidǔjící nádech. Ne, že by to pro tentokrát nějak zvlášť zabíralo. Castielův Alfa byl neklidný jako šelma zavřená v moc malé kleci a tahle malá místnost bez oken a jen s jedněmi dveřmi měla ve skutečnosti přesně opačný efekt, než jindy. Nepřinášela pocit bezpečí, ale spíš pocit, že je tu uvězněný. Uvězněný a neschopný jít a vzít si svého Omegu zpět.
Rty se mu ohrnuly, jak se mu z hrdla vydralo zavrčení. Pak se Castiel rozpřáhl a hodil sklenku se zbytkem alkoholu na protější zeď. Sklenice se roztříštila o oranžovou stěnu jen kousek od akvária a zanechala za sebou mokrou skvrnu.
Castiel sledoval, jak vlhkost stéká po stěně.
Tohle ve skutečnosti nijak nepomohlo.
S povzdechem sklouzl po pohovce, zavřel oči a zakryl si je předloktím.
Chtěl svého Omegu zpět a také ho zpět dostane. A když to nepůjde jinak, tak jakýmikoliv dostupnými prostředky.
°°0°°
“… a potom se jí zeptala, jestli si od obviněného vzala pití dobrovolně. No věřila bys tomu?” zeptala se rozhořčeně Ari. “Ona snad chce vzít výslech o dvacet let zpátky do doby, kdy se obětí všichni ptali, co měli na sobě. I kdyby si od něj vzala celou lahev ginu, neopravňuje ho to zbít ji, uvázat punčochu kolem krku a dvakrát znásilnit.”
“Už jsem proti Conleyové stála. Nebere na oběti ohled, je tvrdá a Alfa, ” podotkla Diana a trochu se zamračila při vzpomínce na vysokou Alfa ženu, která voněla po heřmánku a sodě na praní. A sebrala z kopírky poslední list papíru. Digitalizace v podání policejního ředitelství vypadala už posledních patnáct let tak, že všechno muselo být nejen zaznamenáno v počítačové databázi, ale tak jako obvykle vyhotoveno v několika papírových kopiích a uloženo v centrálním archivu hned vedle důkazu k nevyřešeným případům.
“A co váš případ? Prý je tam někdo s vysokým profilem…” nadhodila Ari a usrkl ze svého příjemně vonícího bylinkového čaje.
“Alfa Novak. Podnikatel původem z Ruska.”
“Toho Omegu si koupil?”
“Je to možné. Alfa John Winchester vypadá na typ, který by svého Omega syna klidně prodal,” souhlasila a založila papír do složky, než si ji dala pod loket a obrátila se přímo k Ari. “Roky nikde nepracoval, neodvádí žádné daně a má velké dluhy. Před dvanácti lety byla zavražděna jeho Omega družka a dům, ve kterém žili, vyhořel. Alfa Winchester byl podezřel jak z vraždy své ženy, tak ze zapálení domu, ale nebylo mu nic prokázáno. Důkazy vypovídaly jen o cizím zavinění a proto pojišťovna nevyplatila pojistku. Alfovi Winchesterovi zůstal dluh na hypotéce. Potřebuje peníze, hodně peněz, a Alfa Novak peníze má.”
“Předvoláte si Novaka?”
“Ne, máme v plánu ho zítra navštívit. Kapitán chce, abychom postupovali opatrně a diskrétně. Novak je velké zvíře a má dobré kontakty. Jeden z těch Alfů, co by na policejní stanici dobrovolně nepřišli.”
“No… tím si nejsem tak jistá,” podotkla Ari, jejíž pohled zabrousil přes Dianino rameno; Diana se nechápavě zamračila. “Něco mi říká, že támhle to,” kývla někam směrem za Dianu, “bude Alfa Novak.”
Diana se obrátila a její pohled okamžitě padl na dva muže, kteří mířili mezi stoly směrem k nim. Nemohlo být žádný pochyb o tom, že ten vyšší s tmavými vlasy a nápadně modrýma očima, je Alfa. Kráčel vzpřímeně, hlavu vysoce vztyčenou, ztělesnění sebejistoty, ale zároveň očima skenoval místnost, jak to měli Alfové ve zvyku, když se dostali na cizí území. Ale ani tento nepatrný projev obezřetnosti neměl žádný vliv na auru silné Alfa dominance, kterou kolem sebe šířil.
Druhý muž byl podstatně menší a přestože šel před Alfou, rozhodně nebudil tak dominantní dojem, i když i z něj vyzařovala sebejistota, které byla podtržená drahým oblekem a kufříkem, který nosili luxusní právníci.
I kdyby Diana neviděla fotografii Alfi Novaka, tak ano, snadno by odhadla, že tento Alfa a jeho právník nejsou typickými návštěvníky Oddělení pro zvláštní oběti.
Novakův právník s ní navázal oční kontakt, rychle ji sjel pohledem a nakonec se zdvořile a přátelsky usmál a zamířil přímo k ní. Diana mu pohled oplácela, ale postřehla, že Peter se zvedl, přesunul se jí po bok a zaujal typickou ochranou Alfa pózu. Nebyla nějak nápadná, ale byla podpořena ochranným Alfa pachem, který polechtal její citlivý nos.
“Myslím, že se vám tu nebudu plést,” podotkla Ari a rychle se vydala ke svému místu.
Novak a jeho právník se zastavili přímo před nimi. Diana zhluboka, ale nenápadně vdechla. Zatímco od právníka přicházel chemický pach nějaké ovocné voňavky, pod kterým ani svým na Betu citlivým čichem nedokázala rozpoznat žádné náznaky sekundárního pohlaví, tak od od Novaka se linul jasný Alfa pach. Nějaké ovoce, snad višně, a něco hořkého, obojí obohacené o těžký a intenzivní pižmový pach. Bylo víc, než zřejmé, že Novak nepoužíval blokátory, protože pravidelná aplikace blokátorů způsobila snížení funkčnosti pachových žláz. Alfy a Omegy, které používali blokátory měli slabší pach, i když zrovna neměli blokátory aplikovány. Tento Alfa nejenže necítil potřebu přijít na policejní stanici s blokátory, Dianě něco říkalo, že je na svůj pach hrdý a patří k těm, kteří si dávají pečlivě záležet, aby byla jejich vůně co nejintenzivnější.
“Dobrý den. Detektivové Ballard a Sheridanová?” zeptal se a záměrně zaměnil jejich jména. Starý trik, který měl navodit dojem, že právník není tak schopný, jak se snažil působit. Něco ve smyslu; jak by mohl být dobrý někdo, kdo si dokonce plete jména?
“Já jsem Alfa Sheridan a to je má Beta kolegyně detektiv Ballardová.”
“Ach… moje chyba. Omlouvám se,” odpověděl právník nevinnost sama. “Jsem Chuck Shurley z právní kanceláře Shurley a Edlund a to je můj klient Alfa Novak. Mám za to, že vyšetřujete případ, ve kterém figuruje Omega Winchester a že máte pravděpodobně nějaké otázky na mého klienta. Mám pravdu?”
Vyměnili si s Peterem rychlý pohled.
“Ano, několik bychom měli.”
“Výborně! Tak se do toho můžeme rovnou pustit…” nechal Shurley vyznít do ztracena a tázavě se podíval nejdřív na Petera a pak na Dianu.
“Jistě. Pojďte za mnou,” vyzval je Peter a vykročil směrem k výslechovým místnostem.
Shurley bez zaváhání následoval Petera, ale Alfa Novak zůstal stát a podíval se Dianě přímo do očí. Jeho pohled byl… chladný. Prostý jakéhokoliv citu a zároveň podivně pronikavý, jakoby se jí mohl podívat přímo do mysli. A plný Alfa dominance, ale ne toho příjemného druhu, jaký viděla v Peterových očích a v jeho chování a který ji, i jako Betu vedl se mu podřídit a přinášel pocit bezpečí. V tomhle bylo něco divokého, co vídala v očích Alfa zločinců. Nijak lépe a korektně se to popsat nedalo.
Najednou se Alfovy pronikavě modré oči přimhouřily a on naklonil hlavu na stranu takovým ptačím způsobem a jeho pohled zamířil směrem k Dianiným prsům. Zůstal na něj zírat bez špetky zdvořilosti, ale taky bez oplzlého zájmu. Nedělalo to jeho pohled o moc příjemnějším, to ne, ale přivedlo ji to na myšlenku, že se nedívá na její prsa, ale spíš na něco na jejím oblečení. Automaticky sklonila pohled, aby zkontrolovala, jestli nemá na blůze skvrnu. Ne, blůzu měla čistou a řádně zapnutou a jediné, co mohlo Novakovu pozornost upoutat byl její přívěsek.
Bezděčně ho urovnala a pak pokynula rukou.
“Až po vás, Alfo,” řekla zdvořile.
Alfa nijak neodpověděl, jen se obrátil a vykročil k Shurleymu a Peterovi, kteří na ně čekali. Diana si nechala dva kroky odstup a pak procesí uzavřela. K výslechovým místnostem museli projít celou kanceláří, takže to Dianě poskytlo možnost odložit dokumenty, které nesla a vzít ze stolu svůj tablet. Celá složka, včetně fotografií a všeho, co o Deanovi a Novakovi věděli, byla na něm.
V rychlosti na něm vyhledala Deanův případ a pak si pospíšila za ostatními k výslechovým místnostem.
Měli jich několik. Jedna byla určena k rozhovoru s oběťmi a svědky, proto byla zařízená pohodlně, v tlumených barvách a měla velká okna s výhledem ven. A když měli tu smutnou povinnost a museli vyslýchat opravdu malé děti, byl v koutě koberec a dětský stolek a židle, kam se dali přinést pastelky a nějaké hračky a vytvořit pro malou oběť bezpečné prostředí. Pak tu byli tři další místnosti, malé, spoře zařízené s jednostraným sklem, které byli určené k výslechu podezřelých. Peter zamířil právě k jedné z nich, k té, které vypadala nejméně jako výslechová místnost z detektivek, protože v ní byly poměrně pohodlné polstrované židle, nezamřížované okno a nebyly tam úchyty na pouta. Přesto to bylo dostatečně vězeňský vyhlížející místo, aby to běžného člověka znervóznilo.
Peter otevřel a nechal druhého Alfu s jeho právníkem vstoupit jako první a vešel až za nimi. Diana šla zase poslední a když zavírala dveře, postřehla, že kapitán vyšel ze své kanceláře a podle pohledu, který jí věnoval, bylo jasné, že byl rozhodnutý sledovat výslech.
“Prosím, posaďte se,” řekl Peter ve chvíli, kdy za sebou Diana zavřela dveře a oddělila je tak od ruchu oddělení.
Alfa Novak se rozhlédl po místnosti a pak bez zaváhání vybral jedno místo u stolu stojícího uprostřed místnosti a posadil se stejnou samozřejmostí, jako kdyby byli na jeho vlastním území a možná dokonce i v jeho doupěti. Nejevil žádné známky toho, že by ho výslechová místnost znervoznila a jeho právníka samozřejmě taky ne. Ovšem od Petera zachytila Diana závan dehtu a postřehla, jak se jeho rty nespokjeně napnuly. Jako Alfu ho musela dráždit nejen samotná přítomnost jiného Alfy, ale hlavně Alfy, který mu prozatím neprokázal ani náznak uznání. Ne, Alfa Novak se choval k Peterovi nejhůř, jak jen se Alfa k jinému Alfovi mohl chovat; ignoroval ho. Nepředvedl postoj, neudělal ani náznak, že by chtěl ukázat zuby a když se teď podíval jejich směrem, jeho výraz byl naprosto netečný.
“Můj klient i já jsme očekávali, že se nám policie ozve mnohem dříve. Když se tak nestalo, rozhodli jsme se vás kontaktovat jako první,” začal Shurley a položil kufřík k noze stolu, než si pohodlně opřel ruce o stůl, “Alfa Novak je připraven vám odpovědět na jakékoliv otázky a plně s vámi spolupracovat… samozřejmě v takovém rozsahu, aby byla zachována jeho práva.”
“To je od něj velmi laskavé,” pronesl Peter kousavě a díval se při tom přímo na druhého Alfu, který mu po těch slovech věnoval jen letmý pohled. Další závan dehtového pachu podráždil Dianě nos a proto se rozhodla zakročit. Novak se jí taky nelíbil, ale těžko ho mohli dostat tam, kam patřil, tedy za mříže, když se nechá Peter vyprovokovat.
“Co kdybychom začali od začátku,” navrhla přátelsky a posadila se na místo proti Shurleymu, protože Peter už byl tou dobou u druhé židle a svíral její opěradlo, oči stále fixované na druhého Alfu. “Nejdřív vás musím, Alfo Novaku, informovat že celý náš rozhovor se bude nahrávat pro budoucí použití ve vyšetřování a bude uložen do vyšetřovacího spisu. Pokud s tím nesouhlasíte, máte právo teď hned odejít. A protože se tu nejedná o výslech a ani jste nepřišel na předvolání a jste tu zcela dobrovolně, máte právo kdykoliv náš rozhovor ukončit a odejít. Rozumíte těmto svým právům?”
“Ano, rozumím jim,” promluvil Alfa Novak poprvé a předklonil se, aby si složil zápěstí na stůl a propletl prsty. “Můžete mi pokládat jakékoliv otázky a já vám ochotně odpovím. Velmi si vážím dobré práce… vaší práce… kterou policie v této zemi odvádí a mým jediným zájmem je bezpečí pro Deana a věřím, že to je i vaším zájmem.”
Hlas Alfy Novaka byl hluboký, trochu drnčivý a s jasným východoevropským přízvukem, který byl ale v rozporu s tím, že mluvil plynule a bez zadrhávání. Kdyby se přízvuku zbavil, nebylo by poznat odkud pochází, ačkoliv… možná to nebyl jen přízvuk, co slyšela. Když Novak mluvil postřehla v jeho ústech záblesk. Zlatý zub, pravděpodobně přímo zlatý tesák v plné Alfa velikosti. Ten samý, který zanechal na Deanově rameni velmi specifický otisk.
I v dnešní době zůstávalo zlato pro mnohé přistěhovalce z východní Evropy důkazem společenského statusu a způsobem, jak ukázat své bohatství. Ale zlaté zuby byly v jednom ohledu specifické. Při nástupu do vězení vzali vězni všechno cenné i většinu oblečení a prohledali každou tělní dutinu. Na oplátku dostal vězeň čipovou kartu přes kterou fasoval jídlo a nutné hygienické pomůcky a mohl si zatelefonovat. V některých věznicích nedostali ani tu kartu. Zlatá zubní korunka byl jeden ze způsobů, jak do vězení snadno dostat něco cenného, co se pak dalo vyměnit za kontraband; drogy, telefon, zbraň. Proto byly zlaté zubní korunky a zlaté náhrady stále velmi oblíbené u příslušníků východoevropských zločineckých organizací.
Diana sklouzla pohledem od Alfových úst dolů po jeho tmavě modré kravatě ve které byl zabodnutý zlatý špendlík s rudým kamenem, který vypadal jako rubín. Přes bílou, hedvábnou košili, černé kvalitní a drahé sako a manžetové knoflíčky – perfektně se stylem hodící ke špendlíku v kravatě – vyčuhující pod okrajem černého rukávu, až k štíhlý prstům sepnutým na desce stolu. Na čtyřech z deseti prstů měl Novak navlečené zlaté prsteny, ale ani tak nezakryl úplně tetování, které bylo pod nimi a už vůbec nemohl zakrýt nápis v azbuce, který se černal na jeho kloubech.
Nikdy nepracovala na oddělení Organizovaného zločinu, útvar pro zvláštní oběti bylo její vysněné místo a po krátké zastávce na mravnostním přestoupila přímo sem, ale měla dost přátel a známých v jiných odděleních, aby ji pohled na Novakovy ruce dal určitou nápovědu.
Nemýlila se. Tenhle Alfa byl vinen vším, z čeho ho obviňovali, a pravděpodobně mnoha jinými zločiny, které se vůbec netýkaly Omegy Deana, ale které nebyly o nic méně závažné. Novak patřil do vězení. O tom nebylo pochyb.
“Půjdeme rovnou k věci… nepopíráte, že znáte Omegu Winchestera?” zeptal se Peter.
“Ne, nepopírám. Znám ho dobře.”
“A jaké povahy je váš vztah?” zeptala se přímo Diana.
“Vztah?” zopakoval Novak a znovu naklonil hlavu mírně na stranu, jak to udělal už předtím. “Řekl bych, že jsme přátelé.”
“Jak jste se setkali poprvé?” byl s otázkou na řadě Peter.
“Potkal jsem ho v obchodě s potravinami.”
Novakovo prohlášení se shodovalo s Deanovou výpovědí, ale to neznamenalo, že to byla pravda. Nebylo nic snadnějšího než aby Alfa, zejména Alfa jako Novak, prostě jen řekl Omegovi, co a jak má vypovídat. Nemusel by ho do toho ani nutit. Mladí Omegové jako Dean, kteří se dostali do područí starších Alfů, pro ‘svoje’ Alfy řekl a udělali cokoliv.
“A dál…?”
“Z jeho vůně můj Alfa poznal, že jsme Spříznění druhové a tak jsem udělal to, k čemu mě vedly instinkty; oslovil jsem ho a dal mu své telefonní číslo.”
Říct otevřeně, že za svého Spřízněného druha považujete někoho tak mladého, jako byl Dean, samozřejmě nebylo trestné, ale bylo to přinejmenším morálně sporné a neznala nikoho, kdo by to veřejně přiznal.
“V té době si můj klient nebyl vědom věku Omegy Winchestera,” vložil se do toho Shurley.
“Neznalost věku oběti nelze použít jako obhajoba. To byste měl vědět,” podotkl Peter a trochu pozvedl koutek, aby právníkovi ukázal náznak zubů.
“Obhajobu?” zopakoval rádoby překvapeně Shurley, který se nenechal vyvést z míry malým varováním Dianina Alfy. “Chystáte se snad z něčeho mého klienta obvinit? Pokud ano, tento rozhovor končí a my odcházíme,” řekl rozhodně a učinil pohyb, aby se zvedl.
“Nikdo nemá v úmyslu vašeho klienta obvinit. Tohle je jen přátelský rozhovor. Můžete kdykoliv odejít,” ujistila v první větě právníka, ale pak se podívala na jeho Alfa klienta a zvedla bradu ve výzvě. Pořád mohl Novak kdykoliv odejít, ale bylo méně pravděpodobné, že to udělá, pokud bude tenhle rozhovor považovat za souboj vůli a zvláště pokud ho k tomu souboji vyzvela Beta. Alfové nikdy nechtěli vzdát boj pokud si nebyli naprosto jistí, že ho prohrají.
Ruský Alfa jí pohled chvíli oplácel, než přimhouřil oči a krátce se podíval na Petera.
“Neodcházím. Můžete se ptát dál,” odpověděl Novak a Shurley, který byl už napůl ve stoje, se zase posadil zpět, ani necekl.
“Byli jsme u Deanova věku. U toho, že je mu jen šestnáct,” převzala Diana slovo a záměrně použila Omegovo jméno, aby viděla, jak reaguje, když vysloví jeho jméno nahlas. A zvláště, když přidá jeho věk. Čekala dravý úsměv nebo možná pohrdavě vítězoslavný pohled člověka, který je přesvědčený, že je nedotknutelný. Proto jí překvapilo, že při zmínce Omegova jména, Novakovy víčka pohlesla a jeho doposud napnuté rty se uvolnily a dokonce nepatrně zvedly v čemsi, jako jemný úsměv. Nevypadal jako predátor vzpomínající si na svou oběť, ale spíše jako muž vzpomínající na svého Omega Druha. Buď sám sebe přesvědčil, že Omegu Deana miluje – což nebylo u pachatelů tak nevídané – nebo bylo něco pravdy na tvrzení, že jsou Spříznění druhové. Pachová kompatibilita byla vědecky potvrzený fakt a realitou bylo, že Dean byl dost starý, aby produkoval pářící feromony a opravdu mohli být s Novakem pachově kompatibilní. To však Novakovi nedávalo žádné právo Deana zneužít.
“Kdy jste se o tom dozvěděl?” navázala.
“Několik dní poté.”
“A přestože jste to věděl, stále jste s ním zůstal v kontaktu. Nepřipadalo vám to… nevhodné?” zeptal se Peter.
“Ne,” překvapil Novak stručnou odpovědí. “Dean je můj Spřízněný druh. Nevidím nic nevhodného na tom poskytnout mu vše, co potřebuje. Považuji to za svou povinnost a neočekávám nic na oplátku. Je to… suďba… osud. V mé kultuře a víře bereme Spřízněné druhy velmi vážně. Ne jako tady v Americe, kde jsou pro vás zdrojem laciné zábavy v levných romantických komediích.”
“Hodně často o Deanovi říkáte, že je váš Spřízněný druh a my všichni víme, co to znamená. Mám to chápat tak, že o něj máte romantický a sexuální zájem?” zeptal se Peter způsobem, jakoby na tom vlastně nebylo nic špatného.
“To je zavádějící otázka, nemyslíte?” zeptal se se stejnou přátelskou ledabylostí. “Můj klient připouští, že si je vědom věku Omegy Winchestere i zákonů tohoto státu a připouští i to, že se se jmenovaným Omegou několikrát sešel. Učinil tak výlučně na veřejnosti a v naprosto přátelském duchu. Tímto jednáním se nedopustil žádného trestného činu ani přečinu. A co se týče jeho myšlenek nebo plánů do budoucnosti… to je v tento okamžik jeho soukromá věc. Nehodláte, doufám, začít bezúhonné občany tohoto města stíhat za jejich myšlenky? To by vám pak nejspíš nestačili cely.”
“Za myšlenky vašeho klienta stíhat nemůžeme, ale za to, že nechal Omegu Winchestera s jeho bratrem bydlet ve svém bytě bychom ho stíhat mohli,” odvětil Peter ostře, ale nedíval se při tom na Shurleyho, ale na druhého Alfu. Přímo do jeho očí. “Začneme s ohrožováním mravní výchovy mládeže a zanedbáním povinné péče a zatímco bude váš klient sedět v cele a čekat, než se na něj u soudu dostane řada, nejdeme dost důkazů o tom, co udělal Omegovi Deanovi… svému takzvanému Spřízněnému druhovi.”
Novakůvpohled zchladl, jeho horní ret se zvedl, takže bylo vidět záblesk zlata, a k Dianině nosu si našla cestu nechutná hořkost s podtónem pečících se mandlí. Byl to opravdu nepříjemný pach, který ji přiměl bezděčně se trochu naklonit ke svému Alfovi, jehož ostrý a do značné míry také nepříjemný zápach dehtu přinášel pocit jistoty a bezpečí.
“Mám dojem, že tu začínáte vznášet jistá vážná obvinění,” ohradil se Shurley za svého klienta, který nespouštěl oči z Petera.
“K obviněním se ještě dostaneme,” odpověděla Shurleymu, sáhla po tabletu na kterém našla fotografii Deanova ramene a položila před Novaka. “Pro začátek bychom chtěli slyšet nějaká vysvětlení. Jako například proč má Omega, se který jste měl jen přátelský vztah, na svém krku otisky vašich zubů?”
Alfa Novak velmi neochotně odtrhl pohled od Petera, protože se jako kterýkoliv jiný Alfa nechtěl vzdát, a shlédl na obrazovku tabletu. Jen se díval. Bez pohybu nebo mrknutí. Ten chlap by mohl mít perfektní pokerovou tvář, kdyby zároveň nezíral na záběry Omegova krku příliš dlouho.
“Prohlížíš si svojí práci… Alfo?” zeptal se Peter provokativním způsobem.
Novak k němu pomalu zvedl pohled, rty měl semknuté v tenkou linku a oči chladné, a potom posunul tablet směrem k Peterovi a aniž by z něj spustil oči, pronesl:
“To není moje značka. Ani to není Alfa značka. Nejsou tam otisky tesáků.”
“Na první pohled ne, ale tady…” Posunula prstem po tabletu, aby ukázala další fotografii. “Stačí jen vytáhnout kontrast a je vidět jasný otisk tesáku. Vašeho tesáku.”
“Jediné co vidím, je rozmazaná a příliš jasná fotografie nějaké modřiny,” řekl Shurley, který natahoval krk a trochu se nakláněl, aby viděl na obrazovku, ale zároveň se držel od Novaka co nejdál. “Jestli z tohohle chcete vydolovat případ, nemůžu vám přát nic jiného, než hodně štěstí.”
“Máme mnohem víc než to,” prohlásil Peter sebejistě, což Dianu donutilo jeho směrem rychle pohlédnout. Neměli doslova nic jiného, než fotografii, kterou právě Novakovi ukázali. Žádnou výpověď oběti. Žádné svědky, protože Deanův bratr řekl, že Novaka vůbec nezná a neví, komu byt patří – jestli lhal nebo ne, nedokázala říct přesně. Byl to velmi tichý a na dvanáctiletého Alfu klidný chlapec, který jim odpovídal jedním nebo dvěma slovy. Neměli ani žádné fyzické důkazy, protože vzorkovnice na zásilnění se vrátila kompletně negativní. Buď se Novak několik dní držel zpátky, například kvůli předhárání nebo přinejmenším naposledy použil kondom.
Peter tohle všechno věděl, ale přesto se rozhodl na druhého Alfu přímo zaútočit. Diana s tím nesouhlasila. Byl to velký risk. Kdyby zašel příliš daleko, mohlo by to způsobit, že se jim cesta k Alfovi Novakovi úplně uzavře hradbou jeho politických známostí. Nemohla ho ale zastavit, proto jen mlčky sledovala, jak se její Alfa zvedl, obešel stůl a opřel se o jeho hranu příliš blízko Novaka.
Nebyl žádný div, že ruský Alfa okamžitě odhalil zuby a prudce se narovnal. Rachocení, které se ozvalo z jeho hrudi bylo varování, aby se cizí a Novakovi jistě ne moc příjemný Alfa, už víc nepřibližoval. Peter to ignoroval, sám vycenil zuby a naklonil se ještě víc do Novakova prostoru. Směsice hořkých mandlí a horkého dehtu okamžitě naplnila vzduch všude kolem dvou pózujících Alfů a jestliže byla silná a nepříjemná pro Dianu, jakožto Betu, pro jakéhokoliv dalšího Alfu nebo Omegu by to bylo asi nesnesitelné.
Dianin pohled krátce sklouzl k Shurleymu. Udělal pohyb, který upoutal její pozornost; zvedl si ruku před pusu, jakoby se chystal zakašlat, ale ve skutečnosti si jen zakrýval nos.
“Omega Dean nám řekl všechno,” zalhal Peter suverénně, hlas tichý skoro až důvěrný a naprosto v kontrastu s napětím, které pulzovalo jeho tělem, jak se nad Novakem tyčil. A druhý Alfa nebyl o nic uvolněnější. Bradu měl vystrčenou vpřed a hrudník nafouklý v odpovědi na Peterovu provokaci. Ten se ale samozřejmě nenechal zastrašit a pokračoval: “Popsal nám každý nechutný detail toho, co si mu dělal. Jak se mu hnusí tvůj pach a jak ho ze sebe musí hodinu smývat pokaždé, když se ho dotkneš. A jak si přijde špinavý pokaždé, když si na něj lehne takový stařec, jako ty. Co ty na to? Hmm?” nechal tázavé zamručení přejít do tichého zavrčení. “Já myslím, že přesně tak se ti to líbí, co? Když páchnou strachem a znechucením. Mám pravdu, že? Tak co mi k tomu řekneš?”
“Řeknu jediné: jste lhář,” odpověděl mu Novak s ničím víc, než dalším varovním zavrčením.
Peterovi rysy ztvrdly a oba Alfové na sebe bez mrknutí zírali. Diana se nadechl hořkého, páchnoucího vzduchu a odhodlávala se přerušit dva soupeřící Alfy, když se ozvalo zaklepání na dveře a po něm se dveře rovnou otevřely a odhalily kapitánovu rozložitou postavu, která zabírala veškerý prostor mezi futry.
Peter se se zavrčením prudce vztyčil, jasně připravený vetřelce vyhodit, ale když uviděl, kdo stojí ve dveřích, okamžitě zmlkl a ustoupil půl kroku vzad.
“Detektive Sheridane a Ballardová… na okamžik prosím,” vyzval je jejich Alfa kapitán.
“Za chvíli se vrátím a tenhle rozhovor dokončíme,” řekl Peter varovně k Novakovi.
Druhý Alfa zvedl jeden koutek, čímž ukázal svůj zlatý tesák, a v jeho očích zablesklo pobavení.
“Budu se těšit… detektive,” odpověděl arogantně.
Peter zaskřípal zuby, ale nic víc neřekl a rychle vyrazil z místnosti za kapitánem, který už na ně čekal. Diana se v rychlosti omluvila a následovala svého Alfu, ale nezapomněla si předtím ze stolu vzít jejich tablet.
“Neudělal jsem nic proti předpisům. Jen jsem na něj trochu zatlačil,” byla první slova obhajoby jejího Alfi, která zaslechla, když za sebou zavřela dveře výslechové místnosti.
“Tady nejde o výslech, ale o něco jiného. Pojďte za mnou,” přikázal jim kapitán a sám zašel do dveří od pozorovací místnosti.
Vešli za ním a Diana okamžitě věděla odkud nejspíš vítr vane.
U pozorovacího skla stál Gordon Walker, šéf detektivů v Jednotce boje s organizovaným zločinem. Nikdy si nebyli oficiálně představeni, i když byla Diana na několika seminářích a poradách týkajících se součinnosti Mravnostního, Organizovaného zločinu a Útvaru pro zvláštní oběti v případech organizované dětské prostituce a prodeji Omeg. Walker ale patřil k těm policistům, které znali všichni už od Akademie. Legenda ze staré školy. U policie byl už třicet jedna let. Ke sboru nastoupil v roce 92, tedy v době, kdy měli Afroameričtí policisté před sebou spoustu překážek, ale i tak se dokázal od pochůzkáře dostat vysoko v policejní hierarchii.
“Vrchního detektiva Alfu Walkera nejspíš znáte. To je detektiv Alfa Sheridan a detektiv Ballardová,” představil je kapitán stručně.
Zatímco Peter a Alfa Walker si vyměnili obvyklé pohledy a pózy a tak se vzájemně uznali, tak Diana udělala půlkrok vpřed, aby si s vrchním detektivem potřásla rukou, ale ten neměl o pozdrav žádný zájem.
“Půjdu rovnou k věci; musíte nechat Novaka jít a ukončit jakékoliv vyšetřování, které se ho týká.”
“Vyšetřujeme ho kvůli zneužití nezletilého Omegy a pravděpodobně i jeho nákupu,” odvětil Peter.
“Vím, proč ho vyšetřujete. Už jsem si stihl přečíst to málo, co máte. Je toho sotva dost na obvinění z ohrožení výchovy mladistvých. Nemáte žádnou šanci uspět a jen ohrožujete naše vyšetřování, které má mnohem větší prioritu.”
Zamračila se. Chápala, že Alfa Novak je vyšetřován útvarem pro organizovaný zločin, ostatně bez toho by tu Alfa Walker ani nebyl, ale jejich vyšetřování nepovažovala za prioritnější, než své vlastní.
“Při vší úctě, ten muž,” kývla směrem ke sklu skrze které byl výhled do vedlejší místnosti, kde byl Novak se svým právníkem; Shurley byl natočený k Alfovi, hlavu měl trochu skloněnou a mluvil ke svému klientovi tak tiše, že to mikrofony zachycovaly jen jeho šum na pozadí, zatímco Novak seděl vzpřímeně a nezdálo se, že by měl právník jeho velkou pozornost, vzhledem k tomu, že Alfa upíral pronikavý pohled přímo na to, co se mu muselo jevit jen jako zrcadlová stěně, “týdny znásilňoval šestnáctiletého chlapce. Nemůžeme ho přeci nechat jen tak jít, jen proto, že si myslíte, že by naše vyšetřování mohlo ohrozit to vaše.”
“Detektive… Ballardová?” obrátil se alfa Walker na ní a její jméno použil s malým otazníkem na konci; přikývla, aby dala vědět že ano, to bylo její jméno. “Vy si zcela jasně neuvědomujete, kdo ten Alfa je. Není to jen řadový člen ruské Bratvy.”
“Je vysoce postavený?” napůl se zeptal Peter.
“Víc než to. Jsme si docela jistí, že řídí největší ruské území v tomhle městě,” odpověděl mu Walker, načež udělal malý krok blíž a pokračoval. “Ještě před třemi lety byly syndikáty přímo z Ruska na ústupu. Vytlačovali je skupiny z Ukrajiny a Čečny. A samotné ruské území bylo roztříštěné pod vedení několika nespolupracujících ruských skupin. Hlavním hráčem byl Alfa Medvěděv, zvaný Pugal, který ovládal největší území. Naše zdroje mluvily o tom, že okrádá vlastní Bratrstvo a to je rozsudek smrti. Měli jsme naději, že by mohl zradit a mluvit, pokud bychom mu nabídli ochranu. Bohužel se nám nepovedlo k němu dostat včas. Medvěděv zmizel dřív, než jsme s ním navázali kontakt a jeho místo převzal někdo jiný. A ten rozpoutal krvavý masakr… válku, ve které vytlačil všechny ostatní ruské organizace, a převzal většinu ukrajinských a čečenských území. Mrtvoly se kupily všude… Hudson nám je vyplavoval po tuctech. Zohavená, zmučená těla, která měla být výstrahou pro každého, kdo by se rozhodl jít proti Rusům. A proti Alfovi, který je vede, a který si rychle získal velmi paradoxní přezdívku; báťuška. To znamená ‘tatínek’. ” Walker se krátce odmlčel a otočil směrem ke sklu, pohled upřený na Novaka. “Dlouho jsme přesně nevěděli kdo to je, natožpak jak vypadá. Ale teď už to víme. Je to Novak.”
Diana se podívala na Alfu čekajícího ve výslechové místnosti. Nevypadal jako někdo, o kom by zrovna Alfa Walker musel mluvit s takovým znechucením, ale i náznakem obdivu, ale jak známo, zdání mohlo klamat. Ta nejhorší zvířata i podle jejích zkušeností chodila spíše v obleku, než aby vypadala jako pedofilové z kriminálních seriálů. Snadno dokázala uvěřit, že je Novak přesně tím, za koho ho Alfa Walker považuje, ale to neměnilo nic na tom, že ho nemohli nechat vyváznout. Měli odpovědnost k jeho obětem. Měli odpovědnost k Deanovi. Museli Omegu ochránit a pokud byl Novak tím, za co ho v oddělení Organizovaného zločinu považovali, tak potřeboval Dean ochranu ještě spíš.
“Tím spíš bychom měli spolupracovat. Když ho obviníme ze zneužití dítěte, jeho lidé se od něj odvrátí.”
Alfa Walker se k ní obrátil s pobaveným úšklebkem.
“Kdybychom mluvili o štěněti, tak možná, ale tady je řeč o šestnáctiletém Omegovi. Pasou mladší, než je tenhle Dean Winchester. Kdyby se vám se všemi těmi slabými důkazy podařilo Novaka dostat do vazby, chlapi v base mu nejspíš pogratulují k dobrému úlovku,” odmítl Alfy její argument. “Nechte ho jít, uzavřete případ a přestaňte se nám plést do práce.”
“I když nerad, vyjdu vám vstříc,” souhlasil jejich kapitán, než se k nim obrátil. “Ujistěte Alfu Novaka, že není a nebude z ničeho obviněn a pak uzavřete vyšetřování.”
“To nemyslíte vážně, pane?!” nesouhlasil Peter okamžitě s malým zavrčením v hrudi
Zbylí dva Alfové mu okamžitě odpověděli stejně a jejich doposud stabilní pachy zhořkly. Od Petera to byl horký dehet, kapitán byl cítit po pálivé hořčici a Walkerův pach byl trochu nejasný, razící si cestu přes blokátory, ale vzdáleně připomínal Dianě pepř nebo chilli.
“To byl rozkaz, detektive Sheridane.”
“Necháme vyváznout úchyla jen proto, abychom Organizovanému nepocuchali peří?” nesouhlasil její Alfa dál a Diana byla vřele na jeho straně.
“Navíc… Jestli je tím, co říkáte, najde způsob, jak se k Deanovi znovu dostat. Bez obvinění nemáme šanci Omegu ochránit,” přidala se k argumentaci.
“Ano, to se stát může,” souhlasil Alfa Walker s nemilosrdnou lhostejností. “Nemůžeme se ale vzdát našeho roky trvajícího vyšetřování, abychom ochránili jednoho Omegu. V sázce je mnohem víc. Můžeme přes Novaka rozprášit celou Newyorskou větev Vorkutskaya Bratvy. Někdy je třeba udělat malý ústupek, obětovat jednotlivce, abyste zachránili desítky a stovky další.”
Diana se nadechla, aby protestovala, ale jejich kapitán ji zastavil zvednutou rukou.
“Nelíbí se to nikomu z nás, ale jurisdikce je v tomhle případě jasná. Tajné vyšetřování má přednost a i když to nerad přiznávám, naše důkazy jsou slabé. S tím, co máme, by nás státní zástupce poslal k čertu.”
“Až naše vyšetřování skončí, můžete k obviněním, které budeme mít proti Novakovi přidat i ta svá. Nechat ho ještě pár desítek let po smrti strašit ve vězení není špatný nápad,” navrhl Alfa Walker, ale to bylo zatraceně málo.
“To už tomu Omegovi nepomůže,” odfrkl si Peter, obrátil se na patě a vykročil ke dveřím.
“Kam jdete, detektive?” zeptal se jejich velitel.
Peter se obrátil, ruku položenou na klice otevřených dveří.
“Splnit rozkaz, kapitáne. Poslat toho úchyla domů,” odpověděl a bez čehokoliv dalšího odešel.
Oba Alfové i Diana se obrátili k jednostrannému zrcadlu a sledovali, jak Peter oznamuje Novakovi a jeho advokátovi, že už nemají další otázky a že může jít s klidem domů, protože jejich oddělení nemá v plánu podnikat další kroky v případu Omegy Winchestera. Diana se v tu chvíli podívala na Walkera, jehož tváří proběhl spokojený úsměv.
Zamračila se.
Najednou jí to všechno docvaklo a dřív, než si to stačila uvědomit, malé zavrčení upustilo její rty, zatímco ukázala zuby. Na průměrnou Betu citlivý čich nebylo to jediné, co dostala do vínku. Jakási divokost, silnější instinkty podobné těm Alfa a Omega byli další drobnost, kterou jí hříčka přírody nadělila. A někdy se to dostalo napovrch, i když nechtěla.
Alfa Walker se k ní překvapeně obrátil, přeci jen vidět vrčící Betu nebylo obvyklé, ale rychle se ovládl a překvapení nahradil ostrý výraz.
“Vy jste o Deanovi celou dobu věděl, je to tak?”
“Ano, věděli jsme o něm,” připustil Alfa Walker bez zaváhání.
“A nechali jste to tak. Nepomohl jste mu.”
“Během tajného vyšetřování nemáme povinnost zasahovat, když víme o probíhajícím nebo plánovaném trestném činu. To byste měla sama moc dobře vědět.”
“Tohle je jiné. Vy to zneužívání nejen přehlížíte, vy chcete Deana využít proti Novakovi! Šestnáctiletého Omegu… je to ještě dítě,” vyčetla mu rozzlobeně.
Alfa přistoupil blíž k ní a tichém zavrčení odhalil zuby. Ať chtěla nebo ne, přimělo ji to trochu sklonit hlavu a prudce se nadechnout. Síla Walkerovi dominance byla nezpochybnitelná.
“Vy to zdá se nechápete, detektive,” pronesl tvrdým tónem pod kterým sklopila pohled. “Ten chlap je zatracené zvíře! Zanechává za sebou mrtvoly kamkoliv přijde. A Omega Winchester je způsob, jak se k němu dostat. Jak ho srazit na kolena. Až bude mít Winchester štěně nebo dvě a pozná, jaký je život po boku vůdce zločineckého kartelu, bude nám ochotný pomoct výměnou za to, že ho ochráníme.”
“To je neetické a já udělám všechno proto, abych tomu zabránila,” prohlásila s rozhodností.
“Pokud si nechcete zadělat na problémy, nedoporučoval bych vám to,” odvětil Walker.
Diana mu vzdorně pohlédla do očí a tentokrát záměrně ukázala náznak zubů.
“Nenechám se zastrašit,” řekl rozhodně, než rychlým pohledem zkontrolovala svého velitele , který celou scénu jen tiše sledoval, a pak opustila pozorovací místnost.
Vřel v ní vztek. Nezáleželo na tom, co Novak spáchal, nikomu to nedávalo právo, proti němu využívat bezbranné dítě. Omega Dean byl chlapec, který si zažil svoje ještě předtím, než se dostal do spárů Novakovi a jejich povinností bylo ho chránit. Ne z něj udělat nástroj. Jenže to bylo bohužel smýšlení mnoha Alfů, jak vidno, Walkera nevyjímaje. Bez ohledu na to, jak se změnily zákony a kolik práv Omegy získaly, stále byly v očích příliš velké části společnosti přinejlepším naivními a bezbrannými hlupáky. Hůře, občany druhé kategorie.
Odložila tablet na svůj stůl o něco prudčeji, než zamýšlela. Umělá hmota třeskla o stůl a obrazovka se rozzářila. V Dianě to trochu hrklo i přes všechen vztek, který cítila, a rychle tablet zase zvedla a zapnula, aby zkontrolovala, že funguje.
“Detektive Ballardová,” ozval se za jejími zády hluboký, skřípavý hlas.
Překvapeně se obrátila.
Opravdu nečekala, že jí Novak osloví, ale přesto stál kousek od ní a shlížel na ni svýai pronikavýma očima, ale bez třeba jen náznaku Alfa pózy nebo nějakého jiného projevu dominance.
“Alfo Novaku…” řekla zdvořile a trochu ostražitě si ho změřila.
Alfa prostě a jednoduše zvedl ruku k potřesení. Shlédla na nabízenou dlaň a trochu zaváhala, než ji sevřela. Novakův stisk byl samozřejmě pevný a sebejistý, ovšem zároveň naprosto zdvořilí. Nevypadalo to, že by se tím gesten snažil ukázat něco víc, než jen prostou zdvořilost.
“Děkuji vám za vaši práci,” pronesl Novak hladce, dokonce i přes jeho přízvuk a nakřáplý hlas. “Opravdu si vážím policie v této zemi a spravedlivých zákonů, které tu máte. Mohu mít důvěru, že policie a státní orgány udělají pro mého Omegu to nejlepší,” řekl s takovou vážností, že si Diana nebyla jistá, jestli to myslí vážně nebo je to výsměch.
“To uděláme, Alfo. Nemusíte mít obavy,” odpověděla mu stále stejně zdvořile.
“Vím, že ano,” odvětil a najednou jeho stisk nepříjemně zesílil. Diana postřehla, že se za Novakovými zády objevil Peter a jeho zamračený výraz a postoj jasně říkal, že je v módu ochranného Alfy a proto ani nemrkla a snášela Novakův silný stisk.
“Mimochodem, máte velmi pěkný přívěšek. Originální.”
“Děkuji…” Přiměla se k úsměvu.
“Od vašeho přítele nebo manžela?”
“Ne, koupila jsem si ho sama,” zalhala. Proč se vlastně Novak zajímal o její náhrdelník? Neměl k tomu žádný racionální důvod. Nejspíš měl ale nějaký iracionální, protože si Dianu najednou přitáhl blíž k sobě, naklonil se až do jejího osobního prostoru a zhluboka nasál její pach, tvář a nos až příliš blízko jejímu rameni a krku a tím i pachovým žlázám. Bez ohledu na to, že byly u Bet pachové žlázy zakrnělé a proto byly jejich feromony oproti Alfám a Omegám slabé, očichávat Betu bez jeho nebo jejího svolení bylo stejně nezdvořilé, jako to udělat Alfovi nebo Omegovi.
“Dovolte!” ohradila se a prudce ucukla před dotěrným vpádem.
Ve stejný okamžik se za Novakovými zády vynořila Peterova rozlobená tvář plná vyceněných zubů a ostrých, lesknoucích se tesáká, a její Alfa hluboce, rozzlobeně a zároveň ochranářsky zavrčel.
Novak ji okamžitě pustil a ustoupil, aby mohl Peterovi čelit. A ukázal zuby stejně, jako on. V tu chvíli, už jim nejen celá stanice věnovala pozornost, jejich kolegové začali vstávat od stolů a pár uniformovaných policistů se vydalo jejich směrem, ruce připravené na zbraních a ostražitě hodnotilo situaci, připraveni zasáhnout. Poslední co teď potřebovali, bylo muset Novaka zatknout přímo tady na stanici.
“To je v pořádku. Všechno je pod kontrolou!” zvedla hlas natolik, aby ji všichni slyšeli a zároveň si stoupla mezi Novaka a Petera, který se jí snažil chránit, a položila mu ruku na prsa. “Nic se nestalo, detektive.” Zatlačila mírně do Peterových prsou a další slova pronesla tiše, jen směrem ke svému Alfovi. “To je dobré, Petere. Můžeš ustoupit. Jsem v pořádku.”
Její ujištění mělo ten správný efekt. Peterův postoj se trochu uvolnil a varovné vrčení utichlo, dokonce k ní na okamžik sklopil pohled, ale silný pach dehtu nijak nezaslábl.
“Už se jí nikdy neopovažuj dotknout!” varoval Peter druhého Alfu a ukázal na něj prstem, než se konečně podvolil Dianině tlaku do jeho hrudi a ustoupil o malý půl krok vzad.
Za zády se jí ozvalo uchechtnutí, které Petera znovu donutilo zavrčet a Diana se po něm obrátila. Novak měl na tváři pobavený úšklebek a chvíli to vypadalo, že i něco uštěpačného řekne, místo toho jen zvedl bradu a bez dalšího slova se obrátil a vyrazil k východu. Shurley jim oběma věnoval jen krátké kývnutí na pozdrav a rychle vyrazil za svým vzdalujícím se klientem.
Diana vyprovodila Novaka pohledem, dokud nezmizel v chodbě vedoucí k výtahům, a teprve pak dala ruku pryč z hrudi svého Alfy.
Poznámky autorky:
Útvar pro zvláštní oběti opravdu existuje. Na rozdíl od toho seriálového se ale nezabývá vůbec vraždami a i když jsou sexuálně motivované trestné činy hlavní náplní jejich práce, mají za úkol vyšetřovat/spolupracovat na všech případech, kde jsou zvláště zranitelné oběti. Tím je myšleno děti, staří lidé, mentálně nebo fyzicky hendikepovaní nebo členové zvláště dotčených menšin (dnes se to týká hlavně trans, nonbinar a dalších menšinových genderových identit). Na druhou stranu Útvar pro potírání organizovaného zločinu už neexistuje od roku 16. Jeho činnost byla ukončena z důvodu vysoké zkorumpovanosti členů tohoto oddělení.
Vorkuta je město v Rusku ležící za polárním kruhem, které je známé tím, že v jeho blízkosti byl dlouhé desetiletí velký a obávaný gulag.
AtraAnimus 