Zvedl ruku a dotkl se kusu gázy přilepené vzadu na hlavě. Sykl bolestí. Bylo nepříjemné se toho místa dotýkat, ale mít tam obvaz bylo ještě nepříjemnější a tak ho jedním pohybem strhl.
“Sakra!” zaklel, když mu náplast vytrhla několik vlasů a hned vzápětí si přitiskl konečky prstů na spánek a tvář. Třeštila mu hlava. Nevěděl, jestli to po injekci léků je lepší nebo horší, ale rozhodně to bolelo pořád. Kdyby se tak mohl dostat k tomu ukrutnému, tupému tlaku tepajícímu v jeho mozku a vytrhnout ho ven.
Frustrovaně a zároveň rezignovaně si povzdechl a rozhlédl se kolem sebe.
Byl obklopen zataženým nemocničním závěsem v ošklivě vybledlé zelené, za kterým se míhaly procházející zdravotníci a pacienti. Dean sám seděl na nemocničním lůžku potaženém jednorázovým papírovým prostěradlem, kousek od lůžka stál takový ten vozík na měření životních funkcí a nějaké další přístroje. Jedno musela být kyslíková bomba, protože z ní vedla hadička k masce, kterou mu těsně po příjezdu sem vnutili. Prý něco o inhalaci kouře a popálených průduškách. Naštěstí stačilo, aby ho Beta doktorka vyšetřila a poslechla si jeho plíce, tak už masku mít nemusel. Potom mu sešila ránu na hlavě a upozornila ho, že má otřes mozku. Průkopnická diagnóza! To už věděl dávno. Narazil si hlavu o kovové madlo a měl několik z příznaků; setrvalá bolest hlavy, závrať, rozostřené vidění a dokonce mdloby. Z toho by i cvičený šimpanz poznal, co mu je.
Polkl přes knedlík v puse a zavřel oči, protože to příšerné světlo ho do nich bodalo, zvuky byly příliš hlasité a pachy příliš intenzivní. Musel si na chvíli lehnout. Jen na chvilku, než přijdou detektivové, které slíbili zavolat policisté, kteří ho přišli vyslýchat ohledně požáru. Vyžádal si přímo ty dva šašky, co přišli do SunHill, a odmítl mluvit s kýmkoliv jiným, což, překvapivě, policajti respektovali. A taky se na něj tak divně koukali. No… bylo dost dobře možné, že nejdřív vyslýchali ostatní, kteří neměli tak vážná zranění jako Dean, a ti začali mluvit o Evansovi a o tom, co se v Sun Hill dělo a proto byli k Deanovi tak laskaví a tolerantní. Každopádně s obyčejnými poldy v uniformě prostě mluvit nechtěl, chtěl tu Ballardovou a Alfu, co s ní minule přišel, protože… no, na chvíli měl dojem, že Beta detektiv měla opravdový zájem a jak nevěřil policii, tuhle alespoň znal. A to se počítalo.
Pomalu se složil na nemocniční lůžko a přitáhl si na prsa tašku s počítačem.
Ten držel celou dobu pevně. Odmítl se ho vzdát i když ho – za bedlivého dohledu Jacoba s Vadimem – nakládali do sanitky a když se pak konečně dostal na pohotovost, velmi razantně odmítl předat sestře jak tašku, tak i své oblečení. A bylo jedno, že bylo trochu od krve a páchlo kouřem.
“Omego Deane…” prořízl mu bubínek něčí hlas.
Prudce otevřel oči, vymrštil se do sedu a se zavrčením se vytáhl vysoko po lůžku, až zády narazil do zdi, ke které bylo lůžko přiražené. A ukázal zuby těm, kdo ho vyrušili.
“V klidu, Omego. Nic se neděje,” řekl Alfa, jehož hlas mu byl vzdáleně povědomý stejně jako jeho pach; nějaká štiplavá marmeláda a dehet.
Když se okamžik na to vedle Alfy objevila i známá Beta policistka, došlo mu, že je to ten Alfa detektiv. Předtím ho chvíli vůbec nepoznával, tak moc byl kvůli otřesu mozku zmatený, a navíc… stejně ho viděl jen jednou v životě. Nemusel si taky pamatovat všechny, které kdy potkal.
Spolkl vrčení, zatlačil svou naježenou Omegu do kouta a přesunul se po lůžku až úplně dolů a hodil nohy přes okraj. Zase se posadit způsobilo, že se mu zatočila hlava, ale za žádných okolností nehodlal zůstat ležet, zatímco bude mluvit s neznámým Alfou. Nebylo to tak, že by si snad myslel, že by mu mohl detektiv něco udělat. Byli sakra v nemocnici a ne všichni Alfové byli jako ten sráč, v jehož rukách posledních pár dní zažíval dost nepěkné věci. Ale jeho instinkty se samotnou přítomností cizího Alfy vzbouřily a jeho vnitřní Omega byla ostražitě naježená.
“Ráda tě zase vidím, Deane,” řekl Beta mile a opatrně se přiblížila. “Můžu si přisednout?”
Mírně se zamračil, ale přikývl.
“Jasně, cokoliv. Je mi to jedno,” odvětil s pokrčením ramen, ale zároveň vrhl ostražitý pohled na Alfu, který se držel dobré dva kroky daleko a šířil kolem sebe ochrannou Alfa vůni, které asi měla zajistit, že se bude Dean, jakožto Omega, cítil v bezpečí, ale ve skutečnosti ho spíš dráždila. Nebyla to vůně jeho Alfy a to byla jediná vůně, po které v tuhle chvíli toužil. Chtěl se jen stulit do Casova náručí, zabořit mu hlavu do krku a spát alespoň týden v kuse.
Ale no tak, Winchestere, nechovej se jako princeznička. Máš tu ještě nějakou práci. Něco jsi slíbil Charlie, napomenul se v duchu a věren svému rozhodnutí předat to, co zjistil, policii. Mohl to dát i Castielovi, Jacob s Vadimem byli jistě někde nablízku, i když je od chvíle, kdy se za ním zavřely dveře sanitky neviděl, ale… Bez ohledu na to, jak se mu líbila představa, že Cas doslova a do písmene stáhne kůži z toho Alfa sráče, tak zároveň nechtěl, aby se jeho Alfa dozvěděl o tom, co se v útulku dělo. Kdyby to věděl, mohl by si domyslet… Ne, nemohl dopustit, aby Castiel věděl, že není perfektní panenská Omega (bože, bylo hloupé o sobě tak uvažovat), kterou si jeho Alfa myslí, že je. Ale že je nějaké použité zboží. Neřekl mu o Maine a neřekne mu ani o Sun Hill.
Beta detektiv se posadila vedle něj ve chvíli, kdy vytáhl laptop z tašky.
“Tohle je pro vás,” řekl a prostě ho položil Betě na klín. “Patří Evansovi… to určitě dokážou jeho otisky a DNA a tyhle věci. Možná i najdete účty nebo něco. Nevím, to už je vaše práce. Každopádně… jsou tam videa a fotky Omeg,které měl v péči a to, co… no všech věcí, které jim dělal.”
“O čem to mluvíš, Omego?” zeptal se Alfa a popravdě zněl opravdu zmateně.
“O ničem nevíte?” oplatil mu otázkou a podíval se z jednoho na druhého; ani jeden z nich nevypadal, že by věděl, o čem je řeč, a co počítač v rukou Bety může obsahovat. “Sakra skvělý!” odfrkl si, načež si povzdechl a rukama promnul obličej; kdyby mu alespoň přestalo tepat v hlavě… Pak zvedl pohled k nim oběma. “Nejsem oběť. Nikdy nebudu vypovídat ani jinak spolupracovat s policí, jasné? Tak to, co vám teď řeknu… berte to… já nevím… třeba jako anonymní udání,” řekl rozhodně, protože ne, nehodlal vypovídat. Nikdy už se nehodlal k tomu, co se stalo v Sun Hill vracet a navíc by jakoukoliv výpovědí mohl uškodit sám sobě a nebyl idiot, aby se to… jak se to řeklo… zkompromitoval. “V SunHill se děly sračky. Evans tam týral Omegy. Nechával je hladovět, museli nosit obojky,” bezděčně se dotkl vlastního krku, kde měl hnusný, tlustý obojek až do chvíle, než ho saniťáci ještě během cesty do nemocnici rozstříhli a sundali, “zamykal je v jejich pokojích, bil je a zavíral do takové malé komory v kuchyni. A dělal jim i jiné věci… ty věci… no chápete jaké. A fotil si to a natáčel,” dodal a poklepal prstem na stále zavřený laptop.
Alfa s Betou si vyměnili pohledy a ve skutečnosti, překvapivě, od nich obou dostal závan hořkého vzteku. Od Ballardové to páchlo trochu jako moč, což bylo opravdu hnusné, a od Alfy (Sharidan?) to byl rozhodně horký dehet.
Žádný z detektivů nic neřekl, ale Diana otevřela laptop. Trochu překvapivé bylo, že se otevřel, aniž by bylo potřeba zadat heslo, ale Dean hádal, že Charlie to tak zařídila.
“Mělo by to být na skryté části disku…”
Beta klepla na ikonu souborů a v okně, které se otevřelo, byl opravdu odklik nejen na cloudové uložiště a interní uložiště, ale i na něco, co bylo nadepsané “Skrytý disk”. Trochu vtipné na tom bylo, že tenhle počítač už žádný pevný disk neměl. Po otevření byla nabídka videí a fotek a když Ballardová otevřela fotky, tak se objevil obrovský seznam složek nadepsaných jmény a seřazených podle abecedy. Jako první byl ‘Angelo’ a když Beta otevřela složku opravdu se tak ukázaly jeho fotky. Ta první vypadala vlastně docela obyčejně. Omega byl oblečený do šortek a tílka a byl bosý. Taky byl trochu nalíčený, nějaké oční linky, řasenka a růžová rtěnka. Dean nějakému velkému líčení na chuť nikdy nepřišel, ale občas si oči obtáhl tužkou. Angelovo líčení bylo na jeho vkus moc omegovské nebo ženské, ale jo, pořád docela normální.
Omega prostě jen seděl, uvolněně a zdánlivě spokojeně, na pohovce u Uzla v kanceláři a nevypadal, že by mu vadilo se fotit.
Ballardová přešla na další fotku a pak další a další. Tehdy Dean odvrátil pohled směrem ke stropnímu světlu. Neznal Angela moc dobře, ale tušil, že jsou věci, který by druhý Omega nechtěl, aby Dean viděl a tak to respektoval. Dost na tom, že to viděla Beta detektiv.
“Podívej se na to,” řekla Beta žena a vstala, aby počítač ukázala svému kolegovi.
Oba společně projížděli fotky a na tváři se jim objevily napjaté výrazy, jakoby zachovávali profesionální klid, ale zároveň byli tím, co viděli, znepokojeni. Dean se mohl jen domýšlet, co v počítači všechno bylo.
Nakonec přenechala Beta policistka počítač svému partnerovi a obrátila se na něj s výrazem, který mu už předem napověděl, o čem s ním bude chtít mluvit.
“Deane -”
“Ne,” přerušil ji ještě dřív, než mohla položit jakoukoliv otázku. “Řekl jsem to jasně; nebudu s váma spolupracovat. Žádný výslech, vyšetření, prostě nic,” odmítl rázně, což způsobilo, že se Alfa detektiv zamračil, zatímco jeho kolegyně přistoupila až k lůžku.
“Chápu, že je těžké mluvit o tom, co se v Sun Hill dělo…”
“Jestli vás to utěší, tak mi nic neudělal. Ne to, co je nejspíš na těch fotkách a videích,” přerušil ji podruhé. “Nic víc už k tomu neřeknu a jsem si docela jistý, že mě nemůžete nutit mluvit.”
“Ne, to nemůžeme,” přitakala Ballardová.
“Ale všechno, co nám řekneš, nám může pomoci dostat pachatele do vězení,” připojil se k ní Alfa, který jako minule překvapivě většinou mlčel.
“Mě je jedno, jestli ten Alfa sráč půjde do vězení. Jsem jen rád, že jsem se dostal ven,” odvětil; mluvit nehodlal a svědčit už vůbec ne.
“Chceme ti pomoct,” řekla Beta měkce.
“Pokud byste mi opravdu chtěli pomoct, tak mě prostě necháte jít…” řekl a samozřejmě ani nečekal na odpověď, než se ušklíbl. “Ale to hádám udělat nemůžete. Tak zkusím něco lehčího… co takhle můj Alfa? Chci ho alespoň vidět.”
“Tvůj Alfa otec je stále ve vězení a čeká na soud,” odvětil Alfa.
“Moc dobře víte, že jeho nemyslím.”
Beta policistka se odklonila a zkažený závan společně s pachem hořkosti dal na vědomí, že nejspíš nebude mít Castiela ráda. Deanova Omega mírně zavrčela v obraně svého Alfy, ale Dean ji nenechal mluvit za něj. Ballardová si mohla Case nenávidět klidně k smrti, nemohla ho ohrozit a to bylo jediné důležité. A Dean rozhodně nemínil udělat nebo říct něco, co by jí dalo do ruky zbraň proti jeho Alfovi.
“Alfa Novak je velmi nebezpečí člověk, Deane,” řekla se směšnou vážností; jako kdyby to Dean nevěděl už dávno. “Mnohem nebezpečnější, než nejspíš tušíš. Poslední, co bys měl, je se s ním znovu vidět, ať už teď nebo kdykoliv v budoucnosti. Ano, vím, že ho vidět chceš a že si myslíš, že je to tvůj Alfa, ale on není. Chce tě jenom využívat. Ublížit ti…”
Dean se uchechtl. Co to mlela za hovadiny?
“Ublížit? Castiel mi nikdy neublížil. Chránil mě. Mohl jsem bydlet v jeho bytě. Dal mi i zatracenou hnízdní postel!” zavrčel, doopravdu, a trochu vycenil zuby. “Je to můj Spřízněný druh. Staré se o mě. Zajímá ho, co chci a co si myslím a to ještě nikdy, nikoho nezajímalo. Od něj mi nic nehrozí. Ne, něco jako tohle,” zakončil hlasitěji, než by asi měl a jedním pohybem si stáhl triko i mikinu dohromady
Odhalil tak svou hruď posetou modřinami. Některé už byly vybarvené a přišel k nim, když spadl ze schodů, další se teprve zbarvovaly. Zejména ty na levém boku, kde ho zakrněnělý Uzílek dneska zkopal. Všechny dohromady proměnily jeho kůži v paletu fialové a rudé. Pohled, který donutil i ostřílenou Beta detektivku prudce se nadechnout a jejího Alfa kolegu zavrčet.
“Tohle je pomoc, péče a ochrana, kterou jsem dostal od tohohle zasraného systému! Tak mi nekecejte nic o tom, že můj Alfa je nebezpečný! Jo, možná je… možná není, je mi to jedno. Vím, že není nebezpečný pro mě a že mě i Sammymu bylo líp, když se o nás staral on!” Hodil mikinu stranou a dalším rychlým pohybem si zase natáhl triko zpátky, přičemž si napůl uvědomil, že léky, co dostal, musely být docela silné, protože s takovými zraněními… no, zítra nejspíš nezvedne ruce na úroveň ramen. “Nemáte ani páru o tom, kdo je skutečně nebezpečný. Nepotřebuju vaše dobře míněné rady ani vaší pomoc. Máte ten laptop. Máte ostatní Omegy z útulku. Dělejte si s tím, co chcete, a mě nechte na pokoji!” Vztekle strčil ruku do rukávu mikiny.
“To, že tě jeden alfa bije méně, než jiný, neznamená, že je lepší,” promlouvala k němu Beta, jakoby byl hloupí.
“Nebije mě!” odmítl razantně. Dostat zaslouženou facku nebylo skutečné bití, tím si byl teď už naprosto jistý potom, co přetrpěl v Evansových rukách. Natržený koutek rtů nebyl proti tomu nic. “Ty modřiny nebyly od něj. Popral jsem se ve škole. Kolikrát to mám ještě… ne!” Zvedl ruce v odmítavém gestu. “Prostě ne. Nebudu s vámi už mluvit. Jděte a až budete odcházet, zatáhněte za sebou závěs,” ukončil razantně a aby dal najevo, že opravdu nehodlá pokračovat v rozhovoru, prostě si lehl na postel a ostentativně se k detektivům otočil zády.
Věděl, že tam stále jsou, vnímal jejich přítomnost a nespokojený pach dehtu od Alfy, ale chvíli bylo ticho a nic se nedělo, dokud neuslyšel, jak se nad ním někdo naklonil a pak mu na horní paži spočinula teplá ruka. A zabalila ho sice Beta vůně, ale neobvykle silná a velmi jasně ochranná.
“Dobře, Deane. Necháme tě v klidu, ale ještě se tu zastavíme, kdybys změnil názor… na výpověď a na pomoc s případem,” informovala ho, z čehož nebyl nijak nadšený, ale alespoň se vzápětí, společně se svým kolegou vydala pryč.
Slyšel šustění látky a vrzání roztahovaného a zatahovaného závěsu a pak i jejich kroky, které se rychle ztratily ve všeobecném ruchu pohotovosti. Zavřel oči a dlouze vydechl. Všude byl pach dezinfekce, zvratků, hoven, moči a krve. A všeobecně nemoci a utrpení. Bylo to mnohem silnější, než před pár dny v ordinaci, kde mu dělali vyšetření a překryté směsicí neutralizátorů pachů – při tak velkém smradu nemohli fungovat – a vůni personálu. Obvyklé směsice Beta pachů, s pár Omegami – říkalo se, že na pohotovosti jich moc nepracovalo – a dominantních Alfa pachů, které nejspíš patřily doktorům. Kéž by odsud mohl co nejdřív pryč. Vrátit se do… do Alfova doupěte. Do vůně višní zapečených společně s medem do čerstvého koláče posypaného mandlovou drobenkou.
Náhle se jeho chřípí samo roztáhlo, jak podvědomě zachytil známou vůni. A hned okamžik na to se jeho Omega začala bouřit a nadšeně vrčet, můj Alfa, můj Druh!
Dean otevřel oči a cíleně nasál vzduch. Pod všeobecným zápachem opravdu bylo něco, co připomínalo Castiela, ale… ale to nemohla být pravda. Byl tady už kolik hodin. Kdyby mohl Castiel přijít, pak už by tu musel být dávno, že jo? Ale protože tu nebyl, znamenalo to, že mu něco brání přijít.
Závěs za jeho zaskřípěl a vůně pečených višní podbarvená hořkými mandlemi a kyselým strachem uhodila Deana vší silou do nosu.
Srdce se mu divoce rozběhlo. Bál se uvěřit, že to, co cítí, je skutečné. Že to není jenom výplod jeho zraněného mozku a hloupých nadějí, že není zapomenutý a opuštěný. Nebo bláhová touha jeho fňukající Omegy, která se teď v jeho nitru vzedmula v nadšeném zavytí.
“Dine…” hlas chraplavý a zároveň tekoucí jako drahá whiskey a obarvený přízvukem, přehlušil všechno kolem něj. Hluk oddělení, pípání všemožných přístrojů… do prdele i vzdálené sténání nějakého pacienta.
Zadržel dech i své nadšení a pomalu se obrátil.
Jeho Alfa tam byl a byl zatraceně skutečný.
Stál hrdě vzpřímený, jako vždycky, držel v ruce závěs a vypadal divoce. Vlasy měl ještě rozcuchanější, než obvykle, kravatu povolenou, stejně jako několik horních knoflíků na košili, neměl sako a jeho oči byli široké a temně modré, jako bouřkové nebe.
Do prdele!
Byl na nohou rychleji, než bylo zdrávo. Hlava se mu zatočila, ale to mu bylo kurva jedno. Všechno v něm, jeho Omega i veškeré jeho instinkty ho hnaly vpřed k jeho Alfovi. Jednou rukou ho slepě popadl za košili, druhou zabořil do jeho už beztak rozcuchaných vlasů a zoufale ho políbil. Ochutnal vzdálené tóny čaje a nějakého sladkého pečiva téměř přehlušené skoro až nechutně intenzivní pachutí cigaret. Pach cigaret sálal taky z Castielových šatů a zesílil, když sevřel Deanovy tváře v dlaních a polibek opětoval. Tvrdě a vášnivě, samé zuby a obratný, velký jazyk, který vymetal Deanova ústa skoro až zoufale v tom špatném slova smyslu. Jakoby líbal Deana naposledy a věděl to. Takový druh zoufalství, neokořeněného vášní a hladem, byl pro Alfu netypický.
Za zvuku vlhkého mlasknutí se Dean odtáhl a podíval se svému Alfovi do tváře. Vrásky kolem koutků zarudlých úst měl tenké napětím, ale oči měl naplněné tím intenzivním zájmem a zároveň teplem o kterém si Dean vždycky představoval, že patří jen jemu. Že je jediný člověk na světě, který v tomhle doslova vražedném Alfovi dokáže vzbudit takovou emoci.
“Dine…” vydechl Alfa, naklonil se a začal přejíždět nosem po Deanově tváři a čelisti a bylo slyšet, jak čichá. “Moya lyubov’… Moy sladkiy Omega… Ty v poryadke, dorogoy? Jsi v pořádku?”
Chtělo se mu křičet, že ano, že teď už konečně je v pořádku, ale než se dostal k tomu něco říct, euforické štěstí, které cítil, když měl nos plný pečených višní a medu, bylo zředěno záchvěvem vzteku.
“Jo, jo, jsem,” odpověděl prudce a sevřel v pěstích Castielovu košili, aby si ho k sobě přitáhl a se zavrčením mu ukázal zuby. “Kde si, kurva, byl tak dlouho?!”
Tušil, že to byla nespravedlivá výčitka. Kdyby za ním jeho Alfa mohl přijít už dřív, určitě by to udělal. Ale raději kolem sebe bude plyvat výčitky, než aby se tu rozbrečel štěstím, jak nějaká malá Omega holka. Už ho beztak pálily oči.
Castiel se trochu odtáhl a přes tvář mu přeběhl stín, ve kterém byl rozhodně potlačovaný hněv. To bylo vidět v napětí jeho čelisti i v tom, jak se vůně mandlí prosadila višněmi. Na jeden dlouhý, hrozivý moment, měl Dean strach, že ho svou výčitkou naštval. Prostě ať chtěl nebo ne, pach rozhněvaného Alfy mu připomněl kopance a temnou komoru. Ale samozřejmě, že se jeho Alfa nezlobil na něj.
“Snažil jsem se tě získat legálně do své péče. Mělo to být snadné… jeden malý, právnický potkan mi řekl, že to nezabere víc než pár dní, ale…” Vycenil zuby a zavrčel, spíš frustrovaně, než rozzlobeně, a pak zabořil prsty do vlasů na Deanově zátylku, kde stiskl ten přízračný bod, který ho vždycky přiměl ochotně sklonit hlavu.
Složil si bradu na prsa a úlevně vydechl, když mu Cas přitiskl obličej na temeno hlavy a začal zhluboka, slyšitelně vdechovat jeho Omega vůni.
“Věci se zkomplikovaly, ale na tom teď nezáleží, moy sladkiy. Beru tě s sebou domů.”
Bere ho domů. Bere ho k sobě domů. Do svého doupěte. Ta představa v Deanovi vyvolala vlnu nadšení a také úlevy. Konečně bude v bezpečí. Bude se moct schoulit do společného hnízda se svým Alfou a spát tři zatracené dny, aby zaspal bolest, která ho čekala, až léky přestanou působit. A zapomene na všechny ty sračky posledních dní. Bylo to perfektní… vlastně až moc perfektní.
Castielova slova až teď pořádně pronikla do jeho otupělého mozku – viňme fakt, že se několik dní pořádně nevyspal, nenajedl a navíc utrpěl otřes mozku – a on si uvědomil jejich význam. Alfa mluvil o legálním vzetí do péče, znamenalo to tedy, že teď by ho odsud odvedl bez dovolení úřadů? Jako ano, Deanovi by to svým způsobem nevadilo. Mohli si vyzvednout jedno z Alfových luxusních aut, na nejbližší benzínce nakoupit zásoby a být za hranicemi města dřív, než si vůbec někdo všimne, že zmizel. Ale, byla tu dvě velká ‘ale’. Pokud by s Casem utekl, nejspíš by už nikdy neviděl Sammyho. Určitě ne dokud jeho malému bratrovi nebude osmnáct. A druhý problém byl, že by se nejspíš jednalo o únos nebo tak něco. Nemohl svého Alfu dostat do problémů. Byl velkým šéfem v ruské mafii a to, sebevíc to znělo vtipně, znamenalo velkou zodpovědnost. Na Castiela se spoléhalo moc lidí. Dobrých chlapů, jako Jacob s Vadimem nebo Pyotr… koneckonců ani Boris nebo Zrzek a pan Obočí nebyli špatní. Jo, Yuri mohl jít klidně k čertu, ale víte, jak se to říkalo; nesuď smečku podle Bety, ale podle Alfy. Castiel si musel zachovat svou bezúhonnost.
Odtáhl se a vážně se podíval svému Alfovi do očí.
“Co to znamená legálně?”
“Na tom už nezáleží. Odvádím tě odsud,” odbyl ho Castiel, sklouzl mu rukou kolem ramen a zatlačil do Deana ve snaze přimět ho jít, ale Dean se ani nepohnul.
“Odpověz mi, Casi. Co to znamená legálně vzít do péče?”
Castiel na něj ostře pohlédl a malém, nespokojeném zavrčení ukázal zuby. Nejspíš, aby ho tak přiměl spolupracovat. Jakoby tohle na Deana někdy působilo. Alfa by se musel rozčílit mnohem víc, aby se mu podřídit.
Vzdorovitě zvedl bradu, narovnal záda a vzdorovitě se podíval svému Alfovi do očí odhodlán nepohnout se ani o píď, dokud nedostane odpověď a nerozhodne se, jestli je nebo není pro Case bezpečné, aby s ním odešel.
Alfa mu pohled chvíli oplácel, než rysy jeho tváře povolili a v očích se mu objevila rezignace.
“Ya skhozhu po tebe s uma… “ zamumlal s povzdechem. “Nepůjdeš se mnou, dokud ti neodpovím, že?” zeptal se, na což Dean jen významně pozvedl obočí. “Tady v New Yorku existuje zákon, který umožňuje Alfovi požádat o opatrovnictví jakékoliv nezaopatřené Omegy. Chtěl jsem takové opatrovnictví získat, ale nešlo to tak snadno, jak se na první pohled zdálo.”
“To znamená, že když mě odsud odvedeš, bude to něco jako únos?”
“Ne,” odpověděl Castiel k jeho malému ulehčení, které zmizelo hned vzápětí, když Alfa pokračoval: “Nebude to jen ‘něco jako únos’, bude to únos… technicky.”
Takže to bylo přesně tak, jak se bál.
“V tom případě s tebou nejdu,” rozhodl se rázně.
Alfa přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu ve zmatku.
“Nejdeš?”
“Ne.” Zakroutil hlavou. “Nejdu. Když zmizím, budeš první za kým policie přijde. Budou tě podezřívat, že jsi mě unesl nebo mi dokonce něco udělal. Nedopustím, abys kvůli mě měl problémy.”
Modré laguny si naplnily teplem, které bylo rozhodně vděčné, ale zároveň se v Castielových očích milo i něžné pobavení a promluvil tím shovívavým tónem, který Deana tak rozčiloval.
“Policejních suk se nebojím. Dokážu se o ně snadno postarat. Nemusíš se o mě bát. Budeš jen dělat, co ti řeknu, držet se při zdi, a všechno bude v pořádku.”
“Tady nejde jen o tebe,” odvětil, za což si jako odpověď vysloužil překvapeně pozvedlé obočí. “Jsi vůdce smečky. Tvoji chlapi tě potřebují. Co by se stalo, kdybys nakonec přeci jen skončil ve vězení, co?” zeptal se důrazně. “Nevím o těch věcech moc, ale myslím, že by to nebylo moc dobré. Musíš si… víš co… zachovat si krytí a… “ odmlčel se, protože se chystal říct něco vážného a cítil se hloupě. Pak ale rozpaky setřásl a hrdě zvedl bradu. “Já jsem tvůj Omega. Je moje povinnost ti v tomhle pomáhat. Mám zodpovědnost nejen k tobě, ale i k… naší smečce. Chápeš?”
Vůbec nevěděl, kde se v něm tohle všechno vzalo a možná se do hlavy praštil o něco víc, než si myslel a trochu se mu to tam nahoře v majáku zpřeházelo. Možná si vzal víc práv, než kolik mu byl Castiel ochoten dát. Vypadalo to, že ano, protože Castiel se ani nehnul a jeho tvář zůstávala tak dlouho nečitelná, že odhodlání z Deana téměř vyprchalo a nahradil ho pocit studu a odmítnutí. Neměl mlít tyhle sračky. Co ho to vůbec napadlo?
Najednou se Alfa pohnul. Pevné tělo se opřelo do Deana a on pod jeho vahou zakolísal a zacouval až k nemocničnímu lůžku. Stačil se zachytit hrany potažené papírovým prostěradlem a druhou rukou chytnout Casova ramene, než byla jeho ústa pohlcena v dalším divokém polibku, který mu vzal dech. Trval nádherně dlouho, až se mu z toho točila hlava. Nebo to spíš bylo tím prudkým pohybem, který jeho ubohý natlučený mozek jen ještě víc protřepal.
Alfa se konečně s povzdechem odtáhl.
“Máš pravdu…” Přejel mu Castiel palcem po dolním rtu a Dean ho uchopil za zápěstí jedné z rukou, které měl položené na svém obličeji. “Máš naprostou pravdu. Když tě odvedu, přinese to spoustu problémů, ale copak tě tu můžu nechat?” zeptal se, hlas zhrublý a přízvuk o něco silnější, než ještě před chvíli.
“Můžeš. Zvládnu to,” ujistil ho, i když si sám nebyl úplně jistý, jestli by znovu dal to peklo, kterým prošel v posledních dnech. Přesto doufal, že se mu na pachu neprojevil strach ani nic podobného, a tak trochu byl vděčný, že supresiva zajistila, že je jeho vůně tlumená. “Musíš udělat tu věc s opatrovnictvím. Jen tak nás úřady nebudou už moct rozdělit. A pak najdeme Sama…” nechal nadějně vyznít do ztracena.
“Málem si zemřel když jsem tě neměl na očích!” zavrčel Alfa s náznakem majetnickosti.
“Jo, málem, ale ne úplně. Jsem v pohodě, jo, Alfo?” řekl a využil svůj lety vytříbený talent na lhaní, aby zněl přesvědčivě a podle toho, jak se napětí v Castielově zápěstí uvolnilo, jak mu trochu poklesla ramena, rty zakryly zuby a cosi se zablesklo v jeho očích… byl si docela jistý, že uspěl a Alfu přesvědčil.
Najednou se Castiel opět pohnul kupředu a přitiskl mu nos na krk. Naklonil hlavu a nechal ho, aby si očichal jeho pachovou žlázu. Možná to Alfu uklidní, i když nevoní tak intenzivně, jako jindy, a pak ho Bude snazší přesvědčit.
“Nevoníš správně,” konstatoval, když se opět odtáhl.
“To nic není. Dali mi nějaké léky. Tyhle sračky dělají s vůní divné věci,” odpověděl stejně přesvědčivě, jako předtím, a přejel rukou po Castielově paži, přes jeho pachovou žlázu, kterou zlehka promnul, a skončil svou cestu na jeho tváři. “Musíš mě tu nechat, Casi. Postarám se o sebe a počkám, až s tebou budu moci odejít. Jo?”
Bylo jasně vidět, jak Alfa zatnul čelisti, ale souhlasně přikývl.
“Da. Uděláme to tak. Ale slibuji, že udělám všechno, abych věci urychlil,” přislíbil tónem, který jasně říkal, že všechno znamená opravdu všechno. Podobné uvědomnění v Deanovi nikdy nevzbuzovalo obavy a tentokrát ještě spíš ne. Jeho vnitřní Omega naprosto schvalovala, aby jeho Alfa šel přes mrtvoly a Dean se naklonil vpřed, aby Castiela vděčně políbil, když se roztáhly závěsy po jejich pravici.
Oba tím směrem obrátili hlavy.
Hluboké vrčení doprovázené pachem hořícího dehtu prořízlo vzduch.
Hned vzápětí kolem Deana vybuchl oblak pachu hořkých mandlí, Castielův zlatý tesák se zaleskl, jak vycenil zuby a jeho výhružné zavrčení se přidalo k hlubokému vrčení přicházejícímu od Alfa detektiva.
Castiel se napřímil, zatímco Alfa detektiv udělal půl krok vpřed. Byla to Beta, která se jako první dostala před svého Alfa kolegu a položila mu ruku na prsa, aby ho zastavila. Dean následoval jejího příkladu, spíš instinktivně, než s veškerým racionálním uvědoměním, a stoupl si před Castiela. Na rozdíl od Beta policistky si ke svému Alfovi ale stoupl zády, aby ho jednak zastavil – teplé, štíhlé a napjaté tělo se mu opřelo do zad – ale také aby pohli policii čelit společně.
“V pořádku, detektive Sheridane,” uklidnila Beta svého kolegu, který kupodivu okamžitě přestal vrčet, ačkoliv dál nevraživě zíral na druhého Alfu, a pak se obrátila zpět k Deanovi a Castielovi. “Alfo Novaku… co tady děláte?”
“Co myslíte, detektive Ballardová?” zeptal se Castiel na oplátku; nepřekvapivě oba detektivi znal. “Můj Spřízněný druh je v nemocnici. Neexistuje místo, kde bych měl být spíš, než tady.”
“Nebudu se ptát, jak víte, kde Dean je. Jediné, co řeknu, je, že teď musíte odejít. Potřebujeme Deana vyslechnout a vaše přítomnost narušuje vyšetřování,” odpověděla Ballardová nepřívětivě.
Jasně řekl, že už s nimi nehodlá spolupracovat, ale potom, jak prudce zareagoval jeho Alfa na Alfa detektiva to nechtěl vytahovat. Mohli by se stát nějaké horší sračky.
“Fajn. Dejte nám pár minut. O samotě,” zdůraznil.
Detektivové se podívali jeden na druhého, jakoby se dokázali dorozumět beze slov nebo co sakra, pak Alfa detektiv vrhl na Castiela tvrdý pohled a nakonec kývl.
“Budeme kousek stranou,” řekl.
A přesně jak řekl, to taky udělali. Nechali závěsy roztažené a stoupli si asi pět kroků stranou, takže zůstali na dohled a samozřejmě oba nespustili z Deana a Castiela oči.
“Tomu Alfovi nesmíš věřit,” zavrčel polohlasně Castiel.
Vážně? Musel mu připomínat, aby nevěřil policii? Myslel si, že je Dean hloupý? Zamračeně se na svého Alfu obrátil.
“O to se neboj. Policajtům nevěřím a nic jim neřeknu. Zvládnu to, jo?”
“Nejde o to, že je to pyos. On je… nebezpečný i jinak,” odpověděl mu Castiel neurčitě, k Deanově určitému zmatku, ale než se stačil zeptat, co tím myslí, uchopil ho Alfa za bradu a zvedl si jeho tvář k sobě. Modré oči se naplnily teplem a hlas mu zjihl a podbarvil se vrněním. “Buď opatrný, lyubov‘ moya, a trpělivý. Nebude to dlouho trvat a přijdu si pro tebe.”
“Jo, já vím. Věřím ti, Alfo,” odpověděl a sklonil hlavu v tiché nabídce označení a upřímně se modlil, že mu Alfa vyhoví. Možná by to nechtěl udělat, když ho policisté sledují nebo… z jiných důvodu, které teď přicházely Deanovi na mysli; nechtěné a nevítané. Castiel ale nezaváhal. Objal ho rukou kolem ramen a otřel se mu bradou o vlasy. Vůni značkovacích feromonů, pro jeho Alfu typicky višňová, naplnila vzduch všude kolem a Dean v úlevě vydechl a vychutnal si těch pár příliš krátkých okamžiků, než se Alfa odtáhl. Alespoň že jeho pach zůstal a alespoň z části přehlušil smrad kouře, který Deanovi ulpíval nejen na šatech, ale i ve vlasech a na kůži.
“Moji muži budou stále nablízku,” slíbil Cas a chvíli to vypadalo, že by chtěl Dean políbit, pak ale vrhl pohled přes jeho rameno a místo polibku ho naopak pustil a dělal krok vzad. Dean racionálně věděl, že ho nemohl líbat přímo před očima policajtů, ale jeho Omega frustrovaně zakňučela.
“Budu čekat, až pro mě přijdeš,” ujistil ho ještě naposledy.
Castiel jen kývl, obrátil se a zmizel za napůl zataženým závěsem. Dean sledoval, jak se jeho vzdalující se silueta ztratila mezi ostatními siluetami. Sotva byl pryč, uslyšel za sebou Dean dva páry přibližujících se kroků. S unaveným povzdechem se otočil. Kurevsky ho bolela hlava a začínalo ho bolet i tělo, nejspíš jak léky na bolest pomalu přestávaly působit, a jediné co chtěl bylo, mít tohle za sebou a pomoci se stočit do klubíčka na nepohodlnou nemocniční postel a chvíli se vyspat.
“Jsi v pořádku, Deane?” zeptal se starostlivě Beta policistka. Asi si bláhově myslela, že by mu snad mohl Cas něco udělat nebo nějakou podobnou blbost.
“Nedělali jsme nic, co se nesmí,” řekl, místo odpovědi na její hloupou otázku. “Objímání a pachové značení není zakázané. Ověřil jsem si to.”
“Ne, není to nelegální, ale ne všechny věci, které zákon nezakazuje, jsou správné,” podotkl Alfa.
Na takové filosofické sračky opravdu už neměl sílu. Rozhodl se přejít rovnou k věci.
“Co ještě chcete? Řekl jsem vám, že nebudu vypovídat.”
“Podle svědků jsi vynesl Alfu Evanse ven z domu, to znamená, že máš na oblečení jeho krev. Tvoje šaty jsou důkazy. Potřebujeme, abys nám je odevzdal,” odvětil mu Alfa. Alespoň, že se nesnažil o nějaké další utěšování nebo přesvědčování a prostě řekl, co chce.
“Fajn. Sežeňte mi nějaké jiné šaty a pak dostanete, co chcete,” svolil unaveně.
O chvíli později přišla sestra s podobnou teplákovou soupravou, jakou už měl na sobě, hezky zabalenou v neprodyšném igelitovém sáčku. Dean se docela ochotně zbavil zakrvácených a páchnoucích šatů a oblékl si čisté oblečení, bez pachu a tvrdých krvavých skvrn.
Jeho staré oblečení skončilo v sáčku na důkazy.
AtraAnimus 