Ledové slunce – 58. kapitola

Uhasil cigaretu v posledním volném místečku v popelníku, opřel se a přes tenký pramínek stoupající ze stále trochu doutnající cigarety se podíval na Vladka, který byl v družném rozhovoru s Pyotrem. Vladkovy dlouhé šedé vlasy a hustá brada visící na kulatém obličeji byly v přímém kontrastu s Pyotrovými nejen vyholenými tvářemi, ale taky hlavou a tím, že starý Beta za posledních pár týdnů viditelně zhubl. Také pil a kouřil mnohem méně, než dřív. Něco se na něm změnilo. Castiel si toho všiml už dřív, ale až teď se na to dokázal víc soustředit. Konečně věděl, jak se má jeho Omega a přestože ho chtěl mít zpět ještě víc, než předtím, fotky, které mu zprostředkovali jeho vlastní muži, ho dokázaly uklidnit. Dean byl na nich zachycený, jak vodí na zastávku autobuse malého černošského chlapce a jak chodí do stejné školy s blond klukem svého věku. Vypadal mnohem lépe, než v tu osudnou noc na pohotovosti, kam ho odvezla sanitka přímo ze Sun Hillu.

Sevřel čelisti, aby potlačil vrčení.

Jen ten název… poetické Solnechny kholm… jméno, které mělo asociovat něco krásného, jeden z pravých Hospodinových darů, bylo jméno doupěte toho lidského odpadu. Byl to odporný suchiy vyrodok, který si nezasloužil nic menšího, než se zaživa rozložit v sudu s louhem. Nejen za to, že se opovážil dotknout Castielova majetku, ale i za to, že byl tak nechutné prase. Třináct byla hranice, kterou byl ještě ochoten tolerovat, ale tahle zkažená napodobenina člověka se dotkla i skutečných štěňat.

Znal černý trh jako každý, věděl, co nebo lépe řečeno kdo, je tam na prodej a za jakým účelem a nepletl se do obchodů jiných. Ale sám měl určité hranice a prodej štěňat na sex bylo daleko za těmito hranicemi, bez ohledu na to, jak výdělečné to bylo. A toto přesvědčení s ním sdíleli nejen jeho muži, ale i jeho bratři. Přinejmenším Michael s Gabrielem a Rafaelem. Pokud šlo o Lucifera… Nevybral si svou přezdívku náhodou. Byl schopen čehokoliv, včetně zrazení Bratrstva a byl to jen Michael a ocelové mříže vězeňské cely, které ho drželi na uzdě. 

Nikdo tedy neprotestoval, když projevil přání ztrestat Evanse za to, co si dovolil k Deanovi i za to, jaký byl, a bylo snadné sehnat pomoc spojenců. Problém byl, že policie měla náskok. Velmi pečlivě Evanse hlídali. Jeho zranění, ta která mu, jak si byl Castiel jist, způsobil Dean – poznával jeho poněkud unáhlený rukopis nejen v Evansových zranění, ale i ve vypálení útulku, ale i tak na něj za to byl hrdý – nebyla tak vážná, aby musel trávit čas na marodce a proto ho okamžitě strčili do díry. To znamenalo dvacet tři hodin o samotě v malé místnosti na uzavřeném oddělení, kam mohl jenom omezený počet strážných a jen jeden z nich byl na výplatní listině Bratrstva a ten měl zrovna čtrnáctidenní dovolenou. Dostat se v tuhle chvíli k tomu odpornému zvířeti, které mělo tu drzost vztáhnout ruku na jeho Omegu, bylo nemožné a to frustrovalo nejen Castielova Alfu, který byl silně rozladěný a vrčel mu téměř nepřetržitě do ucha. Ale i jeho samotného.

Potřeboval vidět téct krev.

“… je dost jisté, že tam budou mít další dodávku. V tomhle je ten třasořitka z doků spolehlivý,” řekl Vladko a upil.

Musel být trpělivý pokud šlo o Evanse, ale možná by si mohl spravit náladu tím, že trochu podráždí Albánce. Malá záškodnická akce, která je připraví o pár set tisíc, posere jim týdny plánování a vnese spory mezi ně a jejich obchodní partnery, nikdy nebyla na škodu. A byla by to pěkná odplata za tu ukradenou dodávku drog minulý týden, která sice měla menší cenu, než zboží v kontejneru, o kterém Vladko mluvil, ale… vždy bylo třeba počítat s permutacemi trhu a nějakým tím úrokem.

“Dokázali bychom se k albánské dodávce dostat, aniž by o tom věděli?” zeptal se.

Vladko se opřel do své židle a prohrábl si vousy, přičemž vydal trochu zamyšlené a trochu spokojené zavrnění, které bylo ještě podpořené sladkou vůní vanilky. Jako vždycky se okamžitě naladil na vlnu provokování Balkánců.

“Rozhodně, ale nevím, kam bychom jejich zboží dali. Museli bychom najít nějaké nové prostory k uskladnění,” řekl zamyšleně, přičemž náznak ambry dal znát, že je nespokojený s kapacitou, kterou momentálně měli. To byl taky důvod, proč bez zaváhání souhlasil s likvidací Alastaira. Jejich území bylo už zahlcené a potřebovali nejen nové ulice k obchodování, ale i nové místa, kde zboží skladovat nebo ubytovat.

“Nemám v plánu si to zboží nechat,” odvětil a vysloužil si mírně překvapené pohledy od obou svých Poručíků. “Představoval jsem si, že by se mohla stát nějaká nehoda. V noci už padají teploty k nule, v přístavu vane silný vítr a molo bývá pokryté ledem. A je překvapující, jak snadno takový lodní kontejner může spadnou do oceánu.”

“Není to škoda? Mohla by tam být i nějaká exotika,” podotkl Pyotr.

V tom měl starý Beta rozhodně pravdu. Albánci měli zase o trochu jiné zdroje, než oni samotní nebo než Italové a trochu oživit sortiment by nebylo na škodu, ale…

“Jak řekl Vladko; nemáme momentálně kapacity. Albánců to zboží nechat nechci a vyklopit ho jen tak na ulici taky nejde. Zlikvidovat ho je nejlepší řešení,” dokončil a zvedl se a zatímco sbíral ze stolu svoje věci – cigarety, zapalovač a mobily – tak dodal: “Spoléhám, že se o to postaráte.”

Oba jeho Poručíci souhlasně zahučeli, rozloučili se s ním a vrátili se zpátky k tématu. Po cestě ke dveřím zaslechl, jak diskutují o úplatcích pro správu přístavu a zvažují, jestli je mezi nimi někdo, kdo umí zacházet s jeřábem. Použít někoho, kdo je v Bratrstvu nebo koho mají už dlouho na výplatní pásce, by bylo bezpečnější, než se pokusit koupit jednoho z dělníků přímo v kontejnerovém přístavu. Bylo celkem jisté, že až se dozví, co bylo v kontejneru, který shodil do vodu, tak bude vyšilovat a možná bude nutné ho odstranit, ale to byly problémy, které nechal na svých mužích. Ostatně to byla jejich práce.

On měl momentálně před sebou soudní stání ohledně opatrovnictví nad Deanem.

U dveří zadní místnosti mu Yuri pomohl do kabátu a otevřel mu dveře. Po cestě ven mu zase otevřel Boris, který do té doby seděl u baru, a pak se mu oba připojili za záda, zatímco kráčel sychravým dopolednem k autu zaparkovanému na rohu.

°°0°°

Missouri odložila kelímek se zbytkem kávy vedle sebe na dřevěnou lavici, táhnoucí se podél zdí chodby před soudními síněmi, a začala mezi složkami, které měla s sebou hledat tu, který patřila Omegovi Deanovi Winchesterovi. Dnes měla celý den, až do tří do odpoledne, strávit u několika soudních stání a jedno z nich mělo rozhodnout o tom, jestli bude Dean svěřen do péče Alfy Novaka. Toho samého Alfy, který Omegu týdny zneužíval a týral. Jako už tolikrát předtím, ani tentokrát nemohla uvěřit, jak jsou některá části jejich systému naprosto zvrácené. Pro Novaka bylo směšně snadné podat žádost o opatrovnictví v rámci toho absurdního zákona o Omegách v nouzi, který byl schválen před téměř sto lety. Pochybovala, že vůbec někdy měl nějaký jiný účel, než zabránit emancipovaným Omegám, které se během první a druhé světové války o sebe naučily postarat, být dál samostatné a mít přesně ta práva, která si každý lidská bytost zasloužila. Dnes neměl ten zákon vůbec žádný smysl. Měl být zrušen už dávno, ale bohužel, byl tak řídce používaný, že žádný z politiků neviděl smysl v tom o jeho změně nebo zrušení vůbec uvažovat. Hodilo se to jenom jako téma před volbami, aby získal hlasy zastánců práv pro Omegy.

Potom všem, co už musel mladý Omega zažít nejen v Sun Hill, ale předtím z rukou Novaka a bohužel nejspíš i vlastního otce, bylo prostě zvrácené, aby přišel o svá nejzákladnější práva. O svobodu. A stal se něčím velmi blízkým otroku.

“Missouri Mosleyová…?” oslovila ji žena, jejíž hlas jí byl matně povědomý.

Zvedla hlavu od prohrabávání své tašky a zároveň si sundala brýle na blízko, aby na ženu dobře viděla. Trvalo jí chvíli, než ji poznala.

“Detektiv Ballardová!” Přivítala jí úsměvem a napřaženou rukou; několikrát už s detektivem z oddělení pro zvláštní oběti pracovala a považovala ji za velmi vnímanou Betu s otevřenou myslí, které byla plně oddaná smyslu své práce. Podobně jako Missouri sama. “Jste tu kvůli případu Omegy Deana Winchestera?” zeptala se, ačkoliv si byla téměř jistá, že právě proto tu Ballardová je. Než oddělení pro zvláštní oběti odložilo vyšetřování, byl Dean a Novak případ Ballardové a jejího Alfa kolegy detektiva Sheridana.

“Ano.” Přikývla Ballardová, pustila její ruku a kývla k lavici. “Můžu si přisednout?”

“Ano. Ano, jistě, drahá. “ Přesunula svou kávu na druhou stranu, aby detektivovi uvolnila místo.

“Jistě už víte, že jsme zastavili vyšetřování…”

“Ano, to bohužel vím.”

“Neměli jsme žádné dostatečně silné věcné důkazy a Dean odmítl vypovídat, dokonce nechce vypovídat ani v případu Sun Hill a Alfy Evanse,” nechodila Ballardová kolem horké kaše a rovnou přešla k věci. “Ale nedostatek důkazů nebyl hlavním důvodem, proč jsme museli vyšetřování ukončit. Nemůžu vám toho říct o moc víc, ale… jsem tady, abych udělala všechno proto, že se Novak už nikdy znovu nepřiblíží k Deanovi. Už jsem i mluvila s advokátkou. Předvolá mě jako zainteresovaného svědka.”

Missouri se na Ballardovou vděčně usmála. 

“Možná to ani nebude třeba,” řekla nadějně. “Náš případ má řešit soudkyně Barbara Williamsová. Už jsem u jejího soudu byla mnohokrát. Každému případu věnuje čas, je velmi progresivní a netají se svými názory na nutnost zlepšit Omegám podmínky ve společnosti. Navíc je sama Omega. Máme naději, že jeho žádost smete ze stolu dřív, než se dostanete na svědeckou lavici.”

“Doufejme, že to tak bude,” přitakala Ballardová a vzápětí její pohled běžel přes Missurino rameno. “To je on,” řekla a kývla hlavou.

Když se obrátila, tak se nemusela ptát, kterého z přicházejících mužů má detektiv Ballardová na mysli. Alfa Novak byl nepopiratelně Alfa a i když nepatřil k fyzicky nejvýraznějším Alfům, které kdy Missouri viděla, nebylo snadné ho přehlédnout. Pohyboval se sebejistotou dominantního Alfy, který za své teritorium považoval každé místo, kam vstoupil a jeho drahý oblek, prsteny na rukách, výrazné manžetové knoflíčky a nepřehlédnutelné zlaté hodinky a zlatý špendlík v kravatě dávaly okázale najevo jeho bohatství. Byl to Alfa, který byl přesvědčený, že vždy dostane, co chce a bohužel nejspíš také opravdu dostal.

Před ním kráčel nevysoký kudrnatý muž v drahém obleku a lesklých botách, který vypadal spíš jako rozvodový právník pro bohaté, než právníci, které vídala v soudní síni u svých stání. A za Alfou šel hranatý muž s masivní čelistí a prořídlými hnědými, mírně zvlněnými vlasy, který vypadal jako Novakův osobní strážce. Byl oblečený v mnohem levnějším obleku, než Novak a jeho právník a bylo jasné, že na něj není zvyklý, protože si během krátké cesty od výtahu čtyřikrát upravil kravatu a měl přesně ten stísněný pohled člověka, který se dusí vlastním oblečením.

Dveře do soudní síně se otevřely a ven začali vycházet lidé z posledního stání. Missouri kývla na svou kolegyni z kanceláře. Ta jí kývnutí rychle oplatila a spěšně se vydala k výtahu. Nejspíš měla ještě návštěvy u některých ze svých případů a hromadu papírování, které musela stihnout.

Účastníci posledního stání se kousek dál oblékali do svých kabátů, zatímco si spolu potichu povídali. Většina lidí v chodbách soudní budovy mluvila potichu, protože soudní instituce vzbuzovala určitý respekt a lidé se ho snažili dát najevo šeptáním, ale samozřejmě Missouri zažila i pěkně divoké případy, kdy se lidé hádali nejen v samotné soudní síni, ale i na chodbách, a dokonce za svou kariéru zažila i několik rvaček, které museli rozehnat soudní zřízenci. Když šlo o děti a nebo o složitý rozvod, podléhali lidé emocím.

Skupinka z posledního stání odešla, po ní se objevila další, o něco větší a hlučnější z vedlejšího soudní síně do které jen chvíli na to vešli lidé, kteří čekali na svoje řízení. A pak ještě další skupinka. V tu chvíli už začala být nervózní. Soudní síň číslo šest, která měla pro dnešek patřit Williamsové, byla prázdná už dobrou půlhodinu. Ano, byla to pečlivá soudkyně a ráda si ještě před stáním prolistovala dokumentaci, ale to jí zabralo vždy nanejvýš pět minut.

Dveře soudní místnosti se konečně znovu otevřely a stanul v nich soudní zřízenec.

“Slyšení ve věci převzetí nezletilé Omegy do Alfa péče, spisové číslo NYJD-OMEGA-ALPHA-2404. Všechny zainteresované strany se mohou dostavit do soudní síně.”

Jak Missouri tak detektiv Ballardová se zvedly a vydaly se do soudní síně jako první. Alfa Novak a jeho doprovod jim to bez protestů umožnili. Ve chvíli, kdy procházela kolem Novaka, postřehla jeho upřený pohled. Skenoval ji modrýma očima, které barvou připomínali mořskou lagunu. Něco krásného, teplého, zalitého slunce, ale přesto jí v okamžiku, kdy se jejich oči střetly, přeběhl mráz po zádech a na zátylku a rukách se jí naježily chloupky. Její šestý smysl ji před tímto Alfou varoval.

Ruka jí vystřelila ke křížku ukrytému pod okrajem trička a pak sklouzla ještě o kousek níž k ochrannému amuletu. Krátce ho sevřela v dlani a vyslala tichou modlitbu k ochranným silám přírody, aby při ní v tuto chvíli stály a mohla ubohého Omegu ochránit před tím, aby se dostal do rukou Alfy se studenýma očima. A konečně vešla.

Posadila se na své obvyklé místo, zatímco Ballardová se posadila vedle ní, a obě vrhly znepokojený pohled na prázdnou soudní lavici. Kromě soudkyně byli jinak přítomni všichni. Zapisovatelka sedící za počítačem s připnutou malou kamerou, která zaznemenávala soudní líčení. Všichni zřízenci a samozřejmě dětská právnička, určená Deanovi státem New York, aby v tomto případě zastupovala jeho práva. Jejím úkolem bylo soudkyni přesvědčit, že je pro Deana lepší zůstat v pěstounské péči u Sonnyho, než aby byl svěřen do Alfa péče. 

Soudní zřízenec předstoupil před soudní lavici a nepatrně si odkašlal, než promluvil.

“Z nepředvídatelných důvodu tomuto soudnímu řízení bude zasedat ctihodný soudce Taylor. Protože nebyly zainteresované strany informovány o změně předsedajícího soudce v zákonné lhůtě, může žádající strana zažádat o odročení z důvodů překážky na straně státu.”

Missouri se zamračila.

Soudce Taylor byl starý, zkostnatělý páprda. Bylo mu osmdesát, přesluhoval už třetím rokem, protože se prý za něj nepodařilo najít adekvátní náhradu. Podle ní by adekvátní náhrada byl kdokoliv, kdo nezastával názory jako vystřižené z padesátých let, kdy si Omegy ještě mohly brát pouze Alfy a musely nosit obojky se jménem své rodiny už od tří let. Také ho mnohokrát slyšela bagatelizovat násilí na štěňatech a nedůvěřovat nezletilým obětem sexuálního násilí nebo je dokonce zesměšňovat. Ten chlap byl Alfa, který rozhodně nepatřil do soudní síně.

“Zdravím. Nevíte, proč nezasedá soudkyně Williamsová?” Předklonila se s otázkou k Davisové, Beta dětské právničce, které měla zastupovat Deana.

“Zeptám se zřízence,” odpověděla a kývl na jednoho z řízenců. Když k přistoupil blíž, rovnou se zeptala: “Proč nezasedá soudkyně Williamsová?”

“Někdo jí dole v garážích naboural auto,” odvětil zřízenec. “Šla to zkontrolovat. Původně to mělo zabrat pár minut, ale pak sem poslala zřízence, abysme požádali soudce Taylora, ať tohle stání vezme ní. Na další už by měla být zpátky.”

“Děkuji.”

Zřízenec kývl a zase ustoupil na své místo.

“Je soudce Taylor problém?” zeptala se Ballardová.

Missouri na ní zamračeně pohlédla. Samozřejmě, že detektiv neměla s Taylorem zkušenosti. Policisté se obecně účastnili trestněprávních soudů, ne rodinných a to platilo i pro detektivy z Oddělení pro zvláštní oběti.

“Soudce Taylor je tradicionalista. Museli bychom vznést silné argumenty, proč nepředat Omegu Winchestere do péče Alfovi Novakovi, aby žádosti nevyhověl.”

“Předvoláte mě a já budu vypovídat o podezřeních, které vůči Novakovi máme. Zpochybní to jeho charakter.”

“Nejsem si jistá, jestli nám k tomu dá soudce šanci,” namítl právnička a bylo jasné, že chtěla vysvětlit proč, ale v tu chvíli se otevřely dveře za soudní lavicí a dovnitř vešel soudce Taylor.

“Prosím, povstaňte, přichází ctihodný soudce Taylor,” vyhlásil zřízenec a všichni v soudní síni vztyčili.

Jako většina Alfů si i přes svůj pokročilý věk udržel rovná záda a vztyčenou hlavu. To, dohromady s jeho bílýma vlasama a bílou krátkou bradkou, působilo důstojně a vzdělaně. Jakoby to byl Alfa, jehož rozhodnutí jsou dělána uváženě a s patřičnou znalostí a kterému se dá bezpodmínečně důvěřovat.

Jaký doopravdy je dal najevo hned na úvod jednání.

Vystoupal po několika schodech k soudcovské lavici a s povzdechem se posadil, načež přehlédl místnost povýšeným pohledem a hlasitě začenichal. 

“Alespoň, že tu nejsou žádné Omegy,” okomentoval nevybíravě a sáhl po kladívku. “Tak to pojďme rychle vyřídit. Vytáhli mě od oběda.” Dvakrát klepl kladívkem. “Zahajuji jednání. Můžete si sednout.”

Ozvalo se šoupání a vrzání, jak si těch pár lidí v soudní síni zase sedlo. Soudce počkal, než se místnost opět naplní hrobovým tichem a pak se obrátil na Novaka a jeho advokáta.

“Jako žádající strana máte právo promluvit jako první, ale prosím, buďte stručný. Stejně je to jen formalita, tak ať tu nejsme do zítra,” vyzval Novakova advokáta naprosto nezaujatým tónem a ledabyle jeho směrem mávl rukou.

“Jistě, Vaše Ctihodnosti, budu stručný a děkuji za slovo,” odpověděl mu Novakův právník zdvořilým tónem, hlas měl při tom jemný a znějící poněkud podbízivě. “Můj klient, Alfa Novak, si přeje převzít opatrovnictví nad Omegou Deanem Henrym Winchesterem. Nezaopatřeným, nezletilým Omegou, se kterým ho váže silné pachové pouto. Považuje ho za svého Spřízněného druha a přeje se s ním v budoucnu pářit a poskytnout mu plnohodnotnou péči, jakou má Alfa poskytovat svému spřízněnému Omegovi,” začal Novakův právník naprosto otevřeně. Na soudkyni Williamsovou by jeho slova neudělala dobrý dojem, ale v případě Taylora tomu bylo přesně naopak. Všechna právníkova slova hrála na soudcovy struny, jakoby snad měl Novakův advokát tuhle řeč předem připravenou právě pro soudce Taylora a nikdy nepočítal se soudkyní Williamsovou. “Momentální situace Omegy Winchestera je taková, že se nachází v pěstounské péči, kde jsou kromě dotčeného Omegy ještě dva chlapci. Můj klient se obává, že se tam Omegovi nedostává druhu péče, který potřebuje a je přesvědčen, že mu může nabídnout lepší podmínky pro život. A tím navíc ulehčit státu od finanční zátěže, protože je schopen poskytnout Omegovi prvotřídní domov bez jakékoliv pomoci ze státní pokladny,” pokračoval Novakův advokát. “Zde se můžete podívat na některé podklady…” předal zřízenci několik dokumentů, “která ukazují solventnost mého klienta a jeho bezúhonný společenský život.”

Soudce si vzal pár listů papírů, nasadil si brále, které mu do té doby visely na šňůrce kolem krku a začal si v dokumentech listovat. Missouri nepochybovala o tom, že se jedná o daňová přiznání, výpis z majetkového rejstříku a pravděpodobně nějaká dobrozdání od důvěryhodných osob.

“Dobře. Vaše argumenty mám,” řekl soudce a odložil dokumenty, než se obrátil na dětskou advokátku. “Má stát nějaké námitky?”

“Ano, vaše ctihodnosti. Stát se domnívá, že by nezletilý Omega neměl být v péči nepříbuzného Alfy,” zopakovala právnička argument, který se při podobných řízeních používal běžně.

“Nyní je také v péči nepříbuzného Alfy, protože pěstoun, u kterého se dotčený Omega nachází je Alfa,” argumentoval Novakův právník.

“Ano, ale je to registrovaný pěstoun, který prošel důkladným výběrovým procesem a splnil všechny podmínky kladené státem na pěstouny. To je nesrovnatelná situace.”

“Stejným výběrovým procesem, kterým prošel i Alfa Evans ředitel Omega útulku Sun Hill?” zeptal se Novakův advokát nevinným hlasem, načež se obrátil k soudci. “Vaše ctihodnost jistě ví o velkém požáru útulku Sun Hill i o zvěrstvech páchaných celé roky na tamních Omegách, která začala v posledních dnech pomalu vyplouvat na povrch. Omega Winchester byl do útulku Sun Hill také umístěn a… troufám si říct naštěstí… tam strávil necelý týden. Po takovém zážitku potřebuje stabilní a láskyplné prostředí, které je mu můj klient schopen a nadmíru ochoten poskytnout.”

“Možná by měl můj kolega, pan Shurley, specifikovat, jak láskyplné to prostředí bude,” odvětila Davisová. “Jeho klient byl vyšetřován policií jako zájmová osoba v případu zneužívání Omegy Winchestera a já mám k dispozici svědka… detektiva Ballardovou, která je ochotna vypovídat o povahových kvalitách Alfy Novaka.”

“Taková nařčení si vyprošuji, vaše ctihodnosti!” protestoval Shurley. “Alfa Novak nebyl z ničeho obviněn a nikdy se netajil tím, že Omegu Winchestra zná, opakovaně se s ním setkal a poskytl mu místo k bydlení i finanční prostředky. Jak už jsem řekl, považuje dotčeného Omegu za svého Spřízněného druha a pečovat o něj je otázka jeho nejhlubších Alfa instinktů. Tady můžete vidět, vaše ctihodnosti, že se své role Alfa opatrovníka ujal ještě dřív, než to byla jeho zákonná povinnost.”

“Ptám se na skryté motivace vašeho klienta…” načala dětská advokátka, když byla přerušena třemi údery kladívka.

“To stačí,” utnul to soudce s mírným zavrčením deroucím se z jeho hrudi. “Vypadá to, slečno Davisová, že jste si spletla mojí soudní síň s reality show. Nejsem soudkyně Judy a nestojím o to poslouchat něčí slovní přestřelky, když jde o tak triviální problém. Stačí mi jeden pohled,” obrátil se na Novaka, “a jasně vidím silného, solventního Alfu s dobrou pověstí, který je nejen v budoucnu schopen a ochoten poskytnout patřičný domov nezaopatřenému Omegovi, on už to dokonce udělal. A nevidím důvod, proč bych mu měl upírat naprosto přirozené právo na Spřízněného druha a navíc tak zatěžoval naší už tak hubenou státní pokladnu. Na základě zákona o Omeze v nouzi uděluji Alfovi Novakovi veškerá opatrovnická práva nad Omegou Winchesterem. Tímto je jednání ukončeno!” Uzavřel to několika ráznými údery kladívkem a tím nadobro zpečetil Deanův nešťastný osud. “Přeji všem dobrou chuť,” dodal s klidem, když vstával, jakoby právě neodsoudil šestnáctiletého Omegu k pěti letům bez těch nejzákladnějších práv.

“To je vše? Vždyť nerozhodoval ani pět minut! A já se nedostala ke svědectví,” ozvala se okamžitě detektiv Ballardová stejně zklamaná ze soudcovala rozhodnutí, jako Missouri.

“Je mi líto. Dělala jsem, co se dalo,” odvětila Davisová. “Pravda je taková, že soudce Taylor zastává hodnoty a názory, které většina společnosti už netoleruje, ale které v tomhle případě hrály do karet protistraně,” objasnila advokátka.

“Kdybyste mne alespoň dostala na svědeckou lavici…”
“Tohle není trestní soud, ale rodinný. Každý soudce a advokát má minimálně tři tucty případů denně. Nemůžeme každý řešit hodiny. To bychom nic nestihli. Je mi to líto, ale tak to je,” řekla nahlas to, co bylo Missouri až příliš povědomé a co byl i její problém. “A teď mě omluvte. Musím se připravit na další stání.”

“Měli bychom jít, drahá. Tady už toho moc nezmůžeme,” řekl detektivovi Balalrdové smířlivě a povzbudivě ji poplácala po ruce, než se zvedla a vyrazila k východu ze soudní síně.

“Předpokládám, že se pokusíte rozhodnutí zvrátit,” řekl Ballardová po cestě ven.

“Rozhodně, ale než se to znovu dostane k soudu, tak to zabere týdny.”

“Novakův návrh se dostal k projednávání okamžitě.”

“To proto, že zákon o Omeze v nouzi má přednost. Stejně jako nouzová opatrovnictví,” objasnila a položila svou tašku na lavici před soudní síní, aby do ní vrátila Deanův spis a mohla si vyndat další. “Nelíbí se mi to tak jako vám, ale v tuhle chvíli není moc, co bychom mohli dělat. Alfa Novak získal opatrovnická práva a Omega mu musí být svěřena do jeho péče do dvaceti čtyř hodin od vynesení rozsudku. Zítra touhle dobou ho bude mít a my nemůžeme udělat nic, abychom tomu zabránili.”

“Ne, to nemůžete, protože takový je zákon,” ozvalo se jim za zády a když se Missouri otočila, střetla se s usmívající se tváří Novakova právníka. “To je spis Omegy Winchestera?” zeptal se a shlédl na složku, kterou stále držela v ruce; neodpověděla mu, ale on si závěr udělal sám. “Co kdybyste mi dala adresu, ať se může Omega konečně dostat do svého nového domova?”

“To není tak snadné. Jsou tu ještě dokumenty, které musí váš klient podepsat.”

“Pak je pojďme hned podepsat.”

“Teď na vás nemám čas. Mám ještě několik dalších řízení. Ale můžete přijít do mé kanceláře dnes mezi třetí a čtvrtou odpoledne nebo zítra mezi osmou a devátou,” řekl a podala Shurleymu svou vizitku. “Kancelář číslo osm. A teď už musím jít. Čekají mě,” kývla směrem k slečně Craigové, která už nervózně postávala u dveří vedlejší soudní síně. Opravdu měla případ zanedbání péče jako další na řadě, ale měla alespoň dvacet minut do začátku stání, během který by mohla vyřídit papíry s Alfou Novakem klidně tady na chodbě, ale hodlala dát Deanovi alespoň jeden poslední večer klidu a svobody, než přijde o všechno.

“Podobným zdržováním ničeho nedosáhnete,” podotkl právník.

“Dám Deanovi několik hodin svobody navíc,” odvětila a obrátila se k detektivovi Ballardové s napřaženou rukou. “Jsem ráda, že jste přišla, detektive, a snad se příště uvidíme za lepších okolností.”

Ballardová si s ní potřásla. Missouri mírně, z nucené zdvořilosti, kývl na pozdrav i Shurleymu a vyrazila se promluvit se slečnou Craigovou, nevšímaje si při tom intenzivního pohledu, který jí Alfa nova směřoval do zátylku.

---

57. kapitola – 59. kapitola