Jabloňový květ – Epilog

„Matko, již nyní máme osm minut zpoždění. Otec na tebe bude nucen čekat u přenosové plošiny,“ dolehl k ní z přední části kajuty Spockův hlas.

Povzdechla si. Tak měla trochu zpoždění, ale nebyla přeci její vina, že jí stále připadala povinnost svého manžela vhodně reprezentovat, jenže k tomu neměla prostředky, když všechno její oblečení vypadalo jako pro důchodkyni. A tou už nebyla. Změna, která se s ní udála, byla naprosto neuvěřitelná, téměř svou tvář v zrcadle nepoznávala, i když si sama sebe pamatovala, když byla ještě tak mladá, jako vypadala nyní. Třicet až třicet pět let, podle ní ten naprosto nejlepší věk ze všech. Už ji nikdo nebral jako dítě, ale ještě se na jejím těle nepodepisovaly první známky stárnutí. Milovala ten věk, když v něm byla, a milovala ho i nyní. I podle doktora McCoye… vlastně Leonarda, si nemohla přát nic lepšího, než být třicátnicí v nejlepší kondici. Cítila se jednoduše báječně, dost na to, aby vzdala únavné upravování svého vzhledu a jednoduše si nechala vlasy rozpuštěné a límec nedozapnutý. Naprosto trestuhodná nedisciplinovanost od manželky Sareka z rodu S’chn T’gai, kterou by nejspíš před dvěma tisíci lety potrestali popravou nebo něčím podobným, ale nemohla si pomoci. Chtěla si opět užít své mládí, hlavně vítr Risy ve vlasech, který jí do nich nasype písek a uschlé listí. Čert vem všechny puritánské Vulkánce.

Jabloňový květ – 16. kapitola

Zkontroloval na paddu, zdali se položky ze seznamu doktora Okaru shodují s položkami, jež mu zaslal skener nákladového transportéru. Bylo to v pořádku. Další zavazadlo člena Sorova výzkumného týmu bylo bezpečně naloženo na palubu, stejně jako jeho majitel. Všichni vědci, až na skupinu čtyř, které si směl vybrat doktor Soro osobně, museli opustit Grim, samozřejmě hned poté, co podepsali místopřísežné prohlášení, že o ničem, co se událo v posledních dnech jejich zdejší výpravy, nebudou v následujících padesáti letech nikomu referovat. Podle očekávání bylo rozhodnuto o umístění planety do karantény, což znamenalo, že veškeré běžné vykopávky a výzkum byl pozastaveny na neurčito a na místě směl zůstat jen kontrolní tým vědců, ke kterému se v brzké době připojí i několik členů Flotily. Jejich plánovaný přílet na Avalon byl vypočítán za dvanáct hodit třicet dva minut lodního času, což byla doba, po kterou musela Enterprise zůstat na oběžné dráze. Těch dvanáct hodin bylo podle Spocka až zbytečně moc. Uvítal by, pokud by už byli co nejdále od planety, hlavně kvůli své matce, kterou chtěl uchránit před pokušením změnit své rozhodnutí. Nepovažoval to za pravděpodobné, určitě ne po podle ní neuvěřitelně dobrodružných událostech s Canisiany, ale stále byla člověkem a její rozhodnutí byla vrtkavá. Už jen přítomnost planety pod nimi byla silným argumentem, kdyby jí ještě navíc pověděl o svých posledních poznatcích týkajících se fungování regenerátoru, které mu poskytl doktor Soro, mohlo by v ní vzklíčit semínko pochybnosti.

Jabloňový květ – 15. kapitola

Vztekle přecházel za Suluovými a Chekovovými zády tam a zpět. Všechny konzole a přístroje byly mlčenlivé a bez nich neměl dost informací a možností, aby něco podnikl a dostal svou loď zpět. Mohl jen násobit svou zlost představou, jak Canisiané řezají plášť Enterprise na kusy, ničí její vybavení a ohrožují její posádku. Jeho loď, jeho posádka. Měl za obojí odpovědnost, víc než to, obojí bylo jeho životem, do kterého mu teď někdo vpadl.

„K čertu! Chci svou loď zpátky!“ zavrčel polohlasně a uhodil do opěrky ruky na kapitánském křesle.

Jabloňový květ – 14. kapitola

Během vyhlášení poplachu se sice měla vrátit do kajuty, nebo ji přinejmenším neopouštět, pokud by v ní už byla, ale to rozhodně neměla v úmyslu. Nehodlala zůstat schovaná, zatím co Sarek byl někde nahoře na můstku. V dobrém i zlém, to se slibovalo před oltářem, alespoň u ní doma a jak doufala i na Vulkánu, a ona tento slib hodlala bezpodmínečně dodržet.

Vyběhla z kajuty na chodbu a rychle se vydala směrem k turbovýtahům. Míjela členy posádky pospíchající za svými úkoly téměř nepovšimnutá, vlastně úplně a s veškerým štěstím, nebo možná smůlou, se před ní otevřela docela prázdná kabina. Nemohl si pomoci, ale pohled na prázdný turbovýtah v ní nevzbuzoval zrovna pocit bezpečí, když byli všude kolem lidé, na druhou stranu to znamenalo, že se ji nikdo nebude snažit zastavit.

Vešla dovnitř a dveře se za ní zavřely.

Jabloňový květ – 13. kapitola

K Enterprise se řítila zřejmě velmi nepřátelsky naladěná posádka canisianské lodi, které se podařilo své technické možnosti překonat o víc jak jednu nadsvětelnou rychlost, dole na planetě byla skupina řádně neinformovaných a povětšinou neustále vyděšených archeologů a jiných vědců a on měl právě mentální sex se Spockem. Prostě takové úplně obyčejné nedělní odpoledne ve službě, včetně toho, že měl opravdu špatný pocit. Všechny instinkty, podivně rozjitřenější než obvykle, mu říkaly, že se musí podívat za sebe, protože tam čeká něco, co jim půjde po krku.