Skrytá křídla

Skrytá křídla – 5. kapitola

Sam za celý den nic neřekl, nic nenaznačil, nepřišel za ním s pohledem, který říkal, že si mohou promluvit, prostě… nic. Nuda. A nebylo to tím, že by neotevřel počítač, protože ho viděl na něm pracovat. Ani tu nešlo o nedostatek příležitostí. Sakra, měl víc než jednu dobrou příležitost něco říct. Navíc byli v bunkru sami. Castiel byl na jedné ze svých procházek po pustém lese kolem bunkru, což znamenalo, že se do večera nevrátí… Ty jeho procházky… Sakra… Nějak se nemohl zbavit obrazu Castiela, jak pobíhá po louce nahý s kyticí polních kytek v ruce. Nebyl si vůbec jistý, jestli je to vzrušující, směšné nebo strašně trapné. Ale bylo to tam. Uvízlo to v jeho hlavě a když přimhouřil oči, úplně viděl obrysy té scenérie. Casův nahý zadek vystřídal nahaté pozadí jedné herečky z porna, které před pár dny viděl. To bylo vážně zoufalé. Zatracený mozek. Ale stejně… kde opravdu Cas byl? A kdy se plánoval vrátit? Zrovna teď se musel vypařit. Pokud si Sam vzpomene se začít vyptávat nebo si konečně spojí všechno dohromady, to tu Case potřeboval. Chtěl ho tu mít

„Hej, Deane. Cas už se vrátil. Můžeš se přestat chovat, jako kdybys měl v zadku zaražený klacek,“ přerušil ho Sam v jeho úvahách.

Zvedl k němu pohled od pivní lahve, kterou už dobrou hodinu svíral v ruce, načež se podíval ke schodům. Opravdu. Anděl právě sestupoval po schodech a nevypadal při tom, že někoho vůbec vnímá. Měl přesně ten svůj zasněný pohled, se kterým se díval prostě před sebe nebo nějak zatraceně do pryč a… vypadal při tom, jako kdyby viděl věci, které nikdo jiný vidět nemůže. Bylo na nic se s ním pokoušet mluvit. Byť se ho třeba jenom zeptat, kde zatraceně celý dne byl.

„Já jsem úplně v klidu,“ odpověděl na Samův komentář a zvedl se, „A nejdu za Casem, jdu si pro pivo. Tohle je zvětralé.“

„Jistě, že nejdeš za Casem a až za ním nepůjdeš, tak se ho zeptej, jestli chce něco k večeři,“ reagoval na to Sam, aniž by zvedl pohled od knihy nebo aniž by třeba použil sarkasmus.

Zpražil ho pohledem. Bezvýznamně. Bratr beztak nevnímal, co se kolem děje tak pečlivě, aby si ho vůbec všiml. Asi. Čert věděl, co všechno Sam ví a ještě to neřekl. Zvláště teď.

Zanechal lahev na stole, ať si ji Sam uklidí, když je tak chytrý, a vydal se směrem ke kuchyni, kam to vypadalo, že zamířil i Cas.

Našel ho tam nahlížejícího do ledničky. Na stole už stála vanilková zmrzlina a lahev tabasca. Sjel to pohledem. Dávno se přestal nahlas i vnitřně ptát, proč má anděl chutě jako těhotná ženská z telenovely. Prostě to vzal za fakt, rád, že pro něj nemusí shánět radium nebo ho tankovat litry benzínu, jak jednou v žertu zmínil Sam. Prý kvůli Castielově energetické podstatě či co. Přestal tehdy poslouchat, jakmile se žert změnil v hlasitou metafyzickou úvahu.

Malou chvíli zaváhal, pak se ovšem rozhoupal a s úsměvem přejel Casovi po zádech rukou. Sklouzl po boku a objal ho nízko v pase a přitiskl se k němu. Zhluboka se nadechl. Krom vůně ozónu a čistoty byl tentokrát cítit také lesem a deštěm. Jeho kabát byl ještě trochu vlhký, stejně jako vlasy, takže musel před pár hodinami zmoknout a pak neuznal za nutné se usušit.

„Chyběl jsi mi.“

Kromě Sama a jeho neschopnosti být dnes otravný tak, jak očekával, myslel hlavně na Case. Bylo to směšné. I tohle bylo k smíchu. Choval se jak šestnáctiletá holka po prvních pár schůzkách někde na šmajchlplácku. Čert aby to spral.

„Byl jsem se jen venku projít,“ odvětil anděl neutrálně a velmi jednoduše se vymanil z jeho objetí, „a ráno jsem mluvil se Samem,“ navázal plynule, jako kdyby ty informace spolu souvisely. Což kurnik rozhodně nesouvisely.

„Oh, a o čem?“ zeptal se, tušíce nějakou katastrofu.

„O nás.“

A katastrofa také přišla. Obrovská, zasraná katastrofa velikosti měsíce. Ne, kurva, velikosti Neptunu. Slunce. Celýho pojebanýho vesmíru.

„Nevypadalo to, že by cokoliv tušil.“

Díky, Bože, ať si zadek válíš u kteréhokoliv moře, oddechl si v duchu. Castiel se zamračil. Velmi, velmi zle a jeho oči zledovatěly. Příznačná vlna andělského hněvu se o něj zlehka otřela, jen tak, že ho zastudily konečky prstů a pak byla opět pryč. Dobré na tomhle bylo, že fakt nemusel dlouho bádat, jestli Case naštval nebo ne, cítil to vždycky velmi jasně.

„Jo, řekl bych že ne, netuší,“ přⁿipustil, vědouc, že je to špatný tah.

„Potom bychom mu to měli říct.“

„To není jen tak, Casi. Nemůžeš jenom přijít k němu do pokoje říct ‚Ahoj, já a Dean spolu spíme‘. Musí k tomu být správný okamžik.“

„Správný okamžik je právě teď,“ prohlásil Castiel rozhodně a vypadalo to, že by se rovnou vydal za Samem mu všechno říct.

Dean zpanikařil a drapl po jeho předloktí, za které si ho přitáhl k sobě. Nemohl jednoduše dopustil, že by Cas jako úplný idiot nakráčel vedle do místnosti a prostě to tam ze sebe vyklopil. Přesně s tou samou větou na rtech, jakou Dean právě teď sám řekl. A věděl, že přesně toho je schopný. V jediném okamžiku, jedné větě, zničit úplně všechno, co teď měli. Když se to Sam dozví… až se to Sam dozví… věci se jednoduše rozpadnou. Jeho obraz, obraz staršího bratra, toho skvělého frajera co má na každém prstě deset holek, se zhroutí jako domeček z karet a zůstane jenom… buznička Dean. 

„Držíš mou ruku, Deane,“ upozornil ho Castiel polohlasně, až to téměř znělo výhružně.

Okamžitě pustil.

„Nemůžeš to Samovi říct.“

„Nebudu mu lhát ani nic zamlčovat,“ řekl pevně Cas, neochotný ustoupit ze svého rozhodnutí, „Kdykoliv někdo z nás tří lhal ostatním nebo měl tajemství, byl svět tažen do záhuby a to doslovně. Měli bychom si z toho konečně vzít ponaučení.“

„To, že jsme teplí bratři, nespustí apokalypsu,“ zavrčel nazpět a zaťal ruce v pěst. 

„Ne, ale lhaní Samovi by mohlo,“ trval si Cas na svém, „Je to příliš nebezpečné a popravdě, pro mne je to nepříjemné. Když ty chceš svému bratrovi lhát a držet před ním tajemství, nemohu s tím nic dělat, ale já nechci lhát svému příteli. Jedinému příteli, kterého mám. Miluji tě, Deane. Miluji tvou duši, tvou mysl i tvé tělo,“ pronesl o něco měkčeji, „ale Sam je mi také velmi blízký. Buď mu to povíme…“

„Nebo co?“ zeptal se příkře a rozhodil rukama, ironický smích se mu rodil v krku a hrozil, že se vydere ven, „Co to tu hraješ za hry, Casi? Nějaké holčičí vydírání ala ‚Nejsem tvoje děvka. Představ mě svým přátelům, nebo se s tebou rozejdu.‘? To je směšné!“

„Pokud je opravdu nutné, abych to tak řekl, tak ano; Nejsem tvoje děvka a chci, abychom o našem vztahu řekli Samovi nebo ho ukončili.“

Tentokrát už hořký smích neudržel. Tohle bylo tak zatraceně směšné. Tak… bolestně směšné. Žaludek se mu v břiše zkroutil do velikosti pěsti a ztuhl na kámen. Nenáviděl, když byl chycený v pasti. Jako hloupá myš. A přesně tak se teď cítil, jako naprostý idiot. Zoufalý, zasraný idiot.

„Jak vidím, stále to opravdu hodně přemýšlení a práce poslat mě k vodě.“

„Ano, to stálo. Po celý den jsem nepřemýšlel o ničem jiném,“ odvětil Castiel tak zatraceně klidným hlasem, jako kdyby mluvil o počasí.

Nemohl si pomoct, toužil mu z tváře smazat ten jeho bohorovný výraz pořádným úderem pěsti. Kolikrát už dostal od někoho košem? Stokrát? Jo, nejspíš nejméně tolikrát. Nikdy to ale nebylo ani  vzdáleně tak bolestivé. Nikdy se mu z toho neroztřáslo srdce a neměl pocit na zvracení. To bylo poprvé. A bylo to zatraceně ponižující a směšné a… zcela mimo všechna očekávání, které o sobě měl.
„Víš co, Casi? Trhni si nohou!“ vyplivnul, místo aby anděla praštil do obličeje nebo se nedejbože pokusil zachovat rozumně. Místo toho se jen pbrátil se na patě a vyrazil do svého pokoje. Schovat se jako nějaké zasraná malá holka nebo ten nejteplejší teplouš ze všech. 

Práskl za sebou dveřmi svého pokoje a nadechl se přes hořící plíce.

Zaskřípal zuby. Štiplavé vlhko v koutcích očí byla ta poslední kapka. Svezl se na zem a tvrdě udeřil týlem hlavy do dveří. Teď už akorát scházelo pořídit si nějakého růžového plyšáka a vybrečet se do něj. Zasraně! Vztekle udeřil pěstí do dveří. Stupidní anděl! Udeřil do nich podruhé. A ještě potřetí.

„Kurva…“

KONEC


4. kapitola Lov mezi růžemi

4 komentáře: „Skrytá křídla – 5. kapitola

Komentáře

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s